Nad vodou: Poslední knihtisk ve StátechBusiness Insider
1
Arion Press je poslední klasická knihařská dílna ve Státech, kde se knihy vyrábějí ručně. Používají stroje a postupy z 19. století a jejich knihy můžou stát i 10 000 dolarů. V kontrastu s technickým centrem San Francisca tento podnik udržuje své tradiční řemeslo naživu.
Přepis titulků
Toto je poslední tiskárna ve Státech, kde knihy vznikají čistě ručním procesem. V Arion Press jsou písmena vyráběna jedno po druhém. Společně pak utvoří knihu, která vznikala roky a může stát i 10 000 dolarů. Protože tento podnik v San Franciscu používá technologie z 19. století. Tiskárny, jako je Arion, dřív byly běžné. Ale s příchodem rychlejších a levnějších variant tisku tradice upadá. Takže se teď musíme naučit co nejvíc, než řemeslo úplně zanikne. Je to velká zodpovědnost a myslím, že to na nás všechny dopadá.
Tým Arion Press věnuje svůj čas zachování historického řemesla přímo v srdci moderního města. Navštívili jsme tuto stoletou továrnu, abychom zjistili, jak se drží nad vodou. Překlad: hAnko www.videacesky.cz Každá kniha začíná ve slévárně, kde Brian Ferrett každý den u sázecího stroje z 19. století vyrábí jednotlivá písmena. Může to být velmi těžké. Někdy se celé dny nedaří. Někdy i celé týdny. Když mi běží tři slévací lisy a nic se nepokazí, jsem nadšený.
Pod strojem rozdělá oheň a taví směs olova, cínu a antimonu na písmena. Máme tady pumpu s tryskou, která olovo vytlačuje do formy. Na tu se pak otiskne deska s vybraným textem. Hotové otisky se posílají do tiskárny. Na konci dne jsme celí od inkoustu. Jsme sice špinaví, ale šťastní jako děti. V této části procesu nám slévárna pošle desky s tiskem. Na jedné jsou zhruba dvě stránky. Uděláme z nich zkušební tisk. Jeff Raymond skládá stránky z jednořádkových proužků.
Tady je konkrétně strana 53. Aby stránka držela pohromadě, omotá ji Jeff provázkem. Pak udělá zkušební tisk, aby se našly chyby. Když je to v pořádku, pošle se na větší tiskárnu. Celý proces končí ve vazárně. Tady se všechno postupně změní v knihu. Megan Gibes ručně skládá, sešívá a slepuje knihy dohromady. Výsledkem je umělecké dílo.
Nic se nevyrovná tomu, když máte v ruce opravdovou knihu. Pod prsty cítíte papír a písmena otištěná na stránkách. Bohužel oproti moderní technologii tento druh tisku zastaral. Dnes se používají ofsetové tiskárny chrlící 120 000 stran za hodinu. Než přišel do Arionu, Brian strávil tři roky v jedné z těchto továren. Tiskli jsme obrovské náklady časopisů. Nepřetržitý provoz, směny dvanáctky. Bylo tam tolik lidí, že jsem je nedokázal spočítat. Knihtisk se s takovým výkonem nemůže rovnat.
Je jasné, proč tento druh řemesla už není životaschopný, je velmi náročný na čas. A to se nastřádá. Zatímco mnoho tradičních tiskáren zavřelo, Arion funguje dál díky stálým zákazníkům: sběratelům, institucím, knihovnám. Tato stránka z preambule k Ústavě je jedna z nejnovějších zakázek. Jako limitovaná edice s 350 výtisky se prodává po 50 dolarech. Arion také dělá jednorázové zakázky, veřejné prohlídky a workshopy. Ve 45 letech je Brian jedním z mála lidí, kteří se živí jako tiskaři.
Zaměstnanci berou jako osobní zodpovědnost udržet historické vědomosti při životě. Pokud jde o odlévání, umí to skutečně hrstka lidí. Původních strojů také není mnoho. A i když je najdete, způsob jak s nimi zacházet pomalu mizí. Brian využije každou příležitost, aby své dovednosti předal další generaci. V Arionu probíhá čtyřletý učňovský kurz. První týden jsem byl obklopen lidmi, kteří věděli přesně, co dělají. A říkal si, no páni, je skoro nemožné najít místo kde se to naučit.
Brian učí i svou šestiletou dceru doma v garáži. Přeji ti šťastného Valentýna. Vidíš, tati? - Můžu to udělat, tati? - Jistě. Stačí malé tečky. Přeji ti šťastného Valentýna. Jsou cítit jinak než nové knihy, víte, masově vyráběné. Cítíte to na dotyk.
Ten dotyk ruční práce zaujme i v technickém centru San Francisca. Máte tu tyhlety inženýry, co sedí celý den u počítačů, nemají hmatové vjemy. Pak přijdou sem a jsou z toho u vytržení. To dává Arionu naději, že jejich podnik a řemeslo přežije i v digitálním světě. Můžete si vzít knihu starou 500 let, otevřít ji a přečíst. V počítači mám soubory staré 20 let a jsou fuč, protože nevím, jak je otevřít. Takže pořád přežijí spoustu věcí, které teď moderně vyrábíme. Období, kdy byla vyrobená, jí dodává osobitost a krásu.
Tým Arion Press věnuje svůj čas zachování historického řemesla přímo v srdci moderního města. Navštívili jsme tuto stoletou továrnu, abychom zjistili, jak se drží nad vodou. Překlad: hAnko www.videacesky.cz Každá kniha začíná ve slévárně, kde Brian Ferrett každý den u sázecího stroje z 19. století vyrábí jednotlivá písmena. Může to být velmi těžké. Někdy se celé dny nedaří. Někdy i celé týdny. Když mi běží tři slévací lisy a nic se nepokazí, jsem nadšený.
Pod strojem rozdělá oheň a taví směs olova, cínu a antimonu na písmena. Máme tady pumpu s tryskou, která olovo vytlačuje do formy. Na tu se pak otiskne deska s vybraným textem. Hotové otisky se posílají do tiskárny. Na konci dne jsme celí od inkoustu. Jsme sice špinaví, ale šťastní jako děti. V této části procesu nám slévárna pošle desky s tiskem. Na jedné jsou zhruba dvě stránky. Uděláme z nich zkušební tisk. Jeff Raymond skládá stránky z jednořádkových proužků.
Tady je konkrétně strana 53. Aby stránka držela pohromadě, omotá ji Jeff provázkem. Pak udělá zkušební tisk, aby se našly chyby. Když je to v pořádku, pošle se na větší tiskárnu. Celý proces končí ve vazárně. Tady se všechno postupně změní v knihu. Megan Gibes ručně skládá, sešívá a slepuje knihy dohromady. Výsledkem je umělecké dílo.
Nic se nevyrovná tomu, když máte v ruce opravdovou knihu. Pod prsty cítíte papír a písmena otištěná na stránkách. Bohužel oproti moderní technologii tento druh tisku zastaral. Dnes se používají ofsetové tiskárny chrlící 120 000 stran za hodinu. Než přišel do Arionu, Brian strávil tři roky v jedné z těchto továren. Tiskli jsme obrovské náklady časopisů. Nepřetržitý provoz, směny dvanáctky. Bylo tam tolik lidí, že jsem je nedokázal spočítat. Knihtisk se s takovým výkonem nemůže rovnat.
Je jasné, proč tento druh řemesla už není životaschopný, je velmi náročný na čas. A to se nastřádá. Zatímco mnoho tradičních tiskáren zavřelo, Arion funguje dál díky stálým zákazníkům: sběratelům, institucím, knihovnám. Tato stránka z preambule k Ústavě je jedna z nejnovějších zakázek. Jako limitovaná edice s 350 výtisky se prodává po 50 dolarech. Arion také dělá jednorázové zakázky, veřejné prohlídky a workshopy. Ve 45 letech je Brian jedním z mála lidí, kteří se živí jako tiskaři.
Zaměstnanci berou jako osobní zodpovědnost udržet historické vědomosti při životě. Pokud jde o odlévání, umí to skutečně hrstka lidí. Původních strojů také není mnoho. A i když je najdete, způsob jak s nimi zacházet pomalu mizí. Brian využije každou příležitost, aby své dovednosti předal další generaci. V Arionu probíhá čtyřletý učňovský kurz. První týden jsem byl obklopen lidmi, kteří věděli přesně, co dělají. A říkal si, no páni, je skoro nemožné najít místo kde se to naučit.
Brian učí i svou šestiletou dceru doma v garáži. Přeji ti šťastného Valentýna. Vidíš, tati? - Můžu to udělat, tati? - Jistě. Stačí malé tečky. Přeji ti šťastného Valentýna. Jsou cítit jinak než nové knihy, víte, masově vyráběné. Cítíte to na dotyk.
Ten dotyk ruční práce zaujme i v technickém centru San Francisca. Máte tu tyhlety inženýry, co sedí celý den u počítačů, nemají hmatové vjemy. Pak přijdou sem a jsou z toho u vytržení. To dává Arionu naději, že jejich podnik a řemeslo přežije i v digitálním světě. Můžete si vzít knihu starou 500 let, otevřít ji a přečíst. V počítači mám soubory staré 20 let a jsou fuč, protože nevím, jak je otevřít. Takže pořád přežijí spoustu věcí, které teď moderně vyrábíme. Období, kdy byla vyrobená, jí dodává osobitost a krásu.
Komentáře (0)