Syndrom Nesmělého

Šťastný je, kdo dokázal proniknout
do skryté podstaty věcí. To je typ citátů, které připojujeme za text, abychom zakryli svou neschopnost
definovat téma. Tato věta by měla být uvedena
na konci každého díla, které se snaží definovat nesmělost, protože autory těchto pojednání jsou
téměr výhradně "normální lidé", čili teoretici, jimž praxe jaksi chybí. 1.

teze Je tedy nezbytné konečně řádně
definovat syndrom Nesmělého. "Normální lidé" se někdy pokoušejí
nesmělost vysvětlit, ale příliš se jim to nedaří. Výsledek je často dost vágní. Příliš vágní. Možná je to proto, že lidé mívají o Nesmělém
zkreslenou představu. Představují si ho jako člověka
malého vzrůstu, s brýlemi, pokud možno příliš velkými, v klasických kalhotách
spadajících přesně na polobotky, s košilí upnutou ke krku
až do posledního knoflíčku a s pečlivě upraveným účesem.

Zkrátka, oproti skutečnosti
úplně zkreslená představa. Někteří lidé si dokonce myslí,
že Nesmělý se dokáže zmenšit natolik, že se vejde do krabičky od sirek. Což je samozřejmě scestné. Do krabice od bot ještě dejme tomu, ale do krabičky od sirek,
to zase neblbněte.

Nikdo ve skutečnosti nemůže vědět,
co si Nesmělý myslí. Člověk musí sám být nesmělý,
aby Nesmělého pochopil. Já myslím, že je šťastný. Ne, ne, je smutný. To nevím, já bych spíš řekl, že přemýšlí
o teorii přírodního stavu podle Hobbese. Ne, ne, podle Locka! Ne, podle Rousseaua.

Myslíš, že je rousseauista? - Ano.
- To ne. Nikdy se to nedozvědí. Člověk musí být nesmělý,
aby Nesmělého pochopil. 2. antiteze Tak tohle je Nesmělý. Člověk, který má největší strach
z pohledů ostatních lidí, a kterému připadá, že veškeré jeho činy a gesta
jsou nepřetržitě pozorovány.

Přímo za mnou právě sledujete
Nesmělého při chůzi. Tato událost přitahuje pozornost diváků
z celého světa. Je vhodně oblečený? Zakopne a upadne? To jsou otázky, které se pokusíme zodpovědět
během dnešního vysílání. Nesmělý jde přesně vymezenou cestou. Vyhýbá se jakékoli situaci, kde by se mohl
dostat do rozpaků. Vyhýbá se kontaktu s druhými. Nesmělý se ale umí i přizpůsobit.

Ze strachu, aby ostatní neobtěžoval
nebo aby nebyl příliš vidět, přejímá názory ostatních
nebo napodobuje jejich postoje. Dobrý den, pane řediteli. Čau Thierry,
tak jak dopadnul mač? Dobrý večer. Tak co, Micheli? Micheli. Ale tím, jak stále přejímá
osobnost jiných lidí, nakonec už žádnou vlastní nemá a stává se
nenápadným až neviditelným.

Nesmělý je často zahloubán
do svých myšlenek. Nechce obtěžovat,
nechce se dopustit faux pas. Nesmělý má dar komplikovat
jednoduché věci. A co vy, jak se máte? Teď musím něco odpovědět.
Co mám říct? Co mám říct? Mám říct vtip? Ne, to není moc dobrý nápad.
Řeknu něco inteligentního. Něco, co bude vyhovovat všem.


Co bych tak mohl říct? Ne, díky. Chci říct, prosím. To je blbec. Ano, Nesmělý má tendenci
zveličovat své obavy. 3. syntéza A pak jednoho dne Nesmělý učiní objev, "FENOMENOLOGIE ŠKEBLÍ"
když si přečte knihu, která zásadním způsobem
změní jeho pojetí světa. Mytiloides, nazývaní také škeble, jsou mlži se dvěma skořápkami.

Jsou bilaterálně souměrní
a velmi rozmanitých forem. Mohou mít trojúhelníkový
nebo vějířovitý tvar. Zámek jejich skořápky nemá zuby. V přední části se nacházejí háčky. Ligament je vyvinutý, ale
svěrače neboli adduktory jsou zakrnělé. Dojde k názoru, že i "normální lidé" mají
dar komplikovat jednoduché věci. Začne tedy zkoumat "normální lidi".

Zjistí, že 80 % z nich o sobě říká,
že jsou nebo byli nesmělí. Že mezi nesmělými lze najít spisovatele,
filozofy, umělce nebo politiky, u kterých by nesmělost nikdy nečekal. Nesmělí jsou všude.
Všichni jsou nesmělí. Všichni jsou normální. Všichni jsou jako on. Nesmělí tvoří většinovou menšinu. Bude chtít věci změnit.

Jestliže jsou všichni nesmělí,
není nesmělý nikdo. Jenže je stejný jako "normální lidé"
- je teoretik, ne praktik. Šťastný je, kdo dokázal proniknout
do skryté podstaty věcí. Překlad: LaBleue
www.videacesky.cz