Thumbnail play icon

Jump London

88 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:319
Počet zobrazení:4 486
50minutový dokument z roku 2003 Jump London je o tom, jak se trojice francouzských freerunnerů vydala předvést své umění na střechách nejvýznamnějších londýnských památek. Jedním z těchto freerunnerů je Sébastien Foucan, známý například z reklamy na Nike. Freerunning je sportovní disciplína, ve které jde o plynulé a hladké překonání překážky, často pomocí skoků a akrobatických pohybů. Na rozdíl od parkouru je freerunning zaměřen i na estetiku a krásu pohybu. Ve videu je rovněž zmiňován parkour, kterým byl freerunning inspirován, resp. se z něj oddělil. Zakladatelem parkouru je David Belle. Parkour používá k překonávání překážek pouze efektivní pohyby, účelem není předvádění akrobacie ani estetika. Někdy jsou však oba pojmy zaměňovány. Přestože jde především o dokument o historii a filozofii freerunningu, najdete v něm i mnoho nevšedních záběrů Londýna. Video je rozděleno do 5 částí. 1. část: 2. část: 3. část: 4. část: 5. část:

Přepis titulků

Překlad: LaBleue www.videacesky.cz Toto je příběh o cestě. O cestě, která začíná na kraji pařížského předměstí a vrcholí nevídaným výletem po střechách nejvýznamnějších londýnských památek. Když se chcete dostat z bodu A do bodu B, stojí vám v cestě budovy. Riskují na našich nejvýznamnějších veřejných budovách. Řekl bych, že architektům by se to líbilo, ne? Že se děje něco neplánovaného...

Představte si, že žijete ve městě, kde se nemusíte spoléhat na přeplněné vlaky, kde se nesetkáváte s uzavřenými ulicemi a ucpanými chodníky. Představte si, že máte schopnosti superhrdiny... a umíte skákat ze střechy na střechu, takže nic, ani budovy, vás nemůže zastavit. To je parkour, nová anarchická sportovní disciplína spojená s freerunningem.

Freerunning je nový městský sport, jehož zakladatelem je Sébastien Foucan. Tento sport se zrodil z dětských her Sébastiena a jeho přátel. Poté, co se freerunneři objevili v reklamách na významné značky jako Nike nebo Toyota, stal se tento sport předmětem celosvětového zájmu. Freerunning je však víc než jen představení pro zadavatele reklamy. Je to disciplína. Je o zdolání všech překážek, které vám stojí v cestě, a pro zakladatele freerunningu a jejich následovníky je také způsobem, jak se stát svobodnými v městském prostoru, který nás omezuje.

Freerunning existuje odjakživa. Vždycky tady byl. Jen ho nikdo nepojmenoval a nezařadil do žádné škatulky. Je to opravdu starobylé umění. Už neandrtálci museli freerunning používat, když lovili nebo se chtěli přemisťovat.

Toto nové mezinárodní hnutí vzniklo v klidném pařížském předměstí Lisses z dětských her mladého Sébastiena a jeho kamarádů. Vyrůstali jsme v Lisses. Je to krásné město s hezkou přírodou kolem, ale nebylo tam co dělat. Tak tady freerunning začal. Tady se zrodil, tady je jeho počátek. Byli jsme malí.

Tohle byla naše škola. Nebyli jsme ani takhle velicí. Sem jsme po škole chodili se svačinou. Běhali jsme kolem... Všichni běhali, točili se, skákali... Bylo to trochu jako hra na schovávanou, všechny děti ji hrají. Honili jsme se a skákali, takhle jsme si hráli. Taky jsme samozřejmě lezli na střechu školy.

Hráli jsme si na ninjy a superhrdiny. Tak to probíhalo, tak to bylo v naší fantazii. Postupně se to vyvíjelo dál. Pak už tu celé město bylo pro nás a pro freerunning. Stačí se dívat. Stačí přemýšlet... jako děti. Kdyby sem přišly děti, dříve nebo později by aspoň jedno z nich začalo dělat tohle. Takhle myslí všechny děti.

I my to tak stále vidíme. Toto je pohled freerunningu. Roky ubíhaly a naše hry pokračovaly. Postupně se vyvíjely, takže v 15-16 letech už jsme zdolávali skoky a výšky jako tato. Toto byl počátek velkých skoků. Na začátku jsme byli skupina velmi mladých lidí. Pak jsme vyrostli a každý se dal svou vlastní cestou. Někteří v této disciplíně pokračovali. Pak přišli další jako například Johann nebo Jérôme.

Pak jsme se společně rozhodli vytvořit skupinu Yamakasi. Měl jsem kamaráda, který se s freerunnery znal. Chtěl jsem, aby mě s nimi seznámil. Jel jsem se na ně podívat do Lisses. To byl začátek mé cesty. Ze začátku jsem byl překvapený. Viděl jsem lidi, kteří už to dělali hodně dlouho a byli v tom velmi dobří. Viděl jsem, že toho moc neumím.

Ale pomáhali mi a vysvětlovali... Dělali jsme, co se nám zachtělo. Po tomto prvním dni jsem se tam vracel každý den, zas a zas, a stále trénoval, znovu a znovu, abych toho uměl víc. Mezinárodní úspěch nového sportu otevřel freerunnerům dveře k tomu, aby mohli své pohyby zkoušet na místech, pro které byl tento sport určen - na městských budovách a v parcích. Lisses se však překvapivě příliš nehlásí ke své roli kolébky freerunningu. Pokud jde o tuto novou disciplínu, když jsem nastoupil úřad starosty v našem městě, byl jsem poněkud překvapen a znepokojen, protože všude ve městě byli vidět mladí lidé, kteří lezli nahoru a dolů po zdech jako kočky.

Byl jsem velmi znepokojen. Nemohu to mladým lidem zakazovat. Jsou zodpovědní sami za sebe. Můžeme jim pouze vysvětlit rizika, dát jim k dispozici vybavení, které potřebují, a když se jim chce skákat, mohou skákat zcela bezpečně.

Na matracích.... a ne běhat po střeše školy během vyučování nebo skákat po domovech důchodců a děsit seniory. Pro Sébastiena není freerunning jen hra. Nejsou to jen děti, co si hrají na střechách. Je to jejich disciplína, která se pro ně stala způsobem života.

V životě pociťujete stejné strachy a obavy jako ve freerunningu. Stejné pochybnosti a obavy jako v běžném životě zažijete ve freerunningu. V běžném životě je však někdy těžší je překonat. Freerunning naučí člověka bojovat se svými strachy a démony... a toho lze pak využít v běžném životě. U Sébastiena se mi líbil jeho intelektuální přístup k freerunningu. On freerunning poprvé popsal. Nikdo před ním nevyjádřil slovy to, co jsme dělali.

Zřejmě se jako první dotknul filosofické stránky freerunningu. Sébastienova filosofie je inspirována mnoha představiteli moderní kultury, včetně Matrixu, Hvězdných válek a Bruce Leeho. Bruce Leeho velmi respektuji. Jeho samotného... i jeho filosofii. Mezi všemi tradičními disciplínami jako karate, judo nebo taekwondo přišlo Jeet Kune Do s čerstvým, zcela novým konceptem.

S něčím, co sice existovalo, ale bylo potřeba to rozvinout.

Komentáře (44)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

+ JaaJ .. necetl sis titulky ? rikaji tam ze ty budovy obohacuji a lide kolem toho, jak si slysel divaky, si z jejich vystopeni odnesli silny zazitek ... kdy se ti postesti videt 3 kluky jak skacou po pamatkach ?

180

Odpovědět

uzasne, inspirativni video. ja sam se taky hodne behal a skakal ale nemel sem k dyspozici Londyn a nikdy sem nezasel do takovych extremu jako oni a ted, kdyz to sleduju a muzu se neco priucit tak mam problemy s koleneama :( mam slzy na krajicku :(

180

Odpovědět

Připojuji se k poděkování za překlad. Díky LaBleue:-)

180

Odpovědět

Nazdar, mohol by mi niekto poslat tieto titulky na mail?
Dakujem. ikim3003@centrum.sk

180

Odpovědět

Všichni (francouzsky mluvící) ve videu říkají parkour.Angličan který dokument daboval už však říká freerun.To nechápu proč to měnil .....

190

Odpovědět

děkuju za překlad, opravdu moc ;-)

180

Odpovědět

Meloun: Ono to z popisku videa není zřejmé?

180

Odpovědět

Jen tak mimochodem, Parkour NENÍ Freerunning, Jsou to dvě odlišné disciplíny s jinou základní ideou.

181

Odpovědět

Nightmare: Radeji uz to nebudu dal rozvadet, asi si moc nerozumime. Kazdopadne kdybych si myslela, ze je to jen o skakani po zdech a niceni majetku, neprekladala bych to.

180

Odpovědět

LaBleue: Nevím proč si všichni myslí že Parkour je jen o skákání po zdech a ničení majetku..? Ano, je to také o tom, ale i o něčem jiném. Hlavní myšlenka Parkouru je překonat sám sebe, a ne zničit co nejvíce zdí a věcí. A je to také stejné s tím že si všichni myslí že je to nebezpečný sport, ale to vůbec neni pravda...třeba takový fotbal je mnohem nebezpečnější než Parkour, protože v Parkouru jsou z většiny lidé co ví na co mají a nebezpečné věci buď vůbec nezkoušejí, nebo jen v tělocvičně do duchen. Sám už nějaký ten pátek skáču a za tu dubu jsem si jednou rozdrťil čéšku v koleni, ale žádný další větší uraz jsem nemněl...

181

Odpovědět

Nightmare: Měla jsem tu kdysi jedno video, ke kterému mi někdo napsal poznámku o Davidu Bellovi. Podívala jsem se na Youtube na rozhovor s ním a nějak jsem se pak proklikala na tenhle film a další videa. Přišlo mi to celé dost zajímavé. Ne že bych chtěla propagovat, aby všichni začali skákat po zdech :-D , a dělat tohle někdo z blízkých lidí, tak asi zešílím :-) , ale je v tom taky spousta zajímavých věcí např. o překonávání překážek, o jiném pohledu na město a architekturu, o tom, proč se vlastně nehýbeme...

180

Odpovědět

LaBleue: Tak on to neni zase nějakej známej film, tak jsem se divil že zrovna ten jste přeložily :D Většinou ho znají jen Traceuři a Runneři :D

180

Odpovědět

Nightmare: Překladatel je překladatelka a neskáče. :-)

180

Odpovědět

Zajímalo by mně jestli překladatel taky skáče nebo to přeložil jen tak že se mu PK & FR líbí, jinak jestli chcete vidět fakt zabijácký rusáky, tak check it :D http://www.youtube.com/watch?v=U6pyy8SQbtY a nebo kdo by chtěl začít tak doporučuju www.Parkour.cz, a tam na forku máte spoustu užitečných věcí ;)

180

Odpovědět

Jinak koho tento sport zajímá, na Youtube ještě můžete např. shlédnout podobně dlouhý dokument Jump Britain, který natočili o pár let později. Tam skáčou po různých pamětihodnostech Británie.
http://www.youtube.com/watch?v=2bzK86A8-iE
Na začátku dokumentu se ale docela dlouhá část odehrává při tréninku, takže pro někoho, kdo ten sport nedělá (např. pro mě :-)) už je to méně zajímavé než Jump London.

180

Další
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK