Alexandr Veliký #2

ALEXANDR VELIKÝ ČÁST 2. V roce 334 před naším letopočtem vedl 21letý makedonský král Alexandr řeckou koalici proti supervelmoci té doby – Perské říši. Vedl armádu zkušených veteránů, v jejímž srdci byla makedonská falanga vyzbrojená šestimetrovými sarísami a elitní družinní jezdci. Společně vybojovali v bitvě o řeku Gráníkos velké vítězství nad perskou armádou. Jakmile se Alexandr přiblížil k Sardám, hlavnímu městu lydijské provincie, tamní velitel se bez boje vzdal.

Ale než mohl Alexandr postoupit dále, musel zničit perské námořnictvo. Persie měla mocnou flotilu a námořní základny na východě Středozemního moře, což mohlo ohrozit zásobovací trasy z Řecka. Než aby vyzval Peršany na moři, rozhodl se Alexandr zaútočit na nejbližší základny – řecká přímořská města Milét a Halikarnassos. Obě nabídly tuhý odpor, ale byly přemoženy do zimy.

Následující jaro roku 333 př. n. l. pokračoval Alexandr do Lýkie a Frýgie. Ve městě Gordion spatřil legendární gordický uzel. Proroctví říká, že ten, kdo jej rozváže, bude vládnout celé Asii. Alexandr prostě vytáhl svůj meč a rozsekl jej. Mezitím Memnon Rhodský, zkušený řecký generál v perských službách, vedl perské lodě do Egejského moře a obsadil ostrovy Chios a Lesbos. Avšak od ofenzívy bylo upuštěno poté, co Memnon podlehl nemoci. BITVA U ISSU 18 měsíců uběhlo od chvíle, co Alexandr překročil Dardanely a napadl Perskou říši.

Nyní vedl Alexandr své muže do Kilíkie a brzy byl připravený překročit Nurské hory a vyrazit do Sýrie. Ale poté se hlavní perská armáda vedená samotným králem Dareiem III. vynořila na severu za řeckou armádou. Dareios zamýšlel odříznout a zničit Alexandrovu armádu, kterou přečísloval skoro 2:1.

Zablokoval Alexandrovu jedinou únikovou cestu postavením armády na přímořskou planinu poblíž Issu, která byla od moře k horám dlouhá jen 10 kilometrů. Úzké bojiště donutí Alexandra bojovat, ale rovněž zabrání Dareiovi využít velkou početní výhodu. Jeho armáda čítala dle některých odhadů až 100 000 mužů a byli v ní jedni z nejlepších vojáků z celé širé říše, včetně 10 000 jeho osobních jednotek známých jako Nesmrtelní.

Jeho nejlepší jízda byla umístěna napravo u moře, kde byla země pro koně lepší. Jeho nejlepší pěchota, řečtí nájemní hoplité, tvořili střed. Perská pěchota tvořila levé křídlo. Alexandr zaujal bitevní postavení, přičemž znovu svěřil velení levého křídla, které bylo nejblíže k moři, Parmenionovi, s řeckou jízdou a pěchotou. Ve středu byla jako vždy makedonská falanga. Alexandr s pravým křídlem zaujal pozici u hor spolu s nejlepšími vojáky – elitními agrianskými vrhači oštěpů, lučištníky, hypaspisty a družinou jízdou.

Když Alexandr uviděl sílu perské jízdy na Parmenionově levém křídle, přesunul mu na pomoc thesálskou jízdu. Navzdory své převaze zůstával Dareius za řekou Pinarus a čekal, až Alexandr zaútočí. Nemusel čekat dlouho. Alexandr promluvil ke svým mužům, některé oslovil jménem a vyzval je k odvaze. Poté zaútočil v čele pravého křídla. Znovu rychlost a síla makedonského postupu donutila nepřítele ustupovat.

Ale ve středu bojiště měla makedonská falanga problémy. Kvůli snaze držet tempo s Alexandrem byly formace nespořádané. V tuhém boji s Dareiovými řeckými žoldáky byla falanga pomalu tlačena zpět. Alexandr si všiml nebezpečí, přeskupil se a vedl družinné jezdce na perský střed. Křídlo řeckých žoldáků bylo v ohrožení a brzy vypukl zmatek, což dovolilo makedonské falanze pokračovat v postupu. Alexandr si probíjel cestu k samotnému velkému králi Dareiovi. Než aby čelil zdánlivě šílenému a nebojácnému makedonskému králi, uprchl Dareios z bojiště ve svém královském voze.

Mezitím makedonské levé křídlo pod vedením Parmeniona zoufale odolávalo nejlepší perské jízdě. Pokud by Peršané prorazili, mohli by obklíčit Alexandrovu armádu a odvrátit porážku. Avšak Parmenion a jeho vojáci zarputile vzdorovali a Peršany zadržovali. Jakmile se zpráva o Dareiovu útěku rozšířila mezi jeho vojáky, přestali bojovat a snažili se zachránit si život.

Bitva se proměnila v masakr. Ptolemy, jeden z makedonských velitelů, řekl Alexandrovi, že mrtvých Peršanů bylo tolik, že jimi zaplnili hlubokou rokli, aby ji mohli překročit. SYN AMONŮV Bitva o Issus byla pro Alexandra ohromným vítězstvím. Mezi kořistí byla i Dareiova žena, matka a tři děti, které byly zajaty a se kterými Alexandr dobře zacházel.

S perskou armádou na ústupu obrátil Alexandr svůj zrak k západním územím Perské říše. Dalšího roku 332 př. n. l. se města Fénicie vzdala Alexandrovi, což Peršany připravilo o námořnictvo ve Středozemním moři. Avšak ostrovní město Týros vzdorovalo. Týrští obránci byli odvážní a zkušení. Když Alexandr začal budovat cestu na ostrov chráněnou dvěma obléhacími věžemi, zaútočili obránci ohnivými loděmi.

Ale po sedmi měsících byly městské zdi proraženy a Týros padl. Většina obyvatel byla zabita nebo zotročena. I Gaza byla dobyta po obléhání. Alexandr pokračoval do Pelusia na deltě Nilu, kde se perský guvernér Egypta vzdal Alexandrovi i s celou provincií a celým královským bohatstvím. V Mennoferu kněží této prastaré země vítali Alexandra jako osvoboditele od perské nadvlády a jmenovali jej faraonem.

Na ústí Nilu založil nové město – Alexandrii. Poté navštívil pouštní oázu Síwu, kde jej podle některých zdrojů vítali kněží jako syna Amona – krále bohů. Alexandr se vrátil na východ do Týrosu, kde se k němu v roce 331 př. n. l. donesly zprávy o problémech v Řecku. Navzdory velkým vítězstvím nad Peršany považovalo mnoho Řeků Alexandra za tyrana. Spartský král Agis s perskou podporou vyvolal proti Makedonii povstání.

Antipater, Alexandrův velitel v Řecku, již zasahoval proti povstání v Thrákii. Avšak rychle vyrazil na jih a utkal se s Agisem v bitvě poblíž města Megalopolis. Dokonce ani legendární Sparťané se nyní nemohli Makedoncům rovnat. Spartská armáda byla rozdrcena. Mezi mrtvými byl i král Agis. Se situací v Řecku pod kontrolou vyrazil Alexandr do perského vnitrozemí s cílem svést s Dareiem rozhodující bitvu.

Perský král mu zaslal dopis, ve kterém mu nabídl zlato, ruku své dcery a půlku království výměnou za mír. Avšak Alexandrova ohromná vítězství, všechny věštkyně a aklamace jej přesvědčily, že jeho osudem je vládnout světu. Odmítl nabídku perského krále. Nechtěl polovinu říše... chtěl ji celou. Výzkum a umělecký podkres k tomuto videu pochází z nezměrného výběru historických knih vydavatelství Osprey.

Každá jejich kniha zkoumá jednu bitvu, kampaň nebo jednotku do nejmenšího detailu. A s více než 3000 tituly pokrývají všechno od starověkých válek až po moderní konflikty. Navštivte jejich stánky a podívejte se na online katalog. Pokud nám chcete pomoci s tvorbou více historických videí, navštivte nás prosím na Patreonu. Velké díky patří YouTube kanálu Invicta za pomoc s touto sérií.

Více o Alexandrově životě se můžete dovědět v jejich sérii o historii.