Alexandr Veliký #2

ALEXANDR VELIKÝ
ČÁST 2. V roce 334 před naším letopočtem
vedl 21letý makedonský král Alexandr řeckou koalici proti supervelmoci
té doby – Perské říši. Vedl armádu zkušených veteránů,
v jejímž srdci byla makedonská falanga vyzbrojená šestimetrovými sarísami
a elitní družinní jezdci. Společně vybojovali v bitvě o řeku Gráníkos
velké vítězství nad perskou armádou. Jakmile se Alexandr přiblížil k Sardám,
hlavnímu městu lydijské provincie, tamní velitel se bez boje vzdal.

Ale než mohl Alexandr postoupit dále,
musel zničit perské námořnictvo. Persie měla mocnou flotilu a námořní základny na východě
Středozemního moře, což mohlo ohrozit
zásobovací trasy z Řecka. Než aby vyzval Peršany na moři, rozhodl se Alexandr zaútočit
na nejbližší základny – řecká přímořská města
Milét a Halikarnassos. Obě nabídly tuhý odpor,
ale byly přemoženy do zimy.

Následující jaro roku 333 př. n. l.
pokračoval Alexandr do Lýkie a Frýgie. Ve městě Gordion spatřil
legendární gordický uzel. Proroctví říká, že ten, kdo jej rozváže,
bude vládnout celé Asii. Alexandr prostě vytáhl svůj meč
a rozsekl jej. Mezitím Memnon Rhodský,
zkušený řecký generál v perských službách, vedl perské lodě do Egejského moře
a obsadil ostrovy Chios a Lesbos. Avšak od ofenzívy bylo upuštěno poté,
co Memnon podlehl nemoci. BITVA U ISSU 18 měsíců uběhlo od chvíle,
co Alexandr překročil Dardanely a napadl Perskou říši.

Nyní vedl Alexandr své muže do Kilíkie a brzy byl připravený překročit
Nurské hory a vyrazit do Sýrie. Ale poté se hlavní perská armáda
vedená samotným králem Dareiem III. vynořila na severu za řeckou armádou. Dareios zamýšlel odříznout
a zničit Alexandrovu armádu, kterou přečísloval skoro 2:1.

Zablokoval Alexandrovu
jedinou únikovou cestu postavením armády
na přímořskou planinu poblíž Issu, která byla od moře k horám
dlouhá jen 10 kilometrů. Úzké bojiště donutí Alexandra bojovat, ale rovněž zabrání Dareiovi
využít velkou početní výhodu. Jeho armáda čítala
dle některých odhadů až 100 000 mužů a byli v ní jedni z nejlepších vojáků
z celé širé říše, včetně 10 000 jeho osobních jednotek
známých jako Nesmrtelní.

Jeho nejlepší jízda byla umístěna napravo
u moře, kde byla země pro koně lepší. Jeho nejlepší pěchota,
řečtí nájemní hoplité, tvořili střed. Perská pěchota tvořila levé křídlo. Alexandr zaujal bitevní postavení,
přičemž znovu svěřil velení levého křídla, které bylo nejblíže k moři, Parmenionovi,
s řeckou jízdou a pěchotou. Ve středu byla jako vždy
makedonská falanga. Alexandr s pravým křídlem zaujal pozici
u hor spolu s nejlepšími vojáky – elitními agrianskými vrhači oštěpů,
lučištníky, hypaspisty a družinou jízdou.

Když Alexandr uviděl sílu perské jízdy
na Parmenionově levém křídle, přesunul mu na pomoc thesálskou jízdu. Navzdory své převaze
zůstával Dareius za řekou Pinarus a čekal, až Alexandr zaútočí. Nemusel čekat dlouho. Alexandr promluvil ke svým mužům,
některé oslovil jménem a vyzval je k odvaze. Poté zaútočil v čele pravého křídla. Znovu rychlost a síla makedonského postupu
donutila nepřítele ustupovat.

Ale ve středu bojiště
měla makedonská falanga problémy. Kvůli snaze držet tempo s Alexandrem
byly formace nespořádané. V tuhém boji s Dareiovými řeckými žoldáky
byla falanga pomalu tlačena zpět. Alexandr si všiml nebezpečí, přeskupil se
a vedl družinné jezdce na perský střed. Křídlo řeckých žoldáků bylo v ohrožení
a brzy vypukl zmatek, což dovolilo makedonské falanze
pokračovat v postupu. Alexandr si probíjel cestu
k samotnému velkému králi Dareiovi. Než aby čelil zdánlivě šílenému
a nebojácnému makedonskému králi, uprchl Dareios z bojiště
ve svém královském voze.

Mezitím makedonské levé křídlo
pod vedením Parmeniona zoufale odolávalo nejlepší perské jízdě. Pokud by Peršané prorazili, mohli by obklíčit Alexandrovu armádu
a odvrátit porážku. Avšak Parmenion a jeho vojáci
zarputile vzdorovali a Peršany zadržovali. Jakmile se zpráva o Dareiovu útěku
rozšířila mezi jeho vojáky, přestali bojovat
a snažili se zachránit si život.

Bitva se proměnila v masakr. Ptolemy, jeden z makedonských velitelů, řekl Alexandrovi,
že mrtvých Peršanů bylo tolik, že jimi zaplnili hlubokou rokli,
aby ji mohli překročit. SYN AMONŮV Bitva o Issus byla pro Alexandra
ohromným vítězstvím. Mezi kořistí byla i Dareiova žena,
matka a tři děti, které byly zajaty
a se kterými Alexandr dobře zacházel.

S perskou armádou na ústupu
obrátil Alexandr svůj zrak k západním územím Perské říše. Dalšího roku 332 př. n. l.
se města Fénicie vzdala Alexandrovi, což Peršany připravilo o námořnictvo
ve Středozemním moři. Avšak ostrovní město Týros vzdorovalo. Týrští obránci byli odvážní a zkušení. Když Alexandr začal budovat cestu na ostrov
chráněnou dvěma obléhacími věžemi, zaútočili obránci ohnivými loděmi.

Ale po sedmi měsících byly městské
zdi proraženy a Týros padl. Většina obyvatel
byla zabita nebo zotročena. I Gaza byla dobyta po obléhání. Alexandr pokračoval
do Pelusia na deltě Nilu, kde se perský guvernér Egypta
vzdal Alexandrovi i s celou provincií a celým královským bohatstvím. V Mennoferu kněží této prastaré země
vítali Alexandra jako osvoboditele od perské nadvlády
a jmenovali jej faraonem.

Na ústí Nilu založil
nové město – Alexandrii. Poté navštívil pouštní oázu Síwu, kde jej podle některých zdrojů
vítali kněží jako syna Amona – krále bohů. Alexandr se vrátil na východ do Týrosu, kde se k němu v roce 331 př. n. l.
donesly zprávy o problémech v Řecku. Navzdory velkým vítězstvím nad Peršany považovalo mnoho Řeků
Alexandra za tyrana. Spartský král Agis s perskou podporou
vyvolal proti Makedonii povstání.

Antipater, Alexandrův velitel v Řecku,
již zasahoval proti povstání v Thrákii. Avšak rychle vyrazil na jih a utkal se s Agisem
v bitvě poblíž města Megalopolis. Dokonce ani legendární Sparťané
se nyní nemohli Makedoncům rovnat. Spartská armáda byla rozdrcena. Mezi mrtvými byl i král Agis. Se situací v Řecku pod kontrolou
vyrazil Alexandr do perského vnitrozemí s cílem svést s Dareiem rozhodující bitvu.

Perský král mu zaslal dopis,
ve kterém mu nabídl zlato, ruku své dcery
a půlku království výměnou za mír. Avšak Alexandrova ohromná vítězství,
všechny věštkyně a aklamace jej přesvědčily, že jeho osudem je vládnout světu. Odmítl nabídku perského krále. Nechtěl polovinu říše... chtěl ji celou. Výzkum a umělecký podkres
k tomuto videu pochází z nezměrného výběru historických knih
vydavatelství Osprey.

Každá jejich kniha zkoumá jednu bitvu,
kampaň nebo jednotku do nejmenšího detailu. A s více než 3000 tituly pokrývají
všechno od starověkých válek až po moderní konflikty. Navštivte jejich stánky
a podívejte se na online katalog. Pokud nám chcete pomoci
s tvorbou více historických videí, navštivte nás prosím na Patreonu. Velké díky patří YouTube kanálu Invicta
za pomoc s touto sérií.

Více o Alexandrově životě
se můžete dovědět v jejich sérii o historii.