Pátrání – Předělání thrilleru

Ahoj, já jsem Michael a toto jsou Lekce ze scénáře. Od prvního do posledního záběru Pátrání všechno, co diváci vidí, probíhá na obrazovce počítače nebo telefonu. To je základní koncepce filmu, vnitřní logika, která určuje, jak příběh bude podán: odvyprávět konvenční thrillerový příběh skrze obrazovky. I když je děj Pátrání docela konvenční, tento vyprávěcí postup povzbuzuje tajemno a film pozvedá na napínavý thriller.



Mohl to být běžný film, ale nikoho by nezajímal, protože není ničím zvláštní. Ale obléknout normální příběh do nevšedního hávu, to zafungovalo. Proměnit tato omezení na podmanivý film vyžadovalo mnoho důmyslných postupů. Scenáristé Aneesh Chaganty a Sev Ohanian celý tvůrčí proces detailně popsali, když za námi přišli udělat podcast. Protože, jen tak mimochodem, Lekce ze scénáře dnes vypouští podcast! "Za scénářem". Celý náš rozhovor s Aneeshem a Sevem si můžete poslechnout v díle o Pátrání.



Více se o podcastu zmíním na konci videa. Nyní se chci zaměřit na to, jak dokázali vytvořit emočně podmanivý film tím, že se ujistili, že základní koncepce, téma a příběh jsou v perfektním souladu. Zjistit, jak přizpůsobili tradiční formát scénáře, aby sdělili příběh, který se děje jen na obrazovkách. A prozkoumat, jak použili něco tak prostého jako psaní zprávy, aby odhalili něco o postavě. Podívejme se na Pátrání.



SCÉNÁŘ (POZOR, SPOILERY!) TEMATICKÁ SOUDRŽNOST Při psaní Pátrání by bylo jednoduché udělat z koncepce jenom parádu, kdyby se přemýšlelo jenom nad tím, co se odehrává na obrazovkách. Ale Chaganty a Ohanian se tomu chtěli vyhnout a zvolili jiný přístup. Nepovedlo by se to, kdybychom napsali film z obrazovek. Potřebovali jsme napsat film. Celý postup byla pak jeho adaptace, která se odehrává na obrazovkách.



Nemohl to být jen tak ledajaký příběh. Pravá soudržnost mezi tématem, koncepcí a příběhem je často tím, co film pozvedává. Pokud něco vyprávíte, každá strana scénáře by měla odpovídat výhradně svému základu. Pokud je to příběh o otci, který hledá svou dceru přes počítač, co pouze skrze to může být odhaleno? Nemůžete si jen tak náhodou zavolat přes počítač, ale internet musí být přímo zapletený do toho, jak se ztratila. Když začali psát, našli téma, které jim znělo dobře, a zasadili jej do koncepce.



Brzy jsme si uvědomili, že to je o blízkosti. Ve světě, kde si jsou všichni tak blízko skrze všechna zařízení, aplikace, programy a softwary, jaký je příběh o otci a dceři, kteří žijí ve stejném domě, ale blízcí si nejsou? Film začíná montáží, která nám představí rodinu Kimových. Když Margot vyrůstá, vidíme, jak blízká si je se svým tátou, Davidem. Ale po rodinné tragédii se navzájem odcizí. Skrývají před sebou svou bolest a mezitím se sobě oddalují.



Když Margot zmizí, jediný způsob, kterým o ní David může něco zjistit, je přes její počítač. Přitom se dozvídá překvapivé věci o tom, kým se jeho dcera stala. Tímto způsobem příběh v podstatě prozkoumává téma odloučení, který odpovídá koncepci vyprávět příběh přes zařízení, která nás mají sbližovat. Když měli Chaganty a Ohanian skvělý základ pro film, otázkou bylo: "Jak napsat scénář příběhu, který se zcela odehrává na obrazovkách?" Ke sdělení nekonvenčního příběhu potřebujete nekonvenční formátování.



Současné scénáře se píšou v tzv. "Master scene" formátu, který se za posledních 50 let filmu prakticky nezměnil. Pravidla formátování jsou velmi specifická: od typu písma a velikosti fontu až po velikosti okrajů a prvky nadpisů. Scénář je dokument, který má jasně sdělit příběh a asistovat produkci. Tento formát se však ustálil, než byly vynalezeny počítače a smartphony. Jak tedy napsali scénář k filmu, který se celý odehrává na obrazovkách? Nenapsali, tedy alespoň ne hned.



Vlastně jsme napsali "scénářík", který vypadal spíš jako próza. Měl 41 stran, byl opravdu krátký, ale byl to celý film jako krátká povídka. Tento "scénářík" měl zajistit herce a dostat film do fáze příprav, ale... Produkční Natalie Qasabianová řekla: "Nemůžeme natáčet podle 41 stran dokumentu ve Wordu." Donutila nás to přepsat. První čtyři dny jsme strávili jen tím, jakou tomu máme dát formu. Jak by takový scénář měl vypadat? Nakonec napsali variaci na "Master scene" formát.



Vše, co se odehrávalo v digitálním světě, mělo prostý, popisný nadpis jako "Google Mapy – Google Chrome". Ale vše, co vyžadovalo opravdové natáčení, mělo klasický očíslovaný nadpis s poznámkou na okraji, která určovala, kde na obrazovce to diváci uvidí. Počkejte. Něco mě zrovna napadlo. Pro konverzace přes textové zprávy Chaganty a Ohanian zmenšili velikost písma z 12 bodů na 9 a upravili okraje tak, aby se zprávy dostaly mezi popisy akcí a repliky.



Dohromady tyto změny ve formátování čtenáři ujasňují, kdo mluví a kde se rozhovory odehrávají, aniž by se příliš vzdálily klasickému scenáristickému formátu. I když je důležité vyjádřit, jak se příběh odehrává na obrazovkách, bylo by to na nic, kdyby to také nesdělovalo něco o postavách. Chaganty a Ohanian proto museli najít způsoby, jak na displejích vyjádřit, co se odehrává v nitru postav. V normálním filmu chování postavy prozrazuje něco o jejím nitru.



Může se vyhýbat očnímu kontaktu, vyhodit milovaný předmět nebo začít něco říkat, ale rozmyslet si to. Chaganty a Ohanian museli vymyslet, jak toto chování převést na displeje. Podívali jsme se na své notebooky a viděli jsme tlačítka "Sdílet". Co znamená "Sdílet"? Co znamená "Zavřít okno"? Co znamená "Vysypat koš"? Co znamená "Vymazat"? Co znamená něco schovat, něco hledat? To vše má v sobě skrytou emocionalitu. Pátrání je plné momentů, kde chování postav na počítači odkrývá jejich nitro.



Když David nahlásí, že jeho dcera zmizela, vyhledává si statistiky o zmizelých. Víme, že přemýšlí nad tím, jak závažná situace to je. Když je na dně, podívá se na staré video, kde mu Margot dává dárek ke dni otců. Kvůli nesmírnému pocitu viny udělá nevratné rozhodnutí. "Margot na kameru ukáže obrázek, na kterém se píše: 'Šťastný den otců tomu nejlepšímu tatínkovi.' PAUZA." "PLOCHA. David video vymaže ze složky. Potom vysype koš."



Můj nejoblíbenější postup je, když postava napíše zprávu, ale rozhodne se ji neposlat, protože to odpovídá životu a prozrazuje to něco o postavě. Tím vytváříme podtext. Postava něco říká, ale zároveň si myslí něco jiného. Díky tomu máme podtext. To je v Pátrání využito několikrát. Ve scénáři je to vyjádřeno přeškrtnutým textem. Na začátku filmu, když David píše bratrovi a snaží se zjistit, jak moc se bát, že mu Margot celý den nepíše, cítíme, jaký má strach, díky zprávám, které málem pošle.



Nitro postavy je jasně zprostředkováno prostě jenom díky textu na obrazovce. Pátrání je skvělý příklad, jak spojit klasický příběh se současným vyprávěním. Mohli prostě líně nasadit obrazovky na nahodilý příběh, ale místo toho umně propojili téma, základní koncepci a příběh, aby vytvořili napínavou filmovou podívanou. Chtěli jsme vyprávět příběh, který bude podmanivý, vizuálně zajímavý, dojemný, a k tomu jsme chtěli použít techniky, které vytvořili velikáni filmové historie.



Chtěli jsme film z obrazovek, který bude jejich vrcholem. O to jste se postarali. To dokazuje, že můžete najít nové způsoby, jak vyprávět známé příběhy, pokud vám nevadí trochu zapátrat. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz