Peter Capaldi u Craiga Fergusona

Můj další host je dost výjimečný, protože jsme se spolu sjeli. To je divný. Sjeli jsme se naposled před pětadvaceti lety,
ale stejně si nejsem úplně jistý, jestli náhodou nejsme pořád sjetý
a tohle je jen výplod fantazie. Právě jsem vyděsil sám sebe! Ne, tohle je určitě skutečný. Je to herec, muzikant a hraje
ve filmu Politické kruhy, který půjde do kin.

Za chvíli. Díky, že teď vypadám před přítelem
jako blb. Tady je ukázka. Přivítejte, prosím,
mého přítele Petera Capaldiho. Moc hezký! Nevěděl jsem,
že ses dal na dráhu kouzelníka. Posaď se, prosím. - Hezký sako.
- Děkuju mockrát. - Podívej se, kam jsem to dotáhl.
- Je to neuvěřitelný. - Před pětadvaceti lety jsi byl bubeník.


- To ano. - A hráli jsme v hrozný kapele.
- Podle mě nebyla hrozná. - To protože jsi nás přes bubny neslyšel.
- To je pravda. Ty jsi zpíval a šlo ti to.
Vypadalo to, že si to všichni užívali. Nejsem žádnej extra muzikant, proto o nás nikdo
nikdy neslyšel. A ty teď máš vlastní talk show v Americe. Ale žádnou zázračnou. Ani zdaleka jako ty
v tom tvým kouzelnickým saku. - Bylo pěkně drahý!
- To mi je jasný a taky je parádní. - Kouzelníci taky dobře vydělávají.


- A taky mají úroveň a styl. - To mají. Hlavně s těma pláštěma.
- Ten mám v zákulisí. - Fakt?
- Jo. - Pamatuješ si, jak jsme se sjeli
na Havelock Street? - Ano, pamatuju. - Nevíš, jestli už to přešlo, nebo jsme pořád...
- Jestli jsme pořád sjetý? - Proberu se z toho a bude nám třiadvacet.
- Bylo to hodně zvláštní. To bylo. Mám pocit,
že jsem za tebou přišel s žádostí o pomoc. Nebyl to jeden z těch večerů,
kdy se všechno hrozně semlelo? - Když se sjedeš, tak to většinou nedopadne dobře.


- Jo, není to nejlepší nápad. Říkal jsem si, že za tebou zajdu
a ty to už nějak zařídíš. - Máš pravdu a sjeli jsme se nezávisle na sobě.
- To je pravda. Já se sjel, ty ses sjel
a pak jsme se sešli. - Na pokec.
- Přesně. Myslel jsem, že to zařídíš. - Pamatuju si, že tvůj byt byl trochu jako sklep.
- Ano. - A v mojí hlavě se přeměnil
v Ali Babovu jeskyni. - No jo! - Měl jsi tam boty s nahoru zatočenou špičkou.


- Ty jsem měl. Velký Ali Babovo boty se zatočenou špičkou. - Bylo to super.
- Takový jsem měl, takže... - Takový nosili.
- Jo. Jak ses od té doby měl? No, snažím se nosit spíš normální boty. Co jsem tě poznal, tak jsi nosil špičaté boty.
Myslel jsem si, že máš na noze jen jeden prst. Jen jsem to nechtěl nadhazovat. "Chudák Pete.


Zajímalo by mě, jak udrží balanc." "Cupitá si to jen po jednom prstu." - Všiml sis, že čím jsi starší, tím jsou nehty
na nohou ostřejší? - Ano! - Ničí ponožky.
- A taky se hůř stříhají! Těžko se tomu věří,
ale mám všechny ponožky děravý. Čistá pravda. - Mám na to takový trik.
- No není to tak? - Ten trik...
- Takhle se to dělá, ne? - Musíš...

Mlč už!
- Dobře. Musíš si pořídit větší ponožky. Nohy pak nedosáhnou až ke špičce,
takže v nich nehty neudělají díru. Ale já mám fakt velký nohy! Pete, ty nemáš velký nohy. - Odjakživa říkáš, že máš, ale nemáš.
- A taky mám zlobivý prsty. - Nehty!
- Zlobivý nehty? "Jak to jde, zlato?" Já...

- Co tady vůbec dělám?!
- Propaguješ film přece. - Jasně. Tvůj film...
Vypadá dobře. - Vidím, že se všem líbil.
- Určitě jo, ale s nima si nedělej hlavu. O čem ten film je? - O čem je?
- Jo, ten ve kterém hraješ. - Je to o... Musím to nějak rozebírat?
- Vlastně ne, ale neuškodí to. - Je to ohromně vtipný film.
- A je to. - Je to teda vtipný film.

Vídáš se s Roddym?
- Ne. - Ne? Já ho neviděl roky.
- Oni neví, o kom mluvíš. Myslíš Roda Stewarta? - Roddy Murrayho.
- Já vím. Oni možná neví,
kdo to je, ale to je mi u p*dele. - V tom spočívá kouzlo téhle show!
- Jasně. - Vedeme tu rozhovor.
- Dobře. - Takže Roddyho jsi neviděl?
- Ne. Ale když se vrátím k tomu filmu...
Přece jen ho musím trochu propagovat. Je o politikovi,
který omylem řekne pravdu a způsobí tím velký chaos.

- Ty jsi ten politik?
- Ne, já jsem ředitel vztahů s veřejností. Takový ředitel oddělení lží.
Něco jako Karl Rove. - Nebyly to nezbytně lži, měl pro to důvody.
- Chtěl jsem tím říct, že to řídil. Hraju tomu podobnou postavu.
Dá se to přirovnat k seriálu Západní křídlo, ale s trochou zkaženosti. - V podobě sprosté mluvy.
- To je dobře. Když jsem sledoval Západní křídlo,
tak jsem jim to moc nebaštil.

- Politici jsou dost sprostý.
- To chápu. - Třeba Rahm Emanuel, náčelník štábu.
- Jo. Ten nedokáže říct dvě slušný slova za sebou. K němu taky lze moji postavu přirovnat,
ale jak jsem už řekl, jsem vtipnější. Obvykle. Podle mě to bylo vtipný.
Jich si nevšímej. Jsem prvně před americkým publikem. - Jsem čistej...


- Buďte na něj mírní. Sjel se víckrát. - Teď už jsem čistej.
- Jo, já taky. Už roky. - Dneska bych už nevěděl co s tím.
- Moje první americké publikum. - Američani jsou fajn. Už jsem jedním z nich.
- O tom jsem slyšel. Je ze mě Američan.
Mám tetování, takže jsem tutovej. Když se vrátíš do Británie,
tak tě zatknou. V tom případě se nevrátím. - Nevidím důvod se vracet. Ty tam
pořád žiješ? - Ano. - Pořád ženatý s Elaine?


- Ano. Tu taky neznají... Představ si, že jsou dost chytrý na to,
aby jim došlo, že to je nejspíš tvoje žena. - Jak se má?
- Má se skvěle. Je to skvělá žena. - A co Cecily?
- To je moje dcera. Bude jí sedmnáct. - Sedmnáct je ošemetný věk.
- To teda. Má přítele a je to komplikovaný. Já tě poznal v sedmnácti. Ale ty jsi nerandil s mojí dcerou, pánbůh zaplať. To by bylo divný.

Divný je, že je to fakt pravda. Byl jsi v pohodě a musím říct,
že tvoje knížka je fantastická. - To říkáš, protože tam o tobě hezky píšu.
- To ano. Dost věcí mi to připomnělo. Bylo zvláštní číst něco,
co jsem prožil a vidět část mého života
popsanou někým jiným. Ale myslím,
že ta upřímnost o tvém životě a o tom, čím sis prošel,
byla opravdu odvážná a dojemná.

- Děkuju.
- To se často nevidí. Upřímně. Pár věcí o tobě jsem vynechal. - Klidně je tam doplním.
- Tím jsem si jistý. - Vlastně asi nevynechal.
- Byl jsi docela podrobný. Lidi tady to asi neví...
Jsme z Glasgow. Průmyslového města ve Skotsku. - Je to tam docela drsný.
- Tenkrát bylo, ale dnes? - Myslím, že pořád je. To mě zahřálo u srdce.

Docela jo. Každý se snažil nějak...
Tenkrát lidi chtěli najít - něco kouzelného, výjimečného.
- Někdo určitě našel aspoň kouzelný houbičky. Mám na mysli něco vzrušujícího,
uměleckýho a zajímavýho. - A punk rock byl jednou z těch cest.
- Máš pravdu. A ty ses objevil...
Je to skvělý bubeník. Nevím, jestli bubnuje i tady,
ale je fakt... - Jsem na to už starý.

Už to nejde.
- Fakt? - Jo, začnu bubnovat a potřebuju na záchod. Jsi fakt moc dobrý. A ještě jsi víc zábavnější komik,
než bubeník... - To asi nedává smysl.
- Něco na tom bude. Ještě lepší komik, něž bubeník. Petere, už nám došel čas,
ale rád bych tě pozval znovu. A až sem přijdeš,
tak bychom se měli půl hodiny před natáčením sjet. - A nebo ne.
- Nebo ne. Hodně štěstí s filmem.


Moc rád jsem tě viděl. Řekl bych, že to bylo pro oba fantaskní. - Rozhodně. - Peter Capaldi,
dámy a pánové! Za chvíli jsme zpátky. Překlad: sp00ne
www.videacesky.cz