OdeBrána

Myslíš, že mi jde o nějaký šaty? Někdy vám někdo ublíží tak moc... Ty mi nerozumíš? ...až to úplně přestane bolet. Dokud díky něčemu zase nezačnete cítit. A pak se to všechno vrátí. Každé slovo. Každé zabolení.



Každá chvíle. Jak byste mě mohli chápat? I když se zeptáte, i když budete naslouchat, stejně to ve skutečnosti neuslyšíte, neuvidíte ani neucítíte. Nepamatujete si můj příběh. Nezažili jste to co já. Neviděli jste to co já. Minulost se na mně podepsala.



Tohle jsem já. Jsem... neviděná. Neslyšená. Nechtěná. To jsem já. Pokud vůbec něco jsem. Policie!



Zdá se, že totéž, co mě drželo nad vodou, mě teď tlačí k zemi. Svět se obrátil vzhůru nohama. A všechen řád zmizel. Nic nebylo tak, jak by mělo. A mou duši naplnil hluboký smutek. Propadala jsem se stále hlouběji do sebe. A nic mě nedokázalo navrátit zpět. Byla jsem uvězněna ve vlastním životě.



Ztracena ve vlastním zármutku. Neschopna vidět světlo. Neschopna vidět úsvit. Cítit. Doufat. Proč mi chodíš na ovoce? Snít. Nejtemnější dny mého života se pořád vracely.



Nejčernější noci mé duše nikdy neskončily. - Ne! Ne! - Ano. Zdálo se, že je pořád noc plná nočních můr. A že ráno nikdy nepřijde. A možná si říkáte proč. Ale většinou se nad tím snažíte nepřemýšlet. A snažíte se to nějak zvládat a přežívat. A všechno ostatní se zdá být nicotné v porovnání s tím, že chcete vrátit to nejdůležitější na světě.



Třeba abyste zase viděli, jak se vaše máma směje. A slyšeli ji zpívat vaši oblíbenou písničku, která vás vždy uklidnila, když bylo všechno šílené. A pokud se nemůže vrátit, tak aspoň abyste se mohli postarat o bratříčka, protože víte, že vás potřebuje. A samotný bude mít obrovský strach.



A kdo ho bude držet za ruku a pošeptá mu, že všechno bude v pořádku? A kdo to pošeptá mně? Ahoj, Zoe. Jsem moc ráda, že tu jsi. Vím, že jsem bezmocná, závislá, zoufalá. Co se stane, když ti, které potřebujete nejvíce, ohrožují vaši existenci? Slyšela jsem spoustu slibů. Všechny zní stejně.



Ale když se vybarvíte, dříve nebo později se ukáže, že jsou všechny ty sliby plané. Slunce vychází každé ráno. Ale víte kde? Na každém místě je to různé. Je těžké najít východ, když se pořád stěhujete. Ale aspoň nastane. Vždy nastane. Na to jsem se začala spoléhat.



A pomalu... velice pomalu se kolem mě střídala roční období. A vypadalo to, že tentokrát... se možná můj svět úplně nerozpadne. Jsem v bezpečí, začínám zapouštět kořeny. Maličké pupínky naděje. Pomalu se snažím věřit tomuto novému životu. Ahoj.



Pojď sem. Ukážu ti, co pro tebe mám. Mám pro tebe dárek. Na ty šaty ti kašlu. Myslíš, že mi jde o nějaký šaty? Ty mi asi nerozumíš, co? Ty mi nerozumíš? Kéž by mi někdo řekl, že to bude v pořádku. Přísahám Bohu, jestli na mě ještě sáhneš, zabiju tě! - Ukaž, pomůžu ti. - Ne, nesahej na mě! Na ty šaty ti kašlu! Že jednoho dne se možná budu zase cítit normálně.



Nenávidím tě! A že nebudu navždy sama. Že budu mít maminku, která mě obejme. A bude pro mě silná, protože možná... Možná to všechno sama nezvládnu. Dobrý den, ano... Volám, abych... Mockrát děkuji.



Díky. Tohle, moje minulost, moje historie, můj příběh, není moje chyba. Nemůžu za to. A nemusí to předurčit mou budoucnost. Zasloužím si lásku. Zasloužím si péči. A tenhle záblesk světla dokáže změnit úplně vše. Záblesky světla mi dávají naději...



že jednoho dne... přijde moje léto. Překlad: Xardass www.videacesky.cz