Je načase představit vám nového hudebního komika jménem Reggie Watts. Hlavní charakteristické znaky: obří afro, smysl pro humor a cit pro hudbu. Reggieho písně mají často dosti chaotický text, který kolikrát ani nedává smysl, ale doprovází ho vždy skvělá hudba, kterou si ve většině případů vytváří Reggie přímo před diváky pomocí vlastního hlasu. Jinak tomu není ani v případě tohoto krátkého vystoupení s písní We Live on an Island. Pokud vám je Reggieho hlasový projev povědomý, není divu. "Nazpíval" totiž znělku k pořadu Key a Peele.
Já mám tebe. A ty máš jeho. Jenže on má ji. A ta má tu. On má jeho a my... máme je. My jsme, oni taky. Až my jít tam.
Kampak?
To nevím. Žijeme na ostrově. Na ostrově u moře. Ni-ni-ni-ni-ni-
ni-ni-nikdo nezná... takový ostrov jako já.
Ne, ne. Vyrůstal jsem v Bananě. Chci říct, že jsem vyrůstal v Montaně.
Jo, tak jo. Všude kolem samá voda.
Ostrov! Bacha na Cobra Commandera. Bacha na Cobra Commandera. Bacha na Cobra Commandera. Jezte, jezte, jezte zeleninu. Nakrájím, nakrájím si
ovoce na malé kousky. A ty budu jíst každý den,
udělají strašně dobře vašemu bříšku. Bříšku. Řekni!
Řekni mi to hned teď! Byl jsem zamilovaný už tolikrát.
Ani to nedokážu spočítat.
A až se znova zamiluju, nebudu vědět, jestli je to láska, protože už si nebudu pamatovat,
jaké to bylo, když jsem se zamiloval poprvé. Je to totiž jen obraz v mých vzpomínkách.
Obraz v mých vzpomínkách. Ale taky je to pořád pocit
a já musím ten proces respektovat. A každý to ví,
každý to cítí uvnitř! A o tom život je. Vyrůstal jsem na něčem, co vypadalo jako něco, co by někdo určitě poznal, protože to je existující věc.
Když mi občas dojde,
co všechno nutně potřebuju... Třeba borůvkový koláč uprostřed noci. Ale všechny ty věci jsou složité,
těžko se hledají. Ale tohle je New York, kde musíte... všechno, co v daném čase chcete.
Stačí se pořádně podívat,
ale to nemusí být nutně pravda. A když chci jet taxíkem, když chci jet taxíkem, občas to naznačím rukou
a řeknu: "Fakt bych si to přál," protože je pěkná kosa. Taxikář kolem mě jen projede,
tak zařvu: "Ty rasisto!" Ale pak mi doj...
Ale pak mi dojde, že byl ten taxikář černoch
a to přece nedává smysl.
Co se to sakra s tímhle ostrovem děje? Děje, děje...
Jo. Teď ti něco řeknu.
Jsou dvě ráno. Spíš už skoro půl třetí. A já chci jet taxíkem do Brooklynu, do země Brooků. Taxikář mi zastaví
a otevře okénko jenom napůl. Ale já tenhle trik znám
a stejně si nastoupím.
A řeknu mu: "Dneska si užiješ.
Chci, abys mě vzal do země Brooků. Do Brooklynu, jo, jo."
A taxikář na to: Tak mu říkám:
"Co tě sakra žere? Platím ti a poplatek je poplatek. Nemůžeš, nemůžeš, nemůžeš
se naštvat, že ti někdo platí za službu, kterou máš v popisu práce. Co tě sakra žere, žere, žere?"
To fakt nepochopím. Nikdy to nepochopím! V jistých situací by to dávalo smysl,
ale stejně je to blbost. Chci vidět všechny ty mosty. Ten v Brooklynu, Williamsburgu i Manhattanu.
Všechny mosty. Nesnáším tunely.
V noci z nich jde strach. A vím, že to vidíte stejně.
I když třeba bydlíte na 14. ulici a výš, musíte uznat,
že jih je mnohem hezčí.
BugHer0Publikováno: 11 let
