Thumbnail play icon

Problém dnešní generace mileniálů

92 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:1 449
Počet zobrazení:298 275

Spisovatel, motivační řečník a marketingový poradce Simon Sinek se nedávno v jednom pořadu velmi vášnivě rozpovídal o dnešní generaci tzv. mileniálů (někdy také generaci Y), tedy lidí, kteří vyrůstali obklopeni moderními technologiemi a mají nyní problém sehnat zaměstnání, které je bude uspokojovat, nebo se radovat ze života, protože neustále čekají něco víc a kladou si vysoké cíle a požadavky. My vám nyní jeho patnáctiminutový monolog přinášíme s českými titulky, protože stojí minimálně za zamyšlení.

Patříte do generace mileniálů? Pociťujete sami na sobě některé charakteristické znaky, o kterých Simon ve videu mluví? Napište nám do komentářů!

Poznámky:
Swajpnutí – používá se v souvislosti se seznamovací aplikací Tinder, kde u uživatelů, kteří vás zaujmou, přejedete prstem doprava, u těch, kteří se vám nelíbí, naopak doleva

Přepis titulků

SIMON SINEK O PRACOVNÍM UPLATNĚNÍ MILENIÁLŮ Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz Jak je to s mileniály? Mileniálové jsou generací lidí, kteří se narodili někdy po roce 1984. A těžko se vedou. Mají vysoké nároky. Jsou narcističtí a sebestřední. Nesoustředění.

Líní. Ale ty vysoké nároky jsou hlavní. A protože často prahnou po vedení, nadřízení se jich často ptají: "Co byste chtěli?" A mileniálové odpovídají, že chtějí, aby jejich práce měla smysl, což je super. Chtějí, aby měla jejich práce "dopad", ať už to znamená cokoliv. A taky chtějí jídlo zdarma a sedací vaky. Takhle to někdo formuloval.

Jídla zdarma máme, sedací vaky taky, ale mileniálové nejsou kupodivu pořád spokojení. Důvodem je to, že jim pořád něco chybí. Z vlastní zkušenosti vím, že jde o jakési čtyři pilíře. Čtyři věci, čtyři charakteristiky. Jsou jimi výchova, technologie, netrpělivost a pracovní prostředí. Spousta lidí z generace oněch mileniálů byla v dětství...

dle jejich vlastních slov... nevhodně vychována. Rodiče jim pořád opakovali, že jsou výjimeční a že když budou chtít, mohou mít, co si zamanou. Říkali jim... Někteří z nich se dostali do výběrových tříd jen proto, že si jejich rodiče stěžovali, nebo dostávali jedničky jen proto, aby dali jejich rodiče učitelům pokoj. Někteří obdrželi medaile za účast.

Medaile za to, že byli poslední. Tím ale samozřejmě ztrácí hodnotu medaile těch, kteří si ji zasloužili, a člověk, co skončil poslední, se cítí trapně, protože ví, že si ji nezasloužil, Takže se nakonec cítí hůř. Tihle lidi obvykle dostudují, nastoupí do práce, vyrazí do skutečného světa, a najednou zjistí, že nejsou výjimeční, že máma jim povýšení nevydupe... že za poslední místo nic nedostanou a že nemůžou mít, co si zamanou.

A najednou se nestačí divit. Tahle generace má tudíž mnohem nižší sebevědomí než generace předchozí. Dalším problémem je, že žijeme ve světě Facebooků a Instagramů. Umíme skvěle vybírat filtry. Umíme lidem ukazovat, jak se máme skvěle, i když jsme na dně. Takže každý zní hrozně drsně. Jako by měl život těžce na háku. Ale ve skutečnosti ti lidi drsní nejsou a mají spoustu problémů. A když se ti služebně starší zeptají: "Co máme dělat?"

zní to jako: "Dělejte tohle!" Ale oni to nechápou. Takže tu máme generaci s mnohem nižším sebevědomím než generace předchozí. A ti lidi za to nemůžou, není to jejich vina. Byly jim rozdány špatné karty. A teď přidáme technologie. Moc dobře víme, že interakce se sociálními médii a mobilními telefony uvolňuje chemikálii zvanou dopamin.

Proto máte radost, když vám přijde zpráva. Každému je někdy smutno a připadá si osamělý. Stačí napsat deseti kámošům. "Čau. "Čau." "Čau." "Čau." "Čau." A když odpovědí, máte radost. Proto si počítáme lajky, proto se desetkrát vracíme a studujeme, jestli nám sledující na Instagramu nepřibývají moc pomalu. "Kde jsem udělal chybu?"

"To už mě nemají rádi?" Mladí lidi se děsí toho, že si je někdo odebere z přátel. Protože nám všem dělá dobře ten dopamin. Proto to máme rádi a pořád se k tomu vracíme. Dopamin nám ale dělá stejně tak dobře, když kouříme, pijeme alkohol nebo hazardujeme. Je tedy vysoce návykový. U kouření, hazardu a alkoholu máme stanovenou minimální věkovou hranici. Ale u sociálních médií a mobilů nic takového neexistuje.

Přitom je to to samé, jako bychom před teenagery postavili flašku a řekli: "Hele, kdyby vás ty dospělácký problémy štvaly..." Takhle to je. Je to v podstatě to samé. Máme tu celou generaci lidí, kteří jsou vystaveni neustálému otupování... dopaminem ze sociálních médií a mobilů, protože nezvládají stres dospělosti. To je důležité. Téměř každý alkoholik objevil alkohol v pubertě. Když jsme mladí, stačí nám svolení rodičů.

A v adolescenci se pak situace mění a stojíme o souhlas vrstevníků. Pro rodiče je to frustrující, pro nás důležité, protože se tak postupně začleňujeme do společnosti. Je to velmi náročné období našeho života, během kterého bychom se měli naučit spoléhat se na své přátele. Někteří lidé nechtěně objeví alkohol a otupující účinky dopaminu, protože jim pomáhají překonat stresy a úzkosti adolescence. To se jim zapíše do mozku a po celý zbytek života, kdykoliv budou vystaveni stresu, obrátí se místo člověka k láhvi.

Společenský, finanční či pracovní stres – to jsou hlavní příčiny alkoholismu. Nám je dnes umožněn neomezený přístup k zařízením a médiím produkujícím dopamin, takže jsme na to zvyklí a spousta mileniálů v dospělosti neumí navázat hlubší, hodnotné vztahy. Opět jejich slova. Sami přiznávají, že spousta jejich přátelství je umělých. Přiznávají, že se na své přátele nemohou spolehnout. Je s nimi sice zábava, ale moc dobře vědí, že se na ně ti přátelé velmi snadno vykašlou.

Chybí jim hlubší vztahy, protože nemají praxi v jejich navazování. A ještě k tomu se neumějí vypořádávat se stresem. Jakmile na ně začne doléhat nadměrný stres, neobracejí se k člověku, ale k zařízení nebo k sociálním médiím. A ta jim poskytují dočasnou úlevu. Moc dobře víme, že lidé, kteří tráví na Facebooku více času, trpí depresemi více než lidé, kteří jsou na Facebooku méně.

Chce to rovnováhu. Alkohol vám neublíží, pokud to s ním nepřeženete. Gambling je sranda, pokud to s ním nepřeženete. Sociální média a mobily jsou fajn, ale v rozumné míře. Pokud sedíte u večeře s přáteli a píšete někomu, kdo s vámi nesedí u stolu... máte problém, jste závislí. Pokud sedíte na pracovní schůzi a mobil si položíte před sebe na stůl – a je jedno, jestli displejem nahoru, nebo dolů – dáváte tím všem ostatním v místnosti najevo, že je neberete vážně.

Tak to je. Pokud ten mobil nemůžete odložit, jste závislí. Pokud koukáte na mobil dřív, než popřejete partnerovi nebo partnerce dobré ráno, jste závislí a každá závislost vám časem začne narušovat vztahy, bude vás stát spoustu času a peněz a pošle váš život do kytek. Takže tu máme generaci lidí s nízkým sebevědomím, kteří se neumějí vypořádávat s nadměrným stresem. Teď přidáme netrpělivost, protože vyrůstali ve světě okamžitého uspokojení.

Když si chceš něco koupit, zítra to máš doma. Když si chceš pustit film, prostě si ho pustíš. Když si chceš pustit seriál, pustíš si ho, aniž bys musel týden čekat na další díl. Znám lidi, kteří záměrně čekají, až vyjde celé řada, aby ji sjeli naráz. Okamžité uspokojení. Chceš jít na rande? Dneska si nemusíš procházet takovým tím: "Ahooooj..." Nemusíš se učit bořit ledy. Nemusíš být nesvůj a přemýšlet, kdy ano znamená ano a kdy ne.

Swajpnu doprava a jsem kanec! Nemusíš se ty společenské dovednosti vůbec učit. Všechno můžeš mít hned. Cokoliv chceš. Okamžité uspokojení. Až na dobrý pocit z práce a dlouhodobého vztahu. Na to žádná appka není. To trvá dlouho, je to vyčerpávající, nepříjemné a náročné. Neustále potkávám úžasné, inteligentní, tvrdě pracující idealisty, kteří zrovna dodělali školu a jsou v prvním zaměstnání, a když se jich zeptám: "Jak to jde?"

řeknou mi: "Asi brzo skončím." "Proč?" "Tady nic nezměním." "Vždyť tu pracuješ osm měsíců." Jako by stáli u úpatí hory. V hlavě mají abstraktní koncept zvaný "dopad na okolní svět", což je vrchol, jenže oni nevidí tu horu.

Mně je jedno, jestli vyjdeš tu horu pomalu, nebo rychle. Pořád jsi ji vyšel. Tahle generace se musí naučit být trpělivá, protože některé nesmírně důležité věci – jako je láska naplňující práce, radost, životní láska, sebevědomí, dovednosti – nic z toho nepřijde hned. Občas dosáhneme dílčích úspěchů, ale celá ta životní cesta je úmorná, dlouhá a náročná. A pokud nepožádáte o pomoc a nenaučíte se, jak se to dělá, čeká vás pád.

A nejhorší možný scénář. Nejhorší možný scénář. Už teď se s tím setkávám. Stoupá počet sebevražd – aspoň u lidí z této generace. Stoupá počet úmrtí na předávkování drogami. Stoupá počet mladých, kteří nedostudují, protože trpí depresemi. Neskutečné. Je to hodně špatné. Nejlepší možný scénář.

Teď jsem mluvil o špatných. Nejlepším možným scénářem je to, že všichni tihle lidé dospějí a prožijí život, aniž by kdy pocítili radost. Nikdy se nedočkají toho naplňujícího pocitu ze zaměstnání nebo života. Prostě životem tak nějak proplují. "V pohodě." "Jak to jde v práci?" "V pohodě. Jako vždycky." "Co přítelkyně?"

"V pohodě." To je nejlepší možný scénář. A tím se dostávám k pracovnímu prostředí. My totiž vezmeme tuhle skupinu úžasných, mladých lidí, kterým byly rozdány špatné karty a kteří za nic z toho nemůžou, a dáme je do korporátního prostředí, kde každému záleží víc na počtech než na jednotlivcích. Firmy vidí jen krátkodobý zisk, a nezajímá je život těchhle mladých lidí. Víc nás zajímá rok než století.

Takže je začleňujeme do korporátního prostředí, které jim nedodá sebevědomí, které je nenaučí, jak spolupracovat v týmu, které je nenaučí překonávat překážky digitálního světa a najít rovnováhu, které je nenaučí zbavit se potřeby okamžitého uspokojení a užívat si radost a pocit naplnění z tvrdé práce na něčem, co nebude hotové za měsíc nebo rok. My do nich vkládáme důvěru, a oni si myslí, že je chyba v nich. Viní sami sebe.

Myslí si, že na to nemají. A tím je to celé ještě horší. Já jim chci říct, že za to nemůžou. Na vině je to korporátní prostředí a trestuhodný nedostatek kvalitního vedení. Proto se cítí tak, jak se cítí. Byly jim rozdány špatné karty a nerad to říkám, ale to firmy se musí změnit. "Mrzí nás, že jste to zrovna vy, ale nemáme na výběr." Tak to prostě je.

Mrzí mě, že společnost nebo jejich rodiče neudělali víc, ale my s nimi teď musíme pracovat a musíme je srovnat do latě. Musíme se ze všech sil snažit vrátit jim sebevědomí. Musíme se ze všech sil snažit naučit je sociální dovednosti, které neovládají. Mobily v zasedačkách bych úplně zakázal. Úplně. Nadobro. Nemyslím, když někdo venku čeká s mobilem v ruce, ale když se čeká, než začne porada, děláme momentálně všichni tohle.

"Už začínáme? Dobře." A porada začne. Ne, takhle se nenavazují vztahy. Jde totiž o maličkosti. Vztahy se navazují, když čekáme na poradu a zeptáme se: "Co táta? Prý je v nemocnici." "Už je mu líp. Díky za optání. Odvezli jsme ho domů." "To jsem rád, že tak rychle." "Jo, už jsem se bál..." Takhle se navazují vztahy.

"Hele, už máš hotovou tu zprávu?" "Sakra, ještě ne." "Klidně ti s tím píchnu." "Vážně?" Takhle se buduje důvěra. Důvěra se nezjeví ze dne na den. Ani v období krize nevznikne důvěra za jeden den. Je to pomalý a postupný proces. Musíme si sami vytvořit mechanismy, které nám umožní realizovat tyhle zdánlivě nepodstatné interakce.

Jenže my mobily v zasedačkách povolujeme. Porada začne a nejlepší je, když máš mobil před sebou a děláš... Zazvoní a ty... "Teď to zvedat nebudu." Ó, jak šlechetné... Když jdete na večeři s přáteli, s přáteli to třeba děláme tak, že když nás jde víc, necháme mobily doma.

Komu bychom volali? Nebo si vezme mobil jeden z nás, kdybychom potřebovali Uber... nebo si vyfotit večeři. To snad ne. No tak! Nejsem... Jsem idealista, ale nejsem blázen. Ta večeře byla famózní. Jeden mobil stačí. Alkoholik si s sebou taky vezme flašku ve chvíli, kdy nevěří, že se udrží.

Ale když to pokušení odstraníš, dost si tím usnadníš situaci. Když řekneš: "Žádný koukání na mobily," všichni budou nervózní. Za chvíli někdo půjde na záchod a co jako první udělá? Vytáhne mobil. Přece nebudu jen tak koukat kolem sebe. Ale když s sebou ten mobil nemáš, tak nějak si všechno kolem víc vychutnáváš. A tehdy přicházejí nápady.

Když nemáš chvíli klidu, nepřijdeš s ničím převratným. Nápady přicházejí, když máš čas přemýšlet nebo se na něco zadíváš a řekneš si: "To by možná šlo..." Tomu se říká inovace. Jenže my se o tyhle okamžiky ochuzujeme. Nikdo z nás by si neměl nabíjet mobil u postele. Měli bychom je nechávat v obýváku. Zbavte se pokušení. Najednou se o půlnoci vzbudíte? Tak se prostě na ten mobil nepodíváte.

Když je v obýváku, jste v klidu a netrápí vás to. "Ale já ho mám jako budík." Tak si kup budík. Stojí pár stovek. "Klidně ti ho koupím."

Komentáře (165)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Mňam, do p**i

10

Odpovědět

Krásné video a zejména lidský přístup k tématu. A že jsou vyjímky ? ty byly vždycky.

20

Odpovědět

Tak tohle je nejsofistikovanejsi nazor na nasi generaci, ktery jsem kdy slysel. Nejvice me vydesila podstatna zminka o prirozene charakterni strance cloveka, o lidske inovaci, o kterou pokud jako lidstvo prijdeme, tak se muzeme jit zahrabat! Neuveritelne pravdive video, ktere by se melo sirit milovymi kroky. Prosim o vice videi od Simona. Diky

140

Odpovědět

Já teda nesouhlasím se spoustou věcí

42

Odpovědět

+GLlamaS čím?

00

Odpovědět

Na konci říká eight dollars, takže 8 dolarů a ne stovky

07

Odpovědět

8 dolaru je par stovek... ;).

231

Odpovědět

Akože WOW..... ja som osobne sa niekedy citil divne v praci vo svete. A dosiel som pred vyse rokom k poznaniu. A mozem povedat ze som bol taky typicky milenial. A prave ta radost z malych veci ma naucila cenit si tie velke veci. Skutocne neuveritelne dobre video. Brutalny tipek a chcel by som dalsie videa od neho vidiet.

71

Odpovědět

Díky za překlad videa - jen poznámka: překládat "adolescence" jako "dospělost" je poněkud zavádějící. Když už, tak bych přeložila jako dospívání..

52

Odpovědět

An adolescent i v češtině je ''mladý dospělý''. An adult je ''dospělý''. Tudíž muži jsou mladíci a ženy jsou slečny = mladí dospělí. :)

00

Odpovědět

Upřímě za ten začátek bych dal Simonu Sinkovi nejraději pár facek.Patřím také do generace mileniálů a nelíbí se mi když někdo zvšeobecnuje a označí určitou skupinu že jsou narcističtí, sebestřední a líní. Takhle zvšeobecnit by se dala jakákoliv generace nebo skupina baby boomers nebo třeba důchodci. Že mají příliš vysoké nároky? Ne akorát mají jiné priority než předešlé generace a pan Sinek a další livestilové časopisy, které se do mileniálů trefují to prostě nemůžou pochopit. Ve směs to píší lidé, kteří mají vůči mileniálům předsudky a nechápou je. Miluju tyhle rozumbrady, kteří mají pořá pocit, že musí někomu říkat že jsou špatně vychovaní. Že jím rodiče říkají, že jsou výjmeční. To je přeci správné podporovat sebevědomí svého dítěte. Jestli budu mít děti taky jim budu říkat, že jsou výjmeční, protože je to pravda. Každý člověk je výjmečný. Nikdo nechce aby z jeho dítětě vyrostl tuctový, nvýrazný člověk, co jenom dělá co jiní jím řeknou. Pokud si takhle pan Simon představuje výchovu dětí tak to chudáci jeho děti, jesti nějaké má. Především dneští mileniálové nechtějí jako generace pana Sinka (označovná jako baby boomers) chodit do práce jenom z povinnosti aby vydělávali peníze. Chtějí aby je práce bavila a chtějí něco dokázat. Mezinárodní skupina Manpower Group udělala výzkum mezi mieniály a zjistila, že není pravda, že mileniálové jsou líní a že nechtějí pracovt. Mnozí z nich je ochotných pracovat i po dosažení důchodového věku. To je v rozporu s tím co říká SInek. Akorát Manpowr Group to má podložený čísly zatímco Sinek jen dojmy.

2454

Odpovědět

Co to meles, jak se mohl udelat vyzkum mezi mileniany, ze chteji pracovat i po dosazeni duchodoveho veku kdyz jim je okolo 20 let? :D Ty si naopak typicky milenian, precti si po sobe, jak narcisticky si ten text napsal. Ze je kazdy vyjimecny? To je pravda, jen nekdo je vyjimecny na rizeni lidi, jiny na sbirani odpadku. Akorat si tu potvrdil co Synek rekl, gratuluji ti.

559

Odpovědět

Naprosto souhlasím. Jsem narozen 1985 (podle videa "Milenial"). Rodice mi nerikali ze jsem vyjmecny, mel jsem naprosto (v te dobe) "normalni" vychovu. Muj otec mi dal par facek kdyz jsem neco udelal spatne, nebyl jsem dlouho kojeny, hned sup k dudliku a umele vyzive, mel jsem "normalni" skolu, vse jsem si musel zaslouzit a rozhodne mne nijak nerozmazlovali (spis naopak - mel jsem mene nez deti okolo a dost casto jsem jim zavidel a vubec si pestoval mnoho "spatnych" vlastnosti).

K tomu ze chci delat co me bavi a ze chci aby muj zivot a vse v nem melo smysl jsem se musel dopracovat az sam. Pokud delam praci, ktera me nebavi a ziju zivot, ktery me nebavi => jsem nasrany liny ale nevycnivam z davu. Pokud ale poznam sam sebe, zjistim co chci delat a zacnu to delat => jsem stastny, do prace se tesim a vubec "cely zarim" radosti cely den (ale nekteri se na me divaji skrz prsty - coz mi je uz jedno, jelikoz jsem narozdil od nich svobodny). "Jedine" kdy se zamracim je kdyz slysim takovehoto (nebo jemu podobne) borce mluvit :-D To pak nachvili posmutnim ze jsou jeste nekteri lide takto nesvobodni (asi je zlomili vlastni rodice nebo neco podobneho). Ale pak se zas usmeju a mam s nimi soucit. ... Takze ano jsem "Milenial" a nemuze za to vychova, sam jsem se k tomu v potu tvare dopracoval :-D a bylo to to nejlepsi, co se mi v zivote prihodilo. Hodne k tomu prispela "doba", ktera mi dava moznost delat co me bavy, zit plny zivot a mit soucit s temi, kteri se jeste neprobudili z jejich "spatneho snu" a naopak se v nem utvrzuji a co hur, snazi se to implantovat ostatnim. Preji Vam abyste nebyli ovce a pochopili ze "KAZDY SVEHO STESTI STRUJCEM" a naopak lidi, kteri nedelaji to co je bavy a vymlouvaji se na to ze nemuzou jsou podle me ty nejlinejsi :-D :-D Dost kecu a zacnete makat. A kdo toto uz pochopil, tomu gratuluju a zdravim ho a bude mit u me vzdy dvere otevrene.

At se Vam vsem dari.

102

Odpovědět

+Tomáš1985Tomáš1985 Podle dost kritérií by se v Česku jako milleniálové dali spíš označit porevoluční děti.

40

Odpovědět

Celá vada v překladu je, že v angličtině říká, že mileniálové jsou obviňováni slovy, že jsou údajně líní, narcističtí, sebestřední atd.
On to neříká jako svůj názor, podává nám fakta, že lidé, co vyrůstali obkolpeni moderními technologiemi jsou často takto společností pojmenováváni a uráženi. A to je pravda.
- Millenials nejsou též všichni, co se narodili po zmíněném roce, prostě se tím pojmenovává taková ta většina výrazných lidí, co jsou opravdu hodně ovlivněni různými faktory, které vedou ke špatným společenským způsobům apod.

31

Odpovědět

souhlasim obecne receno s OP. ze lidi uz nechteji ten klasickej styl uklizení se do společnosti, ale vidí trochu dál než za tím získat zaměstnání a uklidit se v něm na 40 let než umřou je jenom dobře. Pokud najdou způsoby, jak se projevit a jak tenhle svět udržovat, resp. nerozhazovat rovnováhu věcí. Ale osobně mi teda přijde, že už jen ten přístup averze vůči klasickému scénáři, který byl dřív, je naopak tím největším ulehčením pro svět. Uvěznění mysly je to nejhorší. Myšleno ve všech ohledech, ať už pobláznění čímkoliv rádoby inspiračním či motivačním, tak i vírou v nějaký řád společnosti, kde se mají všichni zařadit (kdo ví jak, - ale nejspíš hodně neosobně a ignorujíc odlišnost ve všem každého člověka). tzn. prolomení už toho scénáře, kdy se sice vyvýjí celej svět světelnými roky, ale lidi jsou furst stejně zavřený v práci a odpočívající doma bez čehokoliv tvůrčího v nich, než přijde další - pracovní, den. Pokud to není prázdné, umělé, a má to nějakej správnej základ, je tohle uvažování jen dobře. Neuklízet se před světem, reálnými přáteli, ale pochopení o co běží ve světě a řešení daných věcí.

00

Odpovědět

Moc se mi líbilo přirovnání s úpatím, vrcholem a samotnou horou. Výstižné. Naši generaci učili dotýkat se oblohy a přitom stát pevně nohama na zemi. Všechno jsme si museli zasloužit. Ale sama podléhám moderním šidítkům. Uvědomila jsem si to, když jsem byla pozvaná na oslavu člověka, který slavil významné životní jubileum. U stolu sedělo asi 10 mladých lidí, kteří spolu nekomunikovali, neprohodili ani slůvko mezi sebou natož s oslavencem a všichni v rukou mobily a "jeli" .... Ale nejsou všichni stejní, jsou mladí lidé, kteří mají široký komunikační záběr a umí se nejenom bavit a hovořit, ale i naslouchat. Jináč řečník má obrovské charisma, je vášnivý, umí zaujmout ... žádný uspávač hadů ... :-)

271

Odpovědět

S prominutím s tímto jdete uz nekam :D. Diky tem "demonickym" mobilum a internetum nase generace milenialu je prvni, ktera nepotrebuje stupidni Postu pro Tebe :D ,aby si mohla popovidat se spoluzakem, ktery zije v jine zemi/meste. Chapu ze starsi to proste zaskocilo a cely tento svet se jim zda sileny nebo zvraceny, ale toho certika stejne nejde vratiti do krabicky, nic nejde odvynalezt ani atomova bomba ani internet.
Mozna je proste doba pro nohy na zemi pryc a nikdy se nevrati. Jinak receno "Vsichni uz jsou dal jen, Vy jste jinde" :D

427

Odpovědět

+Rubydup1Rubydup: A ty's nepochopil vůbec nic ;-)

61

Odpovědět

Po prvej vete po vymenovaní tzv.typických vlastnosti som to chcel vypnúť, pretože každé zovšeobecňovanie (parafrázujúc J.A.K.) je "tolika pro hovada hodné jesto" - inak slušne vyjadrené: každé zovšeobecňovanie je znakom či prejavom asociálnej existencie.... Mňa vždy rozzúri, ak nejaký duševný mrzák roztrubuje tupú somarinu – napríklad o ženách. Ak čo i len jedna z nich je iná, ako tvrdí, tak je KLAMÁR. Bodka.
Ohľadom jeho 4 pilierov, vecí či charakteristík - výchova, technológie, netrpezlivosť a pracovné prostredie - odbaviť ich napríklad rozdaním nesprávnych kariet, absenciou tzv.dopamínu v mozgu - to je na posmech :-))
Dobrou správou však je, že ak sa Simonko prestane hrabať v mozgu v tom zmysle, ako to robí a propaguje psychiatrická paveda, má nádej dostať sa k funkčným dátam o mysli človeka a potom mu v ceste na vrchol úspešnosti budú stáť nie nepoznateľné prekážky za známym cieľom. A tomu sa v jazyku môjho kmeňa hovorí šťastie :-))

221

Odpovědět

Než jsem zapnul video, sem myslel že to je Ondřej Sokol :D

185

Odpovědět

Nevíte někdo o nějaké knize, která by se zabývala těmito problémy?

52

Odpovědět

Umerto Galimberti: Nezvaný host nihilismus mládeže, Moravapress 2013
výborná kniha, ale těžká, volně ke stažení

61

Odpovědět

mozek teenegera

02

Odpovědět

Digitální demence

00

Odpovědět

Přidádám odkaz na jiný názor na věc:

https://www.youtube.com/watch?v=-HFwok9SlQQ

63

Odpovědět

Musím s ním souhlasit. Velmi zajímavé, a poučné video. Jinak na Konci v titulcích je chybka. Ten budík nestojí stovky dolaru. Ale 8 dolaru. Jen male upozornění. Díky za překlad.

36

Odpovědět

V překladu nejsou stovky dolarů, ale pár stovek (Kč), což sedí. :)

171

Odpovědět

+MikeJaký kurz počítáte pro přepočet na koruny?

07

Odpovědět

jenom pro pořádek, generace Y by měla cca končit v roce 1995, od roku 1996 se jedná o generaci Z ;)

16

Odpovědět

Nikoli, generace Z je od roku 1998, jsem 1996 a mohu říci že já a moji přátelé více, méně odpovídáme popiskům http://generace.forbes.cz/tabulka/

21

Odpovědět

Patřím do generace mileniálů, ale téměř nic z toho, co popisoval, na mě nesedí. Ani dopamin z facebooku ani posedlost mobilem. Mobil si ale samozřejmě s sebou pro jistotu beru a mám ho v kapse / bundě / batohu, pro případ. Jeho extrémistickou úchylku nesdílím. Stejně tak jako jeho neskutečnou touhu paušalizovat, která byla cítit celou tu čtvrthodinu.

814

Odpovědět

V Americe to maj posunutý, u nás přece jen v myšlení, výchově, technologické gramotnosti, pracovním prostředí atd. převažovaly návyky z doby komunismu tak do roku 2000 a ten nás 20-40 let zpět doslova zmrazil. V tomhle ohledu dobře pro nás :D

293

Odpovědět

jjk: Dobře pro Tebe... Ale on přeci taky ví, že se nejedná o úplně všechny... jen asi 70% z té generace

161

Odpovědět

Už jen, že to komentujte naznačuje, že neste v reálném obraze o sobě samotném. Na druhou stranu jakékoliv sociologické zobecnění je prostě cca 80% populace, možná i méně.

42
Další
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK