Lékaři Clooney a Laurie

Vybrali jste si správný večer, že? - Co to je?
- To je myslím tvá tequila. Tequila? Skvělé! Než začneme,
chtěl bych něco říct. Loni byli ve tvé show
kolegové z natáčení, Bill Murray, Matt Damon
a Hugh Bonneville. Z premiéry chvíli předtím
odcházeli opilí, pak přijeli sem
a opili se ještě víc.

- Takovou show jsem v životě neviděl.
- Nám se taky nikdy nic takového nestalo. Přijeli už opilí, pak se to stupňovalo
a na konci jsem byl rád, že už je konec. Házeli na diváky ovoce. Bill Murray hodil
do publika celý ananas. - Mohlo to skončit špatně.
- To zní jako výzva. - Ne, Hugh!
- Co budeš házet ty? Tebe, Britt.
Hodíme do publika Britt. Všechny vás tu vítám.


Přišel George Clooney, - večírek může začít.
- Je to tak. A děkuji, že jsi řekl mé celé jméno. - Mně se to docela líbí. George Clooney.
- Nám taky. Mám pár nových synovců,
je jim kolem 7 let, vyženil jsem je. Ti za mnou taky přijdou:
„Hele, Georgi Clooney…“ Neříkají „strejdo Georgi“,
jsem George Clooney. Chápu je.
George zní moc familiárně. - Jasně, klidně říkej pane Georgi…


- Ale všichni tví kolegové tvrdí, že z práce uděláš zábavu.
Je to tak? - Já jsem to netvrdila.
- Fakt ne? - Ne, já taky ne.
- To teda ano. Vlastně to zní otravně, ale říkal jsi, že lidé si díky němu
cestou do práce hvízdali. To já jo, to je pravda.
Jo, je takový člověk… No jasně, že jsi! Ále, to není pravda.
Ale hodně jsme si povídali o medicíně. Je to tak.
Já ničemu z toho nerozuměl, ale… Překvapilo mě,
že si z toho nic nepamatuješ.

- Vážně nic?
- Ne. On si pamatuje celé pasáže. A to je to docela doba.
Já si nepamatuju vůbec nic. - Ani 10 minut po tom, co to řeknu.
- Takže umíš ty odborný doktorský pindy? - Cos to říkal za dlouhé slovo?
- Supraventrikulární tachyarytmie. - To je super.
- Když jsme to natáčeli, neřekl jsem to správně,
ale od té doby jsem to nikdy nespletl. Byla to strašná věc.
Jak dlouho jsi ten seriál točil? - Osm let.


- Osm let? A nic si nepamatuješ? Vůbec nic. Ale něco jsem si z toho odnesl.
Když teď hraju jinou roli a režisér řekne „Akce!“,
začnu kulhat. No vážně, je to reflex.
Jako nějaký pes, co ho naprogramovali. - Tvoje výchozí chůze.
- Přehodil sis někdy hůlku, - jen abys…
- Abych zmátl lidi? Jo, to jo. Jiná hůlka,
někdy jiná noha. Nevšimli si. Ne, je jim to jedno.

Britt, kdyby sis musela vybrat…
Rozhodně ti nepřeju nic zlého, - ale kdyby se ti něco stalo…
- Nenuť ji si vybrat! - Myslíš mezi těmi dvěma lékaři?
- Přesně. Šla bys za doktorem Housem? To záleží na té nemoci.
Tobě hodně šly ty nezvyklé problémy. - Že jo? Vždycky jsi na to přišel.
- Jo, třeba to hovno africkýho holuba. Nevím, nepamatuju si to.
Ale když to říkáš… - Hrál jsi v seriálu jménem Dr. House.
- Vzpomeň si. Ale vždycky jsi dokázal
přejít ty obvyklé podezřelé, věděl jsi, že to není
to první, co vás napadne.

- To má bod navíc.
- To rozhodně. Já byl pediatr, - na to už jsi moc stará.
- To máš pravdu. Jasně. „Další prosím!
To mě nezajímá.“ - Takže bych si vybrala House.
- Jeďte s tím lůžkem dál, ke Clooneymu nejde. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz