Co si můžete odnést z 12 let v řetězechJust Write
25
Tento díl Just Write se zaměřuje na film 12 let v řetězech, na kterém ukazuje příklad a použití znázornění dvou protichůdných emocí v jednom záběru.
Přepis titulků
Každý snímek
by měl vyvolat pocit. Ale co se stane, když film
vyvolá konflikt dvou emocí? Přesně v tom
exceluje Steve McQueen v nejlepším filmu roku 2013,
12 let v řetězech. Vypráví příběh muže na jihu Ameriky,
kterého unesou a prodají do otroctví. Způsob, kterým film popisuje otroctví,
je zaslouženě děsivý. Nejen kvůli ukazování brutality, ale i proto, že je v něm každý
někdy lhostejný vůči utrpení druhého.
Nejsou v něm monology o tom, jak je otroctví špatné, tedy až do konce, kdy se zjeví deus ex Brad Pitt. Pak je to pravdivé a správné pro všechny, bílé i černé. Místo toho je toto téma podáno pomocí juxtapozice a vrstvení. McQueen vedle sebe často posadí dva obrazy, které jsou v konfliktu, Abyste nevěděli, jak se cítit. Někdy jsou hned za sebou, třeba v této scéně, kdy Solomona chytí, kamera zabere panorama a vidíme Kapitol.
Budovu, která by měla znázornit svobodu, ale kvůli předchozí scéně znázorní přehlížení utrpení lidí, které by měla chránit. V dalších momentech je konflikt v jednom záběru. Třeba v této scéně, kdy otroci jí ve strnulém tichu, zatímco vzadu se smějí a běhají děti. Opakuje se to u věšení, kdy McQueen zabírá tři minuty toho, jak se Solomon dusí, zatímco mu pomůže jediný otrok.
Na plantáži za ním se to hemží jako vždy, děti si hrají s jeho kloboukem a otroci si ho nevšímají. Bojí se mu jakkoliv pomoct. Ve filmu je podobná scéna, ale zaostření je opačné. V pozadí jsou bičovaní otroci, kteří nenasbírali dost bavlny, Zatímco ostatní dál pracují, protože se nemohou ozvat. McQueen také střihem ukazuje kontrast mezi minulostí a současností.
Jako v této scéně, kdy je Solomonův otrocký přítel zachráněn svým majitelem. Salomon křičí o pomoc, ale Clemens se ho nezastane. - Clemensi! - Běž zpátky. Pak tady je zdánlivě nevinná scéna, kdy byl Solomon na svobodě. Udělal to samé jinému otroku, který chtěl uniknout. Ignoroval ho, protože mu nemohl pomoct. V těchto scénách je tolik emocí, že jakýkoliv záblesk štěstí je zastíněn depresí a bolestí.
Ještě lepší je použití zvuku, zejména hudby. Hudba může ve filmu změnit všechno, protože obraz zasadí do kontextu. Říká nám, co cítit. Hudba je většinou lehká a smutná. Ale občas přijdou těžké zvuky. Většinou na Solomonově cestě na jih. Dokáže ze všeho vzbudit hrůzu. Pluje tam na kolesovém parníku.
Je to asi nejroztomilejší způsob dopravy. Ale ne, když to natočíte takhle. A to nás přivádí k nejodpornější scéně, kdy Tibeats zpívá tohle. Chci vám dát varování, že tahle část obsahuje to slovo na N. Vzhledem k tématu se tomu nelze vyhnout. Chtěl jsem na to jen upozornit. Negr běží, negr utek, negr má košili protrhlou.
Jen běž, běž, oni tě dostanou, teď už utéct bys fakt měl. Je to na blití, co? Ale bude to ještě horší. Teď trocha historie. Tuto písničku si otroci zpívali navzájem. Nesměli opouštět své plantáže, ale občas šli navštívit přátele z jiných plantáží. Takže jejich majitelé postavili hlídky. Tato písnička je o otroku, který se vyhýbá hlídce, protože v té situaci bylo lepší utéct, než se to snažit vysvětlit.
Takže když jim to zpívá Tibeats, tak něco, co by jim normálně mělo přinést útěchu, je znetvořeno tím, že to zpívá jejich majitel. Vysmívá se jejich beznadějné situaci. Navíc je nutí být součástí vlastního zesměšnění, protože k tomu musí tleskat. Pak je střih k jejich postavení, což ještě více zvýrazní jejich bezmoc.
Další střih je na pana Forda, který dává kázání, píseň ji ale také znetvoří. Jsem Bůh Abraháma, Izáka a Jakuba. Když to zástup slyšel, byl... V jediné chvíli je moment piety pošpiněn jejich účasti v otroctví. To se ve filmu stane ještě jednou, když je při kázání slyšet vzlykání Elizy. Je to mrazivá kombinace. A ten je v nebeském království největší.
A ten, kdo to za své přijme... Všechny tyto momenty pomáhají vyobrazit osud ležící před otroky. Nejen brutalita, ale i lhostejnost ostatních. Stejně tak lhostejnost vlády. A ti, kteří by měli být zbožní, nevnímají své hříchy. McQueen to všechno dokáže bez monologů. A proto je 12 let v řetězech jeden z nejlepších filmů. Já jsem Sage, děkuju za pozornost, odebírejte, jestli chcete vidět víc.
Koukněte se na minulý díl, abyste viděli, jak byl natočen Birdman, aby vypadal jako jeden záběr.
Nejsou v něm monology o tom, jak je otroctví špatné, tedy až do konce, kdy se zjeví deus ex Brad Pitt. Pak je to pravdivé a správné pro všechny, bílé i černé. Místo toho je toto téma podáno pomocí juxtapozice a vrstvení. McQueen vedle sebe často posadí dva obrazy, které jsou v konfliktu, Abyste nevěděli, jak se cítit. Někdy jsou hned za sebou, třeba v této scéně, kdy Solomona chytí, kamera zabere panorama a vidíme Kapitol.
Budovu, která by měla znázornit svobodu, ale kvůli předchozí scéně znázorní přehlížení utrpení lidí, které by měla chránit. V dalších momentech je konflikt v jednom záběru. Třeba v této scéně, kdy otroci jí ve strnulém tichu, zatímco vzadu se smějí a běhají děti. Opakuje se to u věšení, kdy McQueen zabírá tři minuty toho, jak se Solomon dusí, zatímco mu pomůže jediný otrok.
Na plantáži za ním se to hemží jako vždy, děti si hrají s jeho kloboukem a otroci si ho nevšímají. Bojí se mu jakkoliv pomoct. Ve filmu je podobná scéna, ale zaostření je opačné. V pozadí jsou bičovaní otroci, kteří nenasbírali dost bavlny, Zatímco ostatní dál pracují, protože se nemohou ozvat. McQueen také střihem ukazuje kontrast mezi minulostí a současností.
Jako v této scéně, kdy je Solomonův otrocký přítel zachráněn svým majitelem. Salomon křičí o pomoc, ale Clemens se ho nezastane. - Clemensi! - Běž zpátky. Pak tady je zdánlivě nevinná scéna, kdy byl Solomon na svobodě. Udělal to samé jinému otroku, který chtěl uniknout. Ignoroval ho, protože mu nemohl pomoct. V těchto scénách je tolik emocí, že jakýkoliv záblesk štěstí je zastíněn depresí a bolestí.
Ještě lepší je použití zvuku, zejména hudby. Hudba může ve filmu změnit všechno, protože obraz zasadí do kontextu. Říká nám, co cítit. Hudba je většinou lehká a smutná. Ale občas přijdou těžké zvuky. Většinou na Solomonově cestě na jih. Dokáže ze všeho vzbudit hrůzu. Pluje tam na kolesovém parníku.
Je to asi nejroztomilejší způsob dopravy. Ale ne, když to natočíte takhle. A to nás přivádí k nejodpornější scéně, kdy Tibeats zpívá tohle. Chci vám dát varování, že tahle část obsahuje to slovo na N. Vzhledem k tématu se tomu nelze vyhnout. Chtěl jsem na to jen upozornit. Negr běží, negr utek, negr má košili protrhlou.
Jen běž, běž, oni tě dostanou, teď už utéct bys fakt měl. Je to na blití, co? Ale bude to ještě horší. Teď trocha historie. Tuto písničku si otroci zpívali navzájem. Nesměli opouštět své plantáže, ale občas šli navštívit přátele z jiných plantáží. Takže jejich majitelé postavili hlídky. Tato písnička je o otroku, který se vyhýbá hlídce, protože v té situaci bylo lepší utéct, než se to snažit vysvětlit.
Takže když jim to zpívá Tibeats, tak něco, co by jim normálně mělo přinést útěchu, je znetvořeno tím, že to zpívá jejich majitel. Vysmívá se jejich beznadějné situaci. Navíc je nutí být součástí vlastního zesměšnění, protože k tomu musí tleskat. Pak je střih k jejich postavení, což ještě více zvýrazní jejich bezmoc.
Další střih je na pana Forda, který dává kázání, píseň ji ale také znetvoří. Jsem Bůh Abraháma, Izáka a Jakuba. Když to zástup slyšel, byl... V jediné chvíli je moment piety pošpiněn jejich účasti v otroctví. To se ve filmu stane ještě jednou, když je při kázání slyšet vzlykání Elizy. Je to mrazivá kombinace. A ten je v nebeském království největší.
A ten, kdo to za své přijme... Všechny tyto momenty pomáhají vyobrazit osud ležící před otroky. Nejen brutalita, ale i lhostejnost ostatních. Stejně tak lhostejnost vlády. A ti, kteří by měli být zbožní, nevnímají své hříchy. McQueen to všechno dokáže bez monologů. A proto je 12 let v řetězech jeden z nejlepších filmů. Já jsem Sage, děkuju za pozornost, odebírejte, jestli chcete vidět víc.
Koukněte se na minulý díl, abyste viděli, jak byl natočen Birdman, aby vypadal jako jeden záběr.
Komentáře (0)