Proč Leonardo da Vinci nebyl génius

Dějiny milují vítěze. Příběhy velkolepých úspěchů geniálních lidí. Téměř všechny tyto příběhy ale postrádají tu nejdůležitější část. Abychom zjistili, co to je, musíme začít u poražených, nikoliv u vítězů. Učebnice dějepisu jejich příběhy překypují. Musíte ale vědět, kde hledat. Když například vidíme Poslední večeři, řekneme si: "To je dílo génia."

Jeho autor, Leonardo da Vinci, byl ale tak trochu smolař. Narodil se v roce 1452 nedaleko Florencie. Lidé si zanedlouho uvědomili, že umí kreslit. Ve 14 letech se stal učněm jednoho z největších malířů tehdejší doby. Zatím šlo všechno po drátkách. Leonardo měl ale problém. Měl velkolepé nápady na epická mistrovská díla, která chtěl stvořit. Byla ale tak ambiciózní, že je nebyl schopen dokončit.

V roce 1481 například získal zakázku na malbu fresky Klanění tří králů. Toto je její náčrt. Napočítáte celkem 66 lidí, 11 zvířat včetně probíhající bitvy na koních a spoustu schodů. Nikoho asi nepřekvapí, že ji nebyl schopný dokončit. Tehdy pracoval na volné noze. Když jste na volné noze a nedokončíte zakázku, škodí to obchodu.

Nejenže za práci nedostal zaplaceno, nikdo ho navíc nechtěl najmout. To nás přivádí k tomuto nešťastníkovi, možná dalšímu smolařovi. Byla to ponurá práce, ale malováním mrtvých zločinců jste si mohli vydělat asi 40 florénů. Byla to jediná práce, kterou byl Leonardo da Vinci schopen sehnat. Jako by to nebylo málo, všichni velcí florentští malíři se podíleli na výzdobě Sixtinské kaple, na největší zakázce té doby.

Leonardo se pozvání nedočkal. Zajímavé je na tom toto. Během tohoto těžkého období oslavil Leonardo své 30. narozeniny. Je zvláštní, že v mládí třicítku vidíte jako nějaký hrozný mílník. Pokud stále ještě nemáte život v malíčku, máte problém. A to žijeme dvakrát déle. Představte si, jak muselo být Leonardovi. Třicítka pro něj znamenala střední věk. Podobných příběhů bych vám mohl říct spousty. Tento muž ve třiceti zametal podlahy v laboratoři vědce, který je dnes takřka neznámý.

Toto byl voják středně vysoké hodnosti s problémy s alkoholem. On žil ve třiceti u rodičů a on byl na mizině. Jeho znáte všichni, ale věděli jste, že i když se ve třiceti snažil jako herec prosadit už deset let, byl schopný v televizi sehnat jen štěky? Aby vyšel s penězi, musel se živit jako tesař. Není to jen o tom, že si na úspěch museli počkat.

Tyto příběhy nám podle mě říkají, jak dnes být kreativní a úspěšný. Abychom viděli jak, musíme se od tohoto slavného tesaře vrátit k tomu prvnímu. Poslední večeře je mistrovské dílo. Leonardo v ní vhodným umístěním Ježíšových rukou vyřešil problém s perspektivou, který umělce mátl celé roky. Jidáš z obrazu nevyčnívá očividně, ale svým nenápadným umístěním. Bylo to zároveň dílo, které stvořilo Leonarda da Vinciho.

Bylo to jeho první nadčasové dílo. Úžasné je na tom ale toto. Bylo dokončeno v roce 1498. Když Leonardo ve třiceti maloval nebožtíky, byl rok 1482. Než dokončil Poslední večeři, uběhlo 16 let. Leonardo da Vinci jinými slovy prorazil až ve 46 letech. Tak dlouho trvá, než se někdo něco naučí tak dobře.

Připadá mi, že jsme na to zapomněli. Jsme v takovém spěchu, že se obávám, že jsme v našem přístupu ke kreativitě vytvořili nebezpečné slepé místo. Jak k tomu ale došlo? Můžeme s tím něco udělat? Na to nám odpoví tato americká televizní hvězda a její mluvící kostlivec. Za nimi zamíříme v druhé části.