Pistolník

Unavený pistolník
pomalu kráčí salónem. Dlouhá cesta z Cheyennu
si vybrala svoji daň. Kdo to říká? Nedůvěřivě se rozhlíží. Roky strávené na špatné straně zákona
jej naučily, že tvrďák z problémů vyvázne, ale chytrák se do nich nikdy nedostane. Prosím, přestaň,
jen si chci dát v klidu whiskey. Ale pistolník nebude mít klid.

Handersonovi kluci
v rohu čekají na možnost jej zabít, protože je na něj vypsána
odměna ve výši 200 dolarů. Je to pravda? Chcete mě zabít, jak říká ten hlas? - Ne.
- Zalhal starší z Handersonových. - Jak víš, že lžu?
- Zeptal se jen tak starší z Handersonových. Nezeptal jsem se jen tak.
Ptám se tebe ty zkurvenej... hlase. Řekl starší z Handersonových.

Mohl bys přestat říkat
"starší z Handersonových"? Požádal Tommy.
Starší z Handersonových. Mezitím mladší z Handersonových
položil ruku na svůj kolt. Chtěl zakřičet "za tebou",
aby pistolníka donutil otočit se - a mohl ho tak střelit do zad.
- Ne, to jsem nechtěl. Sakra, Johnny, zase to "za tebou"?
Co jsi chtěl tentokrát říct, že za ním je? - Nic.
- Zalhal Johnny. - Chtěl říct, že medvěd.


- Ale no tak. Medvěd, Johnny?
V salónu? Johnny se začal červenat. Přál si,
aby byl pryč, zpátky doma. V posteli. Se svými panenkami. Cože? Žádné panenky nemám. Aby se uklidil, představil si,
že hladí panenky po vlasech - a poté jim nalije šálek čaje.
- Ne! Počkej, počkej.
Ty pořádáš čajové dýchánky... se svými panenkami?

Ale malá část pistolníkova srdce
našla pro mladého Handersona pochopení. Ne! Nenašla! - Jeho vnitřní rozpaky se dostaly napovrch.
- Ne! Začal si představovat,
jak drží mladšího Handersona za ruku - a víská ho po vlasech.
- Ne! - Představoval si, jak ho poprvé líbá.
- Ne! - Oba se poté zachechtali.
- Ne! - A věděli, že příští polibek bude lepší.


- Tohle si fakt nepředstavuju! - Ale ano, představuje. - Nepředstavuju!
- Ale představuje. - Nepředsatvuju! A to je poslední slovo. - Ale představoval.
- Do prdele! Nechcete spolu někam jít? Proč bychom vůbec měli tomu hlasu věřit? A v tu chvíli dostal pistolník nápad. - Ty!
- Já? Mysli na číslo mezi 1 a 100
a uvidíme, jestli ten hlas ví, na co myslíme.

Tak jo. Jasně. Děvka Sally začala
myslet na své oblíbené číslo, což bylo 32. Poté si uvědomila,
jak ji svědí její ženské partie a začala myslet na číslo 76,
její druhé nejoblíbenější číslo. Ten hlas má pravdu.
32 je mé oblíbené číslo! A potom jsem opravdu myslela na 76. - A co s tím svěděním?


- Trvá to už od soboty, Bille. Nevíš o tom něco? - Nevím.
- Ale věděl. K tomu se ještě dostaneme. Vypadá to, že ten hlas ví všechno. Pistolník si teprve teď všiml,
že barman je černoch. To zde bylo stále neobvyklé,
ale pistolník se rozhodl, že mu to nevadí. Asi... díky? Místní obyvatelé byli hrdí
na svůj pokrokový postoj k rase. To je pravda.

Ale bude to tak i poté, co se dozví,
že Sam spal s Nedovou ženou? - Cože?!
- Uklidni se, Nede. Měli jsme ji všichni. - Přiznávám.
- No jo, máš pravdu. - A spal i s Jessupovou sestrou.
- Tak a musím ho zabít. Hele, Jessupe, odlož tu zbraň,
nebo tě rozstřelím vejpůl. Ta hudba. - Taky vám připadá zlověstná?
- Zlověstná. - Co to znamená?


- Jako že se stane něco zlého. Třeba něco jako přestřelka. Jeviště bylo přichystáno
na překrásný balet smrti. Bude prolita krev,
ale kdo vystřelí první? Počkej chvíli. Balet smrti?
Co to má bejt? Myslím, že ten hlas chce,
abysme se postříleli. Mezitím si pistolník všiml,
že může střelit Tommyho. Ne, ne, ne. Počkat.
Teď opravdu lže, vidíš, mám ruce nahoře. Dostal jsi mě, teď jsem kecal.


Ale teď nekecám. Včera se Tommy Handerson
miloval s ženou Billa Jessupa. - Ne!
- Tys spal s mojí mámou? - Můžu to vysvětlit.
- Seš mrtvej, Hendersone. Řekl Gabriel, který si nedávno ustříknul
na zadním dvorku ženy svého bratra. - Udělal jí to do zadku.
- Co? Jak jsi mohl?
Jste bratři! Ale i když byl Bill znechucen,
ironie osudu se mu nevyhnula. Počkej, vidím, kam tím míříš
a chtěl bych svoje znechucení odvolat.

Pravidelně se plížil
do stodoly Paula Valentinea... Hele, jsme tu všichni kámoši.
Měli bysme to nechat bejt. ...kde spával s Paulovou
oblíbenou ovcí, Martou. - Do prdele.
- S Martou, Bille?! S Martou?! Proto mě to svědí? Víte co? Všichni bychom se
měli zhluboka nadechnout. Hrajeme hlasu do karet. Tohle město asi zažilo hodně nevěry.


A ty zvrácenosti by měly přestat. A já jsem možná gay.
Ale pokud začneme střílet, ten hlas vyhraje. Myslím, že nám hlas dává příležitost. Ve světě, kde jeden po druhém
odhalujeme svá nejtemnější tajemství, přestaneme možná dělat věci,
za které se stydíme. A začneme přijímat věci,
které jsme se báli přijmout. Tohle může být začátek nové utopie.
Společnosti založené na spravedlnosti a toleranci, kde nezáleží na tom,
jestli jste bohatí, chudí... - Nebo žena!


- Zase bych to nepřeháněl, ale jde o to, že hlas
ukazuje naši nejhorší stránku. A my mu musíme ukázat tu nejlepší! Kdo se ke mně přidá? Byla to dobrá řeč
a vše by možná dopadlo jinak, kdyby ostatní nikdy nezjistili,
že pistolník včera v noci zastřelil nejmladšího syna Johna McCullerse, protože, cituji:
"Mu táhlo z huby jako z prdele." Vy budete pan McCullers.

Byl to skutečně balet smrti. Když ta krvavá řežba ustala,
ani jedna osoba nezůstala na nohou. Kromě Sally, svědivé děvky. Oslavila to tím,
že si poškrábala přední vchod. Avšak to ještě nevěděla,
že bude zítra roztrhána vzteklým vlkem. A do hajzlu. PISTOLNÍK