Simon Sinek – Síla dobrých skutků

Dobré skutky a projevy šlechetnosti stačí k tomu, aby se lidé cítili dobře. Šel jsem po ulici v New Yorku, chlápkovi přede mnou se otevřel batoh a vypadla mu z něj hromada papírů. Moc jsem nad tím nepřemýšlel, sehnul jsem se, sebral ty papíry, podal jsem mu je a upozornil ho, že má otevřený batoh. V našich tělech je chemická látka zvaná oxytocin. Oxytocin je zodpovědný za všechno to teplo a radost, duhy a jednorožce.



Je zodpovědný za všechny ty vřelé pocity a provázanost, kterou máme jeden s druhým: přátelství a lásku. V těle ženy se při porodu vytvoří obrovské množství oxytocinu – to vytváří to pouto mezi matkou a dítětem. Oxytocin spojuje lidské bytosti. Dá se získat mnoha způsoby. Jedním z nich je laskavost či projev velkorysosti. Cítíme se dobře, když někomu prokážeme laskavost. Cítíme se dobře, když někdo prokáže laskavost nám.



Ten den jsem někomu pomohl a neočekával jsem odměnu. Dostal jsem malou dávku oxytocinu, bylo mi dobře. On se otočil ke mně a poděkoval. Cítíme se dobře, když pro nás někdo něco udělá a neočekává odměnu. Cítil se dobře. Došel jsem na konec ulice a čekal jsem na zelenou a naprostý cizinec, který stál vedle mě, mi řekl: „Viděl jsem, co jste udělal, bylo to fakt skvělé.“ Věc se má tak, že i sledování projevu velkorysosti dodává oxytocin.



Věc se má tak, že i sledování projevu velkorysosti dodává oxytocin. A on se cítil dobře. Ta nejlepší věc na oxytocinu je: čím více ho v těle máme, tím jsme velkorysejší. Je to zoufalá snaha matky přírody přimět nás starat se jeden o druhého. Garantuji vám, že ten muž, který mě viděl, prokázal ten den někomu laskavost jen díky tomu, že viděl někoho prokázat laskavost někomu jinému.



Co když se zavážeme prokazovat ostatním laskavosti bez očekávání odměny? Představte si, co to udělá v práci, představte si, co to udělá doma, co to udělá s našimi přáteli… ale musí to být upřímné.