George Clooney

Jako malý jsem miloval Audrey Hepburn. Když mi bylo 10 nebo 11,
viděl jsem Prázdniny v Římě a říkal si... Byla královnou elegance. Zbožňoval jsem taky Grace Kelly ve filmu
Chyťte zloděje, jak se vynoří z vody. Krásnější ženskou jste neviděli. Vychovali mě v katolické víře,
takže jsem byl obklopen náboženskými předměty,
které vídáte v kostelech. Věci jako kříž a oltář
patřily k našemu životu.

Když mi bylo deset,
jeli jsme do Washingtonu D. C. Pamatuju si, jak jsme šli
k Lincolnovu památníku. Koukal jsem na ten kus vyřezávaného
mramoru, který byl něčím mnohem víc. Když lidé přijdou o svou kulturu,
přichází i o svou identitu. Ten film se jmenuje Památkáři. Rádi točíme cynické filmy,
protože nás víc baví. Ale chtěli jsme natočit jeden,
kde správňáci porazí padouchy. Filmy o druhé světové
točíme od druhé světové a máme tak nejlepší
záporáky ve filmové historii.

Ty příběhy byly tolikrát převyprávěné,
že už není kde brát, ale tenhle nikdo nezná. Jde o největší loupež umění v historii.
Hitler chtěl vytvořit Führermuseum, dokonce měl v bunkru jeho model,
a chtěl ukrást veškeré umění, všechna umělecká díla.
Ukradl 5 milionů děl. A ničil ta díla,
která byla označována za zvrhlá. Taková byla všechna,
jejichž barvy neodpovídaly skutečnosti. Vykrádal tyto kultury,
aby se už nemohly obnovit.

Všechny by je vlastnil,
měl je v muzeu a vládl světu. Kdyby neprohrál válku,
tak by se mu to i povedlo. Ve Vídni to zkoušel jako umělec. Studovali tam celkem tři,
ty další dva si nechali a jeho vyhodili. Ve filmu jsme použili
některé jeho akvarely. Je to zajímavé. Říkáte si, že kdyby
maloval lépe, nezemřelo by tolik lidí. Vezměte si třeba Caprovy filmy
a jak končí Život je krásný. Dnes takhle film nemůže skončit.

Kdybyste ten film točili dnes,
Lionela Barrymorea v roli padoucha by museli odvést v želízkách,
ale neodvedou. A je to jedno, protože Capra tím koncem
říká, že žít spořádaně je nejlepší pomsta. Butch Cassidy a Sundance Kid
by dnes taky skončil jinak. Pouštěl jsem ten film dětem
a těm se hrozně líbil. Pak, když je zastřelili,
se obraz zastavil, a oni na to zírali
a křičeli: "Ne, ne, ne." Takových filmů je hodně, hlavně
z šedesátých a sedmdesátých let.

Dnes by tak nemohly skončit.
A proto je milujeme. Porušovaly pravidla. Rád pracuju sám,
většinou pracuju úplně sám. Mluvím o filmu Gravitace
a režii Alfonsa Cuaróna. Jste sami v takové bublině
a v uchu máte Alfonsa Cuaróna. Točíte se kolem dokola a kolem vás
obíhá kamera, takže jste pořád v pohybu. Nejtěžší bylo mluvit rychle, ale přitom
se pohybovat o polovinu pomaleji. Protože jste jako ve vesmíru.


Takže musíte všechno dělat pomaleji. V mé kariéře je spousta jedno-
a dvoumetových odpalů, ne tolik homerunů. Ale mně to nevadí.
Je to dobrá výchozí pozice. Překlad: Veru
www.videacesky.cz