Špatný zdravý život

Každé ráno strávené doma děláme
s Ratou takový snídaňový rituál. Kafe a jitřního špíze
pro vstup do dne s pozitivním myšlením. A pokaždé se opakuje
ta samá věta... Fakt dobrá snídaně, co? Už jenom chybí,
aby nějaká přišla a vykouřila. A každé ráno napadne Ratu
něco velkého. Revolučního. Nějaký perfektní a exkluzivní nápad,
který vydrží... tak dlouho jako kafe. Webseriál!

Jakože internetovej seriál.
S klukama, jako jsme my. Můžeme hrát flamenco fusión, co? Novej sport pro tlustý děti.
Mohl by se jmenovat... Badminbal! Železný tampóny v drsnym stylu. S tím typickým:
"Nemůžu, mám měsíčky." Pěknej zadek, co? Vole, mohli bysme bejt superhrdinové!
Ale ty bys byl Robin. Robot - balič špeků.


Prostě by ti to smotnul robot, víš? Ale toho rána řekl něco, co mě přimělo
přemýšlet, jak zlepšit svůj život. Vole, mohli bysme sestavit fotbalovej tým
ze sedmi. Zrovna se pořádaj zápasy čtvrtí. Vím, že samochvála smrdí, ale jsem fakt
kurva dobrej. Málem jsem kopal za Cádiz, ale měl jsem strašně vysokou doložku
v Caleveře a musel jsem zůstat ve čtvrti. Uvědomil jsem si,
že bylo na čase začít zdravý život. Nesportoval jsem od dob,
kdy jsem vyšel ze školy. Poprvé jsem musel myslet
na svoje zdraví. Přesně jako ten Finini!


Jako Finini, vole! Je to fakt dobrej nápad. Jako vážně? A mimo to, už mám trenéra. Koho? díl 2x04
ŠKODLIVÝ ZDRAVÝ ŽIVOT
....................................
Khaki? To jako vážně? Je to fakt frajer. - Má za sebou 1 500 úspěšných faulů.
- A běhá jako blázen, kámo! Dává Zidanovku, Ronaldinhovku...

To bylo fakt hustý, Khaki. Zavřete konečně ty huby, kuřbuřti! Já jsem ze starý školy! Hrál jsem v kusu hadru, naboso
a s mokrým volejbalákem! A díky tomu vím co a jak! Vstávej, buzíku! Kde jsi nechal koule?
V mrazáku tvý máti? Vstaň a dej mu co proto,
jako bys byl rozzuřenej kanec!

- Zkurvysyne jeden! Hovado!
- Tak je to správně, chlapče... Jsi skutečné divoké prase. Khaki, ty buzno,
už 20 minut jsi nepromluvil. Moc hezký představení. Jizva to nezvládnul
a já si zatím stihnul ubalit. Omlouvám se,
měl jsem jeden z těch flashbacků. Takže... Chybí vám dva hráči, ne?
Na fotbal v sedmi vás má být sedm. Chybí dva! Můžeme posbírat
všechny profíky ze čtvrti, ne?

Já nemůžu, kámo.
Dneska musím k zubaři. A to hned, protože jdu pozdě. Negro, vole!
V šest hodin na hřišti u mě za barákem! A ne že přijdeš pozdě!
Jinak dostaneš sankci! Zasranej přistěhovalec. První krok:
Dát si do pořádku ústa. Když jsem byl naposledy u zubaře,
hýbaly se mi mléčné zuby. Jesus Blanco.

Uběhlo už tolik času,
že jsem si zvykl i na bolest stoliček. Existují dva výlučné typy zubařů. Takový, který bere věci
víceméně s rezervou... Dobře, tohle je v normě. Dobře. Takže bude nutné provést 4 extrakce,
7 plomb a 3 endodoncie. Ale žádný strach, potrvá to jen okamžik
a na konci to bude perfektní. ...a takový,
na kterého jsem narazil já.

Sakra, tohle teda vypadá! Tohle vypadá na pusu
sedmdesátiletého gigola po... Nedívejte se, nedívejte se, prosím! Sakra, chlape!
Ta tvoje huba je pěknej hnus! Byl jsem v Maroku...
Uklidněte se. Byl jsem v Maroku, u lidí, co žvýkají koku,
zfetovaných, všude! Za celý svůj život jsem
takovou pusu neviděl. A to pracuji 30 let! Nikdy v životě!


Že se nestydíš, chlape! Blbec nafoukanej! Říkám si, co by se asi stalo,
kdyby viděl pusu Jizvy nebo Matea. Vypadněte odtud, sakra! Ven!
Opusťte budovu, do hajzlu! No tak! Druhý krok: Sportovat. Špatné je, že zrovna fotbal
mi nikdy moc dobře nešel. - Alberto. - Vždycky jsem byl ten,
kdo minul prázdnou bránu, ten příliš hubený,
ten, komu nikdo nepřihrál, ten, koho nikdo
nechtěl ve svém týmu.

Jesus. Ale kámo... Jsem strašně rychlej
a o 15 let starší než vy. - Hele, Khaki, poslouchej mě...
- Žádnej Khaki! Říkej mi mistře! To myslíš vážně? - Vážně.
- Tak... mistře, víš, že tahle čtvrť znamená
pro Sevillu to, co Favela pro Brazílii? To právě tady se rodí
ti nejlepší fotbalisti.

Představuji ti
fotbalový klub Los Banderieros. Takže...
Támhle je Juan El Esparto. Vychován tibetskými mnichy. Skvěle kombinuje fotbal s kung-fu. Kani... nebo vlastně Svačnika. Kde není antidopingová kontrola,
tam je tohle náš chlap. Mrtvola. Je to kripl, ale umí faleš.

A to je nezastavitelný. No, a k tomu my čtyři a je nás sedm. Víš, co s tímhle týmem dobyjete? Celej svět. Kokota! Tohohle kokota! Kurva...
Pěkně nakreslenej, co? Je to vážně detailní. No ty kokot...

No jo... Mám rád detaily, stínování... Ale k věci!
Máte kliku, že mám volná odpoledne! Protože popravdě,
jste hromada sraček! A myslím tím vážně sraček! Sraček? Tak sleduj, kámo, předvedu ti
Zidanovo zpracování! Juane, nahraj! Tak ne zpracování,
ale výkop na bránu.

To jsem si myslel, Zurdo!
Jseš jasnej brankář, puso. A opatrně u tyčí,
jsou tvrdý, dobře? Nahraj! Já se z něj poseru... Chci toho zasranýho feťáka
ve svym týmu! Ale hezky vysprchovanýho, jasný? Pánové, dost bylo píčovin,
začínáme trénovat! 10 koleček kolem hřiště!

Páč já z vás udělám
El Dream Team. Začali jsme trénovat.
Všichni společně. Tým sebevědomý
a odhodlaný stát se velikánem. Tým, v němž jsme všichni dohromady zastali jednu a půl plíce. Přesně po osmnácti zahřívacích metrech
mě napadl další důležitý krok. Třetí krok: Přestat kouřit... ...čistý tabák.

V každém případě, pokud se zákon
bude rozvíjet jako doposud, tak za pár let bude kouření stejně těžkým zločinem
jako terorismus. Bez milosti. Zkurvysyne jeden!
Tvým trestem bude smrt! Hrozná nejistota zaplavuje mou duši
a já nenacházím útěchu. Zurdo, proč sis dneska nevzal
fotbalovej dres? A tvůj bratranec?
Kde je a proč nepřišel? Muj bratranec?


Ten fotbalu nerozumí. Zůstal doma. Já se poseru!
. Nechte už těch žertů, dobře?
. Tohle se mi kurva vůbec nelíbí!
. Zdravim.
. Zdravim, pane.
. Jak je? Já jsem Antonio Manuel.
. Jenže...
. můj bratranec Raúl
mi místo toho říká Jalovice.


. Pánové! Konec zábavy! Hele, vím, že je to těžké, ale když zamakáte, až na ty vaše zadky
můžete získat dobrou postavu. Musej z vás bejt kanci! Vzteklý kanci! Kanci? Hej, feťáku!
Ty neumíš běhat, nebo co? Jedu, jedu!

To je ono. Jen mu dej! Zastav ho! Zastav ho! Na co máš sakra lokty, Jizvo? Dobře, pánové.
To už je trochu lepší. Jenom čtyři věci... Ty, Zurdo!
Kdy se sakra naučíš vázat si tkaničky? A kdy se naučíš padat?
Nemáš zrovna málo zkušeností! Esparto!


Kdo si sakra myslíš, že seš? Chuck Norris, nebo co? Mrtvolo! Takhle se nikam nedostaneš!
Trvá ti deset minut doběhnout od brány k bráně! Jizvo! Když už musíš zvracet,
zvracej sakra do autu! A mimo střídačku! Ty, Rato, ty jsi normální parazit!
Ale jeden z těch lepších parazitů! Tady tomu hipíkovi a Kanimu
nemůžu říct nic. To bylo všechno. A ty, Negro,
zůstaneš se mnou tady na střídačce!

Je před námi spousta práce, - ale až s váma skončím...
- Zejtra je první zápas. No dobře, doufám,
že na nás vyjdou Skaut Boys. Tak jo, pánové!
Deset koleček kolem hřiště a domů! Soudruzi!
Řekl jsem deset koleček, lenoši schlíplý! Nezapomeň zejtra
na to triko, Negro, jasný? Tátové vás měli řezat do hlav
jako kuřata, sakra! Čtvrtý krok: Vylepšit si vzhled.

Vypadat jako solidní chlápek.
Jako důvěryhodný pracovník. Kluk, kterého můžeš představit matce.
Jako nepodezřelý občan. Jako jeden... Jeden... Jeden okamžik. To už bylo moc! Nebyl jsem připraven. Jedu, no tak! To je tým, do prdele!
Jó, gól. Hezkej zadek, kanče! To je tým, kanci!


Jen mu dej, no tak! Gól...
Jedem! - Jak je, kanče?
- Čus. - Neměl bys pro mě euro?
- Cože? - Půjč mi na orosenýho lahváče.
- Dej mi svátek, prosím tě. Zaval ho tělem, buzíku! - Jak je, Khaki?
- Jak, Negro? Počkej s tím zahříváním a posaď se. Tak na nás vyšli Skaut Boys, co?

Dobře, chlapci... Jedeme... Všichni hezky s elánem... Nevím, jestli to můžeme
považovat za štěstí. Hej, ty bezďáku!
Pošli ten míč tady kamarádovi! Chlapci, jako vždycky.
Hra čistá a podle pravidel. A jak vám říkám vždycky...
Nezáleží, jestli vyhrajete nebo prohrajete. To krásné je užít si to na maximum!


Takže šup, jdeme na to. Pobavte se. Takže, pánové,
je to tady! Je mi jedno, jak to uděláte - pěsti, bodla,
šťouchání, ořechy, tatranky, nebo jak chcete! Ale musíte vyhrát, jasný? No tak! Jedem! Jedu, jedu, jedu! - Mnoho štěstí.
- Co, ty buzno? Mazej na svou střídačku! Táhni do Švýcarska
zabíjet medvědy nožem. Jdi si malovat s makaróny. Nepřátelům ani vodu!

Zvedej se, Mrtvolo! Tlač, Jizvo, tlač! Gól! Je tam! Zurdo! Gól! To je tak krásné! Jé, já bych ho lízal. - Co se tu děje?
- Podrazil mi nohy. Co to kurva meleš,
ty zasranej zkurvysyne?

Jak bych ti asi mohl podrazit nohy,
když jsem na vozejčku? Kdes to kdy viděl? Já se poseru. Doufám,
že se jednou ocitnete v mojí situaci. - To jo, to jo, hajzlové! Blbečci!
- Omlouváme se. Ať mě nesere, všivák jeden! S úsměvem se prohrát nedá.
Bůh nás přeci sleduje. No tak... Faul! Jdi od něj! Pochčijte mu hlavu, úchylovi!

Negro... Nejspíš přišla tvoje chvíle. Cože? Khaki, Jizva toho zahraje
víc než já, i když spí. Důvěřuju ti! - Lžeš. - Máš pravdu. Ale teď jdi
na hřiště a polámej pár lýtkových kostí. To je v pohodě, hoši. Tenhle nedal
za svůj život jedinou penaltu. Poslouchej!


Nedám ti jeden, dva, ani tři... ale tři góly, kámo. Tady máš! Jednou za čas zaujmou planety
nesmyslné postavení a začnou se dít věci,
kterým pedofilové říkají zázraky. Negro! Tráva zadarmo! JSME S FORMEDEM Uběhlo teprve
dvacet minut prvního poločasu!

Ti hipíci... Vole, gól cti je stejně důležitej
jako třeba hattrick. - Hele, Negro, jděte to oslavit sami,
já musím domů za ségrou. - Fakt? Našla si novýho chlapa, tak si ho jdu
trochu proklepnout, hajzla blbýho. - Kterej si dává tvou ségru, co?
- Drž hubu, ty hovado! - Hodně štěstí. A máš triko naruby. Měj se, Pichichi. A proč vy vlastně slavíte,
když jste prohráli, volové?

Jste sjetý? Škola prohrou. Přesně tak, Ivane de la Peňo.
A tohleto napiš na Khakiho. Hoši, poslouchejte, prosím. Protože jsem na nás na všechny hrdý,
připravil jsem vám malý překvapení. Hustý! I když ho vlastně
do příštího roku nepoužijeme. Co to říkáš, synu?

A co tréninky?
Motat se na hřišti vyšňořený, co? No dej to sem, chlape. Od teď začneme tvrdě trénovat,
vyhrajeme všechny zápasy - a tohle přitom budeme líbat!
- Jo! Hoď nám sem další rundu! Vzpomínáte, jak jsem tam
hlavičkou šoupnul ten gól? To byl poslední den,
kdy jsme se dotkli fotbalového míče. Ale dodnes se o tom zápase
ve čtvrti mluví. Jak by řekl Mrtvola:
"Vzpomínky nám neseberou."

Byla to velká noc. A nedaleko
si Zurdo užíval něco úplně jiného. - Začátek něčeho velmi důležitého.
- Pracuji jako doplňovač v supermarketu. Je to vážně daleko od čtvrti,
ale víte... Daří se mi tam opravdu dobře. Popravdě, můj bratříček je moc hodný hoch.
A já to musím vědět, znám ho moc dobře. - Je to tak, Raúle?
- Ano. Dobrá tedy. Ani nevíš, jak jsem rád,
že moje beruška má tak správného bratra. - To já také.

- Takže, Raúle, věřím,
že spolu budeme dobře vycházet. To doufám, to doufám, miláčku. Překlad: Jeroneemo
Korekce: BugHer0
www.VideaČesky.cz