Jane Goodallová a milion odběratelů

V lidských dějinách se objevovaly
miliardy a miliardy idiotů. Ale také hrstka chytrých lidí. Některé z nich vyzpovídáme
v našem pořadu na pokračování. Velké mozky: Lidé, kteří myslí. Tento týden se nám představí Jane Goodall. Jane Goodallová si splnila
svůj dětský sen. Žít se šimpanzi v Africe a studovat je. Dávala jim exotická jména.

Ahoj, Miku. Tehdy pro to neměla
žádný výcvik ani vzdělání. Avšak objevy této odvážné mladé ženy zažehly revoluci v našem
chápání těchto primátů. Zjistila například toto. Šimpanzi si upravují
přírodní objekt tak, aby se dal využít
ke specifickému účelu. Vytvářejí si nástroj.

Ano, šimpanzi si vytvářeli
a používali nástroje. I když to byly mizerné
nástroje pro nechutné účely. Objevila i další věci. Šimpanzi mají stejně jako lidé
i odvrácenou stránku své povahy. Ano, Goodallová jako první ukázala, že jsou tito mírumilovní lesní vegetariáni... vlastně pitomci, kteří se často účastní
šimšílených šimpanzovin.

Po desetiletích strávených v přírodě nyní Goodallová cestuje po světě a bojuje proti mnoha věcem. Občas si najde čas
a promluví si s někým méně chytrým. Doktorko Goodallová,
děkuji, že jste si na mě našla čas. Děkuji, že jste mě pozval. Jste známá jako jeden
z největších expertů na šimpanze. Co vás na nich tolik přitahuje?

Asi to, že jsou nám velmi podobní. V současnosti víme,
že s nimi sdílíme více než 98 % DNA, oběhový systém,
imunitní systém, stavbu mozku... Máme skoro stejnou stavbu,
náš mozek je větší. Mě na nich fascinuje jejich chování. Mají osobnost, mají emoce,
jako je radost, smutek nebo strach. Komunikují polibky, objímáním, držením se za ruce,
hlazením se po zádech a hrozbou pěstí.

Používají nástroje. Proto jsou tak skvělí mazlíčci. Mazlíčci... Byli by to ti nejhorší... Nejsou to mazlíčci. Ani nemůžu říct nejhorší mazlíčci,
protože to nejsou mazlíčci. Jsou to dobří domácí přátele. Nejsou.

Když jsou malí,
jsou roztomilí a mazliví. Ale ve věku kolem 5 až 7 let
už mnoha lidem ukousli obličej. Na to se nesoustřeďme. Soustřeďme se na to,
jak vtipně vypadají oblečení. - Nevypadají.
- A co šimpanzí sluha? Ne. Za celou tu dobu,
co jste žila se šimpanzi, vás nikdy nenapadlo
nasadit jednomu z nich monokl, cylindr, stříbrný podnos a naučit ho, aby vám
nosil studené nápoje?

Nikdy jsem na žádnou
takovou šílenost nepomyslela. - Nasadila jste jim
aspoň někdy klobouk? - Ne... - Nikdy jste nenasadila
šimpanzovi klobouk? - Ne. Tomu nevěřím. V tomto se asi
po zbytek života neshodneme. Dobře.


Promluvme si o vašich metodách. Neobešly se bez počáteční kritiky. Jedna se třeba zaměřovala na to,
že jste dala šimpanzům přezdívky. Proč to lidé kritizovali? Ne přezdívky, dala jsem jim jména. Skutečná jména. Tvrdili, že jsem jim z vědeckého
hlediska měla přidělit čísla. Co je nevědeckého na tom,
že jim dáte jména? Je to více objektivní.

Když je pojmenujete,
jednáte s nimi jako s lidmi. Řeknu vám pár jmen a vy mi řeknete, zda je dané jméno
pro šimpanze dobré nebo špatné. Připravená? Jessica Šimpsonová. Jo. Doktor Ben Oloupák. Moc dlouhé.

Tohle je trochu jednoduché.
Bobkoházeč Wilson. - Dobré. - Vážně?
- Ano, to je dobré. - Takže vy...
- Mohl by to být i jiný Bobkoházeč. Kam tím míříte? Použít jména lidí,
kteří by si podle mě výkaly zasloužili. Na koho je podle vás
třeba házet výkaly? Dám vám příklad. Třeba někoho jako Hitler, protože je mrtvý.

- Aha.
- Bobkoházeč Hitler, skvělé. Bobkoházeč Hitler
je skvělé jméno pro šimpanze. Když jste mezi nimi žila, zjistila jste,
že mají své hlasové projevy. Můžete mi o tom něco říct? Když třeba budu něco jíst a vy budete chtít taky, přijdete ke mně a budete žebrat. Asi nějak takhle.

Já vám nechci nic dát, tak udělám... Tohle. Tohle nedělají, dělají... U, Jane.
U, Jane. Nic ti nedám.
Nemám tě ráda. To bylo už trochu přehnané, nemyslíte? Jane Goodallová, děkuji, že jste přišla. - Děkuji.


- Rádo se stalo. Sním si ho po šimpanzovsku. A budu dělat... To dělají při jídle. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz

Zdravím, jsem John Oliver a vítám
vás na YouTube kanálu mého pořadu. Překročili jsme hranici
1 milionu odběratelů. Podle mě jsou odběratelé
na YouTube jako pogy. Nedávno jsem jich získal poměrně velkou
spoustu, ale netuším, k čemu jsou. Ano, slyšeli jste správně. Řekl jsem, že jsem
nedávno získal spoustu pogů. Zase se to vrátí do módy, uvidíte! Milion čehokoliv je hrozně moc.

Je to dvojnásobek obyvatel Sacramenta. A asi polovina skupin
podobných Dropkick Murphys. Jsem rád, že jsem YouTube milionář. Milion čehokoliv je ohromující. Milion je jako Ryan Gosling mezi čísly. Není obyčejný a je super
s ním mít něco společného. A ty nuly vypadají jako břišáky. Milion se nachází ve spoustě názvů.

Je to pochod, je to dolar baby, a je to počet kousků ve z velké části
fiktivní monografii o závislosti. A je to také skladba od Johna Legenda,
ve které můžeme slyšet: "Líbám tvůj krk a ty víš, co přijde dál..." "Sex." Chápeme to, Johne. Všichni víme, jak funguje předehra. Avšak přeskočil jsi pár kroků.

Po krku následují záda a tak dále. Já si to už nepamatuju.
To není má práce! To není má práce!
Nejsme zpěvák R'n'B. Zatím ne, ale to se brzy změní! Avšak je pěkné mít
konečně tolik odběratelů i přes komentář,
ve kterém se psalo: "Nesnáším Johna Olivera
a jeho neexistující publikum." Díky, že mě odebíráte,
neexistující publikum.

Díky, že mě odebíráte,
neexistující publikum. Sbohem! Teď jsou na tebe nas*aní! Překlad: Mithril
www.videacesky.cz