Larry King: Jak mě svedla moje posluchačka

Když se všechny ty historky děly,
tak vtipné nebyly. Bál jsem se jít do ředitelny. Hasiči, co
za mnou šli, když jsem usnul v rádiu... Hrůza. Ale když jsem šel k té dámě...
byl jsem strachy bez sebe. Blank on Blank
uvádí Larry King: Jak mě svedla
moje posluchačka Z rozhovoru Cala Fussmana,
Los Angeles 2001, pro Esquire. 2 týdny jsem dělal v rádiu.

Bylo mi
23 let a dělal jsem všechno. Sport, události, hudbu.
Říkali, že jsem nenasytný. A prý je někdo nemocný, jestli bych
ho večer nezastoupil. "Jasně!" Byl jsem sám v jedné malé rádiové
stanici. Nikdy na to nezapomenu. Pouštím hudbu a zazvoní telefon.
"WAHR?" A ozve se ženský hlas,
který si dodnes pamatuju: "Chci tě." "Co jste říkala?"
"Že tě chci." A já si říkám: "Jedna z výhod na práci v rádiu."

Hned jsem odpověděl, přísahám:
"Končím v šest!" A ona: "To je pozdě,
to musím do práce. Musíš přijet hned."
"Pořád vysílám." Bydlí 12 bloků od stanice.
"Přijď, pokud můžeš. Moc tě chci." Dala mi adresu... Na stanici jsem sám.
Posluchači ode mě slyšeli: "Jsem tu dnes jako záskok.

Tak pro vás něco mám. Kompletního
Harryho Belafonteho v Carnegie Hall." Měl jsem 33 minut.
Víc jsem nepotřeboval. A stále ani nepotřebuju. Pustil jsem hudbu, nastartoval auto
a hnal jsem si to k ní domů. U ní bylo rozsvíceno a dveře
otevřené, tak, jak mi řekla. Měla na sobě bílé negližé a v přítmí
jsem jí neviděl do obličeje. Rádio zapnuté, Belafonte zpívá, skončíme
v objetí, dotýkáme se tvářemi a Belafonte zpívá
Jamaica Farewell.

"Tam, kde v noci..." "Kde v noci - kde v noci..." Odstrčím ji, skočím do auta, jedu
do rádia. A jako židovský masochista poslouchám rádio. "Kde v noci - kde v noci..."
Byl jsem vystrašený k smrti. Na stanici vyzváněly telefony. Všem se omlouvám a na poslední
hovor nezapomenu. Starý žid.

Povídá: "Kde v noci - kde v noci...
já se zblázním, zblázním..." "Promiňte. Proč jste ale nenaladil jinou
stanici?" "Jsem invalida." Zapnuli mi rádio, ale já sám
na něj nedosáhnu." Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz