Romantik

- Ahoj.
- Vypadáš naprosto božsky. - Díky.
- Na. Tady máš květiny. Já jsem na ně alergická,
takže škoda. Vážně? Já jsem na ně taky alergický,
a proto jsou mělé. Z hedvábí. Z hedvábí?

Díky. Takhle ti zůstane věčná
vzpomínka na naše první rande, což po dnešním
večeru určitě uvítáš. Jasně. - Tak jakej je plán?
- Doufám, že máš hlad, protože jsem připravil roštěnou,
pečené brambory a grilovaný chřest. Já zrovna jedla.
Jsem plná. Držím teď veganskou dietu,
takže to stejně jíst nemůžu.

Navíc si myslím, že jíst před někým
na prvním rande je hrozně nechutný. Aha... Super, teď si myslíš,
že jsem blbá k*áva. Počkej. Hej, hej... Takhle o sobě nikdy nemluv.
Jsi upřímná a čestná, což jsou skvělé vlastnosti. Pojď, něco ti ukážu. Dobře. Páni.

Asi si musíš myslet,
že jsem úplná k*áva. - Cože? - To sem každou holku vezmeš,
ukážeš jí výhled a barák a ona si hned sundá kalhotky? - Zatím jsem sem nikoho nevzal.
- Jo, jasně. Myslím to vážně. - Proč mi nevěříš?
- Protože se chováš jako blbec, co si hraje na hroznýho romantika,
ale až na to vlítnem, všechno půjde do kytek. Žádná romantika.


I když to vypadalo tak slibně. Chováš se ke mně jako k nějakýmu
cvokovi s přehnanejma nárokama. To není pravda.
Já romantiku zbožňuju. Vlastně mi to přijde ponižující. - Tak to máš asi rád romantický filmy.
- Nemůžu se jich nabažit. Tak tos určitě viděl Dlouhou cestu. Bože můj. Ten film miluju. - Jo, viděl jsem ho a četl jsem knížku.


- Vážně? Tak mi pověz, co byla první položka
na seznamu Mandy Moore. Asi myslíš Jamie, postavu,
kterou Mandy Moore hrála. No... Poté, co se konečně odhodlá
Landonovi svěřit, řekne mu, že se vždycky chtěla vdát
ve stejném kostele jako její rodiče. A Landon ji pak, jakmile se dozví,
že má rakovinu, požádá o ruku a dívají se přitom na kometu dalekohledem,
který společně sestavili.

- Který má taky na seznamu přání.
- Jo. - A pak...
- Pak se vezmou v tom samém kostele. - Jo, a pak žijí šťastně... Jo.
- A pak spolu stráví léto. Bože můj, je to strašně romantický. Víš, co se mi na tom
filmu líbí nejvíc? Došlo mi při něm, že nemůžeš čekat
s vyznáním lásky, dokud dotyčný neochoří. Musíš mu snést slunce, měsíc i hvězdy...

Musíš to dělat každý den. Promiň, to je tak laciný. - Jen jsem se nechal unést.
- To neva. Mně se to líbí. - Vážně?
- Jo. Asi bych to už měl utnout,
ale to je fuk. Pojď za mnou. Když jsem tě potkal...

přišel jsem domů
a složil jsem písničku. - Vážně?
- Jo. A udělal jsem to poprvé
po mnoha letech. - Chceš ji slyšet?
- Jo. Věnoval jsem ji tobě. Mé múze. Brandy... Bože můj!

To je bomba. Nikdo o mně ještě nikdy nezpíval. Jseš skvělej. Ne. Ty jsi skvělá. Brandy... a já... sedíme...

na stromě. Jdeme... po cestě... A já vím, kam se s ní chci vydat. Do nebes... a k oceánu... Za ptáčky a včelami...

Jen ty a já... Pořád myslím... na Brandy. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...