Proslov Conana O'Briena na Dartmouthské univerzitě

ÚVODNÍ PROSLOV CONANA O'BRIENA
NA PROMOCI DARTMOUTHSKÉ UNIVERZITY
12. ČERVNA 2011 Už dva roky žiju v Los Angeles,
ale ještě nikdy mi nebyla takováhle zima. Zaplatím 300 dolarů komukoli,
kdo mi přinese teplý rukavice. Komukoli! Myslím to vážně,
peníze na to mám. Než začnu, musím upozornit na to,
že za mnou... sedí vysoce uznávaný prezident Spojených
států amerických a oceněný válečný hrdina, ale já, moderátor talk show
na kabelové televizi, jsem byl vybrán,
abych tu stál a říkal moudra.

Pevně doufám, že již nikdy nezažiji
podobně ukázkový příklad toho, co je v dnešní Americe špatně. Absolventi, univerzitní sbore, rodiče, příbuzní, studenti a důchodci,
co na tyhle akce prostě chodíte... Přeji vám dobré ráno a blahopřeji
absolventům Dartmouthské univerzity roku 2011. Dnes jste získali něco výjimečného. Něco, co získá jen 92 %
Američanů vašeho věku: vysokoškolský diplom.

Přesně tak,
s tímto diplomem máte nyní drtivou výhodu oproti
zbývajícím 8 % pracovní síly. Mluvím o nedostudovaných ubožácích,
jakými jsou Bill Gates, Steve Jobs, nebo Mark Zuckerberg. Mimochodem, když už mluvím
o panu Zuckerbergovi, jen na Harvardu musí někdo
založit masivní sociální síť, jen aby si mohl pokecat s někým
z vedlejšího pokoje.

Mou první povinností v roli řečníka
na promoci je vysvětlit vám, že život není fér. Jako příklad uvedu,
že jste čtyři roky neúnavně dřeli, abyste dostali diplom,
který vám předají tento víkend. To bylo dobrý. A Dartmouth mi dá úplně stejný titul
za rozhovor s hlavní hvězdou Stmívání. Smiřte se s tím. Další důkaz toho, že život není fér: Pokud přijde liják, vlivné boháče
tady na pódiu ochrání plachta.

Smiřte se s tím. Rád bych poděkoval prezidentu
Kimovi za to, že mě sem dnes pozval. Hned, co mi prezident Kim zavolal,
šel jsem si ho trochu proklepnout. Lidé ho oslovují prezidente Kime
nebo doktore Kime. Pro přátele je to Jim Kim,
J s velkým K, Výjimečné Káčko, J. K. Rowlingová,
Kimák jak eskymák, a v nejpodivnějším případě,
Smraďoch Pete. Je vedoucím katedry Všeobecné zdravotní a sociální
medicíny na Harvardské zdravotnické fakultě, hlavním představitelem Iniciativy všeobecného
zdraví Světové zdravotnické organizace, držitelem Genius grantu MacArthurovy nadace
a jedním ze 100 nejvlivnějších lidí roku 2006 podle časopisu TIME.

Krucinál, chlape,
co si tím sakra kompenzuješ? Fakticky! My to chápem, pálí ti to. Mimochodem, doktore Kime,
do Dartmouthu jste byl povolán, abyste vedl, a jako přední světový antropolog
jste měl také za úkol zjistit, proč každý ze zde sedících studentů
oběhl 111krát dokola místní táborový oheň.

Ale děkuji, že jsi mě sem pozval,
Smraďochu Pete. Je to pro mě pocta. I když mě někteří z vás možná
vnímají jako celebritu, měli byste vědět, že jsem jednou
seděl tam, kde teď sedíte vy. Na mou duši. Včera v noci jsem
se sem vplížil a posadil se na každou židli. Měl jsem pro to dobrý důvod. Nejsem nejmoudřejší
a mám spoustu volného času.

Ale tohle je nádherná událost a moc rád jsem v New Hampshireu,
kde dostanu čestný titul a tolik legálních rachejtlí,
kolik se mi nacpe do kufru u auta. Víte, New Hampshire je opravdu výjimečný. Když jsem přijel, zhluboka jsem se nadechl
ostrého novoanglického vzduchu a pomyslel si: "Páni, zrovna jsem ve státě, co sousedí se státem,
kde se vyrábí zmrzlina značky Ben and Jerry." Ale nebojte se, svůj dnešní
úkol beru velice vážně. Když mě před dvěma měsíci
požádali, abych tu dělal řečníka, chtěl jsem přípravě
věnovat stejnou péči, jakou mnozí z vás věnují
důležitým semestrálním pracím.

A tak jsem včera v noci začal psát. Kopnul jsem do sebe
dvě plechovky Red Bullu, spolknul jsem prášky proti spaní, na pár hodin jsem si zapnul Call of Duty
a pak jsem šel pátrat na web. Wikipedie to vystihla
podle mě nejlíp, protože uvádí, že: "Dartmouth je prestižní americkou
univerzitou Hanoveru v New Hampshireu."

Děkuji a hodně štěstí. Abyste mi dnes bez problémů rozuměli, pečlivě jsem si nastudoval všechny
vaše jedinečné výrazové prostředky. Zrovna dnes ráno... jsem šel z Baker-Berry
s jedním bažantem sníst Billy Boba do Bemy, když můj flemail
Francesce blitzjackoval nějakej blec z FSP. Ano, řádně jsem se připravil. Tato škola dostala jméno
po druhém hraběti Dartmouthu, dobrém příteli třetího
hraběte UC Santa Cruz a vévody Barbizonské školy krásy.

Mottem vaší školy je:
"Vox clamantis in deserto," což znamená:
"Hlasitý křik v hloubi divočiny." To je jednoduše nejubožejší školní motto,
které jsem kdy slyšel. Jen těsně porazilo motto
"Tichý pláč v hustém křoví." A "Fňukání v mokrém listí bez kalhot." Barvou vaší univerzity je zelená, kterou vybral již v roce 1867
Frederick Mather, protože - a tohle je pravda,
našel jsem si to - cituji: "To byla jediná barva,
která ještě nebyla zabraná."

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy
slyšel něco smutnějšího. Dartmouthe, trpíš komplexem
méněcennosti, a to bys neměl! Odchoval jsi více fiktivních postav
než kterákoli jiná univerzita. Meredith Greyovou z Chirurgů, Petea Campbella z Mad Men, Michaela Corleonea z Kmotra...

Už se nemohu dočkat, až za rok uslyším
proslov vašeho váženého spolužáka hraběte Čokoly. I když vaší největší fiktivní chloubou je ministr financí Timothy Geithner. Páni! Dokážete si představit, že by skutečný ministr
financí dělal stejná rozhodnutí? Vím, co teď řekneš, Dartmouthe.
"Máme přece doktora Seusse!" A hádejte co?

Řeči o doktoru Seussovi
už nám lezou krkem. Na rovinu, ten chlap zrýmoval slovo
"pantoflík" se slovem "hašlofík". Mezi literární obcí se tomu říká podvod. Kvůli vaší nízké sebedůvěře si dokonce myslíte,
že nemáte nárok na pořádné pódium. Promiňte, ale co je to za krám? Jako byste to ukradli z natáčení
Kdo přežije: Nova Scotia. Tohle by snad použil leda medvěd
na setkání Anonymních alkoholiků. Ne, Dartmouthe, musíš kráčet
se vztyčenou hlavou!

Pořádně zvedni hlavu
a buď na sebe hrdý. Protože pokud jsou
Harvard, Yale a Princeton tví sebestřední, marniví
a vychloubaví starší bratři, ty jsi jejich pohodový, sexuálně sebevědomý
a lakros hrající mladší sourozenec, který umí pařit a vypadá
dobře i v zimní vestě. Brown je samozřejmě vaší lesbickou sestrou,
která nevyleze z pokoje. Penn, Columbia a Cornell -
na rovinu, co je komu po nich? K téhle škole jsem měl vždy výjimečný vztah.


Vlastně jsem tu dnes už podruhé. Když mi bylo 17 let a na podzim roku 1980
jsem jezdil obhlížet vysoké školy, přijel jsem do Dartmouthu. Tehdy to tu vypadalo úplně jinak. Z Bostonu mě sem dopravil mezek. Jakmile jsem se zeptal jednoho kováře na cestu,
dorazil jsem konečně do místního kampusu. Tehdy tu ještě žádné koleje nebyly, a tak se mě ujala rodina obchodníků
s kožešinami z White River Junction. Během mé návštěvy vydatně sněžilo,
a tak jsem tu byl uvězněn čtyři měsíce.

Nakonec jsem musel
pozřít toho mezka, který musel již o týden dříve pozřít
obchodníky s kožešinami. Přesto jsem si Dartmouth oblíbil
a řekl jsem si, že se sem vrátím. Ale osud se se mnou nemazlil. Vzhledem k absenci peněz jsem musel
dojíždět do malé nedaleké školy. Do mokvajícího boláku
na špinavém lokti Charles River. Byl jsem úplně na dně a do dneška si říkám:
"Co kdybych šel tehdy na Dartmouth?"

Kdybych šel na Dartmouth, mohl bych aspoň
část studia trávit na čerstvém vzduchu a možná bych dnes nebyl alergický na všechny
druhy rostlin, nemluvě o většině druhů kamenů. Kdybych šel na Dartmouth, měl bych na sobě
teď vlněná tanga místo tang krajkových. Kdybych šel na Dartmouth, pořád bych neuměl
druhou sloku písně Starý dobrý Dartmouthe. Nelžete. Nikdo z vás ji neumí,
a proto tu pasáž vždycky jen mumláte. Kdybych šel na Dartmouth, měl bych teď játra o velikosti
a tuhosti rehabilitačního míče. A nakonec, kdybych šel na Dartmouth,
přebíral bych si dneska čestný titul na Harvardu.

A představte si,
jak boží by to bylo. Jste skvělá škola a zasloužíte si
proslov, který se zapíše do dějin. Přesně tak, chci, aby na mé dnešní poselství
lidé vždy vzpomínali, protože změnilo svět. Abych uspěl, musím
nastolit průkopnický režim. Winston Churchill pronesl proslov o železné
oponě na Westminster College v roce 1946. Kennedy nastínil politiku nukleárního odzbrojení
na American University v roce 1963. Já bych tu dnes rád zveřejnil
novou koncepci pravidel pro Dartmouth. Nazval jsem ji Conanova doktrína.


Na základě Conanovy doktríny... budou všechny bakalářské tituly
povýšeny na magisterské tituly. Všechny magisterské tituly
budou povýšeny na doktoráty. A všichni studenti MBA budou neprodleně
přemístěni do vězení bílých límečků. Zimní karnival bude přejmenován
na Zimní karneval a přestěhuje se do Ria. Oblečení nebude povinné a všechny
náklady uhradí Studentská rada. Přezdívka vaší školy Zelený obr
bude změněna na něco nářezovějšího. Třeba na Nefritové ostří... Mstitele mořské pěny...

nebo Limetzillu. D-plán a "čtvrtinový systém" budou konečně
vylepšeny na "čtyřiašedesátinový systém." Semestr bude trvat 3 dny a studenti budou vybízeni
k tomu, aby si vzali 48 semestrů volna. Nicméně musí být v areálu kampusu
během druhého ročníku 4. července. Zasadím se o to,
aby byl obnoven Tubestock! A potrestám ty, kteří se ho
snažili nahradit Fieldstockem! Plavání a pivo je mnohem lepší
kombinací než louka a pivo. Shodou okolností vím, že za 2 roky
chtějí omezit Fieldstock na Deskstock.

Sedmihodinová zábava
v podobě tichého sezení v lavici. Nenechte to ty prevíty udělat! A nakonec na základě
Conanovy doktríny... všichni řečníci,
kteří se budou bezostyšně navážet do vnitřní politiky školy
ve snaze získat dětinský potlesk, se budou muset omluvit
nejlepšímu ročníku v historii světa! Absolventi Dartmouthu roku 2011 válí! Kromě nastolení nového režimu se
v podobných proslovech říkají věty typu: "Hvězdy máte na dosah."

Dnes ale nehodlám marnit
váš čas ohranými klišé. Místo toho vám dám pár užitečných rad,
které vám pomohou přežít... následujících pár let. Za prvé: Akné přetrvává
u dospělých déle, než si myslíte. Tenhle proslov jsem málem odvolal,
protože jsem měl na oku beďara. Hoši, tahle rada je důležitá:
Košili nemůžete žehlit, když ji máte na sobě. A další: Když se živíte čínskými nudlemi
příliš dlouho, ztratíte cit v rukou a vaše stolice
se změní v bílý gel.

A poslední: Když si vezmete pod svůj
promoční hábit barevné conversky naznačujete tím spolužákům, že je to jen jedno z mnoha příšerných rozhodnutí,
která plánujete do konce svého života udělat. Mám tu také pár rad pro rodiče,
kterých tu dnes vidím spoustu. Měli byste si je někam napsat. Mnozí jste své děti neviděli 4 roky. Teď je budete vídat každý den, až vylezou
ze sklepa, aby vám řekli, že jim nejde wifina.

Pokud vystudoval váš potomek filozofii,
obavy jsou na místě. Jediným místem, kde najde se svým vzděláním
uplatnění, je totiž starověké Řecko. Zlomte vaz, filozofové. Na silnici do East Wheelocku bude pořádná
zácpa, takže byste měli zmizet, jakmile předají diplomy polovině
lidí s příjmením začínajícím na K. A tohle je důležité: Za zarámování diplomu vašeho
dítěte zaplatíte víc peněz, než si vydělá v následujících
šesti měsících.

Realita je krutá,
takže buďte trpěliví. Nové lidi přijímají aktuálně akorát v pekárnách
a mexických drogových kartelech. Ano, trpělivost je na místě,
protože pracovních příležitostí je jako šafránu. Nejen proto, že stárnoucí občané
narození po 2. světové válce, odmítají uvolnit místo ostatním. Něco o tom vím! I přesto, že mluví o odchodu už 5 let
a slíbí to v televizi - klidně si otevřete YouTube
a podívejte se na chlapa, co to udělal - nikdy si nemůžete být jistí,
že se nevrátí.

Samozřejmě nemyslím nikoho konkrétního. Ale to stačí. Teď nepotřebujete
žádné odrazování a negativismus. Ne! Dnes jsem tady, protože věřte tomu nebo ne,
mám na srdci něco, co vám chci říci. Před 11 lety jsem měl proslov
na promoci absolventů Harvardu. Od té doby jsem na žádné promoci nemluvil,
protože už jsem neměl co říct. Ale pak přišel rok 2010. A já tu teď stojím, 3 000 mil od mého
domova, protože mi loni život udělil krutou, ale důležitou lekci,
o kterou bych se s vámi rád podělil.

V roce 2000 jsem říkal absolventům:
"Nebojte se neúspěchu." Dnes vám chci říct, že i přesto,
že byste se neúspěchu bát neměli, měli byste se mu snažit
ze všech sil vyhnout. Nietzsche je známý výrokem:
"Co nás nezabije, to nás posílí." Nicméně zapomněl zdůraznit,
že vás to téměř zabije! Zklamání bolí a odhodlané a úspěšné lidi,
jako jste vy, dokáže mnohdy vykolejit. Nietzsche měl radši říct: "Co nás nezabije, přiměje nás sledovat hodně
animáků a pít levné Chardonnay v 11 dopoledne."

Řečníci na promocích prestižních univerzit
jsou obecně považováni za úspěšné. Ale před rokem a něco jsem na vlastní kůži
zažil velké veřejné zklamání. Nedostal jsem,
co jsem chtěl, a odešel jsem z branže, která mě
živila a definovala přibližně 17 let. Odešel jsem z výsluní
nejen mimo výsluní, ale až pod stolek, kam slunce ani nesvítí,
kde jsem hnil v chuchvalci koberce, na kterém ten stolek stál.

Byla to pro mě profesní katastrofa
a příšerná analogie. Ale pak se stalo něco neuvěřitelného. Bloudil jsem v mlze bez kompasu
a začal jsem zkoušet nové věci. Nechal jsem si narůst
podivný plnovous. Ponořil jsem se do světa sociálních médií.
Začal jsem používat Twitter. Uspořádal jsem celonárodní turné,
hrál jsem na kytaru, dělal jsem stand-up, navlékl jsem
na sebe upnutý modrý kožený kostým, nahrál jsem album, natočil dokument
a naháněl hrůzu přátelům i rodině.

Nakonec jsem hodil všechny své
představy o budoucí kariéře za hlavu a vzal jsem práci na kabelovce. Na stanici, která je proslavena
vysíláním repríz, a sitcomů, jejichž autorem je vysoký černoch,
který se vydává za starou černošku. Udělal jsem spoustu pošetilých, neobvyklých,
spontánních a zdánlivě iracionálních činů. A hádejte co?
Když pominu ten modrý kožený kostým, byl to ten nejuspokojivější
a nejfantastičtější rok v mé kariéře. Do dnešního dne nechápu,
co se přesně stalo.

Ale nikdy jsem se lépe nebavil
a neměl větší motivaci - a tohle je důležité - nikdy jsem víc nevěřil v to,
co jsem dělal. Jak to může být možné?
Je to prosté. Jen máloco vám otevře oči víc
než naplnění vašich nejhorších nočních můr. Na vysoké jsem měl spoustu spolužáků,
kteří se pyšnili tím, že mají v hlavě jasno a naprosto přesně
vědí, co chtějí. Na Harvardu mi pět různých spolužáků řeklo,
že budou jednou prezidenty Spojených států. Čtyři z nich byli později
zabiti v motelových přestřelkách.

Ten pátý chvíli uváděl Sezame, otevři se
a poté zemřel v další motelové přestřelce. Životní cíl, který si stanovíte ve 22 letech,
vám možná nevydrží až do 32 nebo 42 let. Naše touhy se neustále vyvíjí,
zvyšují a snižují, mění směr. Tak to chodí v každé profesi,
a jelikož se pohybuji již 25 let v komedii, bude nejlepší, když budu mluvit
z vlastní zkušenosti. Kdysi dávno, ve 40. letech,
žil jeden vtipný chlápek jménem Jack Benny. Byl velkou hvězdou a jedním
z nejlepších komiků tehdejší generace. A o mnoho let mladší muž jménem Johnny Carson
chtěl být jako Jack Benny.

V mnoha ohledech dokonce byl,
ale v některých ne. Napodoboval Jacka Bennyho,
ale jeho vlastní vtipy a způsoby ho, spolu se stále se vyvíjejícím médiem,
nasměrovaly na jinou cestu. Ale to, že se mu nepodařilo
být stejný jako jeho idol, z něj udělalo nejzábavnějšího
muže jeho generace. David Letterman chtěl být
jako Johnny Carson, ale nebyl, a výsledkem toho bylo, že chtěla být
má generace komiků jako David Letterman, ale nikdo z nás není!

Já i mí kolegové jsme selhali
tisíci různými způsoby, ale hlavní je tohle: Právě ten neúspěch nedosažení
našich vysněných ideálů nás definuje a činí jedinečnými. Není to snadné, ale pokud dokážete
to zklamání překonat a správně s ním naložit, to, co vnímáte jako neúspěch, může být
prvním krokem k objevení vašeho nového já. A tak se ve věku 47 let... A tak se ve věku 47 let, poté,
co jsem kráčel 25 let za svým snem, můj sen změnil.

Celá desetiletí bylo cílem každého komika
moderování The Tonight Show. Byl to náš Svatý grál, a stejně jako ostatní,
jsem si myslel, že když toho cíle dosáhnu, stanu se úspěšným. Tak to ale není. Žádná práce ani vysněný cíl mě nedefinuje
a neměl by definovat ani vás. V roce 2000... V roce 2000 jsem říkal absolventům,
aby se nebáli neúspěchu.

A to byste neměli. Ale dnes chci říct,
že ať už se ho bojíte nebo ne, nějaké zklamání určitě přijde. Krása spočívá v tom,
že vám zklamání může otevřít oči a vy se můžete odhodlaně
vydat vstříc nové originalitě. Mnozí z vás obdrží dnes diplom
této prestižní školy, protože jste si vytyčili sen
a tvrdě jste dřeli, abyste ho dosáhli. A není většího klišé, než teď říct:
"Jděte za svým snem."

Chci vám jen říct, že pokud máte teď
v hlavě nějaký životní sen, nejspíš se v budoucnu změní,
a to nevadí. Před čtyřmi lety jste
určitě měli dobrou představu o tom, co vás na vysoké škole čeká
a co z vás jednou bude. A vsadím se, že drtivá většina z vás uzná,
že byla vaše představa v mnoha ohledech mylná. Změnili se vaši spolubydlící, váš obor,
nebo dokonce i vaše sexuální orientace. Vsadím se, že někteří z vás změnili
sexuální orientaci během mého proslovu. Já tedy rozhodně.

Ale všechno dobré, a především všechno špatné,
z vás udělalo člověka, kterého jste si na podzim
roku 2007 nedokázali ani představit. Dnes jsem vám řekl spoustu věcí.
Většinou pošetilých, ale také pár pravdivých. Svou řeč bych rád ukončil porušením tabu
a citováním toho, co jsem řekl před 17 měsíci. V závěru posledního dílu
mého pořadu na NBC, těsně před ukončením
mého působení, jsem řekl: "Když budete dřít a budete vstřícní,
potkají vás úžasné věci." Dnes, poctěn příležitostí promlouvat
k absolventům Dartmouthské univerzity roku 2011 zpoza obřího pařezu, mohu říct,
že jsem tomu nikdy nevěřil víc.

Mockrát vám děkuji a blahopřeji. Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz