Tetování z Kalingy

Jmenuji se Whang Od a mám 92 let. Pocházím z Buscalanu v provincii Kalinga. Dělám tetování, protože jsem chudá. Během války a japonské okupace jsme se nebáli jen samotných Japonců, ale i našich filipínských vojáků, kteří nás okrádali o jídlo, aniž by nám za něj zaplatili. Proto jsme vytvořili skupinu odboje a postavili se jim. Můj přítel ve válce zemřel.

Lidé, kteří chtějí tetování, mohou bydlet v mém domě. Jsem za návštěvy lidí z celého světa velice vděčná. Když si přijedou pro tetování, dávají mému životu smysl. Moje první tetování byla zmije a krajta. Nemají žádný význam, jsou to jen ornamenty. Rodiče tetovali své dcery, protože pak byly krásnější. Spousta mých přátel měla tetování, a já myslela, že je musím mít také, abych patřila do skupiny.

Předtím jsme za tetování nebrali peníze, ale doba se změnila. Teď peníze potřebujeme, ale dřív u nás fungoval výměnný obchod. Díky penězům z tetování si můžu koupit víc prasat a slepic. Díky jednomu reportérovi jsem si uvědomila, že až zemřu, nezbyl by nikdo jiný, kdo by uměl tetovat. A proto jsem začala učit vnučku svojí sestry. Máme vzory pro válečníky, třeba sokola, a ty nemůže mít vytetované nikdo jiný. A válečník si také nemůže vybrat, kde bude tetování mít.

To určuje tatér. Je to rok, co vnuk mojí sestry vyrobil tu ceduli a pověsil ji před vchodem. Pro mě život znamená pokračovat v něm stále dál. Chci žít víc než sto let a pořád dělat tetování... Překlad: hAnko www.videacesky.cz