Syndrom Nesmělého

Šťastný je, kdo dokázal proniknout do skryté podstaty věcí. To je typ citátů, které připojujeme za text, abychom zakryli svou neschopnost definovat téma. Tato věta by měla být uvedena na konci každého díla, které se snaží definovat nesmělost, protože autory těchto pojednání jsou téměr výhradně "normální lidé", čili teoretici, jimž praxe jaksi chybí. 1.

teze Je tedy nezbytné konečně řádně definovat syndrom Nesmělého. "Normální lidé" se někdy pokoušejí nesmělost vysvětlit, ale příliš se jim to nedaří. Výsledek je často dost vágní. Příliš vágní. Možná je to proto, že lidé mívají o Nesmělém zkreslenou představu. Představují si ho jako člověka malého vzrůstu, s brýlemi, pokud možno příliš velkými, v klasických kalhotách spadajících přesně na polobotky, s košilí upnutou ke krku až do posledního knoflíčku a s pečlivě upraveným účesem.

Zkrátka, oproti skutečnosti úplně zkreslená představa. Někteří lidé si dokonce myslí, že Nesmělý se dokáže zmenšit natolik, že se vejde do krabičky od sirek. Což je samozřejmě scestné. Do krabice od bot ještě dejme tomu, ale do krabičky od sirek, to zase neblbněte.

Nikdo ve skutečnosti nemůže vědět, co si Nesmělý myslí. Člověk musí sám být nesmělý, aby Nesmělého pochopil. Já myslím, že je šťastný. Ne, ne, je smutný. To nevím, já bych spíš řekl, že přemýšlí o teorii přírodního stavu podle Hobbese. Ne, ne, podle Locka! Ne, podle Rousseaua.

Myslíš, že je rousseauista? - Ano. - To ne. Nikdy se to nedozvědí. Člověk musí být nesmělý, aby Nesmělého pochopil. 2. antiteze Tak tohle je Nesmělý. Člověk, který má největší strach z pohledů ostatních lidí, a kterému připadá, že veškeré jeho činy a gesta jsou nepřetržitě pozorovány.

Přímo za mnou právě sledujete Nesmělého při chůzi. Tato událost přitahuje pozornost diváků z celého světa. Je vhodně oblečený? Zakopne a upadne? To jsou otázky, které se pokusíme zodpovědět během dnešního vysílání. Nesmělý jde přesně vymezenou cestou. Vyhýbá se jakékoli situaci, kde by se mohl dostat do rozpaků. Vyhýbá se kontaktu s druhými. Nesmělý se ale umí i přizpůsobit.

Ze strachu, aby ostatní neobtěžoval nebo aby nebyl příliš vidět, přejímá názory ostatních nebo napodobuje jejich postoje. Dobrý den, pane řediteli. Čau Thierry, tak jak dopadnul mač? Dobrý večer. Tak co, Micheli? Micheli. Ale tím, jak stále přejímá osobnost jiných lidí, nakonec už žádnou vlastní nemá a stává se nenápadným až neviditelným.

Nesmělý je často zahloubán do svých myšlenek. Nechce obtěžovat, nechce se dopustit faux pas. Nesmělý má dar komplikovat jednoduché věci. A co vy, jak se máte? Teď musím něco odpovědět. Co mám říct? Co mám říct? Mám říct vtip? Ne, to není moc dobrý nápad. Řeknu něco inteligentního. Něco, co bude vyhovovat všem.

Co bych tak mohl říct? Ne, díky. Chci říct, prosím. To je blbec. Ano, Nesmělý má tendenci zveličovat své obavy. 3. syntéza A pak jednoho dne Nesmělý učiní objev, "FENOMENOLOGIE ŠKEBLÍ" když si přečte knihu, která zásadním způsobem změní jeho pojetí světa. Mytiloides, nazývaní také škeble, jsou mlži se dvěma skořápkami.

Jsou bilaterálně souměrní a velmi rozmanitých forem. Mohou mít trojúhelníkový nebo vějířovitý tvar. Zámek jejich skořápky nemá zuby. V přední části se nacházejí háčky. Ligament je vyvinutý, ale svěrače neboli adduktory jsou zakrnělé. Dojde k názoru, že i "normální lidé" mají dar komplikovat jednoduché věci. Začne tedy zkoumat "normální lidi".

Zjistí, že 80 % z nich o sobě říká, že jsou nebo byli nesmělí. Že mezi nesmělými lze najít spisovatele, filozofy, umělce nebo politiky, u kterých by nesmělost nikdy nečekal. Nesmělí jsou všude. Všichni jsou nesmělí. Všichni jsou normální. Všichni jsou jako on. Nesmělí tvoří většinovou menšinu. Bude chtít věci změnit.

Jestliže jsou všichni nesmělí, není nesmělý nikdo. Jenže je stejný jako "normální lidé" - je teoretik, ne praktik. Šťastný je, kdo dokázal proniknout do skryté podstaty věcí. Překlad: LaBleue www.videacesky.cz