Báje a pověsti

Po té znepokojivé zprávě od Jizvy jsme
přesvědčili Khakiho, aby na chvíli zmizel. Celý týden byl sám na venkově,
a tak jsme si řekli, že je na čase ho navštívit. I člověk jako je Khaki potřebuje zásoby
a trochu toho lidského tepla. Konzervy? Jo. Brambory? - Jo.
- Pivo? - Jo.


- Šunka? - Gothaj...
- Jo, jo. - Papírky?
- Samozřejmě! Marihuana? Negro... A víš, že... - Jak je, pánové?
- Sparťan Juan. Byl to perfektní kluk. Sympatický,
velkorysý, uvědomoval si velké věci. Nechal nám dodávku na cestu
a při té příležitosti se sám pozval.

Není špatný, ale unavuje. Je z těch, co nikdy neztichnou, vědí o všem
a navážou na jakoukoliv konverzaci. ...úžasný, synu.
Vyčistí nám to mysl... ...taky říkali, že v takových místech
jsou aligátoři, kondoři, tažné krysy, vážky, v téhle sezóně
dokonce masožraví šneci. Juane, vzal sis repelent
proti komárům? - Repelent? - Říkali, že čím lepší
trávu kouříš, tím líp chutná tvoje krev. No jo, to dává smysl.


Můj budhistický mistr... Jeden... Jeden mnich
Sinama Pongolle... mi dal takovou mast z africkýho receptu
s guanem, kterej se nám bude náramně hodit. - Hned jsem zpátky.
- Jasně, kámo. No tak, teď je ta chvíle.
Jedeme! Jedeme. Blázen otravnej! Kromě toho,
Khakimu zrovna moc nesedí. Hovada, hovada!
Zkurvysyni! Je to mast, chlape.

Je to jenom mast. Takoví křiváci...
Hovada. Ale jací umělci. Jací komici.
Zkurvysyni... Skoč si pro mastičku. Tvoje tráva
je tak dobrá, že tě vysajou komáři. To jsou umělci. Dobře, dobře,
hezky si to užijte. Nashle... DÍL ŠESTÝ - BÁJE A POVĚSTI To tě chci vidět. Těď jsem si vzpomněl, Negro.

Víš, kdo umřel, kámo? "Víš, kdo umřel?"
Nesnáším tyhle otázky! Může umřít můj brácha, bratranec
nebo někdo, kdo mi je u prdele, chápeš? - Neptej se: "Víš, kdo umřel?"
a řekni mi, kdo umřel. - Tak jo, kámo. - Forme, blázne.
- Forme? Dluží mi pade! Tak to už ti nedá,
ani kdyby chtěl. Co se mu stalo? Tomu neuvěříš, kámo.

Nejpodivnější smrt na světě.
Úplná šílenost. Jazyk v pekáči. Ale ne... Jazyk v pekáči,
ale ne s nějakou obyčejnou buchtou. S kulturistkou. A ne s tou,
co jede podle knížek, víš? Pěkně masitá ženská.
S takovýma nohama... - A tam Forme zůstal.
- Zlomila mu vaz, ne? - Jedním trhnutím.


- Divný, co? Formeův život byl vždycky
pevně spjatej se sexem. Už od narození. Přišel o panenství dřív,
než se narodil. - Co to meleš? To není možný.
- Přísahám, blázne. - Cože? Byl jedno ze siamských dvojčat spojených
pohlavními orgány, takže se narodil v šuku. To fakt nedává smysl. Jednou ti budu
Formeův příběh vyprávět. Máme krásnej den.

Moc ti to sluší. Přinesl jsem ti dárek. Malviviendo skončilo... spolu s časem. - Hej, Khaki.
- Khaki... - Násosko!
- Vezem pivo, buzíku! Strávili jsme spolu
hezké chvíle. - Jakou cenu má budoucnost,
- Budeš mi chybět, Neile.

když čas stojí? Ironie je má sokyně,
ale současně... i můj domov. Když nám láska odpřísáhne, že smát se je krásné, malviviendo je jen způsob,
kterým... žijeme. Tohle, lásko moje...

Tohle souhvězdí,
co tam vidíš... Tak to je Velká medvědice. Krása, že jo? Jestli je láska skutečná, jsem pěkně v hajzlu! Slyšeli jste to, co já? Tady je to fakt temný. A tak daleko od civilizace.

Trochu to nahání strach, co? Strach? Strach je ve čtvrti
se všema těma lidma! Ale tam všechny znám a vím,
odkud každej pochází. A hlavně, tady... Tady se může
objevit vlk, může přijít... co já vím. Vrah! Může přijít obrovská ještěrka
nebo třeba strašák z pytle. Když jsem byl ještě malej, máma mě
vždycky strašila strašákem z pytle. Proto mám strach
z pekařů a z cementu.

Moje máma... mě strašila Růžovym panterem. Čemu se kurva smějete, šmejdi? Z růžovejch koček
jde fakt strach, co? Neměl bys strach z dvoumetrovýho Růžovýho
pantera s takhle dlouhym ocasem? Hrdino! Udatnej zkurvysyne! To je pěkně teplý. Strach?

Já vám povím, co je to strach! OSADA Předchozí noc padla
prakticky celá moje rota. Jenom dva z mých mužů
byli pořád naživu. Vojín Pérez. Táta od rodiny,
počestný a klidný. Válečník! A vojín López.
Jenom zázrakem byl ještě živej. Myslím, že neměl ani
zkurvený tušení o tom, kde byl ten zasranej hipík
přestrojenej za vojáka!

Pane! Márquez už je přes tři hodiny mrtvý.
Proč ho musím nést dál? Protože nevíme, za jak dlouho
najdem něco k jídlu! Lópezi! Kde je kurva Pérez? Kdo? Mamrde! Lópezi! Jdi najít Péreze! Lópezi?

Zasraná homokládo!
Zobrovskýkurvysyne! Jdem hledat tvýho kolegu, kurva! V té vesnici nebyla ani noha.
Byla úplně zničená válkou. Jenom ticho a trosky. Holčičko!
Co ty tady děláš? A tvoji rodiče? No ty seš ale prasnice... Nacpala ses melounem, viď?

Ty hnusná svině! Tohle přece není k jídlu!
To je fuj! Fuj! Caution. Quarantine Area. Do hajzlu! Je to rusky! Zranil jsem tě, holčičko?
Kdepak večeří rodiče? Lópezi! Kampak, buzíku? Zbabělče!

Lópezi, jsi v pořádku? Jo... Dobrý, Khaki! - Byl jsi chvíli pryč.
- Co? - Co jsi zač? Rambo?
- Seš nepříčetnej, hlavoune. A hlavně jsi nikdy
v žádný válce nebyl. Hele, jestli ho nezastavíme,
dojde ne jenom k prvnímu, ani druhýmu... Lakýrník.

Mamrdi! Vy o mym životě nic nevíte! Mně se stala jedna věc,
a doopravdy... byla na hlavu.
Ale fakt na hlavu! STOPAŘKA Před pár lety jsem kupoval trávu
od jednoho dědy, co měl pole v Huelvě. Byl levnej a jeho materiál je dodnes
to nejlepší, co jsem v životě zkusil. To, co se mi stalo tu noc při cestě domů,
mě skoro donutilo změnit dodavatele.

Do pr... Promiňte, vezmete mě
do Calle de Aire, číslo 23? Holčičko, ty ses zbláznila?
O půlnoci uprostřed silnice tě... Pojď, pojď, nastup.
Já tě svezu, ať nenastydneš. Hezká noc, že jo? Takže? Oslavy je konec? Je konec! Moc hezky voníš.

Miluju plísňový sýry. Co dělá holka jako ty na tak osamělý
silnici v tuhle pozdní hodinu? Čekám na tebe. Na mě? Čekáš na svého prince, princezno? Nejsi první. Ani poslední! Takhle je to.

Silnice, ty sama... Už chápu. Ale... udělej si pauzu, protože to moje teplo
už mi nikdo nevezme. Ale jinak... seš fakt dobrá prcina.
Ve vší slušnosti. Všichni jste stejní. To je normální, děvče.
Vždyť ses z tý zatáčky ani nehnula. Podívej, já jsem zaplatil dvě mýtné
a řídím celou noc. Budeš to mít lepší
kolem města, nemyslíš? Tam bude víc zákazníků
a hlavně je tam větší poptávka.

Hele, já jsem taky živnostník
a dám ti jednu radu. Prozkoumej si zákazníka. Zákazník rád vyrazí
na cestu vojetej. A proč? Protože věří, že mu to líp uteče,
zkrátí mu to cestu a uvolní ho to. - A především se bude mnohem líp cejtit.
- Smrt... - Počkej, počkej! My rádi začínáme šoustem. Je skvělý
vstát a obejmout se po šílený noci, ale ten ranní? Snídaňovej?
Ten je nepřekonatelnej. Koukej, říkáš si, že celej den
bude perfektní.

Že ti všechno vyjde, ne? Mimochodem, cos mi chtěla ukázat? Pojď se mnou do pekla. Ukážu ti cestu. Počkej, ty hloupá.
Počkej, nebo nabouráme. Teď mi ukaž, cos mi chtěla ukázat. V téhle zatáčce mě zabijí každou noc. A co ta holka? A co ta holka?


Tady předehřejvá ptáky? Pak jsem si uvědomil,
že si v autě nechala svetr. Čubka! Já nevěděl, jestli zůstala na silnici,
jestli vyskočila za jízdy nebo co? Ale znal jsem její adresu a je jasný,
že jsem tam zamířil s bolestí v koulích. Ahoj, chlapče. Podívej, vzal jsem po cestě
jednu holku a nechala si u mě... Mami, další! - Co se děje, mladíku?
- Dobrý večer, madam. Vzal jsem po cestě nějakou holku,
která si pak nechala tenhle svetr v autě. Patří mé dceři Sandře.

Ale ta zemřela před více
než deseti lety. Ale to není možný. - Zrovna jsem ji vezl...
- Už si na to zvykám. Každou noc sem chodí
hlupáci, jako jste vy. - Ale co s tím svetrem?
- Svetr dejte tam. Do koše na svetry.
Dobrou noc! A cos dělal? Co bych dělal, kámo?

Ne jednu, ne dvě, ani tři... ale tři
dlaňovky jsem si dal po cestě domů. - A koule jsem si utřel tím svetrem.
- Jestli máš strach z holky v košili, tak to seš teda pěkná buzna, chlape! My nejsme zvyklý píchat
nehybný věci, víš? Mamrdi! Můj příběh měl alespoň
zombíky, měl styl! A to jsem se ani nedostal
k tý části s holkou v kůži! A vůbec.

Ty bez vousů? Zdá se to bejt vymyšlený. Jak víš o těch vousech,
když jsem vůbec... Vůbec jsem neřekl,
že jsem neměl vousy, ne? Občas se nám stane něco,
o co se nepodělíme. To proto, že víme,
že by nám nikdo nevěřil. ZPRÁVA V KOSTCE HAŠE
- Před pár měsíci ke mně po jedné tvrdé šichtě, při celodenní inventuře, přišel jeden
z těch nudících se feťáků, co vypadaj, jako by 3 dny hledali někoho, komu by
mohli vylíčit celej svůj posranej život.

Ti, co vždycky přijdou ve chvíli,
kdy na ně máme nejmenší náladu. - Nevadí, když si tady sednu?
- Jen se posaď, chlape. - A tohle....
- Dej si, dej si. Tohle místo je magický. Nemyslím si, že magie
tolik smrdí po sračkách. Božská mladická nevědomost. Já jsem míval hudební skupinu.
Nahrávali jsme desky, měli jsme jednu zlatou
a všechno tohle.

Ale pak jsem spadnul do drog
a tam už věci neklapou, ale... i já jsem byl mladej, a vystačil jsem si
s teplým pivem a hašem třetí cenový. Na to, jak jsem nevědomej, jsem si všimnul,
že nejseš tak starej ani chytrej, jak si myslíš. Tohle je nářez, blázne.
Nejlepší plastik ve městě. Svýma očima slyším, jak vyšel
z uzpůsobenýho zadku Marokánce. Když ti říkám o magii... mluvím o týhle kostce. Ubal jednoho.

Můžeš škrábat, ale tohle
vždycky zůstane v celku. Zachovává si tu černou barvu
a pořád ten stejnej lesk. Podívej se. Jde o to, že ten, kdo chce tuhle kostku,
musí zaplatit až příliš vysokou cenu. Sežral to i s navijákem,
kojenec. Ještě se uvidíme. Kurva. Vzal to dost dobře, ne? Až kruh se otočí a nabude a následník mého vlivu se rozpálí
ve stejném pekle jako tvé ruce, temný snílek vyleze z bláta,
aby rozpoutal mé úmysly.

Cože? Je čistej! Aha. Pravdou je, že jsem nemohl
přestat myslet na ten lístek, na kostku a na toho zasranýho
tajemnýho feťáka. A ta věta ze snu?

Měl bych si ji
pamatovat? Protože ani píču! Každopádně jsem ten den
neměl nic na práci. - Tak co, kam valíš?
- K Obrubníku 13. Tam je pěkně, co, kámo?
Dělaj se tam rave párty. Měli jsme tam pár známejch. Myslim, že to bylo na raveu. Akce, ze který... Bum, bum.
Ze který zešílíš. Jestli prej chci tabletku, jestli prej tuhle.
"A co pivko? Dej si to nosem." "Tady máš trochu ketáče."


Bum, takovej stav, kámo. Total. Tak se jdu vychcat
a jsem tam fakt dlouho. Hustej stav, víš co? A všechny ty mraky. Fakt pěkný.
Jak tam tak stojim, vidim světlo...
A to bylo Devátý světlo, kámo. Ani píču to nebyla žádná hvězda.
Tohle já... "Ty mi chceš sebrat můj stav?"
Jeden by se... Fakt šílenost. "Já tě mrdám, ty zasranej marťane!
Táhni do..." "Zkurvysyne,
táhni do hajzlu i s celou svou famílií!" "Hovado!

Nech mi můj stav, nebo tě zabiju!
Vypíchnu ti to čtvrtý oko, ty čokle!" Vole... Éčko, kámo.
Éčko a vesmír. Z těch mi vždycky jebe, kámo. Dobrý den, Jesúsi.
Stále velmi dochvilný. - Promiň, kdo kurva jsi?
- Jmenuji se Ariel Russel. Pracuji na oddělení
smluv a dohod pekelných. Podívej... Podle mých údajů jsi včera,
přibližně v 19:45, dobrovolně upsal svou duši
naší organizaci.

- Co to říkáš, kámo? Já jsem se
nikam neupsal. - Vysvětlím. Kostka, kterou jsi tak drze
sebral tomu žebrákovi... se považuje za nezrušitelnou
smlouvu s námi. Podle článku 15, odstavce 6, máš dnes podepsat to,
co bude konečnou smlouvu. Hele, budu k tobě upřímnej. Vzal jsem tu kostku.
Ale pochop mě. V týhle době? Dost mi to zvedlo
životní úroveň.

- Nemůžeš to nechat bejt? Z dobrý vůle.
- Rozumím, příteli. Ale všichni jsme v krizi. Všude jsou potíže.
Já sám mám více zaměstnání. Nejsem jen u těchto lidí z pekla. Pracuji
ještě pro Svědky Jehovovi a Planetu di Agustini. Jedu na plno. Pochop ty mě. Prosím, podepiš tady a tady
a vyplň své iniciály tady. S tímhle jsem počítal,
proto s sebou mám kopie. Podepiš mi to vážně, prosím. Nestačí mi to:
"Zasranej cizáku, vyhul mi ho."

Dobře. Jesúsi... před tímhle není úniku! Klid, pánové! Jak je, hoši? Co ty tady děláš, chlapečku? Neseš alespoň
pár lahváčů, viď? Překlad: Jeroneemo
Korekce: BugHer0
www.VideaČesky.cz