Tetování z Kalingy

Jmenuji se Whang Od
a mám 92 let. Pocházím z Buscalanu
v provincii Kalinga. Dělám tetování, protože jsem chudá. Během války a japonské okupace
jsme se nebáli jen samotných Japonců, ale i našich filipínských vojáků, kteří nás okrádali o jídlo,
aniž by nám za něj zaplatili. Proto jsme vytvořili skupinu
odboje a postavili se jim. Můj přítel ve válce zemřel.

Lidé, kteří chtějí tetování,
mohou bydlet v mém domě. Jsem za návštěvy lidí
z celého světa velice vděčná. Když si přijedou pro tetování,
dávají mému životu smysl. Moje první tetování
byla zmije a krajta. Nemají žádný význam,
jsou to jen ornamenty. Rodiče tetovali své dcery,
protože pak byly krásnější. Spousta mých přátel měla tetování,
a já myslela, že je musím mít také, abych patřila do skupiny.

Předtím jsme za tetování nebrali
peníze, ale doba se změnila. Teď peníze potřebujeme, ale dřív
u nás fungoval výměnný obchod. Díky penězům z tetování
si můžu koupit víc prasat a slepic. Díky jednomu reportérovi
jsem si uvědomila, že až zemřu, nezbyl by nikdo jiný,
kdo by uměl tetovat. A proto jsem začala učit
vnučku svojí sestry. Máme vzory pro válečníky, třeba sokola,
a ty nemůže mít vytetované nikdo jiný. A válečník si také nemůže vybrat,
kde bude tetování mít.

To určuje tatér. Je to rok, co vnuk mojí sestry vyrobil
tu ceduli a pověsil ji před vchodem. Pro mě život znamená
pokračovat v něm stále dál. Chci žít víc než sto let
a pořád dělat tetování... Překlad: hAnko
www.videacesky.cz