Jak se točil přemet náklaďáku v Temném rytíři

V předprodukci Chris Nolan všechny vyzýval, aby přišli s nápady, jak akční scény okořenit a udělat něco, co nikdo předtím neudělal. A objevil se nápad s náklaďákem, který udělá přemet bez použití efektů. Tři chlápci - Paul Jennings, Tom Struthers a Chris Corbould - společně přišli se způsobem, jak to zrealizovat a našli řidiče jménem Jim Wilkie, který byl schopný to udělat. Zařízení, které kvůli tomu Chris Corbould a jeho parta sestrojili, bylo výsledkem mého naléhání, abychom to salto udělali s osmnáctikolovým náklaďákem.

Chris to chtěl udělat s menším vozidlem, protože by to bylo jednodušší. Ale já jsem řekl, že to chci takto a ať přijdou se způsobem, jak to udělat. A taky udělali. Měl jsem velké pochybnosti, že bychom to mohli dokázat a já říkal Chrisovi, že bychom mohli najít kompromis, který by byl snáz proveditelnější. A nakonec jsem řekl: "Nech mě udělat jeden jediný test. Pokud to bude podle našich představ, tak to udělám."

K zadní části náklaďáku jsme připevnili ten největší píst, jaký jsem kdy viděl a nechali jsme vyztužit kabinu pro řidiče. Tolik oceli, která v kabině chránila toho chlapa, jsem ještě neviděl. A pak přišel testovací den. Testovali jsme na prostranství vedle nemocnice. Zeptali jsme se kaskadérů, jestli jim to nevadí. Náklaďák se rozjel, zmáčklo se tlačítko a on se překulil. Nevěřil jsem svým očím.

Šel rovně přímo přes čumák, a odchylka nebyla větší než šest palců. Nebylo těžké to uskutečnit na prostranství, kde jsme neměli co trefit, ale silnice, kterou Chris vybral, byla uprostřed bankovní čtvrti. Navíc na ní bylo plno různých poklopů. Zeptal jsem se: "Co jsou zač?" Řekli nám, že tam vedou tunely, které banky využívají. Takže po celé délce silnice kvůli tomu byly jen dvě místa, kde jsme to mohli zrealizovat. Měli tam velké množství TNT, aby mohli odpálit vzduchovou rampu.

Jediným vizuálním efektem bylo odstranění toho pístu, který sloužil ke katapultování náklaďáku. Navíc jsme točili pro IMAX. Takže na ulici jsme položili IMAX kamery a jednu jsme měli na jeřábu na vozidle. To si člověk pak pořádně kouše nehty, když takový macek letí vzduchem a potom padá k zemi. S Chrisem jsme byli pyšní. Všechny kamery byly dobře rozmístěné a natočili jsme úžasný materiál. Točili jsme z asi sedmi různých úhlů.

Čtyři z toho byly IMAX kamery a dvě VistaVision 1.35. Já nerad používám tak moc kamer najednou, ale když děláte kousek, který není opakovatelný, musíte si být jistí, že to máte natočené ze všech úhlů. Dříve by se při takovém počtu kamer asi více stříhalo a scéna by se natáhla. Dneska jsou postupy trochu jiné.

Děláme natahovací dvojitý střih, ale ne tak okatě. Takže když náklaďák dělá přemet, používáme pouze dva úhly. V osmdesátých letech bych nejspíš použil všech pět. Dnes si opravdu dáváme záležet s výběrem těch nejlepších záběrů a neplýtváme materiálem, protože je to přece jenom nákladní auto, které dělá přemet na skutečné ulici. Nám šlo především o tu reálnost a sílu. Ve finální verzi filmu jsme použili záběry jednak z hlavní kamery, stabilní, která se pohybuje zároveň s náklaďákem.

Potom střihneme na VistaVision kameru připevněnou na autě, ve kterém jel kaskadér náklaďáku naproti. A bylo docela překvapivé, že zrovna tohle byly ty nejefektnější záběry. Překlad: somerset Korekce: scr00chy www.videacesky.cz