Jak drogový boss Prcek uprchl z vězení

Muži stojí bez hnutí,
krumpáče a lopaty mají připraveny, uprostřed osvětleného tunelu
na mexickém venkově. Cítili vibrace vozidel nad nimi a byli si vědomi toho,
že je může prozradit jakýkoliv zvuk. Když jim nad hlavou
procházela hlídka, zastavili práci. Devět metrů pod vězeňským
dvorem by je nejspíš neobjevili, ale po několika měsících
kutání tunelu nehodlali riskovat, hlavně když byli tak blízko svému cíli.

Vězeňské cele nejznámějšího
mexického bosse Joaquína "Prcka" Guzmána. Měsíce kopali tunel tvrdou skálou
jen za pomoci krumpáčů a lopat. Pracovali, co nejrychleji to šlo,
ale s maximální opatrností. S moderním vybavením, jako jsou sbíječky,
by jim to šlo mnohem rychleji, ale tím by vytvořili spoustu hluku a také by přitáhli
pozornost ke své základně jen kilometr a půl od věznice. Před začátkem prací Prckův kartel
koupil malý kousek půdy, co nejblíže věznici to šlo.

Tam začali stavět dva domky,
které měly zakrýt jejich skutečný záměr. Domy vždy tvořily jen obvodové zdi, protože nikdy neměly být obydleny. Poskytovaly dostatečné
krytí ke stavbě tunelu, který by Prcka osvobodil. Pracovní četa však čelila tlaku,
aby tunel dokončila co nejdříve, protože kvůli jeho minulým
útěkům z vězení a vyhýbání se zatčení mohly mexické úřady Prcka
kdykoliv přemístit do jiné věznice, aby znemožnily jakýkoliv pokus o útěk.

Každý den,
kdy se nedostali ke svému šéfovi, byl dnem, kdy celá akce
mohla přijít vniveč. A bylo by třeba vytvořit
úplně nový plán útěku. Ale to není vše. Nedokončené budovy by časem začaly budit
pozornost úředníků a zvědavých vesničanů. Proč by někdo začal
stavbu na prázdném pozemku a pak by najednou po dokončení
obvodových zdí přestal?

Čas se krátil a tlak byl ohromný. Ve své cele byl Prcek ukázkovým vězněm. I přes to, že nařizoval jedny
z nejbrutálnějších zločinů v dějinách Mexika, si Prcek udržoval přátelský vztah
s bachaři i se spoluvězni. Jeho telefonáty byly pečlivě monitorovány a kontrolovali i jeho poštu, přesto nikdo neobjevil
ani náznak toho, co se chystá.

Prcek byl trpělivým profesionálem. Ale i jeho trpělivost měla své meze. Tuneláři od počátku měli
před sebou těžký úkol a věděli, že musí pracovat rychle. I přes obrovský tlak dorazili k Prckovi dřív,
než nastal některý z možných přesunů, a dokázali práci dokončit
16 měsíců po jeho uvěznění. Tunel byl sofistikovaný, čímž ohromil i vyšetřovatele,
podle kterých by stavba tohoto rozsahu normálně zabrala 18 měsíců až 2 roky.

Zdi byly v některých
místech zpevněny dřevem a generátor vháněl do šachty
čerstvý vzduch ventilací, která měla v tunelu zajistit čerstvý vzduch. Na zemi byly položeny koleje, po kterých motocykl tlačil dva vozíky. Ty se plnily hlínou
a jezdily tunelem sem a tam.

Když se k Prckovi dostali,
odjel na stejném motocyklu a rychle se dostal na svobodu. Všechna ta hlína
se musela někam ukládat. Tuneláři ji dopravovali k ústí tunelu, kde ji další osoby
rozprašovaly do polí venku. Kdyby ji ukládali na obří hromadu,
jistě by to přitáhlo pozornost. Ale čerstvá hlína,
která zaplavuje okolní půdu, by nakonec taky někoho zarazila.

A stavařům nad zemí by
se to nevysvětlovalo snadno. Ale uprostřed noci 12. července 2015 se začaly ozývat zvuky
z Prckovy sprchy v jeho cele. O chvilku později se keramický
spodek sprchy uvolnil a známé tváře pozdravily
uvězněného drogového bosse. Řekli mu, ať je následuje. Prcek okamžitě
vlezl do tajného průchodu, slezl o 9 metrů níž do dalšího tunelu,
kam se na šířku vešel jen jeden člověk.

Ale byl vysoký tak,
aby tam Prcek mohl stát vzpřímeně. Protože si jeho nepřátelé
často utahovali z jeho výšky, stavaři se ujistili,
že je dostatečně vysoký, aby se šéf nemusel sklánět. Útěk z vězení na úrovni. Pár metrů od ústí tunelu nasedl Prcek na motocykl,
který byl připevněný ke kolejím. Vozíky, kterými se měsíce
vozila hlína, byly pryč.

Pár chvil po opuštění cely se Prcek projížděl osvětleným
tunelem jako dítě v zábavním parku. O dvě minuty později sesedl, vylezl po schodech nahoru
a objevil se v domě, který sloužil jeho lidem jako základna. Převlékl se do čistého,
nastoupil do náklaďáku a odjel do noci. Zanechal za sebou
kilometr a půl dlouhý tunel a frustrované bachaře a vládu.

Prcek byl opět dopaden
jen pár měsíců po útěku. Jeho nový úkryt byl ještě týdny před jeho
příjezdem prozrazen neopatrným gangsterem, kterého zahlédli místní. Podle zpráv tam sídlili
těžce ozbrojení muži, takže policie začala dům sledovat. Odposlechy zjistili, že má
na návštěvu přijet "babička" nebo "teta". Uvědomili, že to bude někdo hledaný.

Policie čekala na svou příležitost udeřit. O měsíc později speciální
jednotky vtrhly do domu a zabily několik bodyguardů. Prcek a jeden z jeho
nejvěrnějších velitelů utekli, jak jinak, tajným tunelem. Vylezli asi o kilometr a půl dál
a za pomoci zbraně ukradli auto. Řidič je okamžitě nahlásil policii. Když vyhlásili pátrání po ukradeném autě, federální policisté ho objevili a oba uprchlíky zatkli.

Prcek se aspoň pokusil si koupit svobodu. Věděl, že v minulosti
policisté byli úplatní. Prcek policistům nabízel peníze, domy i lukrativní
pracovní pozice, pokud ho pustí. Avšak zoufalý boss netušil, že narazil na zcela nový druh policistů, kteří se nedají tak snadno zkorumpovat.

Všichni čtyři policisté to odmítli, takže Prcek hned otočil. Řekl jim, že všichni umřou. Policisté poslali fotky
Prcka svým nadřízeným, jen aby se dozvěděli,
že policie dostala hlášení o 40 po zuby ozbrojených vrahů,
kteří měli vyjet na cestu. Protože jejich jednotky
byly stále na základně, policisté se měli stáhnout
do nedalekého motelu na okraji města, kde se ukryli v prázdné místnosti.

Připravovali se na možnou přestřelku. Prcek se prý smál
a opakoval své předchozí výhrůžky. Najednou se na cestě
objevil konvoj vozidel, který bezesporu mířil k motelu. Policisté, ozbrojeni
puškami M-16 a pistolemi, se připravovali na svůj poslední boj.

Prcek se jim vysmíval,
že přišla jejich hodina a že po nich zemřou i jejich rodiny. Přesto policisté zůstali na místě
a rozhodli se splnit svůj úkol. Jak se auta přibližovala k parkovišti, Prcek se najednou zarazil. Když zhasly reflektory,
zabarikádovaní policisté uviděli vojenská vozidla
plná mexických mariňáků. Ti rychle zaujali obranné
postavení kolem motelu.

O pár minut později
zdrcený a poražený Prcek nastoupil do SUV a vydal se na cestu. Prcek už z mexického vězení
nikdy neutekl. O dva roky později jakákoliv naděje,
že zase unikne, pohasla, když Mexiko vyhovělo
žádosti o jeho vydání do USA. V americkém vězení mu hrozí doživotí, a přestože to byl jeden z největších
vrahů v dějinách Mexika, na tohoto drogového bosse
bude vzpomínáno jako na ufňukaného vězně,
který americké úřady prosil o milost.

Tu mu samozřejmě zamítli. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz