Doping

Olympiáda. Jednou za dva roky vám připomene,
že existuje NBC. Hry v Riu jsou už za rohem. Připravte se na sentimentální profily sportovců,
které budou podobné těmto. Tori Bowie je sprinterka,
která se snaží dostat na vrchol. Její úspěch překračuje
její běžeckou dráhu na střední škole. U jeho bazénu z dětství stále stojí lavička,
na které byl nucen sedět a odpočívat. Ale tomu, s čím měli ostatní problémy, dal Phelps smysl v každodenním závodění.

Burroughse pohání základní pravda. Sport mu splnil jeho sny. Ano! Tato videa nejsou jen povzbuzující, jsou pravým inspiračním pornem. Tohle sleduje ohňostroj,
když si chce vyhonit. Ale zatímco Olympiáda může
být přehlídkou sportovních výkonů, může se taky odehrávat pod stínem
vrženým dopingovým skandálem.

Tato Olympiáda není výjimkou. Podle zprávy, která vypadá jako
špionážní thriller z dob studené války, se ruští tajní agenti
a tajemná moskevská laboratoř podíleli na státem řízeném dopingu. Ruští sportovci a trenéři potají natočili,
jak se drogy předávají jako bonbony. Rusko bylo obviněno, že využívalo své tajné
služby jako novou KGB k manipulacím s údajně
bezpečnými testovacími lahvičkami.

Údajně využívali tuto díru
ve zdi laboratoře k tomu, aby vzorky měnili. Ano, ruská laboratoř
využívala díru ve zdi k tomu, aby vyhráli olympijské medaile. Tohle je první známý
případ skutečné gloryhole. Poslechněte si,
jak sportovci tyto drogy požívali. Rodchenkovův koktejl se skládal ze tří povzbuzujících drog, které byly podle jeho
pokynů spláchnuty alkoholem, aby se zkrátila doba,
po kterou mohly být odhaleny.

Chivas pro muže, vermut pro ženy. Moment. Vermut pro ženy? Chápu, že doping je problémem, ale doufal jsem, že ilegální produkty
zaměřené pouze na jedno pohlaví vymřely s dýmkou na crack Virginie Slim.

#feminismus #dýmkynacrack Ruský atletický tým je
v současnosti z Olympiády vyloučen. Ale tento příběh není ničím novým. Už od vzniku vědy se lidé
snaží své tělo vylepšit. Ve 20. letech 20. století francouzský
chirurg narozený v Rusku transplantoval tenký plátek
šimpanzích varlat do lidského šourku. To bylo šílené. Dnes víme, že potřebujete
silný plátek šimpanzích varlat.

Teprve tehdy to začne fungovat. Sportovci se už dlouho
snaží obcházet pravidla. Na Olympiádě v roce 1904 jeden z maratonců ujel 17 kilometrů v autě. To vyžadovalo tak obří koule, že v nich musel mít pořádně
tlustý kus šimpanzích varlat. V moderním světě nikdo neví,
jak moc sportovci dopují. Ale existují šokující odhady.

Jeden z průzkumů ukázal,
že asi 29 % atletů, kteří se účastnili mistrovství
světa v roce 2011, řeklo, že v posledním roce dopovalo. A to asi nezahrnuje
sportovce na steroidech, kteří zařvali: "Průzkum mě štvát!" A pak ho zmuchlali a hodili na Měsíc. Ale prevalence dopingu je překvapující, když zohledníte, jak šílený testovací
režim vrcholoví sportovci mají.

Podívejte, co se stane jedné běžkyni,
který právě překročila cílovou pásku. Od teď, až do doby, než bude schopná
poskytnou vzorek, bude s sebou mít dvě věci. Vodu a antidopingového asistenta. Asistent se stará o to,
aby sportovec při testu nepodváděl. Zabíjí to kouzlo okamžiku. Jste vzrušení a chcete si to užít, místo toho se musíte
soustředit a jít čůrat. To musí být těžké.

Po dokončení závodu
nebudete schopní čůrat na povel. Na to vaše tělo
v tu chvilku není připravené. Je to jako požadovat prožití orgasmu
během jízdy v Nissanu Cube. Nebude to snadné. Může to chvilku zabrat. A pokud si myslíte, že to sportovce nebaví, tak vězte, že to nebaví ani asistenty. Real Sports jednoho z nich sledovali
při testech po skončení závodu.

Jeho prací během tohoto sobotního rána je získat vzorky
od sportovce jménem Alex Zausels. Alex nám dovolil natočit moment pravdy. Lowel musí být přítomen
a mít přímý výhled. Tohle je výraz člověka, který přehodnocuje všechna
rozhodnutí ve svém životě. Také si zoufale přeje, aby tento
sportovec den předtím nevečeřel chřest. Ale i přes přísné testování jsou sportovci
schopni to obcházet mnoha způsoby.

Existuje množství testů a žádný z nich nedokáže zjistit všechny
drogy, které sportovec může užívat. Od anabolických steroidů, přes erythropoetin
a lidský růstový hormon až po nejmocnější drogu, lásku. Ale samotné testování není tak
prokazatelné, jak si můžete myslet. V lidské biochemii existují různé odchylky. Aby se předešlo falešně pozitivním
výsledkům, hranice jsou nastavené vysoko. Sportovci mohou dopovat
a i přesto zůstat pod těmito hranicemi.

Mohou užívat mikrodávky
nebo zakázané látky maskovat. A to jsou jen některé způsoby,
jak mohou vrcholoví sportovci podvádět a přesto prohlašovat toto. Lidé jsou chytří. Říkají, že byly výsledky
Lance Armstronga pozitivní? Ne. Byl testován?
Mnohokrát. Páni, to je sebevědomé lhaní.

Není to překvapením. To je muž, který se podíval
Americe zpříma do očí a řekl: "Cyklistika je úžasný sport." A my jsme mu uvěřili! A způsoby, kterými někteří
sportovci systém obcházeli, byly neuvěřitelně vynalézavé. Vezměte si evropské cyklisty, kteří si strkali kondom
s čistou močí do zadku.

A aby to vše zakryli, připevnili si falešné chlupy
mezi vlastní chlupy tam dole. A představte si,
že aby je k tomu trenér přesvědčil, musel pronést ten nejinspirativnější
projev v dějinách sportu. Chceš být šampionem? Chceš? Zasuň tam ten balónek s močí,
vezmi tu lepicí pistoli, přilep si tam ty falešné chlupy
a jeď jako šampion! Plný anál, čisté testy, nemůžeme prohrát!

Nasedni a jeď! A i když testy jsou pozitivní,
výmluvy jsou ještě vynalézavější. Bývalý sprinter Dennis Mitchel trval na tom,
že jeho pozitivní test na testosteron je důsledkem toho, že předchozí
noc měl sex nejméně pětkrát, a že vypil pět lahví piva. A pokud tak vypadá váš běžný život, není třeba se Olympiády účastnit. Jiní sportovci své pozitivní testy sváděli na snědení koláče
z nadopovaných závodních holubů, nebo na snědení guláše z masa
a orgánů nevykastrovaného kance.

Řeknu vám tohle. Pokud jsou cereálie snídaní šampionů, tak ode dneška budou muset
obsahovat kančí maso a holubí moč. Ale nic z toho nesahá mé
nejoblíbenější výmluvě ani po paty. Cyklista Tyler Hamilton musel vysvětlovat,
proč v jeho žilách byla cizí krev. Sváděl to na zárodečné dvojče,
které ještě v děloze pohltil.

Soud na to neskočil. Ale to dvojče není pohlcené. Jsem jím já. Jsem tvým bratrem Tylere. Nejmenuji se John Oliver, ale Skyler. Skyler Hamilton. Společně jsme Skyler a Tyler Hamiltonovi. Pár nepohlcených dvojčat.

Oba jsme stejně dobří v jízdě na kole. Možná můžete chápat,
proč sportovci dopují. Rozdíl desetiny sekundy může
hrát roli mezi vítězstvím a prohrou. V sázce je spousta peněz. V čistých závodech, kde se dosahuje
vynikajících sportovních výsledků, existuje obří finanční ekosystém. To zahrnuje televizní stanice,
vydělávající miliardy na reklamách, MOV, která získává miliardy
na vysílacích právech a pak existují sponzoři, kteří atlety rádi
využívají v takovýchto reklamách.

Abyste byli nejlepší,
musíte celý život trénovat. Je poháněn obřím sendvičem. Pro Michaela Phelpse
je tu vždy Debbie Phelps. Vždy má u sebe chutný
sendvič ze Subway. Dost. Zaprvé, žádný profesionální plavec
nebude jíst sendvič v bazénu. Jen zmíním, že není nic divnějšího, když žena krmí svého mokrého,
téměř nahého, dospělého syna něčím, co se jmenuje chutný obří sendvič.

Jde o to, že když spojíte všechny peníze,
které sportovci mohou získat, a nepřesnost dopingových testů, musíte doufat, že existuje
kvalitní a nezávislý dohled. Bohužel, některé státy
na pořádné testování nemají peníze, jiné k tomu nemají vůli. Pokud chcete vidět,
jak narušený systém může být, musíte se vrátit k Rusku.

Takhle to tam fungovalo. Toto je ruský atlet. Soutěží pod svou národní sportovní
asociací, v tomto případě pod ARAF. Tato organizace se zodpovídá
Mezinárodní asociaci atletických federací a ruskému Ministerstvu sportu,
které je součástí vlády. Zcela odděleně bude testován
národní antidopingovou agenturou, v tomto případě Rusadou, která to pošle do laboratoře licencované
u Světové antidopingové asociace WADA, která je financována MOV
a státy jako je Rusko.

Už asi vidíte,
že tento systém je hodně zmatečný. Asi by to mohlo fungovat, kdyby každý
z členů chtěl dopingu bránit. Jak jste už viděli, ta jedna
z laboratoří byla děravá. Navíc vyšetřování objevilo, že RUSADA běžně přijímala
od sportovců úplatky a dávala jim dopředu vědět,
kdy budou testováni.

Také zjistili, že bývalý ředitel ARAF
spolupracoval s ředitelem té laborky, a snažil se zamést
pod koberec pozitivní testy. Můžete doufat, že IAAF
se to vše bude snažit potrestat, ale šéf jejich antidopingového oddělení byl po vyšetřování
etické komise vyloučen na 5 let. V tento moment se FIFA
zdá být docela přitažlivou. FIFA.
Zas*aná FIFA! A to je FIFA mafií
s lehce lepším značkou.

A nakonec je tu WADA. Měli by takovýmto problémům bránit. Vyšetřování tohoto skandálu
nezačínalo snadno. Všechny tyto informace
máme jen díky úniku informací, které vynesl bývalý zaměstnanec
Rusady Vitalij Stěpanov. Kontaktoval Wadu s tím,
že má spoustu informací. Jejich odpověď nebyla přesvědčivá. Poslal 200 emailů a 50 dopisů,
ve kterých popisoval, čeho byl svědkem.

Vitalij tvrdí,
že mu WADA odpověděla, že nemá moc zahájit vyšetřování v Rusku. To je pravda. V ten moment neměla
WADA dostatek pravomocí. Ale to je samo o sobě divné. Nechcete aby světová antidopingová agentura měla autoritu na úrovni hlídačů v obchoďáku. Zloději, stůj, nebo budu nucen...

Jít přímo do patra s restauracemi
a mrmlat nad tvým chováním nad pytlíkem skořicových polštářků. WADA má nyní větší moc a pověřila nezávislou komisi
prošetřením ruského skandálu. Její ředitel Craig Reedie
však poslal neobvykle přátelský email poradci, který dohlížel na ruský sport. Stálo tam: "Na osobní úrovni si vážím
vztahu s panem ministrem a WADA nemá v plánu udělat nic,
co by tento vztah narušilo."

To je zvláštně přívětivý tón,
kterým by hlídač mluvit neměl. Kdyby Tom Colicchio sliboval,
že bude Top Chefa soudit spravedlivě, ale pak jednomu soutěžícímu řekl: "Važím si našeho vztahu
a nechci ho nijak narušit." Ostatní by pochopitelně napadlo: "Tohle nemá smysl.
Vyhraje to on. Běžte do p*dele." A nyní vám můžu říct, že ruští úředníci a bývalý ředitel
ARAF tato obvinění odmítají.

Reedie tvrdí, že neudělal nic,
co by narušilo vyšetřování případu a že jeho email byl vytržen z kontextu. Však víte...
Jo, jasně. A ačkoliv tohle je jasným
příkladem systému, který nesmíme mít, možná je to systém, který chceme. Poslechněte si bývalého ředitele Wady
s příhodným jménem Dick Pound. Ten pronesl depresivní teorii o tom, proč není víc dopujících sportovců před soudem.

Nástroje k tomu máme. Otázkou je, zda to lidé chtějí dělat. Můžete provést stovky tisíc testů
a nemusíte nikoho chytit, pokud nechcete. Myslíte si, že to lidé nechtějí řešit? Ne, nechtějí. Zaprvé Dick Pound by měl trvat
na tom, aby mu říkali Rick nebo Rich. Tedy v případě, pokud chce,
aby mu říkali celým jménem. Zadruhé, pro Wadu sepsal zprávu,
která hodnotila stav antidopingového testování.

Zjistil, že mezi širokou sportovní komunitou
neexistuje žádná snaha ani chuť zajistit zcela čistá sportovní klání. To je alarmující. S kvalitním testováním jednáme jako
s kalorickými hodnotami v restauračním menu. Všichni tvrdí, že je tam chtějí, ale jen do doby než zjistí, že talíř
smažené cibule má 32 milionů kalorií. Dál už to nesledují. Možná vás napadá, proč to nevzdat
a nenechat každého dopovat.

To není správnou volbou. Dopování může být velmi nebezpečné. Sportovci se mohou snažit brát čím
dál větší dávky, aby získali tu malou výhodu. Také to může donutit čisté atlety dopovat. V ten moment byste
zničili celistvost sportu. Pokud chcete vědět, jaké je to soupeřit
s uměle nadopovaným člověkem, podívejte se na případ Alysie Montaño. Na Olympiádě v roce 2012
prohrála s Marijí Savinovovou, ruskou sportovkyní, která je zapletena
do současného dopingového skandálu.

Toto je poprvé,
kdy Montaño sleduje závod, který prohrála se zlatou
medailistkou Marijí Savinovovou. Montaño běžela v čele
závodu skoro 600 metrů, ale doběhla na 5. místě. Savinovová vás předběhla,
jako byste byla o třídu níž. Úplně mě to zarazilo. Uvědomíte si...

V ten moment jsem si uvědomila,
že závodím se stroji. - Se stroji?
- Závodím se stroji. Závodila se stroji. Nešlo jen o Savinovovou, protože stříbro a bronz získali Roomba
a Teddy Ruxpin na steroidech. Když se stejnou atletkou
závodila o rok později na mistrovství světa, bylo to úplně stejné. Savinovová na posledních 50 metrech
vystřelila kupředu a skončila druhá.

Montaño se jen mohla
vrhnout do cílové pásky. Poražená.
A poprvé i zlomená. Cítila jsem se zklamaná a zrazená. Jako by má kariéra byla v troskách. Napadalo mě, co tam vlastně dělám. Co tam vlastně dělám? Je to špičková atletka, ale cítila se jako každý,
kdo zaplatil za vstupenku na Podfukáře 2.

Co tu dělám? Co tu všichni děláme? Jaký to má smysl? Co to děláme? Podívejte, soustředili jsme se na Rusko,
protože jeho činnost se provalila. Ale ani zdaleka není jediným. V posledních letech si dopingové skandály
prožila i Keňa, Jamajka a Čína. Podváděli i američtí sportovci.

Justin Gatlin i Tyson Gay byli
v minulosti za doping potrestáni. Přesto se čeká,
že budou za USA v Riu závodit. Představte si doping jako Vladimíra Putina. Není to jen ruský problém, je to něco, co ovlivňuje celý svět. Zdá se, že nyní nám zbývají
už jen dvě možnosti. Pokud chceme mít čistý sport,
měli bychom Wadu posílit a udělat ji naprosto nezávislou.

Také bychom měli tlačit na to,
aby se s dopingem skutečně bojovalo. A pokud se nám do změny nechce, tak bychom měli přeslazená sportovní
promo videa trochu upravit. Už od dětství jsem miloval běh. Moji rodiče mi občas říkali,
že jsem běhal dřív, než jsem chodil. To nedává smysl, ale já jim věřil. Je 5 ráno a olympijská naděje Brandon Schmidt je už 2 hodiny
v posilovně se svým trenérem.

Dělej, dělej, dělej!
Dělej! S Brandonem pracuji už od jeho 8 let. Objevil jsem ho,
když sprintoval přes hřiště. Takhle hledám své svěřence. Procházím se kolem hřišť
a hledám rychlé děti. Samozřejmě mi to už zakázali. Brandonovo ráno je vždy úplně stejné. Nejdřív mám kardio trénink.

Zvedám činky. A pak spolykám všechny prášky,
které se mi vejdou do pusy. Dělej! Brandonova cesta do Ria
začala už před lety v malé ložnici v Ohiu. Jako dítě jsem vlastnil
plakáty všech mých hrdinů. Lance Armstronga, Marion Jones,
Bena Johnsona, Marka McGwirea. A také toho chlapa,
co na Olympiádě ujel 17 km v autě.

Chtěl jsem být jako oni. Trenér Jason Clark Brandonovi
pomohl z těchto skromných začátků a dodal mu prášky vítězů. Vezmi si růžové. Zkoušeli jsme pilulky se vším možným. Kocouřím ptákem, psím ptákem,
ještěrčím ptákem, nosorožčím ptákem, jezevčími koulemi, ondatřím análem,
veverčími pěstmi, losím ksichtem... Dostával energetické kapky přímo do oka.

Jednou jsem mu do zadku vložil
tampón napuštěný raketovým palivem. Dělej! Jindy jsem nechal Regise Philbina zařvat
do sklenice a on to musel inhalovat. A to jen kvůli tomu,
aby podával lepší výkony. Ale i nejlépe připraveného atleta
občas mohou přistihnout. Proto Brandon spoléhá
na výmluvy od svého trenéra. Teď! Uklouzl jsem a vyválel se v louži amfetaminů.

Další! Šel jsem po ulici a nějaký chlap
do mě zabodl injekci s EPO. Něco lepšího! V děloze jsem snědl své dvojče. Nevěřím ti. Do pusy mi plivl nevykastrovaný kanec. To je uvěřitelné. Minulou noc jsem vypil 5 piv
a ojel každého Američana.

Jak mi to šlo? Jsi připraven. Nyní jde po zlatu na Olympiádě v Riu. Brandon Schmidt doufá,
že se roky tvrdé práce konečně vyplatí. Pokud bych vyhrál v Riu, tak by to byl splněný sen. Byl by to příběh o Popelce. Ale v tomto případě
by střevíček Popelce nepatřil a ona by musela brát spoustu drog,
aby si změnila velikost chodidla.

Princ by jí na to naletěl. A žili by šťastně až na věky. To je mým snem. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz