Proč nejsou jména na filmových plakátech nikdy ve správném pořadí?

Rychlá otázka: Vadilo vám to někdy? Protože mně to vadí. Myslím to, že jména herců a hereček nejsou snad nikdy na plakátu ve správném pořadí. Ale proč to tak je? Byl by fakt takový problém ta jména prostě prohodit, aby to bylo správně? Nebo prohodit herce, nebo to vůbec nenatočit? Podívejte na tohle! Na tohle! A to není všechno! Tady, tady, tady, tady, tady, tady! To si toho nikdo nevšiml?



Já se z toho asi zvencnu! Proč se to děje a proč s tím nikdo nic nedělá? Najímají si snad všechna velká studia na plakáty jen jednoho vyšinutého umělce? Je to jen pro srandu? Ne, souvisí to s tím, co vždycky, s penězi. Říká se tomu billing a vysvětlím vám to cobydup. Vždycky to takhle nebylo. V raných filmech počátku 20. století, když filmy měly 5 minut a vypadaly takhle, studioví baroni odmítali své herce uvádět na plakátech, protože se chtěli vyhnout hvězdnému systému, který tehdy panoval na Broadwayi.



Ale brzy nato přišel Charlie Chaplin a vše bylo jinak. Jde o tohle: Herci, kteří se na plakátu objevují jako první, mají top billing. To znamená, že vydělávají nejvíc nebo jsou jejich jména mezi lidmi nejvíc známá. Jejich jména jsou ta úplně nahoře nebo nejvíc vlevo, protože si je máte při pohledu na plakát přečíst jako první. Aby herec tohle místo dostal, musí být dost známý a jeho filmy musí vydělávat. Čím slabší v tomto ohledu jste, o to níž nebo dál se na plakátu objevíte.



Hodně slavných herců má přímo ve smlouvě, že tohle místo dostanou děj se co děj. Chcete příklad? Mrkněte na Supermana z roku 1978. Marlon Brando a Gene Hackman se dostali před Christophera Reeva, i když, víte co… Reeve hrál Supermana. To bylo jedno. V té době byl neznámý a Brando a Hackman byli živoucí legendy. S Brandovým agentem se ani nenamáhejte. V Apokalypse je jen 15 minut a dostane se před Roberta Duvalla, nominovaného na Oscara za vedlejší roli, a Martina Sheena, protagonistu filmu.



To samé s Kmotrem. Čím výš jste na hollywoodském žebříčku, tím výš budete mít jméno v rámci propagace. Když studiový systém v 50. letech zkolaboval, herci a agenti usilovali o top billing jeden film po druhém. A to pokračuje dodnes. Když vidíte plakát jako tento, za jeho výslednou podobu může několik lidí. Jednak marketingový tým pro uvedení filmu vybírá design, který zaujme široké publikum.



A jednak máte smluvní podmínky, které vás zavazují seřadit jména v určitém pořadí. To pořadí se často neshoduje s nejvhodnějším designem pro plakát. To je často problém filmů s hvězdným obsazením. V Divočácích Tim Allen dostal top billing, takže jeho jméno musí být tady, ale protože hraje i důležitou roli, měl by být v popředí skupiny, takže ho dali sem. Asi se ptáte, proč prostě neudělat tohle? Ale produkce to zavrhla. Proč?



Snadné. Průzkum trhu odhalil, že Tim Allen vpředu prodá více vstupenek než Martin Lawrence. Neříkám, že s tím souhlasím, ale takhle to je. Kdyby šlo o vaše prachy, taky byste poslechli experty. A i když by bylo fajn, kdyby jen změnili design, aby se jména shodovala, většina marketingových týmů se bude držet toho, co funguje, i když to nedává smysl. Problémem jsou zastaralá billingová pravidla, která naráží na moderní design. Na rozdíl od starších nadčasových uměleckých plakátů na to dnes máme přesný recept.



Hlavní postava uprostřed, mírně vpravo, v popředí. Parťák vedle něj, dáma v nesnázích za ním a padouch po pravé straně hrdiny. Výjimky jsou vzácné. Když k tomu nahoře tradičním způsobem vypíšete jména, je to z toho chaos. Tak to chce nový systém, ne? Ale kdepak, pane. Hollywoodští agenti to chtějí přesně tak, jak to je, protože jestli vám agent sežene top billing, zaplatíte mu víc, protože každý herec chce mít své jméno nahoře.



Ti, kteří se vyšplhali na vrchol, se svého místa nevzdají jen kvůli smysluplnějším plakátům. Nevěříte mi? Ve Skleněném peklu z roku 1974 se S. McQueenem, P. Newmanem a W. Holdenem narazili na problém, protože všichni herci stáli o top billing. V té době Holden už diváky moc nezajímal, takže o něm přestala být řeč, ale McQueen a Newman o top billing intenzivně bojovali.



Oba byli velké hvězdy, zhruba stejně oblíbené, a studio muselo přijít na to, jak se zavděčit oběma stranám. Řešení? Rozházet jejich jména, aby McQueen byl úplně vlevo, ale Newman nejvíc nahoře. Technicky vzato takhle oba dostali top billing. Když to funguje… V Právu na vraždu udělali to samé s DeNirem a Pacinem. Dannyho parťáci jsou skvělý příklad problému s tímto systémem. Hlavní role obsadila ta největší jména v Hollywoodu, a aby se vyhnuli otravným smluvním vyjednáváním, studio se rozhodlo, že jména budou uvedena v abecedním pořadí.



Ale to by znamenalo, že by se Don Cheadle objevil před Georgem Clooneym, a producenti chtěli Clooneyho na místě, kde by si ho divák všiml jako prvního. Takže po hořkém boji, který tušil, že stejně prohraje, Don Cheadle řekl producentům, ať jeho jméno z titulků odstraní úplně, i když ve filmu hraje velkou roli. V Hollywoodu očividně platí pravidla pro ty, kdo se nejmenují George Clooney.



Vzácně uvidíte i jiná plakátová řešení. Herec, který debutuje, často dostane nálepku „představujeme“. Nebo se herec objeví na posledním místě, které náleží známému herci v menší roli, uvedeném až po všech ostatních. Říkám tomu „místo Samuela L. Jacksona“. Takhle to je a takhle to vždy bude. Nelíbí se vám to? Nic nenaděláme, byť bych rád. Pokud jako já chcete spořádané plakáty, buď se musí změnit billingový systém, nebo musí grafik přijít na způsob, jak herce správně uspořádat, aby přitom zachoval myšlenku filmu, kterou chtějí při jeho propagaci vyjádřit.



Ale potom byste mohli dojít k plakátu, kde jsou všichni seřazeni jako vězni, izolovaní a seřazení podle toho, kolik vydělávají. Plakát na film Síla se probouzí by pak vypadal takhle: Ale jsem si jistý, že někteří by to považovali za pokrok. Jak to vyřešit?



Já nevím. Co vy na to? Potřebuje filmový billingový systém změnit? Pokud ano, jak? Jak by lepší systém vypadal? Nápady sdílejte v komentářích. Zatím čau. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz