Na prodej

V minulých dílech Malvivienda... Tohle není žádnej dům,
ale zasranej hnus! Dobře jsem věděl, že právě teď
můj život nemá ani cenu hovna. TENTO SERIÁL JE SPROSTÝ A ABSURDNÍ
ŠPATNÝ PŘÍKLAD PRO VŠECHNY.
KVŮLI JEHO OBSAHU DOPORUČUJEME
PŘED ZHLÉDNUTÍM NĚCO VYHULIT. Jedu do Banderiérů
a chci si to tam užít. Čerstvě dovezené kostky,
plastik, shit, marihuana. Neztrácím čas, věnuji se hulení. Zasraní hipíci a hašišáci,
ze mě si prdel nedělejte!

Cítil jsem,
že benga se z nás poserou. Dej mi 5 euráků, brácho.
Na jídlo a jednu jehlu. Přijeď do Banderiérů,
uvidíme se v baru. Saj mi ho! Utekli jsme hrobníkovi z lopaty. Asi si říkáte:
"Co je to za blbečka?" Proč mu nedáme všechen ten výprask
a pohlavky, které si zaslouží? To mě napadlo, když jsem ho viděl poprvé.


Ještě než jsem se dozvěděl, kdo byl jeho otec. Don Luis. V osmdesátých to byl
zákon i král čtvrti Banderiérů. Vlastnil tu každou cestičku. Z úplného dna se v osmdesátých
dostal až na trůn těchto ulic. A moc rád o tom vypráví. Já jsem býval jako ty. Krysa ve spodku pyramidy. Ale pomaličku jsem se dostal až tam,
kde jsem teď. A víš jak? Díky třem důležitým vlastnostem.

Číslo jedna: Ctižádostivost.
Touha být respektován. Jistě proto, že když jsem byl malý, přísahal jsem si, že nikdy nebudu
taková sračka jako můj otec. Číslo dvě: Mé celkové odmítnutí drog. V osmdesátých letech
lítala celá čtvrť v heroinu, takže byli všichni slabší,
hloupější a pomalejší než já.

Drogy znamenají ránu, synu.
A tu je třeba si hlídat. Takže... jestli chceš prodávat v mojí čtvrti,
musíš mi o tom nejdřív říct. A taky mi dát to, co mi patří
za mé správní a režijní kroky. Zákony se musí dodržovat,
protože bez nich není pořádek. A ten, kdo tohle nerespektuje, si zaslouží být potrestán. Takže...

řekneš něco na svou obhajobu? - A neříkej mi, žes to nevěděl, protože vím,
že to není pravda. - Ne, prosím... Už mě nebijte. Číslo tři: Následkům je třeba čelit
jako chlap. Myslíš snad, že velikáni brečeli? Napoleon, Mussolini,
Queipo de Llano? - Myslíš, že já jsem někdy brečel?


- Jen mě prosím už nebijte, done Luisi. Prosím, mrzí mě to. Odpusťte. Ne! Omluvy jsou pozdními prostředky. Svoje činy si musíš
předem promyslet, synu. Tato pravidla
v našich ulicích stále platí. I když je pravda, že není, co býval...
Věk, revma, cholesterol, dalekozrakost, žena a dvě děti ho dost posadili. ...lidé s ním pořád jednali
jako s Corleonem.

Dokonce i nové generace,
které ho neznaly ani nevěděly, proč by měly respektovat
nějakého starce v brýlích, ho respektovaly. Velikáni ze čtvrti – freelands, kteří dříve
byli jeho obchodní rivalové, mu dále platí. I když dnes už je to
téměř jejich dobrá vůle. Policie... Stejně jako v době, kdy bylo zkorumpovaných
strážníků mnohem víc, je mu stále po boku. Přestože už mu za moc nevděčí.

A všichni jsme se báli,
že si pro nás jednou přijde. I když poslední dobou
se příliš neohání. Tady je máš, tati.
A navíc tam byli kryplovi přátelé. Černej, ty zmiz! Řekl jsem černej,
ne jihoamerickej! Já... Já jsem z Kanárů. Hele, starej, trochu ohledu!

Mluvil jsem snad s tebou?
Známe se vůbec? Masopes odchází, protože chce.
Protože to tady smrdí. Je to hnus! - Ven s pravdou!
- Co to do prdele děláš? Nic, tati. Připadám si tak akčně.
Koukej na toho negra, jak zdrhá. Říká se osoba tmavé pleti!
Trochu chování! - Dobře.
- Na to jsi chtěl tu plynovku? - Ne, ta byla na kraťas pro fakultu.
- Já se poseru. Mazej dovnitř! Svýho kámoše pošli domů a řekni mu,
ať bere rajčatovou omáčku svojí posraný matce!

Mám plný zuby sendvičů s kečupem!
Do hajzlu! Omluvte mého syna. Nevýhoda svatby
s dobrou, ale blbou holkou. Geny. Studuje audiovizuální komunikaci.
Normální teplárna! Já jsem mu říkal,
že je to pro holčičky jako... jako výchova dětí nebo šití. Ty se mi směješ, synu? Já?

To ne, chlape.
Neházejte to na mě! - Tohle zavinili tamti dva na křeslech.
- Máš pravdu. Jdeme na to, na co jdeme. Voják... a soudce. Nechápu, proč děláte věci špatně. - To nevíte, že tady platí pravidla?
- Pane, nechtěli jsme obtěžovat. - Je to osobní záležitost.
- Osobní neznamená mezi osmi osobami. - Osobní znamená mezi džentlme...


- Nemáš papírek? - No jasně, tady. Tati, co tady sakra děláš?
Ty mému otci nic nedávej! Co asi, hňupe? Pošlu tě do domova, tati.
Do domova! Je zvláštní vidět, jak člověk, který ovládal
celou čtvrť, není schopný ovládat svůj dům. Jistě právě kvůli tomu
se dost umírnil. Dobře. K věci... Tohle proběhne tak,
jak se to dělalo vždycky.

Tím nejslušnějším způsobem. Jeden proti jednomu. Duel za rozbřesku. Dva zúčastnění, dvě křesla. A nechci žádný partičky,
žádný vyjebávání. Nesnáším posránky, co musej bejt
mezi kámoši, aby se odvázali. Souhlasím!

Jasně že souhlasíš, sakra.
Jak bys mohl nesouhlasit? Uděláme to jako za mých časů. V poledne na staveništi. A s obecenstvem. Mulo! O sázky se postarám sám! Dobrá, zmizte! Ven z mýho domu! Vrátili jsme se domů s pocitem,
že toho moc nenaspíme.

Předstírajíce, jak jsme klidní
a spodky máme čisté. Nicméně jsme na tom byli lépe než předtím.
Don Luis nám prokázal laskavost, to je jasné. Věci alespoň dostaly nějaký rozměr
a způsob jeden proti nejednomu očividně... nahrál Khakimu. Byla to čistá hra. Tvoje auto, mladej!
Poběž, tvoje auto! DÍL DESÁTÝ - "NA PRODEJ" Moje auto!

Takoví zkurvysyni!
Velký hovno, čistá hra! Zurdo, je po něm, blázne.
S tím nic neuděláš. - A kromě toho, stejně už to byl šrot.
- Bylo naložený, kurva! Naložený čím? Včera jsem potkal Ramóna.
Byl s Bárbarou a spokojenej. Nevím proč. Je to strašně drahý. Udělal mi parádní nabídku, kámo. Jak parádní nabídku?

Ta hovada nás vážně zasáhla tam,
kde to nejvíc bolelo. Už vidím ty dršky,
jak se nám zítra budou smát! Kéž by to nebylo
jeden proti jednomu. Zkurvená hodina a ani jedno
hasičský auto. Zato u mě doma... Ty vole... Copak se děje, zlato moje? - Khaki, máš špatnou barvu.
- Prej špatnou barvu. - Hoří mi hlava, že...


- Je spálenej. Vím, že naše situace
nebyla zrovna k smíchu. Patrně jsme nebyli šťastní,
a ani tohle nebyl náš nejlepší okamžik. I když vlastně po tom, jak nám ten den vyšel,
bylo skoro povinností radovat se z života. Je mi fakt špatně. Nesmějte se, hovada! - Nahoru nepoletíš, Khaki.
- Kdybych mohl, řekl bych vám, ať mi ho vyhulíte. Mimoto myslím,
že ohni podlehnul i ten materiál.

Samozřejmě Ramónův.
Ať žije Merisvilla. Jak jsem očekával,
moc jsem se nevyspal. Už jsem si zvykal na ten skleslý obličej
a chronické kruhy pod očima. Je jasné, že tohle je špatný život. Vždycky jsem jednal impulzivně. O věcech by se nemělo moc přemýšlet,
protože se tím komplikují. Bylo rozhodnuto. NA PRODEJ Odcházíš nebo co?


.
. Mateo... Taková doba. Odcházíš nebo co?
.
. Jo, odcházím. Na buzny nebo co?
.
. Cože? Proč odcházíš?
.
. Protože chci bejt normální člověk.


Tam, kde se věci hejbou a povzbuzujou. Ty seš na facku.
.
. Promiň? Říkal jsem ti o tom racku?
.
. - Jo, šestkrát nebo sedmkrát.
- Víš, jak jsem říkal tobě?
.
. Havran. A víš proč?
.
. Že jsem Negro? To taky.
.
. Ale protože to jsou
strašně vynalézavá a chytrá zvířata.


.
. Umí si vyrobit vlastní nástroje.
.
. A taky se všemu přizpůsobí.
.
. A máš dredy. Seš havran.
.
. Podívej, Mateo, už dlouho jsem tě neviděl
a mám velkej problém ti rozumět. Trochu spěchám, dobře? Opatruj se. Pár euráčků za starý časy, co?
.
. Hovado.

To je ti rozumět
i bez titulků. V tomhle typu čtvrtí je to
jako na malých vesnicích. Sráží se tu volný čas
s nedostatkem diskrétnosti a takový nezdravý duch klepů,
který narůstá spolu s nudou. Jak to vypadá? Hovado don Luis zrovna začíná. Dobré ráno, pánové... a přestrojené dámy. Dobrá...

Vidím tady
spoustu nových tváří. Zdá se, že čtvrť se od minule
trošičku změnila. Něco vám řeknu. Před pár lety stáli vaši otcové
na stejných místech jako teď vy. Znám je všechny. A jsou stejní. Stejní jako vy. Zasraní paraziti.

A ještě něco. Znám taky vaše matky. Všechny. - Jdu koupit špeky. Chcete něco?
- Dobře. - Já ne, já jsem zajištěnej. Mně vezmi poppers. - Poppers? - Proč ne? V té době... byla jiná pravidla.

Jiné klima. Jiné drogy. Ale vy nejste, a jistě byste ani nebyli, tak silní,
abyste přežili. Když dva džentlmeni z ulice
měli rozepře, rozdali si to spolu
venku jako chlapi. Vy si o to dneska
určitě zahrajete videohru. Ale to je jiný příběh.

Jde o to, že dnes... se vrátí duel. A s ohledem
na generační změny... a zvláštní vlastnosti
zúčastněných, mě napadla nová hra. Závod ohnivých vozíků! Stačí. Hra je prostá.

Na tomhle autě... jsou dvě lana,
za která se chytí naši vojáčci. Auto ujede osmdesát metrů před tím, než se oni pustí
a budou pokračovat sami. Prohraje... ten, který jako první
zabrzdí nebo se pustí... dřív, než dojede
k propasti na konci. To si dělá srandu, ne?

- Promiňte, done Luisi. - Co se děje, chlapče?
- Můžu mít připomínku, že ano? Podívejte, dám vám svoje stanovisko k tomu,
co jste vy a vaše stará škola nastínili. Skvěle, Negro. Teď mě nech. To je moje válka! Dobře, Rambo. Poslouchej mě. Já vím, že jsi tvrdej chlap,
ale zabrzdi dřív, než spadneš, dobře? Hele, Jesúsi!

Zakopal jsem všechny svoje peníze
vedle záhonku na tom políčku u mýho domu. Jestli se mi něco stane,
víš, co máš dělat. Ale jestli se mi nic nestane,
a peníze tam nebudou, přijdu si pro tebe! Přísahám, že si pro tebe přijdu! Dobře, hodně štěstí. - Vsadil jsi?
- Jo, jasně. Ale ty buď hlavně opatrnej,
protože tohle křeslo pohání ďábel. Dej mi tam ten nůž, sakra!

Dobře, ale použij ho jenom,
když to bude nutný. Dobře, dobře, dobře. Všichni pozor,
protože vozíky už jsou připoutány. Dámy a pánové, představení začíná! Ladies and gentlemen... Co si myslíš? Tohle není duel džentlmenů,
protože jím očividně není ani jeden z nás. Pro mě je to hotová věc. Máme mír. Seržante, ještě nikdy jste od míru
nebyl tak daleko.

Do hajzlu! Za mých časů tam stála holka v bikinách.
Sice čtyřicetikilová feťačka, ale prcinka, sakra!
Pro lásku boží! Dobře. Auto by se rozjelo na plnou rychlost
a odvezlo by je odtud někam do prdele. Ať se stane cokoliv,
v nejlepší chvíli závodu na ně neuvidíme. Takže by celý představení stálo za hovno
a sázkaři by si všechno rozdělili. Tohle znamená nemít cit pro obchod.
Nebo mít ten z doby, kdy jste byl slavnej vy. A stejně by to nakonec byla remíza, protože je znám dobře a vím,
že by spadli do propasti spolu.

Já se z toho poseru.
Ty máš pravdu, ty hovado. Kromě toho, lidem by došlo,
že tady žádná propast není. Tohle je staveniště.
Co by tu mohlo bejt za propast? A co navrhuješ, chytráku? Boj na nože. Byl jsi snad tázán, zasranej skřete?
Nechte mě na pokoji! Vy víte hovno! Tak podívejme!

Změna plánu. Zapomeneme na auto,
protože to je úplná píčovina! Uděláme to tradičně,
jako se to dělalo vždycky. Boj na nože! Takže všichni sem, vytvořte kolečko,
a ať se pejsci pokoušou. Jdeme na to! - Vsadil jsi?
- Jo, jasně. Ale ty buď hlavně opatrnej,
protože tohle křeslo pohání ďábel. Dej mi tam ten nůž, sakra!
Dej mi ten nůž! Já se z toho poseru.


Jako bych to už viděl. Normálně se mi o tom zdálo. Mulo nemá s křeslem tolik zkušeností.
Je to začátečník. A rychle se unaví.
Máš to snadný, Khaki. Vsaď to na Khakiho. Už jsme dva. Tak konec píčovin! Přiložte pod kotel!
Jdeme na to! Sakra, vole, usnul jsem po nějakých
"Výborných koláčcích" a mám jenom tyhle nože.

- Vzal jsem je z domu. Tenhle je pro tebe...
- No doprdele. - a tenhle pro tebe.
- Co to kurva je? - Jiný nejsou. Seržante, nevím, proč jste nezařídil,
aby mi ten černej vzal život, Ale měl byste vědět jedno...
Hodně jste se spletl. Já jsem džentlmen každým coulem.
A jsme si kvit! Samozřejmě s jedním bebíčkem. ...zabiju!


Pusťte mě, sakra! Je to zlý, příteli.
Všechno jsme prohráli. Neměl jsem sázet. Neměl jsem! Dobře, dobře. Neber si to tak! Pozor! Co to děláš, ty zasranej hipíku?
Buzerante! Táhne ti z ní jak z prdele! Jak bych se mohl nechránit?
Stačilo trochu přemejšlet, buzící! Neprůstřelná vesta!

Vždyť s ní chodím i na pláž! Zabte tu buznu! To se nedělá. To je porušení pravidel! Omluvte mě. Tím se soudce proslaví. Možná, že v téhle čtvrti
není mnoho vzdělání ani moc výchovy, ale lidé, kteří mají tak málo
a žijí ze dne na den, si vystačí se sílou, úctou a objektivním
soudem toho, co je dobré, a co špatné.

Zákony života. No nic, alespoň jsem si tou svojí sázkou
vydělal slušný prachy. I já. I já. To já teda taky. - A co ty tady děláš, vole?


- Já jsem tu byl celej den. - Vždyť jsem tě neviděl. Kdes byl?
- Hele, já jsem přišel, vsadil jsem si na tohohle
a pak jsem si tamhle vzadu zdřímnul. Volové, ten důležitej jsem tady já!
Střelili mě do prsou! Jasně, chlape. Neuvěřitelný. Kromě malinkých nevýznamných detailů,
které se stále dokola mění, bude zítra všechno tak,
jak to bylo i včera. Necucej! Jdi do hajzlu, ty zasranej hipíku!

Co s tím mám asi teď dělat? Dřív nebo později si člověk uvědomí,
že se nic nezmění. Stejné věci, stejné ulice, stejní lidé, stejný provoz,
stejné tempo, stejní feťáci. Stejný odpad. Dny, co začínají dobou,
kdy mi končí škola, ta stejná píseň... Jak je, Negro? Jak je, Negro?

Jak je, Negro? ...a smíšené pocity z toho,
že nejsem doma.* Jak je, kámo? Jak to jde? Nemůžu jít kupředu v místě,
které se nehýbe. V místě,
kde tě jednotvárnost ničí. Kde se nikdy neděje nic nového.
Žádná překvape... Jde o to,
že všechno dobře dopadlo. Khaki konečně vyřešil problém se seržantem,
a ještě k tomu nad ním zvítězil.

Stejně jako ostatní vsadil na sebe
a vyhrál celkem hezkou vatu. Ale jak víte, je to divný týpek.
Bláznivý rak poustevník, co nevěří v peníze. To, co vyhrál,
jednoduše zakopal do své skrýše spolu s jeho pesetami a penězi. Jizva také vyhrál
a oslavil to velkou pařbou. Stalo se mu to, co vždycky.
Vymklo se mu to z ruky. A probral se
v nějakém cizím přístavu. Zatímco se modlil, aby to byl
Portugalec, a ne Brazilec, zjistil ze své peněženky,
že mu zbylo ještě dost peněz.

V tu chvíli si přál,
aby to bylo Rio de Janeiro. Zurdo mi říkal, že byl... Padej odsud! Mazej! Hele, hele. Vem si to. Zurdo si vsadil dost peněz.

Zavolal mi, aby mi něco ukázal. Čekal jsem, že koupí něco dobrého.
Čekal jsem něco zeleného s palicemi. Já jsem za své peníze
také koupil něco důležitého. Letenku zpátky domů. - Jak je, řepo?
- Jak, Negro? Užívám si odpoledne. A tahle krysa? Žádná krysa, je to fenka.

Prej fenka. Sakra, Khaki, ti zkurvysyni ti to tady
převrátili vzhůru nohama, co? Co to meleš? Ničeho se ani nedotkli.
Už jsem to zkontroloval. A Zurdo? Nevím, už tady s Jizvou
čekáme pěknou chvíli. Nedopadnul moc dobře, co? Vole? Mám vytáhnout péro,
dát mu ho k puse a vyfotíme ho?

Dneska jsi spokojenej, ne? Kampak, Šumaichre? Trochu nápadný, ne? - Co tím myslíš? - Že ti na boku
chybí nápis: "Prodávám drogy." Hustý auto
na chlapa bez práce, ne? Takovej povoz! Kdybych to byl věděl,
zápasil bych sám, brácho. Tak to hlavní překvapení
je ve skutečnosti uvnitř.

Jemná travička, ne?
Návštěva Ramóna. Věděl jsem, že budete u Khakiho.
Na to se jen tak nezapomíná. To je hovado! O Ratovi jsem toho slyšel tolik,
že jeho historii můžu shrnout do sedmi slov. Sakra, kámo, já se poseru.
Jak rád tě vidím. - Jesús.
- Tony, el Rata. Než jsem přišel já,
byli také čtyři. - Jaká doba, kámo.

Kde jsi byl zalezlej?
- Byl jsem daleko, kámo. Na místě, který... - Který si neumíte ani představit.
- Už vidím, jak ty by ses změnil, kámo. Mimochodem, vezu pár lahváčů
na oslavu mýho definitivního návratu. Stejnej? Ten není stejnej.
Starej Rata by nikdy neutrácel za lahváče. Rata byl dost dlouho pryč. Jednou prostě jen tak zmizel.
Nic neřekl, ani se s nikým nerozloučil. Tehdy se začal věnovat sázkám
a překupnictví vstupenek, takže se vždycky předpokládalo, že někomu
něco dluží a musel se na chvíli schovat. Je jasné, že v době, kdy odešel,
bylo všechno jinak.

O OSM LET DŘÍVE Jmenuje se to narkolepsie.
Spánková porucha. Proto jsem usnul. A ne kvůli tomu čuchání lepidla
ani kvůli honění. A dá se to vyléčit? Vůbec, kámo. Je to na celej život. Sbohem můj sne bejt pilotem. Budu muset bejt kněz nebo úředník.

Takový svinstvo, kámo. Tak to já si chci splnit svůj sen
bejt ochránce zákona. A když ne, tak začnu... Začnu prodávat kostky. Hoši, chci vám představit kámoše,
kterýho jsem poznal ve feťáckym parku. - Je to vtipálek. Jmenuje se Kuki.
- Kuki... Jakej Kuki? Žádnej Kuki!
Jmenuju se Khaki! Tak hele!


Žádnej smích, vy zkurvený děcka! Ty vaše ksichty vypadaj
jak probodnutej platýs. A ty? Čemu se směješ,
Kurte Cobaine? Přiště vás zabiju!
Zabiju vás oba dva! - Jasnej vtipálek, ten tvůj kámoš.
- Klid, pánové. Tohle je Zurdo a Jizva. Já vám dám smát se mi! Ty fandíš Oviedu nebo co? Ne, Zurdo pořád nosí fotbalový dresy,
ale jinak fandí...

Kámo, Zurdo, ty pořád nosíš dresy,
ale komu vlastně fandíš? Vy to nevíte? Já fandím... - Fakt! - Tak to je nářez.
- To bych nikdy neřekl. Jen se smějte, ale v budoucnosti si zahrajeme
na mistrovství Evropy. A není to z mojí hlavy.
Psali to v Hattricku. Jasně, chlape.

Prej v budoucnosti.
Ale nejdřív tak v roce 2010, ne? V roce 2010 už fotbal nebude.
Bude něco jinýho. Jako... závody létajících aut, kulatej eidam,
freestyle kosmických lodí. V roce 2010 budeme všichni mrtví! Tomuhle by mohli namontovat
takový ty robotický nohy s pružinama, se kterýma by mohl
skákat přes budovy. To ty spadneš z budovy! Uvidíš, jestli ti v budoucnosti
budou moct imprentovat novej mozek!

Impre-co? Třeba vyléčí moji nemoc. Když mluvíme o budoucnosti,
já budu mít hromadu peněz. Budu mít sídlo
mimo tuhle posranou čtvrť. A pozvu na párty všechny hnusky! A nebudu mít jedno, dvě, ani tři... ale tři auťáky. Ne jedno, ale dvě, ale tři.


Ale tři. To je hustý! Tak ta byla dobrá, co?
Ten Zurdíček... Tak jo, pánové.
Já jdu, mám něco na práci. Kam bys chodil, buzíku?
Zůstaň chvíli, ne? Nemůžu, kámo. Chceš si nechat tu fenku, Khaki? Tuhle krysu? Žádná krysa, je to fenka, Khaki. Tihle psi
hodně vyrostou. Jmenuje se Negra. Tohle s rejží...

bude paráda. Nech to bejt, Khaki.
Nedělej si starost. Se Zurdem? Zurdo vlastně nemá moc dobré
zkušenosti se zvířaty. - Jak je, kámo?
- Jak, Negro? - Co je tohle? Můj kocour. Jmenuje se Nelson. - Hezkej, viď?
- Hezkej, hezkej. Já kocoury moc nemusím.

Víš, že mám rad psi, ne?
Milý zvířata, co přijdou, když je zavoláš. Ty seš fakt kámoš.
Koukej, je strašně milej. A hlavně je fakt poslušnej.
Když ho teď pustím, zavolám a mám ho u nohou. - No jasně.
- Fakt, vole. Sleduj. - Vždyť jsi ho našel dneska.
- Nelsone. No tak, jdi! Nelsone, pojď sem.

Kocour nepřijde, Zurdo. Dobrý, ptáku. Já padám.
Hodně štěstí s tím kocourkem. Nelsone! Nelsone! Ty ne! Můj kocour, Nelson. Nelson! - Nelsone!
- Co je? Ty ne, můj kocour!

- Nelsone!
- Zbláznil ses nebo co? Tohohle ptáka neznám. S Jizvou? To by šlo. Tohle fakt nejsou lidé,
kterým můžeš věřit. Dobrá, pánové, jdu!
Uvidíme se. - Dobrý, Negro.
- Tak zejtra, Negro. Sbohem.

Nevěděli, že je to na hodně dlouho
poslední rozloučení, které ode mě uslyší. Zajímalo by mě,
jestli jim budu chybět. Teda Khaki, ty máš to břicho plný plynů. Vůbec ne,
tohle břicho je plný pivečka. Poslouchej, lazare. Podívej na ty kočičky. Ta by se ti líbila, Jizvo.

Zkérovaná až po oči. Vole, to tričko, co máš dneska... je pěkně starý, co? Z jaký je to doby? To je z ... Když Recre vyhrálo v lize. - Nebo z roku předtím.
- To už je dávno. - Starobylejší než Dubovský.


- Je škoda, že... že v roce 2015 zmizel... Zmizel fotbal. A začal bejt moderní... A začal bejt moderní badminton. Taková teplárna, ten badminton. - Zkurvenina!
- Poslouchej. Můj vnuk
po mně minule chtěl 50 euro. - Do prdele.

- Aby mohl do kina.
- 50 euro? Já se poseru. Pamatuju si na těch sto babek,
co mi dávali naši. A za stovku jsem šel do kina,
a ještě mi zbylo na modráka. Na modráka! Pamatuješ si... Pamatuješ si na... Na Negra? - Na koho?
- Ten, jak rád chodil do kina. Na Perra?

Perra, kterej... Negro, babi. Prej babi... Negro, ten s dredama. Pořád mlel sračky.
Jednou se u nás objevil. - Nevzpomínáš si?
- Já si vzpomínám na toho Perra, ale... Jenom jsem se zasnil. Poslouchej! A pamatuješ si...

na to, co jsem říkal... Takový to vtipný. Jak to bylo? Ne jeden, ne dva, ani tři... Čtrnáct! 14 nebo 40 let už to je,
co tohle neříkáš, synu. Musíš už mít odumřelý prsty. Vůbec, vůbec, vůbec.

Tak jo, teď se o sebe budeš muset
postarat sama. Hodně štěstí. Jesúsovi, který přijel před pár lety, by zlomilo
srdce jen tak ji opustit v té džungli silnic. Poslední dobou
mu ale bije klidně a pomalu. V tempu těchto ulic,
kde se nic nezmění. A i kdyby se něco dělo,
nikdo by se to nedozvěděl. Mohl bych si vymyslet příběh
a zanechat dobrý dojem, ale hluboko v duši
byste všichni věděli, že lžu.

V opravdovém životě není snadné
"žít šťastně až do smrti". Nic není snadné. Bolí mě vzpomínky na jedno
z nejdůležitějších období mého života. Ale to nic. Byl to prostě jen začátek. Na viděnou u druhé řady! Překlad: Jeroneemo
Korekce: BugHer0
www.VideaČesky.cz