Světový odpad: Banány

Banány produkují nejvíc odpadu ze všech plodin světa. Tyto velké stonky jsou součástí problému. Farmáři je běžně pálí, což znečišťuje ovzduší. A tak je jedna firma v Ugandě začala zpracovávat na vlákna, ze kterých tká koberce, rohožky, nebo dokonce příčesky. Můžou se banány stát ekologickou alternativou bavlny či hedvábí? Tak jsme TexFad na okraji Kampaly navštívili, aby nám to předvedli. Každý banánovník nese ovoce pouze jednou, než shnije nebo se nakazí.



A z každé tuny ovoce na plantáži zůstanou dvě tuny odpadu. Ale právě v té hromadě smetí spatřil Kimani Muturi potenciál. TexFad založil roku 2013, když na univerzitě objevil kouzlo tkaní. Nemůžu zpracovat veškerý odpad, na to je ho zkrátka moc. Pracovníci stonky nasekají na menší kusy a nechají je vyschnout na slunci. Pak pruhy vloží do štípačky, jako je tahle. Je to důležitá část procesu a jediná, kterou dělá stroj. A není zrovna levná.



Tyto stroje stojí od 1 000 dolarů za použitý do 10 000 za nový. Vysoká cena je překážkou pro rozšíření podnikání. Zbytek už je ruční práce. Oddělená vlákna znovu schnou a mění se v hedvábnou přízi, která je však silná jako lano. V té chvíli je ideální čas k barvení. Posledním krokem je tkalcovská dílna, kde výrobky do domácnosti ručně vznikají. Některé vzory koberců jsou inspirovány tradičními východoafrickými vzory.



Jiné jsou přímo na objednávku. Tkaní jednoho koberce může trvat i měsíc. Ceny se liší, ale začínají zhruba na 500 dolarech. TexFad zaměstnává 23 lidí a nabízí i stáže pro studenty. Problém v naší zemi je, že studujeme, získáme titul, ale pak chybí příležitosti. Esther Ainebyoona je ve firmě téměř rok. Začala jako stážistka a teď je jednou z hlavních tkadlen.



Se svými kolegy ráda pracuji, protože jsou motivující, pomáhají. Je tu rozmanitý kolektiv, což je dobře, setkáváme se s lidmi různého věku. Textilie z banánovníku se vyrábí po staletí, na Filipínách, v Nepálu a Japonsku. Ale TexFad je první firmou, která vznikla v Ugandě. Potenciál je obrovský. Produkují víc banánů než jiné země ve východní Africe; každoročně kolem 9 milionů tun. To je 5 tun ovoce na každého obyvatele.



Nemusím se tedy bát, že by nám zítra došel materiál, dokud budou Uganďané každý den banány jíst. A zatímco se Kimaniho obchod za osm let rozrostl, nemůže ulevit 30 miliardovému celosvětovému banánovému průmyslu. Ekologové preferují zpracování stonků na hnojivo jako efektivnější řešení. Zabrání vysušování, odlesňování a vyživuje půdu. A taková půda plodí zdravější banány. Mnoho farem to již dělá, ale sekání stonků je tvrdá práce.



Takže pro většinu farmářů je snazší a rychlejší se jich zbavit. Tyto textilie jsou však rozložitelnou a udržitelnou alternativou jiných populárních látek. Banánová vlákna vstřebají barvu rychleji než bavlna, a k pěstování tedy stačí méně vody i půdy. Ale speciální vybavení a znalosti brání rozšíření této metody. Mohla by se rozšířit po světě, pokud by bylo více strojů, které dokáží vyrobit materiál tak tenký, aby se dal využít v textilním průmyslu.



Protože zatím je to velmi těžké. Takových strojů je zatím málo nebo jsou drahé. Avšak i během pandemie má Kimani velké sny. Myslím, že kdyby nebyl žádný covid, už bychom byli dál, než jsme dnes. A pořád inovuje. To, co děláme, není raketová věda. I našim nováčkům netrvá zaučení nijak dlouho. Ale tohle je jen začátek.



Banánové vlákno je budoucnost. Budoucnost v rámci udržitelnosti. Je to látka nejen pro módu, ale pro všechno. Překlad: hAnko www.videacesky.cz