Proč se v kinech prodává popcorn?Mozkovna
3
Dnes už si nikdo neumí představit sezení v kině bez neustálého křupání, chroupání a mlaskání. Jak ale žlutá pufovaná svačinka objevila cestu do promítacích sálů po celém světě?
Přepis titulků
Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Jak se ze všech pochutin na světě
právě popcorn stal hitem kinosálů? Pro odpověď musíme zpět do historie. Popcorn byl populární už v 19. století
na trzích a karnevalech. Obzvláště po vynálezu parou poháněného
stroje na popcorn v roce 1885. Lidé tuto křupavou, slanou
a levnou pochoutku milovali. A provozovatelé kin ji nenáviděli. V éře němého filmu tyto společnosti
následovaly vzor tradičního divadla.
A nechtěly být spojovány s hlučným jídlem, které ruší od sledování filmu. Navíc do hry vstupovaly třídní rozdíly. Jelikož diváci museli číst titulky, museli být také gramotní. Tedy "nadřazení" lidé s dobrým vzděláním. Nošení popcornu do sálu bylo dle majitelů kin stejné, jako vyložení podlahy slámou, aby se mohlo na zem plivat. "Talkies", tedy mluvené filmy, se objevily v roce 1927. To otevřelo kina i obyčejným lidem.
Kdokoliv mohl našetřit pár drobných, přijít, a chápat, co se na plátně děje. Zároveň to bylo období hospodářské krize, kdy Američané ze všech koutů země prahli po levném uniku od reality. Tak obyčejní lidé objevili kino a přinesli do něj také své svačinky. Krize samozřejmě zasáhla i samotná kina. Kina s největší šancí na přežití byla ta, která dala zákazníkům, co chtěli. Nejdříve otevřeli nezávislí prodejci stánky venku před kinem, a profitovali nejen z kolemjdoucích, ale především z návštěvníků kina.
Protože kukuřičná zrna byla levná, popcorn byl čím dál... populárnější. Každopádně, jak se říká na internetech, věci nabraly rychlý spád. Kina za poplatek dovolila prodejcům otevřít stánky uvnitř budovy, až nakonec prodejce úplně obešla a nakoupila vlastní stroje. Během 2. světové války zažil pocorn další rozmach. Cukr byl na příděly, takže klasické sladkosti, bonbony a limonády zdražily.
Pokud vůbec byly k dostání. Ale k výrobě popcornu bylo třeba jen kukuřici a sůl, A těch bylo víc než dost. A tak se v myslích veřejnosti stala z popcornu a filmů nerozdělitelná dvojka. Toto spojení pokračuje dodnes, ovšem s jednou vadou na kráse. Během krize byl popcorn levný, jasně, ale co se teda stalo? Proč je teď najednou tak drahý? To je dobrá otázka. Cena se zvýšila nejen u popcornu, ale i dalšího zboží, v 70.
letech. Jak se mylně traduje, kina si samotným promítáním moc nevydělají. Aby mohly existovat, musejí prodávat zboží. Podle fakulty podnikání Stanfordské univerzity, zboží tvoří asi 20 % hrubého příjmu, ale až 40 % celkových zisků kin. Což dává smysl, když uvážíme, že kina si musejí dělit zisk s distribučními společnostmi, ale můžou si nechat 100 % všeho, co prodají ve stáncích s občerstvením. Cena ingrediencí v nákupu je směšná, prodejní marže je obrovská.
Ale především, to jídlo je skvělé a návykové. Díky za sledování. Které pochutiny by podle vás mělo více kin prodávat? Je tu něco, co by mohlo nahradit popcorn? Čekám v baru na ty, kdo řekli whisky.
A nechtěly být spojovány s hlučným jídlem, které ruší od sledování filmu. Navíc do hry vstupovaly třídní rozdíly. Jelikož diváci museli číst titulky, museli být také gramotní. Tedy "nadřazení" lidé s dobrým vzděláním. Nošení popcornu do sálu bylo dle majitelů kin stejné, jako vyložení podlahy slámou, aby se mohlo na zem plivat. "Talkies", tedy mluvené filmy, se objevily v roce 1927. To otevřelo kina i obyčejným lidem.
Kdokoliv mohl našetřit pár drobných, přijít, a chápat, co se na plátně děje. Zároveň to bylo období hospodářské krize, kdy Američané ze všech koutů země prahli po levném uniku od reality. Tak obyčejní lidé objevili kino a přinesli do něj také své svačinky. Krize samozřejmě zasáhla i samotná kina. Kina s největší šancí na přežití byla ta, která dala zákazníkům, co chtěli. Nejdříve otevřeli nezávislí prodejci stánky venku před kinem, a profitovali nejen z kolemjdoucích, ale především z návštěvníků kina.
Protože kukuřičná zrna byla levná, popcorn byl čím dál... populárnější. Každopádně, jak se říká na internetech, věci nabraly rychlý spád. Kina za poplatek dovolila prodejcům otevřít stánky uvnitř budovy, až nakonec prodejce úplně obešla a nakoupila vlastní stroje. Během 2. světové války zažil pocorn další rozmach. Cukr byl na příděly, takže klasické sladkosti, bonbony a limonády zdražily.
Pokud vůbec byly k dostání. Ale k výrobě popcornu bylo třeba jen kukuřici a sůl, A těch bylo víc než dost. A tak se v myslích veřejnosti stala z popcornu a filmů nerozdělitelná dvojka. Toto spojení pokračuje dodnes, ovšem s jednou vadou na kráse. Během krize byl popcorn levný, jasně, ale co se teda stalo? Proč je teď najednou tak drahý? To je dobrá otázka. Cena se zvýšila nejen u popcornu, ale i dalšího zboží, v 70.
letech. Jak se mylně traduje, kina si samotným promítáním moc nevydělají. Aby mohly existovat, musejí prodávat zboží. Podle fakulty podnikání Stanfordské univerzity, zboží tvoří asi 20 % hrubého příjmu, ale až 40 % celkových zisků kin. Což dává smysl, když uvážíme, že kina si musejí dělit zisk s distribučními společnostmi, ale můžou si nechat 100 % všeho, co prodají ve stáncích s občerstvením. Cena ingrediencí v nákupu je směšná, prodejní marže je obrovská.
Ale především, to jídlo je skvělé a návykové. Díky za sledování. Které pochutiny by podle vás mělo více kin prodávat? Je tu něco, co by mohlo nahradit popcorn? Čekám v baru na ty, kdo řekli whisky.
Komentáře (0)