Nad vodou: Malířská technika RoganBusiness Insider
1
Malířské technice Rogan se rodina Khatriů věnuje už po osm generací. I když je pandemie obrala o zisky z prodejů turistům a obchod se zpomalil, umělci se svého jedinečného řemesla nevzdají bez boje.
Přepis titulků
Překlad: hAnko www.videacesky.cz Teplo lidské dlaně je nezbytné ke správnému provedení této techniky. Rogan je staletí staré řemeslo a Abdul Gaffur Khatri s rodinou se mu věnuje po osm generací. Vzory dříve vévodily Indii, ale vzestup průmyslových textilií přinutil umělce hledat jinou práci. Dnes je rodina Khatriů posledními malíři Roganu na světě. Je to naše tradice.
Můj děd, otec i strýc přenášeli toto řemeslo z generace na generaci. Covidová pandemie nyní jejich podnikání ohrožuje. Podíváme se, jak jediná rodina drží svou tradici nad vodou. Začíná se ricinovým olejem. Ten je základem barvy. A také dává řemeslu jméno. Rogan ve fársí znamená olej. Gaffurův bratranec Muhammad olej dva dny zahřívá, až je hustý jako med. Je to nebezpečný proces, který nezvládne každý. Čtyři až pět kilo oleje může vzplát, než se nadějete.
Je to nebezpečné. Ne všichni členové rodiny jsou v tomto procesu zběhlí. Po vychladnutí ho Gaffurův synovec Jabbar smíchá s pigmenty a vznikne barva. Drtíme barvy na kameni, pak přidáme vodu a drtíme dál. Pak vmícháme rogan ve zhruba odhadnutém množství, není to přesně 100 gramů ani 50 gramů. Pak hmotu stloukáme kamenem, dokud se barvy a rogan nespojí. Pak přijde čas malby. Gaffur říká, že ruka dává Roganu jeho jedinečnou kvalitu.
Když nabíráte barvu přímo z misky, nevytvoříte z ní nitku, protože je velmi hustá. Proto si ji dáváme na ruku a mneme. Mícháním v ruce se barva zahřívá a měkne. Pak Gaffur pomocí kovové tyčinky spouští nitku barvy na látku. Druhu rukou pod látkou pomáhá nitku vést. V hlavě má představu o podobě vzoru, ale celá malba je bez šablony. Jak bude nitka rozložená na látce a jak hodně se natáhne, záleží na představě malíře.
Je to dar od Boha. Celé je to Boží dar. Nedokáže to každý a neumí to žádný stroj. Než barva zaschne, Gaffur vzor zrcadlově otiskne. Některé malby dokončí za pět dnů, složité vzory zaberou i dva roky. V tomto složitém motivu je žlutá a každá tečka vznikla ručně špičkou pera, což chce hodně zkušeností, a proto je velmi vzácný.
Obrazy na stěnu stojí přes 1 000 dolarů. Gaffur s rodinou své umění prodávají turistům, ale pandemie zničila jejich hlavní sezónu. Samozřejmě že jsme utrpěli ztráty, když žádní turisté nepřijeli a naše podnikání je na nich závislé. Nemáme jiný příjem, tak co s tím? Teď jen čekáme a sledujeme, co bude dál, co naděláme? Jejich trápení je povědomé. Traduje se, že malba přišla z Persie před 400 lety a často zdobila povlečení a obřadní roucha po celé Indii.
S příchodem masové produkce textilu v 80. letech už místní nechtěli investovat do dražších ručních kousků. Mnozí umělci nemohli velkovýrobě konkurovat a své řemeslo opustili. Gaffur se také rozhodl rodinný podnik opustit a hledat práci v Bombaji. Kolem roku 1980 jsem se rozhodl, že nebudu s řemeslem ztrácet čas. A kvůli tomu jsem se pohádal s rodinou, protože tehdy byla velká věc poslat dítě z vesnice až do Bombaje.
Ale smysl pro zodpovědnost a prosby rodiny ho přivedly zpět. „Pokud se nevrátíš, řemeslo nepřežije další generaci.“ Pamatuji, že jsem tehdy slíbil zasvětit našemu umění celý svůj život. A pokusím se ho proslavit po celém světě. Můžu říct, že se ten slib naplnil. Od té doby Gaffur pozvedl Rogan na mezinárodní úroveň. Za svou práci získal přes 10 ocenění a indický premiér v roce 2014 věnoval jedno z jeho děl Baracku Obamovi.
A jako se Gaffur učil od svých předků, v odkaze nyní pokračuje jeho synovec. Když jsem to zkoušel poprvé, bylo to trochu těžké, ale jak jsem se pomalu krok za krokem učil, zjistil jsem, že je to obrovský rodinný poklad a musíme ho zachránit. Chce zachovat umění Roganu díky vzdělávání a sociálním médiím. Musíme řemeslo zachránit, protože jsme rodina o deseti členech. Zaučujeme další, aby zjistili, jak vzácné umění to je. Před pandemií vedla rodina Khatriů workshopy.
Od roku 2010 vyučili 300 žen a 20 u nich zůstalo pracovat. Když se covid-19 v březnu rozšířil, obchod zpomalil a Gaffur je nemohl dál zaměstnávat. Rodina však drží krok s dobou, šije roušky a má s podnikáním velké plány. Chtěli bychom dva nebo tři designéry místní nebo z ciziny, aby nám pomohli s návrhy, které nás dostanou za hranice Indie. I když prodeje budou nízké, dokud se nevrátí turisté, Gaffur věří, že ví, co se skrývá za úspěchem.
K vytvoření díla potřebujeme trpělivost a stejnou musíme mít i při jeho prodeji.
Můj děd, otec i strýc přenášeli toto řemeslo z generace na generaci. Covidová pandemie nyní jejich podnikání ohrožuje. Podíváme se, jak jediná rodina drží svou tradici nad vodou. Začíná se ricinovým olejem. Ten je základem barvy. A také dává řemeslu jméno. Rogan ve fársí znamená olej. Gaffurův bratranec Muhammad olej dva dny zahřívá, až je hustý jako med. Je to nebezpečný proces, který nezvládne každý. Čtyři až pět kilo oleje může vzplát, než se nadějete.
Je to nebezpečné. Ne všichni členové rodiny jsou v tomto procesu zběhlí. Po vychladnutí ho Gaffurův synovec Jabbar smíchá s pigmenty a vznikne barva. Drtíme barvy na kameni, pak přidáme vodu a drtíme dál. Pak vmícháme rogan ve zhruba odhadnutém množství, není to přesně 100 gramů ani 50 gramů. Pak hmotu stloukáme kamenem, dokud se barvy a rogan nespojí. Pak přijde čas malby. Gaffur říká, že ruka dává Roganu jeho jedinečnou kvalitu.
Když nabíráte barvu přímo z misky, nevytvoříte z ní nitku, protože je velmi hustá. Proto si ji dáváme na ruku a mneme. Mícháním v ruce se barva zahřívá a měkne. Pak Gaffur pomocí kovové tyčinky spouští nitku barvy na látku. Druhu rukou pod látkou pomáhá nitku vést. V hlavě má představu o podobě vzoru, ale celá malba je bez šablony. Jak bude nitka rozložená na látce a jak hodně se natáhne, záleží na představě malíře.
Je to dar od Boha. Celé je to Boží dar. Nedokáže to každý a neumí to žádný stroj. Než barva zaschne, Gaffur vzor zrcadlově otiskne. Některé malby dokončí za pět dnů, složité vzory zaberou i dva roky. V tomto složitém motivu je žlutá a každá tečka vznikla ručně špičkou pera, což chce hodně zkušeností, a proto je velmi vzácný.
Obrazy na stěnu stojí přes 1 000 dolarů. Gaffur s rodinou své umění prodávají turistům, ale pandemie zničila jejich hlavní sezónu. Samozřejmě že jsme utrpěli ztráty, když žádní turisté nepřijeli a naše podnikání je na nich závislé. Nemáme jiný příjem, tak co s tím? Teď jen čekáme a sledujeme, co bude dál, co naděláme? Jejich trápení je povědomé. Traduje se, že malba přišla z Persie před 400 lety a často zdobila povlečení a obřadní roucha po celé Indii.
S příchodem masové produkce textilu v 80. letech už místní nechtěli investovat do dražších ručních kousků. Mnozí umělci nemohli velkovýrobě konkurovat a své řemeslo opustili. Gaffur se také rozhodl rodinný podnik opustit a hledat práci v Bombaji. Kolem roku 1980 jsem se rozhodl, že nebudu s řemeslem ztrácet čas. A kvůli tomu jsem se pohádal s rodinou, protože tehdy byla velká věc poslat dítě z vesnice až do Bombaje.
Ale smysl pro zodpovědnost a prosby rodiny ho přivedly zpět. „Pokud se nevrátíš, řemeslo nepřežije další generaci.“ Pamatuji, že jsem tehdy slíbil zasvětit našemu umění celý svůj život. A pokusím se ho proslavit po celém světě. Můžu říct, že se ten slib naplnil. Od té doby Gaffur pozvedl Rogan na mezinárodní úroveň. Za svou práci získal přes 10 ocenění a indický premiér v roce 2014 věnoval jedno z jeho děl Baracku Obamovi.
A jako se Gaffur učil od svých předků, v odkaze nyní pokračuje jeho synovec. Když jsem to zkoušel poprvé, bylo to trochu těžké, ale jak jsem se pomalu krok za krokem učil, zjistil jsem, že je to obrovský rodinný poklad a musíme ho zachránit. Chce zachovat umění Roganu díky vzdělávání a sociálním médiím. Musíme řemeslo zachránit, protože jsme rodina o deseti členech. Zaučujeme další, aby zjistili, jak vzácné umění to je. Před pandemií vedla rodina Khatriů workshopy.
Od roku 2010 vyučili 300 žen a 20 u nich zůstalo pracovat. Když se covid-19 v březnu rozšířil, obchod zpomalil a Gaffur je nemohl dál zaměstnávat. Rodina však drží krok s dobou, šije roušky a má s podnikáním velké plány. Chtěli bychom dva nebo tři designéry místní nebo z ciziny, aby nám pomohli s návrhy, které nás dostanou za hranice Indie. I když prodeje budou nízké, dokud se nevrátí turisté, Gaffur věří, že ví, co se skrývá za úspěchem.
K vytvoření díla potřebujeme trpělivost a stejnou musíme mít i při jeho prodeji.
Komentáře (5)
UranOdpovědět
08.09.2021 16:16:33
Tím, že to nedokáže žádný stroj vytvořit bych byl při dnešním vývoji 3D tisku opatrný. Není v tom magie jen správná chemie a fyzika.
randomofamberOdpovědět
12.09.2021 13:28:59
Možná, ale umění jako takové by 3D tisk nezachránil...
yakubOdpovědět
13.09.2021 17:39:16
+randomofamberMě někdy tohle fňukání a "zachraňování" řemesla leze už na nervy.
Prostě dřív se dělalo xx věcí jinak a muselo, když nebyla technika. To je jak kdyby si stěžovala pradlena, že od dob praček už to není ono a ona, aby uživila rodinu, tak musí za vyprání v potoce si účtovat o tolik víc. Ono to totiž není jen tak mlátit mokrým prádlem o šutr v potoce... to musíte mít na to cit a um a v naší rodině se to učíme už čtvrtým pokolením.
randomofamberOdpovědět
14.09.2021 19:50:54
+yakubMotáš dohromady jablka a hrušky.
To, že lidé zachraňují stará řemesla je důležité, protože na základě nich mohly vzniknou nové technologie. Je to "naše" historie. Existuje docela dost zapomenutých věcí, které dnes nikdo nedokáže vyrobit, protože se zapomněly postupy, recepty, návody a i když je třeba možné zjistit složení na různých moderních přístrojích, nikdo neví, jak se původně vyrobilo. Minulost stejně důležitá, jako současnost, protože to je to, co nás směruje do budoucnosti. Obrazně řečeno, když se ztratí znalost o tom, co je to kolo, tak jej budeme znovu vynalézat, a znovu, a znovu... Proto je důležité zachraňování řemesel a znalostí.
A co se týká umění... Umění je od slova umět a ne od slova nechat to masově vyrábět strojem. Umění je třeba dobře hrát fotbal nebo zachraňovat životy na operačním sále. Umění se týká činností konkrétních lidí. Ano, je spousta činností, které lze strojem nahradit, ale pořád jich ještě spousta zbývá, které stroje prostě nedokážou. Stroje stále nechápou pojem umění. Žádný stroj nedokáže např. posoudit co je to kýč a co hezký obraz a myslím, že ještě velmi dlouho to tak zůstane...
yakubOdpovědět
15.09.2021 17:43:21
+randomofamberMám na to trošku jiný názor - zrovna u barvení látek si myslím, že kdybychom přišli o techniku barvení Rogan, že se fakt nic moc nestane (ostatně si to myslí asi celá Indie, vlastně svět) Mě ani tak nevadí to zachraňování tradice, jako spíš jak z toho vždy dělají nějaké mystično a že je to děsně složitý proces a kdesi cosi .... něco podobného jako ta vlasová akrobatka. Musím být ohebná, silná, cvičím klouby, svaly, hodiny se točím a visím, ale být umělcem chce i něco víc než být fyzicky silná, musíte být i ohebná, silná....chudinka musí vystupovat i když je smutná, veselá i nemocná...... pak už jsem ty její moudra vypnul.