Zpět na seznamLekce ze scénáře4.0 (10 hodnocení)
jesterkaPublikováno: 7 let
Načítám přehrávač...
Anihilace – Umění sebedestrukce
10:45
6.5K zhlédnutí
Tato Lekce ze scénáře zkoumá film Anihilace režiséra Alexe Garlanda, ukazuje základní témata tohoto filmu – duplikace, mutace a sebedestrukce – a způsob, jakým jsou ta témata vyjádřena. I u tohoto videa samozřejmě platí varování před spoilery.
Ahoj, já jsem Michael,
toto jsou Lekce ze scénáře. Každý žánr přináší nějaká očekávání,
která určují, jaké příběhy se v něm vypráví
a jakými tématy se zabývá. A jak řekl Alex Garland,
autor a režisér filmu Anihilace: "Sci-fi je asi nejlepší žánr
k otevřenému zkoumání základních myšlenek našeho bytí." Když jsem začínal,
vždycky mi přišlo, že ty myšlenky musím do příběhů nějak propašovat,
ale časem mi došlo, že u sci-fi jsou velké myšlenky posláním,
nemusíte se za ně stydět, dokonce jsou podporovány.
Dnes bych se rád podíval na to,
jak Anihilace přetváří biologické, existenciální koncepty
v narativní prvky. Chci ukázat, jak jsou potom vyjádřené
v každém aspektu příběhu, od postav přes prostředí
k nestvůrám, které v něm žijí. Také se chci podívat,
jak zničení zásadních prvků postavy vytvoří zcela mimozemský zážitek.
Podívejme se na Anihilaci. ZKOUMÁNÍ MYŠLENEK Na první pohled je Anihilace
o skupině vědců, kteří se snaží pochopit podivný fenomén.
Vyrazí za mimozemskou hranici zvanou Shimmer, do oblasti,
kam vyrazily celé týmy vědců, jen aby se tam beze stopy ztratily. Ale tato premisa je použita
k objevování hlubších témat jako duplikace, sebedestrukce a mutace.
Ty všechny jsou představeny na začátku při krátké lekci biologie. Toto je buňka. Jako všechny buňky
se narodila z jiné buňky. Ukážou nám, jak buňka
tvoří nový život pomocí duplikace. Ale není to normální buňka. Buňka, kterou vidíme, je z nádoru. Je to rakovinná buňka.
Produkt našich těl, který nás časem může zabít.
Sebedestrukce. A jak řekne Lena později
při vzpomínce na tuto chvíli: "Rakovinu můžeme popsat jako mutaci,
která způsobuje nekontrolovaný růst.
Mění nás."
Mutace. Tyto koncepty jsou inspirované
přímo základními aspekty života, jak se tedy dají zkoumat v příběhu? V Anihilaci jsou pro vyjádření
tématu sebedestrukce použity postavy. Každá postava v Anihilaci
se nějak potýká se sebedestrukcí. Všichni tu jsme poškozené zboží.
Anya je střízlivá, takže závislačka, Josie nosí dlouhé rukávy,
protože nechce, aby byly vidět její jizvy.
Já jsem také někoho ztratila,
dceru. Leukémie. Ventress, která expedici vede,
používá misi jako cestu k sebevraždě. Ventress měla rakovinu,
neměla se vrátit. A Lena, hlavní hrdinka,
se dobrovolně přihlásí, aby si odpykala
své sebedestruktivní chování. Během filmu se dozvíme,
že Lena měla milostný poměr, částečně i proto její manžel
překročil Shimmer s dřívější expedicí. To vedlo k jeho vlastní sebedestrukci.
Každá postava představuje variaci
na téma sebedestrukce. Představování tématu přes postavy
je strategie vlastní všem žánrům, ale sci-fi se výborně hodí
na vyjádření abstraktních témat pomocí světa příběhu.
V Anihilaci je pomocí světa vyjádřené téma mutace. Výběr prostředí může pomoci
vyjádřit myšlenky a znázornit cestu hrdinů. V Anihilaci je příběh zasazen
do oblasti Shimmer, místa neustálé mutace.
- Další mutace.
- Jsou všude. Zhoubné jako nádory. To je jedna z výhod sci-fi,
autor si může vymyslet svět, který ztělesňuje myšlenku.
Co kdyby mutovalo DNA všeho živého v určité oblasti.
Jaké prostředí by to vytvořilo? Jaká zvířata by tam člověk našel?
Díky přijetí žánru sci-fi se dá koncept mutace vyjádřit doslova,
v řadě krásných květin nebo v děsivé stvůře.
Sheppardová! V jedné z nejvýraznějších scén filmu
je pomocí mutace obměněna klasická hororová scéna.
Thorensenová ztrácí kontakt s realitou a spoutala své kolegy na židlích,
když najednou zaslechne hlas Sheppardové, kterou předtím zabil medvěd. - Pomoc! Pomozte mi!
- Cass. Ale není to Sheppardová. Je to
medvědu podobné stvoření, které ji zabilo. Zmutovaná čelist,
holá, zvláštně zbarvená kůže, rány.
Potom medvěd otevře tlamu
a vyjde z ní lidský hlas. Ale v té oblasti se děje víc
než jen mutace DNA všeho živého. Také to věci kopíruje jako buňka.
Lena uvidí v lese divnou kopii srnky. Dům, ve kterém tým přebývá,
je kopií Lenina domova. A ten Kane, který z té oblasti
odejde a vrátí se k Leně, je kopie skutečného Kana,
který spáchal sebevraždu. Ale nejdramatičtější příklad
je ve vyvrcholení filmu, které je postavené
na konceptu duplikace.
Žánr sice dovoluje tvůrčí svobodu,
ale problém nastává, že se můžete dostávat
do stále stejných situací. Ve finále Anihilace, kdy se
Lena konečně postaví mimozemšťanovi, musel Alex Garland najít jedinečnou verzi
velmi otřepané sci-fi situace. Když se zabýváme mimozemšťany,
často je připodobňujeme nám. Třeba nás chtějí sníst,
chtějí naši vodu, naše zdroje, ale to jsou lidské starosti.
Něco nás motivuje, máme agendu, ale mimozemšťané nemusí
mít agendu nebo motivaci.
Snažil jsem se ztvárnit
zcela cizího mimozemšťana. V Anihilaci je mimozemšťan nepoznatelný.
Toho je dosaženo popřením základního prvku, který pohání
každou postavu v příběhu, touhy. Není jako my. Je jiný.
Nevím, co chce. Ani jestli něco chce. Mimozemšťan nemá
žádnou konkrétní motivaci a kvůli této absenci motivace
je zcela nepředvídatelný. S jeho fyzickou formou
se také vůbec nemůžeme ztotožnit. Když se Ventress rozpadne,
objeví se nové tvary.
Nakonec tyto tvary splynou v jiný,
naprosto nelidský. V tuto chvíli potkáváme toho mimozemšťana
v jeho skutečné podobě. Fraktálové stvoření
ze světa vizualizované matematiky, nekonečně složité,
nevysvětlitelně se pohybující. Potom se stane něčím známějším.
Narůstá, proměňuje se a složí se do humanoidní postavy. Bezpohlavní, bez rysů tváře. Má paže, nohy, hlavu a tělo člověka,
muže nebo ženy, ale nic jiného.
Určitá duplikace Lenina tvaru.
Tato myšlenka zrcadlové duplikace je vyjádřena nejen v jeho tvaru,
ale i v návrhu celého vyvrcholení. Lena leze pokojem
směrem ke dveřím k majáku, ale nedostane se tam.
Humanoid se prostě objeví před ní, než se ke dveřím dostane.
Není jasné, jak se tam dostal. Napjaté ticho.
Potom Lena humanoida vší silou uhodí. Hned potom humanoid zrcadlí její pohyb,
také ji uhodí, ale neuvěřitelnou silou. Humanoid ji napodobuje.
Bojuje sama se sebou. V posledních chvílích toho setkání
humanoid zmutuje v přesnou kopii Leny. Nakonec se jí podaří uniknout,
protože ho lstí přinutí k tomu, v čem jsou lidé v tomto příběhu nejlepší, k sebedestrukci. Anihilace je skvělý příklad filmu,
který zkoumá nějakou myšlenku a přijímá žánr sci-fi za svůj. Základní proces, kterým se život
šíří a vyvíjí, tu je vyjádřen prostředím příběhu
a antagonistickými silami v něm.
To všechno je sjednoceno
tématem lidského sklonu k sebedestrukci, čímž vzniká silný
a fascinující filmový zážitek. Ukazuje to, jak po anihilaci
může být stvořeno něco nového. Když Alex Garland
adaptoval knihu Anihilace, zvolil neobyčejný přístup.
Místo toho, aby scénu po scéně přebíral příběh,
rozhodl se udělat adaptaci po paměti. Podle mě to vedlo k zajímavému filmu,
ale pokud chcete slyšet původní text, můžete si dnes knihu Anihilace
stáhnout zdarma z Audible.
Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
toto jsou Lekce ze scénáře. Každý žánr přináší nějaká očekávání,
která určují, jaké příběhy se v něm vypráví
a jakými tématy se zabývá. A jak řekl Alex Garland,
autor a režisér filmu Anihilace: "Sci-fi je asi nejlepší žánr
k otevřenému zkoumání základních myšlenek našeho bytí." Když jsem začínal,
vždycky mi přišlo, že ty myšlenky musím do příběhů nějak propašovat,
ale časem mi došlo, že u sci-fi jsou velké myšlenky posláním,
nemusíte se za ně stydět, dokonce jsou podporovány.
Dnes bych se rád podíval na to,
jak Anihilace přetváří biologické, existenciální koncepty
v narativní prvky. Chci ukázat, jak jsou potom vyjádřené
v každém aspektu příběhu, od postav přes prostředí
k nestvůrám, které v něm žijí. Také se chci podívat,
jak zničení zásadních prvků postavy vytvoří zcela mimozemský zážitek.
Podívejme se na Anihilaci. ZKOUMÁNÍ MYŠLENEK Na první pohled je Anihilace
o skupině vědců, kteří se snaží pochopit podivný fenomén.
Vyrazí za mimozemskou hranici zvanou Shimmer, do oblasti,
kam vyrazily celé týmy vědců, jen aby se tam beze stopy ztratily. Ale tato premisa je použita
k objevování hlubších témat jako duplikace, sebedestrukce a mutace.
Ty všechny jsou představeny na začátku při krátké lekci biologie. Toto je buňka. Jako všechny buňky
se narodila z jiné buňky. Ukážou nám, jak buňka
tvoří nový život pomocí duplikace. Ale není to normální buňka. Buňka, kterou vidíme, je z nádoru. Je to rakovinná buňka.
Produkt našich těl, který nás časem může zabít.
Sebedestrukce. A jak řekne Lena později
při vzpomínce na tuto chvíli: "Rakovinu můžeme popsat jako mutaci,
která způsobuje nekontrolovaný růst.
Mění nás."
Mutace. Tyto koncepty jsou inspirované
přímo základními aspekty života, jak se tedy dají zkoumat v příběhu? V Anihilaci jsou pro vyjádření
tématu sebedestrukce použity postavy. Každá postava v Anihilaci
se nějak potýká se sebedestrukcí. Všichni tu jsme poškozené zboží.
Anya je střízlivá, takže závislačka, Josie nosí dlouhé rukávy,
protože nechce, aby byly vidět její jizvy.
Já jsem také někoho ztratila,
dceru. Leukémie. Ventress, která expedici vede,
používá misi jako cestu k sebevraždě. Ventress měla rakovinu,
neměla se vrátit. A Lena, hlavní hrdinka,
se dobrovolně přihlásí, aby si odpykala
své sebedestruktivní chování. Během filmu se dozvíme,
že Lena měla milostný poměr, částečně i proto její manžel
překročil Shimmer s dřívější expedicí. To vedlo k jeho vlastní sebedestrukci.
Každá postava představuje variaci
na téma sebedestrukce. Představování tématu přes postavy
je strategie vlastní všem žánrům, ale sci-fi se výborně hodí
na vyjádření abstraktních témat pomocí světa příběhu.
V Anihilaci je pomocí světa vyjádřené téma mutace. Výběr prostředí může pomoci
vyjádřit myšlenky a znázornit cestu hrdinů. V Anihilaci je příběh zasazen
do oblasti Shimmer, místa neustálé mutace.
- Další mutace.
- Jsou všude. Zhoubné jako nádory. To je jedna z výhod sci-fi,
autor si může vymyslet svět, který ztělesňuje myšlenku.
Co kdyby mutovalo DNA všeho živého v určité oblasti.
Jaké prostředí by to vytvořilo? Jaká zvířata by tam člověk našel?
Díky přijetí žánru sci-fi se dá koncept mutace vyjádřit doslova,
v řadě krásných květin nebo v děsivé stvůře.
Sheppardová! V jedné z nejvýraznějších scén filmu
je pomocí mutace obměněna klasická hororová scéna.
Thorensenová ztrácí kontakt s realitou a spoutala své kolegy na židlích,
když najednou zaslechne hlas Sheppardové, kterou předtím zabil medvěd. - Pomoc! Pomozte mi!
- Cass. Ale není to Sheppardová. Je to
medvědu podobné stvoření, které ji zabilo. Zmutovaná čelist,
holá, zvláštně zbarvená kůže, rány.
Potom medvěd otevře tlamu
a vyjde z ní lidský hlas. Ale v té oblasti se děje víc
než jen mutace DNA všeho živého. Také to věci kopíruje jako buňka.
Lena uvidí v lese divnou kopii srnky. Dům, ve kterém tým přebývá,
je kopií Lenina domova. A ten Kane, který z té oblasti
odejde a vrátí se k Leně, je kopie skutečného Kana,
který spáchal sebevraždu. Ale nejdramatičtější příklad
je ve vyvrcholení filmu, které je postavené
na konceptu duplikace.
Žánr sice dovoluje tvůrčí svobodu,
ale problém nastává, že se můžete dostávat
do stále stejných situací. Ve finále Anihilace, kdy se
Lena konečně postaví mimozemšťanovi, musel Alex Garland najít jedinečnou verzi
velmi otřepané sci-fi situace. Když se zabýváme mimozemšťany,
často je připodobňujeme nám. Třeba nás chtějí sníst,
chtějí naši vodu, naše zdroje, ale to jsou lidské starosti.
Něco nás motivuje, máme agendu, ale mimozemšťané nemusí
mít agendu nebo motivaci.
Snažil jsem se ztvárnit
zcela cizího mimozemšťana. V Anihilaci je mimozemšťan nepoznatelný.
Toho je dosaženo popřením základního prvku, který pohání
každou postavu v příběhu, touhy. Není jako my. Je jiný.
Nevím, co chce. Ani jestli něco chce. Mimozemšťan nemá
žádnou konkrétní motivaci a kvůli této absenci motivace
je zcela nepředvídatelný. S jeho fyzickou formou
se také vůbec nemůžeme ztotožnit. Když se Ventress rozpadne,
objeví se nové tvary.
Nakonec tyto tvary splynou v jiný,
naprosto nelidský. V tuto chvíli potkáváme toho mimozemšťana
v jeho skutečné podobě. Fraktálové stvoření
ze světa vizualizované matematiky, nekonečně složité,
nevysvětlitelně se pohybující. Potom se stane něčím známějším.
Narůstá, proměňuje se a složí se do humanoidní postavy. Bezpohlavní, bez rysů tváře. Má paže, nohy, hlavu a tělo člověka,
muže nebo ženy, ale nic jiného.
Určitá duplikace Lenina tvaru.
Tato myšlenka zrcadlové duplikace je vyjádřena nejen v jeho tvaru,
ale i v návrhu celého vyvrcholení. Lena leze pokojem
směrem ke dveřím k majáku, ale nedostane se tam.
Humanoid se prostě objeví před ní, než se ke dveřím dostane.
Není jasné, jak se tam dostal. Napjaté ticho.
Potom Lena humanoida vší silou uhodí. Hned potom humanoid zrcadlí její pohyb,
také ji uhodí, ale neuvěřitelnou silou. Humanoid ji napodobuje.
Bojuje sama se sebou. V posledních chvílích toho setkání
humanoid zmutuje v přesnou kopii Leny. Nakonec se jí podaří uniknout,
protože ho lstí přinutí k tomu, v čem jsou lidé v tomto příběhu nejlepší, k sebedestrukci. Anihilace je skvělý příklad filmu,
který zkoumá nějakou myšlenku a přijímá žánr sci-fi za svůj. Základní proces, kterým se život
šíří a vyvíjí, tu je vyjádřen prostředím příběhu
a antagonistickými silami v něm.
To všechno je sjednoceno
tématem lidského sklonu k sebedestrukci, čímž vzniká silný
a fascinující filmový zážitek. Ukazuje to, jak po anihilaci
může být stvořeno něco nového. Když Alex Garland
adaptoval knihu Anihilace, zvolil neobyčejný přístup.
Místo toho, aby scénu po scéně přebíral příběh,
rozhodl se udělat adaptaci po paměti. Podle mě to vedlo k zajímavému filmu,
ale pokud chcete slyšet původní text, můžete si dnes knihu Anihilace
stáhnout zdarma z Audible.
Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





