George ClooneyPřed kamerou

Jako malý jsem miloval Audrey Hepburn. Když mi bylo 10 nebo 11, viděl jsem Prázdniny v Římě a říkal si... Byla královnou elegance. Zbožňoval jsem taky Grace Kelly ve filmu Chyťte zloděje, jak se vynoří z vody. Krásnější ženskou jste neviděli. Vychovali mě v katolické víře, takže jsem byl obklopen náboženskými předměty, které vídáte v kostelech. Věci jako kříž a oltář patřily k našemu životu.

Když mi bylo deset, jeli jsme do Washingtonu D. C. Pamatuju si, jak jsme šli k Lincolnovu památníku. Koukal jsem na ten kus vyřezávaného mramoru, který byl něčím mnohem víc. Když lidé přijdou o svou kulturu, přichází i o svou identitu. Ten film se jmenuje Památkáři. Rádi točíme cynické filmy, protože nás víc baví. Ale chtěli jsme natočit jeden, kde správňáci porazí padouchy. Filmy o druhé světové točíme od druhé světové a máme tak nejlepší záporáky ve filmové historii.

Ty příběhy byly tolikrát převyprávěné, že už není kde brát, ale tenhle nikdo nezná. Jde o největší loupež umění v historii. Hitler chtěl vytvořit Führermuseum, dokonce měl v bunkru jeho model, a chtěl ukrást veškeré umění, všechna umělecká díla. Ukradl 5 milionů děl. A ničil ta díla, která byla označována za zvrhlá. Taková byla všechna, jejichž barvy neodpovídaly skutečnosti. Vykrádal tyto kultury, aby se už nemohly obnovit.

Všechny by je vlastnil, měl je v muzeu a vládl světu. Kdyby neprohrál válku, tak by se mu to i povedlo. Ve Vídni to zkoušel jako umělec. Studovali tam celkem tři, ty další dva si nechali a jeho vyhodili. Ve filmu jsme použili některé jeho akvarely. Je to zajímavé. Říkáte si, že kdyby maloval lépe, nezemřelo by tolik lidí. Vezměte si třeba Caprovy filmy a jak končí Život je krásný. Dnes takhle film nemůže skončit.

Kdybyste ten film točili dnes, Lionela Barrymorea v roli padoucha by museli odvést v želízkách, ale neodvedou. A je to jedno, protože Capra tím koncem říká, že žít spořádaně je nejlepší pomsta. Butch Cassidy a Sundance Kid by dnes taky skončil jinak. Pouštěl jsem ten film dětem a těm se hrozně líbil. Pak, když je zastřelili, se obraz zastavil, a oni na to zírali a křičeli: "Ne, ne, ne." Takových filmů je hodně, hlavně z šedesátých a sedmdesátých let.

Dnes by tak nemohly skončit. A proto je milujeme. Porušovaly pravidla. Rád pracuju sám, většinou pracuju úplně sám. Mluvím o filmu Gravitace a režii Alfonsa Cuaróna. Jste sami v takové bublině a v uchu máte Alfonsa Cuaróna. Točíte se kolem dokola a kolem vás obíhá kamera, takže jste pořád v pohybu. Nejtěžší bylo mluvit rychle, ale přitom se pohybovat o polovinu pomaleji. Protože jste jako ve vesmíru.

Takže musíte všechno dělat pomaleji. V mé kariéře je spousta jedno- a dvoumetových odpalů, ne tolik homerunů. Ale mně to nevadí. Je to dobrá výchozí pozice. Překlad: Veru www.videacesky.cz