OdeBrána 2: Remember My Story

Můj příběh si nepamatujete. Dokážete myslet jen na ten svůj. Mě nevyléčíte. Nejste totiž léčitelé. Mě nezachráníte. Ani neschováte. Tohle je můj příběh. A musím se s ním smířit.

Policie! Byla nebyla jedna holčička, která byla rozervaná. A mezi různými domovy
se naučila nedůvěřovat. A vždycky být na pozoru. Jakými způsoby jste udržovala
vztah rodič-dítě? Miluju je. Účelem tohoto slyšení není zjistit,
zda milujete své děti, nebo ne.

Nebo zda ony milují vás. V tuto chvíli je účelem
tohoto slyšení zjistit, zda máte se svými dětmi
vztah rodič-dítě. A také zda by jim mohlo uškodit, pokud by tento právní vztah zanikl. Slečno Locková,
rozumíte účelu tohoto slyšení? Ano. Takže rozumíte, že účelem tohoto slyšení
je zánik vašich rodičovských práv?

Rozumíte tomu,
že pokud soudce nařídí jejich zánik, právně přestanete být matkou svých dětí? Ano. Někdy mám pocit,
že je můj život bludný kruh. Nikdy nekončící,
neustále pokračující cyklus. A já nevím, jak ho zastavit. Nebo ho změnit. Nebo ho prolomit.

A když už se tomu přiblížím, začne to zase nanovo. Vichřice. Tornádo. Které mě chce zničit. - Ahoj.
- Ahoj. - Potřebuji ještě 15 minut.
- Dobře. Promiň. Někdy se věci začnou zlepšovat.

Byla nebyla jedna astronautka, která uvízla ve vesmíru,
protože ztratila svou loď. Nevěděla, jak se vrátit na Zem. Život se dostane do nového rytmu. - Kdepak je?
- Pod tvým tričkem. Ty jsi tak chytrý! Nová norma. Kdybys prošel atmosférou...

To je složité slovo,
dokážeš říct "atmosféra"? - Atmosféra.
- Paráda. Možná to není nejlepší... ale smířila jsem se s tím. Co to je? Páni, to je pěkné. A mám skoro až pocit... že možná budu šťastná.

Co bude dělat? Podívej se na ty hvězdy. Mohla bych napsat vlastní příběh. Začít znovu. Zapomenout na minulost. Tak jo... Copak to je? Tohle je tornádo.

Věděla jsi, že ve vesmíru jsou tornáda? Díky nim se rodí hvězdy. Dobrá, Zoe, dnes se setkáme s tvou matkou. Pojďme vyzvednout brášku. Ale pak, samozřejmě... se někdo jiný rozhodne. A na mně samotné nechá,
ať se s ní vypořádám. Tohle je poslední Benaiahova návštěva.

Nemůžu to nějak změnit? Musíte dokázat,
že se snažíte postavit se na nohy. Já vím, můj život nemusí vypadat takhle. Chceš pomoct? Teď to zkus ty. Super, zkusíš druhou? Ahoj. Polož ten kelímek
a pomoz mi sundat ponožky.

Super. Ahoj, chlapče. Ahoj zlato. Mám tu letadýlko. Má rád letadla, ne? Jo. Můžu tě obejmout na rozloučenou? - Můžu tě obejmout?
- Nikam nejdu. Zoey?

Večer přijdou hosté. - Musíš si vlézt do rakety.
- Zoey? Můžeš mi odpovědět? Jo, slyšela jsem. Můžeš vlézt do rakety? Ahoj. Díky,
že jsme mohli přijít tak narychlo. - To je v pořádku. Pojďte.
- Tohle je Emily a David. Ahoj, ráda vás poznávám. - Moc se na Benaiaha těší.
- Super. Tohle pro Zoey nebude nejlepší řešení.

Nezvládla by, kdyby ho zase někdo odvedl. Co dva týdny se můžou navštěvovat. Vím, že to není ideální. Zajdu pro něj. Najdi si rukávy. To je ono. Použij své svaly. Ukaž mi svaly, Benaiahu. Ano!

- Ahoj!
- Tohle je slečna Emily. - Ahoj.
- Jak se máš? - Dobře.
- Něco pro tebe máme. Chceš to otevřít? Jů, teď jsi astronaut. To je super, Benaiahu. V pokojíčku má hodně vesmírných hraček. Budeme na to pamatovat. Kde je Kyra?

Musela odejít dřív. Benaiahu? Benaiahu? - Benaiahu!
- Zoey! - Benaiahu?
- Zoey, počkej. Ne, poslouchej! Zoey! Stalo se to hrozně rychle!
Nenechali mě ti to říct. A když se konečně přiblížím...

začne to nanovo. Co děláš ve škole? Úkoly. Pořád ráda maluješ? Tvoje kresby jsem měla vždycky ráda. Mám tě ráda, víš to? Mám tě moc ráda. A chci bojovat za to,
abych získala Benaiaha.

Moje máma za nás nikdy nebojovala. Ale já za něj bojovat budu. A co já? Mě nechceš? Jistě. Ale... Už nejsi malé dítě. Už jsi veliká. Když zavřu oči...

a vidím svůj život... Život, který jsem si vysnila. Vidím něco jiného, než co je přede mnou. Je to tvoje vina! Je to tvoje vina! Všechno je to tvoje vina! Je to tvoje vina!

Ne! Ne! Ne! Může to mít negativní vedlejší účinky, ale pomůže jí to
s chvílemi nekontrolovatelného vzteku. Věřím, že vám to usnadní život. Zoey nepotřebuje prášky,
potřebuje terapii. Potřebuje se více vídat s mámou. Vidíte, co dělám. Ale zapomínáte proč.

Pořád ho budeš moci vídat. Snad dvakrát měsíčně. Možná i častěji. Na tenhle víkend už jsme domluvení. Proč si myslí,
že si ho prostě můžou vzít? Nejsou to jeho rodiče. Pokud to nebude fungovat,
můžeme zvýšit dávku. Nebo přidat další lék, který ti pomůže
být méně smutná nebo naštvaná. Ale proč...

Zapomenete, co jsem slyšela. Zapomenete na mou bolest. - Soud nařídil, že tvá máma...
- A co jako? Nejsem pro ně dost dobrá? - O tom to není.
- Tak o čem? Uvnitř vybuchnu. Kdo za mě rozhoduje? Někdy pomalu.

Někdy najednou. Nesnáším tě! Ale nakonec vždy. Co to čteš? Čaroděje ze země Oz. Opravdu? A je to dobré? Jo. Lepší než film.

V knížce je Oz skutečné místo,
nejen v jejích snech. Tornádo ji vezme a odnese ji pryč na skutečné místo. - To jsi ty?
- Ne. Snaží se utéct. Ale tornádo ji stahuje zpátky. Točí se pořád dokola. Ne vždy je to ale o útěku.

Někdy se musíš... naučit, jak přežít uvnitř tornáda. Tady. Uprostřed všeho toho točení... můžeš nechat tornádo,
aby ti rozervalo srdce, nebo si zvolíš, jak to,
co se ti stalo, ovlivní tvůj život. Příběh tvé mámy nemusí být tvým příběhem. Tvá budoucnost může vypadat jinak.

Na to nezapomínej. A nezapomeň, co je zítra za den. Uvidíme se s Benaiahem. - Hádej co.
- Co? Věděl jsi,
že vesmírná tornáda jsou skutečná? Když se rodí hvězda... tak vzniká v tornádu. Jsou tam hodně silné větry.

Jsou hrozně nebezpečné. Je těžké tam přežít. Ale nakonec po nich zůstane hvězda. Uprostřed všeho toho větru. To jsi ty a já. - Jo!
- Jsme hvězdy. - Jo!
- Není to super? Jsme hvězdy.

Zoey. Tohle sis napsala do deníčku: "Někdy vám někdo ublíží tak moc, až to úplně přestane bolet." Zlatíčko, co jsi tím myslela,
když jsi to psala? Kdybys ses teď měla vrátit domů
a žít se svou mámou, byla bys v bezpečí? Námitka.

Spekulace. Námitka se připouští. Byla nebyla... jedna holčička... která byla rozervaná. Je tu dnes někdo z CASA? Ne, ctihodnosti. Možná jste si nemysleli,
že by vaše cesta překonala ta údolí nebo vystoupala na vrcholky těch hor.

Potřebuje někoho, kdo... Slečno Locke,
vynaložila jste značné úsilí... Nikdo nemůže rozbít to, co mám v sobě. Zoey už nemůže čekat. Nikdo mi nemůže říkat, co ze mě bude. Potřebuje trvalý a bezpečný domov. Podle mého názoru je to
v nejlepším zájmu Zoey, takže dnes... Zůstává tedy otázka.

Když máte na vybranou... kam jít dál. Jsme hvězdy. Narozené v ohni. A větru. Narozené do chaosu. A větry nás bičují. Nikdo s námi nezůstane.

Můžeš tu zůstat?
Chci si s tebou promluvit. Vše, co známe, nám sebrali. Víš, že je těžké žít v domově,
který není tvůj vlastní. Je těžké se soustředit a tak. Ale jednoho dne... Nemusíš malovat. Ale pamatuj, že to ty rozhodneš,
kým budeš, jasné? To nikdo jiný nemůže.

Jednoho dne... Díky, slečno Zoey. ...zazáříme. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz