Jak drogový boss Prcek uprchl z vězení

Thumbnail play icon
91 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:94
Počet zobrazení:6 335

Mexický drogový boss Joaquín "Prcek" Guzmán vedl jeden z nejbrutálnějších drogových kartelů Sinaloa. Přestože byl zatčen, podařilo se mu za pomoci jeho lidí uprchnout opravdu úctyhodným způsobem.

Přepis titulků

Muži stojí bez hnutí, krumpáče a lopaty mají připraveny, uprostřed osvětleného tunelu na mexickém venkově. Cítili vibrace vozidel nad nimi a byli si vědomi toho, že je může prozradit jakýkoliv zvuk. Když jim nad hlavou procházela hlídka, zastavili práci. Devět metrů pod vězeňským dvorem by je nejspíš neobjevili, ale po několika měsících kutání tunelu nehodlali riskovat, hlavně když byli tak blízko svému cíli.

Vězeňské cele nejznámějšího mexického bosse Joaquína "Prcka" Guzmána. Měsíce kopali tunel tvrdou skálou jen za pomoci krumpáčů a lopat. Pracovali, co nejrychleji to šlo, ale s maximální opatrností. S moderním vybavením, jako jsou sbíječky, by jim to šlo mnohem rychleji, ale tím by vytvořili spoustu hluku a také by přitáhli pozornost ke své základně jen kilometr a půl od věznice. Před začátkem prací Prckův kartel koupil malý kousek půdy, co nejblíže věznici to šlo.

Tam začali stavět dva domky, které měly zakrýt jejich skutečný záměr. Domy vždy tvořily jen obvodové zdi, protože nikdy neměly být obydleny. Poskytovaly dostatečné krytí ke stavbě tunelu, který by Prcka osvobodil. Pracovní četa však čelila tlaku, aby tunel dokončila co nejdříve, protože kvůli jeho minulým útěkům z vězení a vyhýbání se zatčení mohly mexické úřady Prcka kdykoliv přemístit do jiné věznice, aby znemožnily jakýkoliv pokus o útěk.

Každý den, kdy se nedostali ke svému šéfovi, byl dnem, kdy celá akce mohla přijít vniveč. A bylo by třeba vytvořit úplně nový plán útěku. Ale to není vše. Nedokončené budovy by časem začaly budit pozornost úředníků a zvědavých vesničanů. Proč by někdo začal stavbu na prázdném pozemku a pak by najednou po dokončení obvodových zdí přestal?

Čas se krátil a tlak byl ohromný. Ve své cele byl Prcek ukázkovým vězněm. I přes to, že nařizoval jedny z nejbrutálnějších zločinů v dějinách Mexika, si Prcek udržoval přátelský vztah s bachaři i se spoluvězni. Jeho telefonáty byly pečlivě monitorovány a kontrolovali i jeho poštu, přesto nikdo neobjevil ani náznak toho, co se chystá.

Prcek byl trpělivým profesionálem. Ale i jeho trpělivost měla své meze. Tuneláři od počátku měli před sebou těžký úkol a věděli, že musí pracovat rychle. I přes obrovský tlak dorazili k Prckovi dřív, než nastal některý z možných přesunů, a dokázali práci dokončit 16 měsíců po jeho uvěznění. Tunel byl sofistikovaný, čímž ohromil i vyšetřovatele, podle kterých by stavba tohoto rozsahu normálně zabrala 18 měsíců až 2 roky.

Zdi byly v některých místech zpevněny dřevem a generátor vháněl do šachty čerstvý vzduch ventilací, která měla v tunelu zajistit čerstvý vzduch. Na zemi byly položeny koleje, po kterých motocykl tlačil dva vozíky. Ty se plnily hlínou a jezdily tunelem sem a tam.

Když se k Prckovi dostali, odjel na stejném motocyklu a rychle se dostal na svobodu. Všechna ta hlína se musela někam ukládat. Tuneláři ji dopravovali k ústí tunelu, kde ji další osoby rozprašovaly do polí venku. Kdyby ji ukládali na obří hromadu, jistě by to přitáhlo pozornost. Ale čerstvá hlína, která zaplavuje okolní půdu, by nakonec taky někoho zarazila.

A stavařům nad zemí by se to nevysvětlovalo snadno. Ale uprostřed noci 12. července 2015 se začaly ozývat zvuky z Prckovy sprchy v jeho cele. O chvilku později se keramický spodek sprchy uvolnil a známé tváře pozdravily uvězněného drogového bosse. Řekli mu, ať je následuje. Prcek okamžitě vlezl do tajného průchodu, slezl o 9 metrů níž do dalšího tunelu, kam se na šířku vešel jen jeden člověk.

Ale byl vysoký tak, aby tam Prcek mohl stát vzpřímeně. Protože si jeho nepřátelé často utahovali z jeho výšky, stavaři se ujistili, že je dostatečně vysoký, aby se šéf nemusel sklánět. Útěk z vězení na úrovni. Pár metrů od ústí tunelu nasedl Prcek na motocykl, který byl připevněný ke kolejím. Vozíky, kterými se měsíce vozila hlína, byly pryč.

Pár chvil po opuštění cely se Prcek projížděl osvětleným tunelem jako dítě v zábavním parku. O dvě minuty později sesedl, vylezl po schodech nahoru a objevil se v domě, který sloužil jeho lidem jako základna. Převlékl se do čistého, nastoupil do náklaďáku a odjel do noci. Zanechal za sebou kilometr a půl dlouhý tunel a frustrované bachaře a vládu.

Prcek byl opět dopaden jen pár měsíců po útěku. Jeho nový úkryt byl ještě týdny před jeho příjezdem prozrazen neopatrným gangsterem, kterého zahlédli místní. Podle zpráv tam sídlili těžce ozbrojení muži, takže policie začala dům sledovat. Odposlechy zjistili, že má na návštěvu přijet "babička" nebo "teta". Uvědomili, že to bude někdo hledaný.

Policie čekala na svou příležitost udeřit. O měsíc později speciální jednotky vtrhly do domu a zabily několik bodyguardů. Prcek a jeden z jeho nejvěrnějších velitelů utekli, jak jinak, tajným tunelem. Vylezli asi o kilometr a půl dál a za pomoci zbraně ukradli auto. Řidič je okamžitě nahlásil policii. Když vyhlásili pátrání po ukradeném autě, federální policisté ho objevili a oba uprchlíky zatkli.

Prcek se aspoň pokusil si koupit svobodu. Věděl, že v minulosti policisté byli úplatní. Prcek policistům nabízel peníze, domy i lukrativní pracovní pozice, pokud ho pustí. Avšak zoufalý boss netušil, že narazil na zcela nový druh policistů, kteří se nedají tak snadno zkorumpovat.

Všichni čtyři policisté to odmítli, takže Prcek hned otočil. Řekl jim, že všichni umřou. Policisté poslali fotky Prcka svým nadřízeným, jen aby se dozvěděli, že policie dostala hlášení o 40 po zuby ozbrojených vrahů, kteří měli vyjet na cestu. Protože jejich jednotky byly stále na základně, policisté se měli stáhnout do nedalekého motelu na okraji města, kde se ukryli v prázdné místnosti.

Připravovali se na možnou přestřelku. Prcek se prý smál a opakoval své předchozí výhrůžky. Najednou se na cestě objevil konvoj vozidel, který bezesporu mířil k motelu. Policisté, ozbrojeni puškami M-16 a pistolemi, se připravovali na svůj poslední boj.

Prcek se jim vysmíval, že přišla jejich hodina a že po nich zemřou i jejich rodiny. Přesto policisté zůstali na místě a rozhodli se splnit svůj úkol. Jak se auta přibližovala k parkovišti, Prcek se najednou zarazil. Když zhasly reflektory, zabarikádovaní policisté uviděli vojenská vozidla plná mexických mariňáků. Ti rychle zaujali obranné postavení kolem motelu.

O pár minut později zdrcený a poražený Prcek nastoupil do SUV a vydal se na cestu. Prcek už z mexického vězení nikdy neutekl. O dva roky později jakákoliv naděje, že zase unikne, pohasla, když Mexiko vyhovělo žádosti o jeho vydání do USA. V americkém vězení mu hrozí doživotí, a přestože to byl jeden z největších vrahů v dějinách Mexika, na tohoto drogového bosse bude vzpomínáno jako na ufňukaného vězně, který americké úřady prosil o milost.

Tu mu samozřejmě zamítli. Překlad: Mithril www.videacesky.cz

Komentáře (8)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Museli mít dobré info, když se trefili přímo do sprchy ve správné cele...

10

Odpovědět

Divím se, že ti policajti co se nenechali uplatit tak riskovali životy své rodiny. Na to bych osobně neměl. Zvláště u takového bosse, který to může jednoduše zařídit. Já bych nerisknul životy celé své rodiny kvůli práci.

00

Odpovědět

Nechápu těch posledních pár vět. Super, že ho vydali světovému policajtovi, ale sotva se na něj bude vzpomínat jako na ufňukaného vězně. To je jen autorovo přání. Každý si nejdřív vzpomene na jeho činy nebo na jeho útěky.

166

Odpovědět

No to nemůžeš vědět . Bůh ví , jak ho prezentovala media v U.S.A. . Možná to tam rozmázli a teď je známý jako EL Uplakánek .

41

Odpovědět


Odpovědět

a co sa stalo s tymi ciernymi suv a gangstermi ?

64

Odpovědět

Nejspíš se zdekovali, když uviděli že přijela armáda...

31

Odpovědět

El Prcek je zažaloval za porušení dohody o provedení práce a každý mu musel zaplatit odměnu zpět...

01