Jordan Peterson – Jsi a staň se někým!

Chceme hierarchie založené výhradně na schopnostech. Každý nemůže být neurochirurg. Pokud má váš otec nádor na mozku, nejspíš budete chtít hierarchii neurochirurgů dle jejich schopností, abyste si mohli vybrat toho nejlepšího, který by ho zachránil. K tomu slouží hierarchie podle schopností. To potřebujeme! Potřebujeme ty nejlepší instalatéry a stavitele. Potřebujeme ty nejlepší truhláře a učitele.



Musí existovat hierarchie podle kvalit. Nejen proto, abychom věděli, kdo jsou ti nejlepší, ale také abychom je mohli odměnit, aby chtěli zůstat těmi nejlepšími! Pokud víte o skvělém učiteli, lídrovi či mysliteli, chcete je odměnit, aby dál přemýšleli a učili, aby vám mohli něco říct. To není odměna za to, že žijí, ale váš vykalkulovaný tah. Děláte to, abyste z nich co nejrychleji vytáhli vše užitečné.



K tomu slouží hierarchie založená na schopnostech. Je velmi cynické si myslet, že takové hierarchie neexistují. Je to vážně cynický a zhoubný názor. A je zjevně nepravdivý. Řeknu vám jednu zajímavost z psychologické literatury. Dejme tomu, že chcete určit nejlepší předpoklady úspěchu v západních společnostech. V co byste doufali?



Co takhle inteligence? Ta by byla dobrá. Doufejme, že chytří lidé zastávají složitější funkce. Protože jsou chytřejší. Jak jinak byste to chtěli? Výborně, hlavní předpoklad úspěchu v západních společnostech je inteligence. To znamená, že ten systém funguje. Jaký je další předpoklad? Svědomitost. Ta značí tvrdou práci. Kdo se dostane nahoru?



Chytří a tvrdě pracující lidé. To ale zcela nevysvětluje reálné umístění lidí v hierarchiích, protože hierarchie mohou být zkorumpované. Občas se nahoru dostanou psychopati, ale věřte mi, daleko méně než byste si mysleli. Psychopat se totiž musí pohybovat z místa na místo. Jakmile se ukáže, že je nedůvěryhodný, musí si najít jiné oběti. Takže názor, že mezi generálními řediteli a psychopaty není rozdíl… Ten může mít leda někdo, kdo neví nic o psychopatech ani o generálních ředitelích a má něco zásadního proti celému kapitalistickému systému.



Protože to prostě není pravda: zkorumpovaní – občas, chamtiví – občas, krátkozrací… občas řídí společnosti, které se se řítí do záhuby. Jsou to špatní lidé řídící umírající organizace. Ale obecně vzato tomu tak není. Naše hierarchie dle schopností fungují rozumně. A nejen, že fungují, jsou taky cenné. Musíme zjistit, kdo je schopný a odměnit ho.



A co je ještě důležitější, musíme říkat mladým lidem: „Hej, existují hierarchie založené na schopnostech, jsou jich tisíce. Staň se instalatérem, člověče, ale buď dobrý a čestný.“ Protože jinak způsobíš jenom samé problémy. Nepotřebujeme lidi, kteří vytváří problémy. Potřebujeme lidi, kteří je umí řešit. A tak můžete být řemeslník a vydělat si tím spoustu peněz. Je to důvěryhodná, úctyhodná, čestná a produktivní cesta k živobytí.



Je zatraceně velký rozdíl mezi pracantem, který ví, co dělá, a tím, který ne. Jak ve schopnostech, tak v morálce. Je ohromná radost pracovat s někým, kdo ví, co dělá. Poví vám, co udělá a kolik to bude stát. Udělá to, funguje to a zaplatíte mu. Perfektní, všichni jsou spokojeni. K tomuhle dochází, pokud máte opravdové hierarchie podle schopností. Pak posloucháte zastánce rovnostářství, kteří si nejsou ochotní připustit, že se lidé liší ve svých schopnostech.



To není tak hrozná věc. Je možné, že z vás nebude výborný právník. Stejně tak jako z většiny lidí. To ale neznamená, že není něco, v čem byste nemohli být skvělí. Můžete stoupat v mnoha hierarchiích a pokud se vám nedaří v jedné, zkuste jinou. Ale pointa je, že pořád míříte na vrchol. A co jiného sakra chcete dělat než mířit na vrchol? Kopat se do zadku a nadávat na svůj život? Tím ničemu nepomůžete.



Akorát se budete cítit hrozně, nejste spolehliví, nemůžete pomoct někomu v krizi… A tak říkejte mladým lidem: – tohle je další rada konzervativcům – „Je mi jedno, čím budeš, ale jdi a staň se někým, proboha! Buď čestný člověk a pracuj. Dostaň se na vrchol toho, čeho chceš dosáhnout. A postav se za sebe jako úctyhodný člověk. Obdař svět trochou světla namísto zkázy.“ To můžete říkat mladým lidem, protože jim to teď nikdo neříká.



Mladí muži po tom tak hladoví, že mě bolí to pozorovat. Velmi se jim uleví, když k nim někdo konečně přijde a řekne: „Poslyš, dej se trochu dohromady. Buď disciplinovaný, zkus říkat pravdu. Soustřeď se na něco rok nebo dva. Můžeš klidně dobýt svět.“ Oni odpovídají: „Vážně to jde? To zní zajímavě. Život by pak mohl stát za to.“ To by teda mohl, tak se do toho pusť!