Jsou současné mobilní telefony rozšířením nás samotných? Dalo by se říct, že uchovávají obsah našich životů a našich myslí? A mělo by na ně být takto nahlíženo z pohledu práva, aby tak nikdo kromě nás nemohl mít za žádných okolností přístup do našich telefonů? A pokud to tak nebude, kam by to mohlo dospět? Toto krátké video od CGP Greye je doplněním minulého videa o zámcích, klíčích a šifrování. Máte stejný názor jako on nebo vám toto video a jeho myšlenka připadají zbytečně přehnané?
Uvažovat o telefonu jako
o rozšíření vás samotných není šílené. Říkat, že váš telefon ví o vás víc,
než vy samotní, není přehnané. Je to konstatování faktu. Pamatujete si vaši polohu
každou minutu každého den? Pamatujete si, co jste
přesně řekli kamarádovi minulý přestupný den v 10:47?
Samozřejmě, že ne. Kruci, bez fotek by vám
celé dovolené vyklouzly z paměti. Písemný záznam pohybu
sice existuje už od papyru, aniž by lidi měli pocit, že ty hieroglyfy
byly doslova rozšířením lidské mysli, telefon ale může uchovávat
ekvivalent miliónů stránek papyru.
V určitém okamžiku se rozdíl
v množství stane rozdílem druhu. Kolik hodin byl váš telefon
za celou dobu dál než na dosah ruky? Dost možná vůbec. Jiná taková věc
ve vašem životě neexistuje. Kdyby vám někdo měl
číst v mozku nebo v telefonu, tak pokud se nad tím vážně zamyslíte,
asi byste zvolili to první.
Ve srovnání s vaším telefonem váš mozek
uchovává nepatrné množství informací. Mnoho z nich špatně,
všechno ztrátově. Je snadné zapomenout,
co trapného je ve vašem telefonu, protože je toho tolik,
že si to ani nemůžete pamatovat. Jak zjistíte, když někdo
prochází vaše fotky, které jste považovali za bezpečné,
a náhle zjistíte, že nejsou. A zatímco je dnes
telefon rozšířením našeho já, všichni víme,
kam to směřuje.
Počítačový čip ve vaší lebce bude nakonec
stejně kvazi-povinný, jako telefon dnes. A vyhýbání se mu
z vás udělá amiše. Pokud právně neochráníme naše nejvíce
důvěrná zařízení jako součást našeho já, čeká nás děsivá budoucnost. Protože právo je komplikovanou
cihlovou strukturou jednotlivých zákonů - každý ležíc na tom,
co přišlo dříve. Proto můžete slyšet právníky argumentovat
na základě 300 let starých zákonů. To není šílenství,
tak je to záměrně.
A proto lidé vyšilují
ze soudních sporů, které pokládají
novou cihlu v nové oblasti. Nejde o tuto cihlu. Jde o to, co bude
nevyhnutelně postaveno na ní. Argumentovat: "Neboj, tenhle zákon
je jen pro tento případ, pro tentokrát." je argumentováním
proti tomu, co právo je. Jako hráč šachu říkající soupeři: "V tomto tahu
nejde o budoucí tahy."
Takhle to nefunguje.
Takhle nic z toho nefunguje. Před 300 lety vznikne zákon
o písemnostech ve vašem domě, v době, kdy papír a knihy byly
luxusem a půlka populace negramotná, a poté se to vztahuje na miliony
nehmotných souborů ve vašem telefonu, které v souhrnu uchovávají
každý detail vašeho života. Možná si myslíte, že je to dobře.
Možná ne. Ale tak či tak je moderní právo
postaveno na tom starém. A proto jsou lidé právem znepokojeni
každým zákonem vytvářejícím precedent.
A proto tady také neplatí
"klam šikmé plochy". Přemýšlení o dnešním právu
je přemýšlením o budoucím právu. A přístup do vašeho
telefonu dnes je nevyhnutelně o přístupu k vaší mysli zítra. Překlad: Frix
www.videacesky.cz
FrixPublikováno: 9 let
