Duch pablb

Takže Lucien Burnoud... Narodil jste se 18. března 1948
a zemřel jste 24. června 1962. Úroveň: duch začátečník.
Chystáte se složit poltergeistskou zkoušku, abyste získal
hodnost regulérního ducha. - Jste připraven složit tuto zkoušku?
- Ano, pane. Výborně. Vyženete
z hotelu svého prvního hosta. Je v pokoji číslo 407.
Jakou technikou k tomu přistoupíte? Já bych mu ukradl ponožky.


Živí nesnáší, když jim kradeš ponožky. - Erneste, co tady děláš?
- Radím mu, jak uspět u zkoušky. Erneste, vypadni. Ne, můžu mu trochu napovědět.
Jsem duch čtvrté úrovně. Erneste, přestaň kecat.
Všichni víme, že jseš duch pablb. Je to tvoje hodnost.
Vážně existuje. Nezapomínej,
žes svoji zkoušku už třikrát neudělal. Jseš tak mizernej, že tu hodnost
jsme vymysleli speciálně pro tebe. - Nechte mě to zkusit ještě jednou.


- Ne. Šanci jsi měl
už třikrát. Prostě ne. - Neposlouchej ho. Já bych mu ukradl
ponožky. - Vypadni, Erneste. Potřebuju složit
zkoušku. Přestaň otravovat. - Luciene, jste připravený vyhnat
svého prvního hosta? - Ano, pane. Zkurvenej hotel! DUCH PABLB - Dobrý den. - Dobrý den.
- Mám tu rezervaci na jméno Ménard. - Jste v pokoji 403.


Tady máte klíč. - Děkuju. - Dobrý den, chtěl bych...
- Počkejte prosím chvilku. Dobrý den. Chtěl bych prosím
pokoj u čísla 403. - Vy mě vidíte?
- Ano, chtěl bych pokoj... - Vy jste naživu?
- Ano, jsem naživu. Chtěl bych pokoj... - A vy mě vidíte?
- Jo. O co vám jde? - Co si přejete? - Chci pokoj u čísla
403. Není na tom nic složitýho. - Žádný takový volný není.
- Do prdele. - Pokoj 407 je volný.


- Vezmu si ho. - Promiňte? - Pokoj 407. Vezmu si ho.
- Pane, říkám vám, že... - Pokoj 407 je volný.
- Však jo. Řekl mi to váš... - Já tady nejsem.
- Platí se při odchodu. - Kolik to stojí? Šíleně moc. Dobře.
- Vítejte v Montreux. Sakra. Ahoj, Claro. Claro, co děláš v Montreux?
Ahoj, Claro. Co děláš v Montreux? Ty jseš tady taky?


Já jsem tady kvůli festivalu. - Félixi? - Montreux... Co tady...
- Co děláš ve Švýcarsku? To by mě taky zajímalo.
Co tady děláš? Tebe bych tady nečekal. Já jsem tady
kvůli festivalu komedie. Tys mě sledoval, protožes na Facebooku
viděl, že sem jedu? Já těch tvých kravin už začínám
mít dost. To se nemůžeš chovat jako... Claro, klid. - Je to jen náhoda. To nemůžeš přijmout,
že nás osud... - Claro? - Gustave.


- Ahoj. My jsme ve stejným hotelu? Super. Félixi, to je Gustave. Pracujeme spolu.
Gustave, to je Félix. To je ten pošahanej bejvalej? - Nazdar.
- Takže už je to lepší? Jasně, že jo. Proč se vůbec ptáš?
Mám dost napilno. Posiluju, hodně čtu... Prý vidí mrtvý lidi. To je on. Když už na ten festival jdeme všichni,
mohli bysme něco podniknout spolu. Já ještě nevím.

- Je to dost narychlo.
- Je jak zeď. - Zítra bysme ale mohli zajít na oběd.
- Určitě. - Nemá ani...
- Nechte toho! - Co? - Jsou padlí na hlavu.
- O kom to mluvíš? O nich! Můžete mě nechat
v klidu domluvit? - Co? - Co? - Kdo? - Co?
- Co co? - O čem to mluvíš? - Je blbej? - O kom to mluvíš? - O nich.
- Kdo jsou oni? - My. - Tak jo. Musím něco...

Měj se, Gustave. Tak zatím. To myslíte vážně?
Tohle se lidem nedělá. - To byla hezká věta.
- Jakže to bylo? To se lidem nedělá! - Nechte mě na pokoji.
- Tohle je super. - Nechte mě! - Všichni na místa. Už je tady.
- To jste se tady všichni pomátli? - Mluví sám se sebou. - To mě všichni
v tomhle hotelu chcete nasrat? Jdeme na to.


Tři, dva, jedna... Už z toho šílí. Rychle! Ernest se snaží
vystrašit jednu holku na čtvrtým patře. - No tak je na nic. Přestaňte to pořád
řešit. - Jo, ona je ale nahá. Jdeme! Kde je ten vysokej,
co není tak bledej jak vy? - Já nevím. - Uděláme to takhle.
Vy mu dáte tenhle šek... Ne, počkat. Já mu ho dát nemůžu.
Jsem totiž... - Jste totiž mrtvej.


- Přesně tak. Chtěl jsem vás požádat
o menší laskavost. Co? - Asi jste si všiml,
že tento hotel je plný duchů. - Ano. Já jsem jejich koordinátor.
Chtěl jsem vás požádat, abyste se vrátil do svého pokoje,
počkal na Ernesta, který je jako duch naprosto na nic.
Nevyděsí vůbec nikoho. Budete předstírat, že se bojíte,
začnete vyšilovat a utečete pryč. Takže jestli jsem
to dobře pochopil, mám si na noc vzít pokoj,
nespat v něm a ještě za něj zaplatit.

Ne, můžu zařídit,
abyste platit nemusel. - Fakt? - Jo.
- Takže bych měl pokoj zadarmo. - Jo, včetně videa na vyžádání.
- I s kanálem pro dospělé? I s porno kanálem. Vy jste na odchodu, pane? - Ne, zůstanu.
- Vidím, že jste si objednal... Vy jste ale prasák...

Ty to dokážeš. Ty to dokážeš.
Je v koupelně. Krok číslo jedna: analyzovat oběť. Není moc ve formě,
trochu ošklivej. Snadná oběť. Krok číslo dva:
první zamrazení. Pára. Udělám ten trik s párou. PÁRA - To myslíš vážně? Tys do páry
napsal "pára"? - Myslel jsem, že... - Ty jseš ten, co nás vidí.


- Jo. Jde o to, že do páry nemůžeš
napsat "pára". Nech toho. Nemůžeš čekat,
že tak někoho vyděsíš. Musí to být něco
jako "za tebou" nebo "já tě vidím". "Já tě vidím." To je super. - Píše se to s měkkým i, ne s tvrdým.
- Dobře. - A nepiš tak hezky. Musí to být...
- Jak od magora? - Jo. To je skvělý.
Vyzkouším to ve vedlejším pokoji. - Já vás vidím.

Jsem ten, co vás vidí.
- Dobře. - Zabralo to. Začal křičet. - Takže
se ti z hotelu podařilo vyhnat hosta? Ne, akorát křičel.
To se mi ale ještě nikdy nepovedlo. - Poraď mi ještě něco.
Vyděsím ještě někoho. - Ne, já... Počkat.
Vím, koho bysme mohli vystrašit. Od Psycha se všichni bojíme sprch. - Neboj se toho. Pořádně ho popadni.
- A co když mu sáhnu na lulana? To riziko budeš muset podstoupit. Co to je?

- Tak co? Sáhls mu na péro?
- Trochu. Byla to ale sranda. - Teď můžeš... Ne, udělej smějícího se
klauna. - Lidi se bojí klaunů? Jo, od knížky To
se jich bojíme všichni. - Od jaké knížky?
- To. - Dobře. Postavíš se za něj
a takhle se mu zasměješ do ucha. Zkus to. - To bylo příšerný. Zkus mluvit pozpátku.
- Jako latinsky. Hleděli jsme na sebe
a pak mi sáhla...

...na péro. - Nezabralo to. Rozkašlal jsem se.
- Už vím, co můžeš udělat. Ať to není moc hardcore. Jestli chceš děsit lidi,
musíš dělat hardcore věci. Jo! Jo! Co to děláte? - Prosím?
- Co to děláte? - Děláme skrytou kameru pro internet.


- Pro internet? Vy mladí jste vážně idioti. Dobře.
Dej tomu kreténovi co proto. Běž. Když jsem ve společnosti začínal,
říkal jsem si, že potřebují silný element. Říkal jsem si, že Gauthier... Omlouvám se. Gauthier viděl, že... Co jsem to říkal?
Jo, když jsem se... Co to má kurva být? Co to...

Já to nedělám.
Přísahám, že to nejsem já. Vrať se! Já to nedělám! Výborně! Výborně! Teď můžeme přistoupit k druhé fázi.
Uděláš to takhle. Vrátíš se k němu na pokoj a... Yannicku? Hele. Spojte mě prosím s Radou duchů. Co se to tady děje?

Slyšel jsem tě křičet
a měla jsi úplně otevřený dveře. Panebože. Bez obav. Démone! Ustaň ve svém utrpení
a nech Claru na pokoji! Utiš svůj hněv a zaměř ho
na něco trochu víc konstruktivního. Děkuji, nečisté stvoření.
Nyní odejdi. - Jaks to udělal?
- Znovu by se to už stát nemělo. Když tak mě ale zavolej.
Jsem v pokoji 407. - Hej.


- No? - Nechceš se mnou dneska zajít
na večeři? - Mám toho dost na práci. Musím trénovat
komunikaci s duchy a posilovat. Chvilku si pro tebe
ale snad najdu. - Takže to zabralo?
- Jo, jdeme dneska na večeři. Super! Mohl bys mi pomoct.
Mohli bysme spolu něco udělat. Ne, vhledem k tomu,
že chci skládat zkoušku, jsem chtěl trénovat
na skutečných hostech.

- Prosím, prosím. Ještě jednou naposledy.
- Tak jo. Dneska jim nasolíme meganářez. Cože? Nestore, kde se dá najít mega... Pardon. - To je Rada. Zítra tě nechají
složit zkoušku. - Fakt? Musel jsem jim trochu
lézt do zadku, ale souhlasili. - To je skvělý.

Ve kterým pokoji
budu strašit? - Dobře, díky. - V 407.
- V 407? To je ale pokoj Félixe. To je ten tvůj... Aha. No sakra. - Félixe vyhnat nemůžu. Vždyť nás vidí.
- Vzhledem k obtížnosti úkolu řekli, že bys mohl postoupit
rovnou na úroveň ducha stylaře. Cože? Ne regulérního ducha?
Rovnou na ducha stylaře? Rovnou na ducha stylaře. - Ne, to nemůžu.
- Poslyš, Erneste... Mrtví živým nahánějí
strach už od úsvitu dějin.

On je naživu.
Dobře, sice nás vidí... I tak je to ale jen další živej.
Vystrašíš ho a bude z tebe duch stylař. Trochu jsme se spřátelili. Buď on, nebo ty. Co jsem přijel sem do hotelu, mám dar telekineze a hydroterapie. - Hydroterapie?
- Jo, zlato. Dáš si ještě trochu vína? To ještě nic nebylo.

- Neuvěřitelný.
- Musím se jít vyčůrat. Hlavně nikam nechoď. Vím, že jsi na rande.
Chtěl jsem se jen omluvit za minule. Nevím, co se to stalo.
Já jsem to ale nebyl. Vážně si myslím,
že tady v hotelu straší. Ne, neboj.
Je to jen další Félixův kousek. - Jak za to může Félix?
- Félix takovej byl vždycky. Nevím, jak to dělá,
protože je to vážně přesvědčivý.

Tohle je ale celej on. Když jsme byli spolu,
několik týdnů jsme se neviděli. Nechal si narůst vousy a když se vrátil,
tvrdil, že je z budoucnosti a že spolu musíme hodně spát,
protože jinak naše rodina bude v nebezpečí. Dobře. Jste ale pořád spolu? - Ne. - Nechci se mezi vás
totiž plést, jestli... - Ne, ne, ne. Do ničeho se nepleteš.
- Dobře. Rád s tebou totiž trávím čas.

- Líbíš se mi.
- Taky se mi líbíš. - Super. Takže se uvidíme zítra?
- Platí. Dobře. Claro,
chceš vidět, jak umím lítat? - Musím ti něco říct. Rada mě nechá
složit zkoušku. - Fakt? To je super. - Jo, až na to, že musím vyhnat tebe.
- To až tak super není. To nepůjde. Jak to uděláme? Říkal jsem si,
že bysme to mohli udělat na oko.

Přijdu k tobě,
ty začneš křičet a utečeš z hotelu. Není to špatný, ale ne.
Celkem mi to tady vyhovuje. Já vím. Mohl bys to pro mě
ale udělat jako laskavost. Já vím.
Díky, bylo to od tebe super. S Clarou jsme se ale konečně
zase našli a... Clara tě ale nechce. Jasně. Říkáš to jen proto,
abych se naštval a odešel z hotelu. Co?

Ne všichni osnují různý plány,
aby dosáhli svýho, jako ty. - Říkám ti pravdu.
- Ne, říkáš to, protože žárlíš. - Proč bych žárlil? Vždyť nic nemáš.
- Žárlíš, protože jsem pořád naživu a můžu mít sex.
Ty jseš mrtvej a sex mít nemůžeš. - O čem to mluvíš? Já jsem sex neměl
ani zaživa. - To mě třeba neudivuje. Víš ty co? Já tu zkoušku udělám.
Pořádně si naděláš do kalhot. Jo? Jen do toho.
Zkus mi nahnat strach. - Jen si to zkus. Jseš duch pablb.
- Chcípni. Ne, nechcípej.

Zůstaň pěkně naživu.
Aspoň se už nikdy nepotkáme. Doufám,
že budeš dlouho spokojeně žít. Doufám, že nikdy neumřu.
Snad budu naživu ještě hodně dlouho! Nestore, zavolej Radě
a řekni jim, že na tu zkoušku přijdu. A ať přivedou někoho na úklid. Bude tam totiž spousta sraček. Strachy se totiž posere. - Ano?
- Spojte mě prosím s Radou duchů. - Co ty tady?


- Jsem teď stážista v Radě. Ernest Desfeuilles... Narozen 23. září 1940,
zesnulý 15. března 1964. Chystáte se složit
poltergeistskou zkoušku a postoupit
na úroveň ducha stylaře. - Jste připraven složit zkoušku?
- Ano. Vyženete z hotelu svého prvního
hosta, který je v pokoji 407. - Jak k tomu přistoupíte?
- Vím, čeho se bojí. Můžete začít.

- Já nemůžu.
- Prosím? - Nemůžu to udělat.
- Výborně, Erneste. Čtvrtý neúspěch. Právě jsi sestoupil
na úroveň ducha megablba. Výborně. Víš ty co? Běž se vycpat. Duch ultrablb. Bravo. Výborně.
Právě jsem to pro tebe vymyslel. Duch ultrablb. - Já vás vidím. - Jen si bereme židli,
abysme si z ní mohli udělat postel. - Dobře.


- Promiň. Nemáme kde spát. - Děje se něco?
- Ne, jen jsem si myslel, že je to Ernest. - Aha, Ernest. Vy jste se rozešli?
- Co? Ne, nerozešli. Nejsme spolu. - Nejsme gayové.
- Na tom není nic špatnýho. Zato spát s mrtvolou,
to úplně v pořádku není. Nikdy jsme spolu nespali. Nejsme spolu.
Nejsme homosexuálové. Já nejsem homosexuál.
Mám holku. Tu od naproti. - Z 403?
- Jo. - Viděla jsem ji, jak se na pokoj
vrací s někým jiným.

- Cože? Takovej vysokej?
Chystáš se je vyhnat? Ne, byli roztomilí.
Roztomilé lidi odsud nevyháníme. Mohli bysme spolu vymyslet plán. Mohli bysme říct, že jseš moje nová
holka, ale že jseš neviditelná. Tyhle kraviny nejsou
pro mě. To dělají chlapi. Musíš být upřímnej. Půjdeš za ní,
podíváš se jí do očí a řekneš: "Jsem teplouš.
Rád kouřím péra. Prostě to tak je." Já nejsem teplej.

Nejsme teplí.
Jsme s Ernestem jen přátelé. Ernest je pro nás jako mladší bráška,
i když je tady nejstarší. On by se té zkoušky
nikdy nevzdal. Kvůli nikomu. - Cože? On se jí vzdal?
- Jo. - Nebuď buzna a běž mu říct,
že ho miluješ. - Dobře. - Půjdu to udělat.
- Dobře. - Jestli tě to utěší, ten chlap
z 403 ho má vážně malýho. - Díky. - Má ho ale hezkýho.
- Co? Claro, je mi to líto.


Claro, je mi to vážně líto. Ty můžeš
z hotelu jen tak odejít? Dělám si, co chci. Jsem duch. Omlouvám se za všechno,
co jsem ti řekl. Nepřemýšlel jsem. Jseš podle mě dobrej duch. A s Clarou jsi měl pravdu.
Nechal jsem ji být. Chci se vám omluvit.
Je to trochu složitý, ale žádný nadpřirozený
schopnosti nemám. Lhal jsem ti, protože jsem tě nechtěl ztratit.

Myslel jsem,
že tak se mnou zůstaneš. Chtěl jsem se jen
omluvit. Ahoj. Počkej, Félixi.
Jak jsi levitoval moji postel? Vidím totiž mrtvý lidi.
Mějte se. - Takže mezi váma je vážně po všem?
- Jo. - Gustave ho prý má malýho.
- Já vím. Vždyť jsem mu na něj sáhl. Hodně jsem přemýšlel.
Uteču z hotelu a budu z plna hrdla křičet. - Všem budeš moct říct, žes mě vyděsil.


- To je hezký, ale na to už je pozdě. Tu zkoušku mi zrušili. Sestoupil jsem na úroveň
ducha ultrablba. Je to natrvalo. - I kdybys někoho vyhnal,
pořád budeš ultrablb? - Jo. Takže je potřeba, abys udělal něco vážně velkýho. - Jo.
- Mám totiž nápad. - Můžeme?
- Jo. - Dobře. Jdeme na to. Panebože!

Panebože!
Pomozte mi! Je to hrůza! Pomozte mi!
Straší tady! Je tady duch! Zase ten? Nic se neděje. Ten idiot dělá
skrytou kameru pro internet. Teď. Panebože! Co se to děje? - Co se mi to děje?
- Jseš šíleně těžkej. Je na lanech. Je to pro internet. - Plán B.


- Jo. Ne! Nepanikařte. Přesně o tom jim jde.
Chtějí jen vyvolat poprask. - Do prdele.
- Plán C. - Jseš si jistej? Aby duch naháněl strach,
musí dělat hardcore věci. Co se to děje?
Panebože! Hlavně to ne! Ne! Nechci, abyste mě znásilnil,
pane duchu! Do zadku ne! Ne!

Nikomu ani muk. Řekneme,
že utekli, když jsi mi podrazil nohy. Jo. Uvidíme. To teda ne. Jsem na tebe hrdej, chlape.
Volali z Rady. Udělali z tebe... - Cože?
- Udělali z tebe ducha... - Jakýho ducha?
- Ducha stylaře. Co má styl. Ducha stylaře?


Já že jsem duch stylař? Ernest, duch stylař. - Pane?
- Dobrý den, chci se odhlásit z pokoje. Výborně.
Bylo to pět nocí, takže to bude... Ne, už je to zaplaceno, pane. - Děkuju.
- Za co? To nebylo na tebe. Ty drž hubu. Běž za ním. Hej.

Potřesem si rukou? Hele, tam. Budeš mi chybět, Félixi. - Vidíš je? - Jsou to jen dva chlapi,
co se objímají. Nic na tom není. Překlad: qetu
www.videacesky.cz Ne. Ne. Dej pokoj.

- Pablbe.
- Co? Necháš toho?