Carcassonne

Carcassone je malé
opevněné město ve Francii, kde se původně usadili
Římané v roce 100 př. n. l. Carcassone je také klasická
desková hra evropského stylu, která poprvé vyšla v roce 2000 n. l. Taky se rádi vzděláváte? Společně s hrami jako Osadníci z Katanu
nebo Alhambra je to moderní klasika a ideální startovací hra,
která ve vás probudí zájem o deskovky. Dnes se v TableTopu Jesse Cox,
Kumail Nanjiani, Nika Harper a já vžijeme do rolí
původních stavitelů jižní Francie a budeme stavět města,
kláštery, cesty a farmy v naší vlastní TableTop verzi Carcassone.

Carcassone je klasická hra
založená na postupném přidávání karet, jejímž autorem je
Klaus Jürgen-Wrede. Společně s Osadníky,
Ticket to Ride a Alahambrou je Carcassone čtvrtým pilířem
klasických evropských deskových her.

A když získalo v roce 2001
kýžený titul Spiel des Jahres, představilo světu tuto
milovanou figurku - panáčka. - Ahoj, panáčku.
- Ahoj, Wile Wheatone. - Miluju tě, panáčku. - Já tě taky
miluju, Wile Wheatone, jsi můj oblíbenec. Přestaň, panáčku,
uvádíš mě do rozpaků. Ale já si nemůžu pomoct,
ty jsi tak úžasný a všechno ti jde. Panáčku, pak spolu
skočíme na panáka. Dobře, to zní
skvěle, díky.

Společně z karet vytvoříme hrací plochu,
ale body budeme sbírat každý sám za sebe. Karty na sobě mají důležité
prvky jako hradby města, kláštery, cesty a přilehlé louky. My hrajeme s populárním rozšířením Řeka,
takže zde uvidíte i řeky, nemáte zač. Carcassone je jednou z mála her pro více
hráčů, kterou mohou snadno hrát i dva hráči. Když jste na řadě, vezmete si kartu a přidáte
ji k ostatním, jen musíte dodržet několik pravidel. Třeba cesty musí
navazovat na jiné cesty a města na jiná města.

Pak můžete na hrací plochu umístit jednu svou
figurku, abyste získali bod za určitou roli. Rytíři brání město,
dokud nemá dostavěné hradby, sedláci získají
hodně bodů na louce, a mnichové žijí v klášterech,
zatímco lupiči žijí na cestách. Práce rytířů, mnichů a lupičů
skončí, když je jejich oblast kompletní, poté dostane hráč danou figurku zpět,
aby ji mohl v dalším kole znovu použít. Každý přináší různý počet bodů
a nabízí mnoho různých strategií. Když vytáhnete
poslední kartu, hra končí.

Pak přejdeme na závěrečné
vyhodnocení, kde hrají prim sedláci, a pak uvidíme,
kdo získal nejvíce bodů. Vytáhněte plány, panstvo... jdeme hrát Carcassone! Ahoj, jsem Nika Harper, mám
vlog o psaní na kanále Geek & Sundry Ahoj, jmenuju se Kumail
Nanjiani, jsem komik a herec. Ahoj, jmenuju se Jesse Cox
a dělám videa o hrách na internetu, hraju hry, hodnotím je,
jsem fanda do her.

Je na čase si zahrát Carcassone.
Náhodně jsme vybrali prvního hráče a já jsem vyhrál, takže... bylo na čase, abych taky
ve své vlastní show něco vyhrál. Hrajeme s rozšířením Řeka
a teď se prokoušeme touto kupou karet, abychom mohli stavět okolo řeky, pak
se dostaneme ke zbytku města Carcassone. Jako první tu mám tohle město. Takže do něj dám rytíře. - A, Niko...

- Dávej, dávej, dávej.
- Chceš? Tady máš. - Dobrá. - Co se bude dít?
- To není vůbec zajímavé. Já asi přidám
kartu tímto směrem. - Ani nemáš na vybranou.
- Víš co? Ne, půjdu do toho od začátku. Budu hned farmařit. Myslím, že moje tahy v Carcassone
budou spíše dlouhodobou investicí, proto jsem hned
umístila toho sedláka. Myslím, že ta hrací
plocha mi bude nahrávat a přinese mi hodně bodů,
dokud zůstanu v té oblasti.

SEDLÁCI ZÍSKÁVAJÍ BODY ZA UZAVŘENÁ
MĚSTA, KTERÁ SE DOTÝKAJÍ JEJICH LUK +3 ZA KAŽDÉ UZAVŘENÉ MĚSTO - Je jen jedno místo, kam můžeš přiložit.
- Jo, dobře. - Díky, že mi čteš myšlenky. Rozšíření Řeka se mi moc líbí,
protože jasně stanovuje začátek hry. A umožňuje hráčům,
kteří hru tak dobře neznají, rozkoukat se a zvyknout si na
přikládání karet a pokládání figurek. Tahle hra mi jde,
a to jsem ji nikdy nehrál. - A jde se na věc.


- Hele, máš klášter. - To je vše, co můžu udělat.
- Je to klášter? - Ano, má klášter. - Fajn.
- Klášter s cestou. - Dám na něj panáčka.
- Dobře. Dáš tam mnicha,
nebo ho vyloupíš? Řekl bych, že moje
strategie s mnichem je držet se boha. Pokud použiju zbožného
chlapíka a pokud bůh existuje, tak mi on nebo ona dodá
kartičky, které potřebuju k získání bodů.

BODY ZA KLÁŠTER ZÍSKÁTE, POKUD JE
ZE VŠECH STRAN OBKLOPEN KARTAMI +1 ZA KAŽDOU KARTU
+9 CELKEM Můj tým se jmenuje
Zmrzlinový sendvič. - Dobře. - Zmrzlinový sendvič.
- Ty má každý rád. Fajn, jasně. Ty jim říkáš zmrzlinové sendviče. - Do toho, zmrzlinové sendviče.
- Ne, je to zmrzlinový send-vič. - Jako tým, dohromady.

- Viče?
- Má každý panáček jinou příchuť? Ano, tenhle je jahodovo-čokoládový,
což není moc běžná příchuť, ale chutnal by ti. Měl bych říct, že moji kluci jsou
pro případ prohry v sebevražedném paktu. - Páni.
- Jde jim o kejhák. - Ponuré. - Jsou to zmrzlinové sendviče...
- Jen chtějí vyhrát, strašně moc. Moment, zmrzlinové sendviče v sebevražedném
paktu, to znamená, že chtějí být snězeni. Zmrzlinové sendviče musí vyhrát,
protože nemám ráda umírání, ale jestli umřou,
můžeme je sníst. - Můj tým se jmenuje
Boží roboti.

- Dobře. - Boží roboti!
- Jo? Tým Boží roboti je boží, protože to jsou roboti, a mají to v názvu:
Boží roboti. - Bože! Já jsem zablokovaná.
- Máš jméno pro tým? - Bez jména nemůžeš hrát.
- Jsou už přece v pyramidě. Napadly mě Černé roztleskávačky,
ale to není ono. Černí jako moje duše,
budou to Gotikové.

Ještě se to změní, za chodu. Umístíš na tu cestu
nějakou figurku? - Vlastně bych tu cestu ráda
vyzkoušela. - Tady máš. - No, já jen...
- Blahopřeju. - Jo. CESTA ZÍSKÁVÁ BODY, KDYŽ JI NA OBOU KONCÍCH
UZAVÍRÁ KŘIŽOVATKA, MĚSTO NEBO KLÁŠTER. +1 ZA KAŽDOU KARTU Tým Požitkáři, milionáři, miliardáři... Chci děckám dát vědět, že tým
Požitkářů je nenucený.

Já jen, prostě... Vidíte to, přímo tady. Žiješ jen jednou. Ty chceš, víš,
ty musíš přidávat k řece. - Řece? - Takže chceš přidat...
- Zapomněl jsem na řeku. Takže vlastně musíš přidat něco
k řece, a to jde jen takhle. - A zaberu město, beru si město.
- To je dobrý tah. MĚSTA ZÍSKÁVAJÍ BODY, KDYŽ JSOU
OHRANIČENA HRADBAMI ZE VŠECH STRAN.

+2 ZA KAŽDOU KARTU UZAVŘENÁ MĚSTA S ERBEM
VÁM PŘINESOU +2 BODY NAVÍC - Vzrušující.
- Mrkejte, další řeky. Dobře. - Hotovo. - Chceš
farmařit? Ne, žadný sedlák? Teď jsi na řadě ty. Máš pravdu,
teď jedu já. Na přikládání sedláků je sice ještě brzo,
ale asi mám teď chuť přiložit tam sedláka.

Když položím ho sem, tak... myslím, že udělá...
tak tě dáme sem. Takže pořád nevím,
jestli sedlákem tě udělám... Nechceš doprovodný zpěv? - Dej tam sedláka...
- Pochlapím se - a dám tam toho sedláka.
- Budu tvůj manažer. Umístění sedláka tak brzo
je vysoce riskantní strategie. Buď to na konci hry
přinese 12 nebo 15 bodů, anebo z toho
nebude vůbec nic.

- Mám most.
- Gratuluju. Jo, mám z toho docela radost, nejspíš. Mám skvělý tip k přiložení. - Nemůžu ji dát nikam jinam.
- Já vím. Tak to prostě je. - Vsadím se, že tohle bude jezero.
- Měl jsi zjevení? - Osvítilo tě.


- Určitě to bude jezero. Připraveni? Tak se
podíváme, je to jezero. - Dobře. - Pomůžu ti a umístím
ho za tebe. - Bože, ty jseš hodnej. No, dobře.
Můžeš, můžeš... můžeš farmařit, jestli chceš.
Kumaile? Vyber si z jedné hromádky,
právě jsem je rovnoměrně rozdělil, abychom si z nich mohli brát. Dal jsi k nám ty vítězné? Vítězné jsou u mě.

- Páni.
- Podívejte se! Jak nudné. Asi si...
tak trochu... - přiložím sem.
- Jo, dobrý tah. Tím jsi mi to ztížil
a pomůže to - tvému klášteru. - Hodí se
tu dát chlapíka, nebo nemůžu? Můžeš, pokud chceš, protože skoro
určitě budu chtít tu cestu uzavřít, - abych mohl uzavřít tohle město.


- A to se mi bude hodit? Ano, můžeš to udělat. Tak se na to podíveme,
myslím, že tenhle kousek půjde sem. A tenhle chlapík půjde sem. A rovnou si
posbírám body, protože to je uzavřená cesta,
takže dva body pro tým Boží roboti. V Carcassone existuje riziko, že přiložíte
panáčka a už ho nedostanete zpátky. A jak se bude blížit konec, můžete mít plno příležitostí,
ale málo figurek.

Takže rychlé zahrání dvou-, tří-
nebo šestibodového lupiče vám umožní mít pořád v ruce
nějakou figurku na zbytek hry. To je vše, hra
končí. Díky všem. - To se hodí.
- Vážně, náhlá smrt? - Dva body stačej.
- Fajn, moji kluci umírají. Kluci, jste mrtví. - Šťastný konec.
- Oni ze sebevraždy nemají radost. Já mám radost, protože si všichni
můžeme dát zmrzlinové sendviče.

Jsou vynikající. Postav ty figurky, nemůžou ležet,
protože nejsou sedláci. - Dobrá, hotovo. - Sedláci jsou líní?
- FIGURKY SEDLÁKŮ MUSÍ LEŽET Sedláci musí ležet. Hodně lidí to říká, ale myslím,
že to znamená, že mají hodně práce - s tím, jak dávají obličej na zem.
- Ale ne! Pracují velmi tvrdě
a možná jsou to ustaraní sedláci. - To je vše, co máme.


- Vše, co víme. Podívej, už jsi snad
byl v Carcassone? Já ne, nezlobte se,
buďme přátelé. - Ale v Nice se mi líbilo.
- Tam mají skvělou kuchyni. - A dáš ho tam? - Ano.
- Přímo sem a rovnou si ho vem. A za to tady
získáváš dva body. Nejsou to čtyři?
Myslela jsem... - Jo, jsou to čtyři.
- Koukám, že jedeš na výhru. Moje chyba, každý
čtverec je za 2 body.

Děkuju, že sis všimla. Takže teď nemůžu
hrát nikde jinde než... - tady
- Jo. - Můžeš to zahrát...
- Můžeš to zahrát tam nebo, pokud nechceš
pokračovat ve stavbě cesty, můžeš spojit louku z téhle
karty s jakoukoliv jinou loukou. Když chceš třeba rozšířit tuhle
louku, můžeš udělat třeba tohle. - To je pro mě výhodné.


- Ano, je. A teď si vezmu
tohle a dám to sem. - Na tu cestu dám lupiče, to je
jeden, dva, tři, čtyři body. - Bože. Vezmu chlapíka
a posunu ho na šestku. - Já říkám, že Will vyhraje.
- Co se děje? - Lidi, - na to je příliš brzo.
- Ty už to hraješ tisíce let. Ano, je pravda, že jsem se vrátil
v čase a vynalezl jsem farmaření, aby jednoho dne
mohla vzniknout tato hra. Odehrál jsem stovky hodin Carcassone, tu hru jsem si koupil,
jakmile byla k mání a v momentě, kdy byla dostupná
pro iOS, jsem si koupil digitální verzi.

Myslím, že Wil má větší šanci než my
tuhle hru vyhrát, protože ji nejvíc zná. Ale myslím, že když to půjde
po mém, bude se mi docela dařit. Takhle je docela záludná,
protože můžu jen... jen... to... všechno... rozšířit. Proč se ti to
nelíbí?

Právě jsi... - Bude to velké, nikdy to neuzavřu.
- Už je to tu zase. - Můžu udělat tohle, přiložit jižně
od té křižovatky? - Takhle? Jo, perfektní. Paráda. Takže... je pro mě výhodné udělat tohle? Je to dobré,
protože si rozšíříš cestu, a taky je to dobré pro mě,
protože mi přidáš body k městu, takže je tenhle tah lepší
pro mě, ale i tak ti ho schvaluju.

- Protože se ti hodí!
- Přesně. Co kdybych ho dal sem
a tohohle chlapíka sem? Pak bych mu možná
mohl ukrást město. Dobře, to taky
bude fungovat. - Chceš do týmu Požitkáři 42078?
- O těch číslech nebyla řeč. - Podívej...
- Žádný čísla. Kašli na čísla.

Takže já pokračuju
a přiložím sem. Pro ty, co se učí
pravidla s námi, dal jsem kartu sem,
ale nemůžu nic udělat. Nemůžu na ni položit sedláka,
protože ho na téhle louce už má Nika. Nemůžu na ni položit ani rytíře,
protože ve městě už jeden je a stejně tak na ni nemůžu dát lupiče,
protože na cestě už jeden je. Takže mohu jedině rozšířit
město, a tím můj tah končí. Hej, mám tu nějaké věci.

Tak vzrušující. Rozšiřuješ svůj obchoďák. Obchoďák? To už jsem zpátky u Černých
roztleskávaček? Jsme Gotici. Tak jsem se ujal vedení a... je to asi ten nejlepší pocit na světě. Páni. Dva, čtyři,
šest bodů pro mě. Wil vede, to je ten nejhorší
pocit, jaký jsem kdy zažil. Tady, přímo na mé
cestě, tak to děláme.

- Mám body!
- Máš jeden, dva, tři body za cestu. Niko, ty jdeš... Roztleskávejte mě
cestou! Jo, jo, jo... Niky, Niky, má tři body! Toť vše, co mám. Už nic nemám. - Já to přiložím...
- Vážně? No, nevím. Když lidé hrají tuto hru, mají určitou strategii.


Moje strategie je nemít strategii. A lidi to rozhodí,
nevědí, co se děje. Soudíme tě. - To všichni.
- Ať uděláš cokoliv. Je to na internetu,
všichni už mě odsoudili. - Chudáčku.
- Dobře. Co kdybych...
Můžu ho dát támhle k řece? - Nemůžu uvěřit, žes ho tam dal.
- Ježíši, to bylo odvážné rozhodnutí. - To je ňouma.


- Co? - Kristepane!
- Teď už to máme v kapse. Víte co? Žiješ jen jednou. Já tě tak nesnáším. Dýchám ti na záda, robote.
Za chvíli tě předběhnu. Jedem! Chci si něco ujasnit, Požitkáři hrají proti všem ostatním. - Můžu použít jednu z těchhle?
- Rozhodně, kteroukoliv. - Vítězná kupka? Ano.

Ne. S tímhle nic nezmůžu. - Můžeš přiložit k její
kartě, támhle. - Jo. Sem? - Sem. - To mi pomůže.
- Nedělej to! Tím jí pomůžeš,
ale můžeš ji dát sem. - To je zlomyslný.
- Pak dáš svou figurku sem
a připojíš se na její obchoďák.

Chtěl jsem se přidat
k obchoďáku, protože se zvětšoval a hodně se o něm psalo v novinách. Četl jsem o něm v LA Weekly a rád bych tam otevřel
Panda Express, protože... mi přijde, že by měl
být v každém obchoďáku. Jsem na řadě. Podívejte se na to! - Myslím, že tenhle dílek se
přiblíží a půjde přímo sem...

- Ale ne! A tenhle rytíř
půjde sem, víte proč? Tvůj obchoďák
potřebuje nové věci. Ne, obchoďák nic nepotřebuje,
vy jen zneužíváte můj prostor! Jsem trochu starší než Nika a i když se mi
ten její gotiobchoďák líbí, chybí mu ten správný
osobitý styl. Takže otvírám obchod,
kde se prodávají jen The Cure, Bauhaus, Siuxies
and The Banshees, Joy Division a vedlejšák Petera
Murphyho, Dalis Car.

Takže, teď chceš
mír? Chceš mír? Když se mi začalo dařit?
Ne, díky. Ne, ne...ty máš Panda
Express! To fakt nic... - To ti nic nenese?
- Který obchoďák nemá Panda Express? - Nejsi obchoďák.
- Nejsi obchoďák. - Jsi jen...
- Jsi jen sbírka obchodů. Opravdu doufám,
že dokončí ten obchoďák, a já se pak přiživím na její práci
se svým malým Panda Expressem.

Když jste první, kdo založí podnik
nebo máte jako první skvělý nápad, - budou vás nenávidět.
- Můžu dostat jinou? - Ne. Dostal jsi ji. Ne,
nemůžeš, musíš s ní hrát. Můžeš ji dát
sem nebo sem. - To by se ti líbilo.
- Sem ji dát nemůžeš. Já tím nechi nikomu
pomoct, nebudu pomáhat. Přímo tam, celé tvoje.

- Tam je to celé tvé.
- Mám nula bodů a zase nic. - Perfektní.
- Máš panáčka? - Dej ho tam a město je tvoje.
- Proč? Mám poslední dva. - Dobře.
- Ty plýtváš panáčkama! Ne, on hraje s vizí. Já to vidím,
vidím to. Má na to. Neumím to,
mám nula bodů. Prý na tom není nic špatného,
ale moc jim nevěřím, když mám furt nula bodů.

Není na tom špatně,
jen má hodně nulových bodů. Říká tak málo bodů,
že nemá žádné body. Carcassone jsem nikdy nehrál,
ale vím, že potřebuju body. Kumaile, na stole
máš spoustu bodů. Jsi připravený nám všem
ještě ukázat, zač je toho loket. A ty radši kňouráš a mluvíš
o sebevraždných paktech. Chlape, dej se dohromady!

Fajn, jo... Co to bylo? Myslel
jsem, že to byla tahle... - Neměl jsi víru.
- Ale měl. - Měl jsi ji a pak se změnila.
- Já jsem to změnil. - To je kouzlo. - Poprvé v
životě získám nějaké body. - Tady to je. A máš to.
- Jo. - Nebo tuhle. - Ne, když ji
dáš sem, dostaneš zpátky figurku. - Jo, dám ji tam.

- Víš, jak jsi
stresoval, že nemáš figurky? - Už mám dvě.
- Teď už je v podstatě mám. - Chceš se posunout?
- Ne, udělej to ty. - Předstírej, že je to pravé.
- Dobře, takže je to... je to zmrzlinový...
Ne, ani náhodou, ne. Takže... Kumail konečně zabodoval.
To se dalo čekat. Říkal jsem, že získá body. Ta hra je
příliš dlouhá na to, aby zůstal na nule. Jsem tu, abych všechny podpořila. - Vážně?


- Jsem tu pro tebe. - Fajn, Jessie.
- Gotické roztleskávačky. Hej, lidi, snažte se! Rozsteskej Požitkáře. - A jéje!
- Nesnáším svůj život i tebe! Proč sis vzal tu kartu? Panebože. No tak, můžeš ji dát sem. - Mohl bych ji tam dát...


- Jasně. ...ale neudělám to. - Dáš ji do svého minimartu?
- Dám ji do svého minimartu. - Začínáš budovat vlastní impérium?
- Ano. Hodně štěstí. Stavím konkureční obchoďák, ale my budeme
sdružovat luxusní butiky. A budeme prodávat jen lidem,
co mají opravdové peníze. Kdyby vznikl celý
obchoďák Požitkářů, bude asi hodně populární,
ale nepůjde tam nikdo, koho znám.

Můžu něco říct?
Wile, jsem na tvé straně. Hraju s tebou. A teď
vyhraju, když vyhraješ ty. - Ano. - Ale my nejsme tým.
- Teď jsme spojenci, brouku. Radši bych se spojila se Zmrzlinovým
sendvičem než s Požitkářema. Jsem taky tvůj spojenec,
protože jsme v tomhle minimarketu spolu Požitkáři teď musí porazit vás tři? - Není problém.


- Nemáme ho rádi. 420! Požitkáři se nikomu
nelíběj asi kvůli tomu, že je nechápou... a kvůli Martymu McFlyovi. Požitkáři si rádi užívají,
ale taky dělají bordel. Vlastně nevím, kam ji chci
dát. Jsem z toho docela vedle. - Je to jednoduché. Můžeš sem, sem...
- A co sem? Tam taky. Pokud půjdeš sem, tak to
tu celé nádherně rozdrbeš.

- Ale to je její...
- To se mi hodí. Proč to chceš dělat? To se pak nedá
nikdy uzavřít, protože už to nepůjde. Kvůli tobě. - Ale vážně.
- Kdo by tam chtěl Panda Express? - Všichni...
- Zeptej se sám sebe. - Je skvělý.
- Tenhle chlápek. Ale ty už neuzavřeš svůj kláštěr. - Jsem s tím smířená.


- Rozsteskávačka, a tak mstivá. V manifestu Gotických roztleskávaček
se píše, že když nevyhraješ, máš šířit nenávist,
aby nevyhrál nikdo. Vypadá to, že v gotiobchoďáku
se sešli stavitelé a uvědomili si, že by je úplně nejvíc zarmoutilo,
kdyby ho nedostavěli. Mému Panda Expressu se v tom
opuštěném obchoďáku docela daří. A víte proč? Když jdu do Panda
Expressu, nečekám dostavěné zdi, chci kuře na pomerančích a další věci,
které nejsou zdravé, ale skvěle chutnají. - Ano.


- Aha. - Dáš ho přímo tam?
- Jo. - Dobře, máš to mít.
- To je konec... Ne. Takže pro stavbu města
už teď zbývá jen jedna karta z celé té kupky. Nutně ji potřebuju. - Mohl bych...
- Jo, to můžeš udělat. Dobře. No a teď, teď to bude
jako v pokeru - rozdělíme stůl - a všechno to tady sloučíme.


- Jdi na to. Ale ne! To je ta karta. Já jsem ten,
kdo je sloučil. Já jsem je sloučil! - Ne, ne, ne, ne.
- Brali jste od nás. - Ne, ne, ne... sem, sem, sem...
- To je zvrat! Ale ne, pro tebe
to nic neznamená.

Neznamená, jen
trochu, jsou to čtyři body. - Pro toho chlapa...
- Připraven, 24? A mám čtyři body. Wil tu kartu dostal.
Samozřejmě. Na jednu stranu s Kamailem soucítím
a mrzí mě, že jsem si vytáhl jeho kartu, ale na druhou stanu jsem obvykle ten,
kdo má podobnou smůlu. Takže si právě teď... vychutnávám koktej z Kamailových
slz a chutná fakt dobře. - Jak jsi mohl?


- To si nezasloužím. Jedině já můžu stavět tak rychle. Možná to nebylo to nejlepší místo.
Asi bych získal víc bodů, kdybych... Jo, byla to chyba.
Měl jsem ji dát sem, protože to je 9 bodů a já ji dal
sem, a to jsou jen 4 body. A to je velká,
velká... velká chyba. Evidentně špatně použil jedinou
kartu, kterou jsem potřeboval. Díky. - Já ani nevím...


- Na chvíli jsem se přestal soustředit. - Ne. To pro mě není dobré.
- Je to. A to proto, že vy mě porazíte
pomocí bodů za louky. - Tři.
- No, možná. Jestli prohraju o pět bodů,
tak budu pěkně zuřit. Ne u stolu, ale v TableTopu. Celou budovu převrátím na ruby. Rozhodím celej Internet,
podpálím YouTube. - Už je skoro konec.

- Ne, chtěla bych
to dokončit, dodělat, dostat zpět. Hurá! Přestírejme, že tam je panáček.
"Jsem panáček." Děkuju a je zpátky.
Získávám čtyři body. - Tvůj panáček se prodloužil.
- Ty jsi pro mě něco uzavřela? Zmlkni. - Můj panáček se prodloužil?
Jo, tvůj... - Tenhle, tady? Je hotový? - To je on?
- Dostaneš ho zpět, Kamaile. Dobře, dostaneš jeden, dva, tři,
čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět bodů.

- Navíc ještě dostaneš panáčka ze stolu...
- Stále daleko za ostatními. Hele a já dostanu,
dostanu, dostanu... - čtyři.
- Skončilas? Ano, skončila, dala jsem je
tam a pak zpátky. Body, skvělé... body,
skvělé... hurá, body! - Nějak moc robotické.
- Mně se to líbilo. - Robot. - Robot.
- Není teď na tahu? Ne, vždyť jsi teď hrál ty.


Do haj*lu! - To je tvoje.
- Promiň. Wil chce tak moc vyhrát, že ani... Vy doma ani netušíte, jak moc chce vlastně vyhrát. Je to šílené. - Jeď, jeď, jeď... sakra!
- Je naštvanej. - Dej ji sem. - Ne. - Jo, dej ji sem.
- Víš, co to je? To je osud. Je to síla...

motýlích křídel. - Dva, čtyři, šest, osm,
to je 10 bodů. - Motýl vede. - Na vítězství...
- 10 bodů. - Proč 10? - Teď to musíme pohlídat.
- Devět plus osm je 17. Bože můj! Já už dál nemůžu, hotovo.
To byl můj poslední tah. Můj poslední tah vytvořil motýla,
nikdy jsem nebyl šťastnější. Wile...

chci, abys vyhrál. - Jak ti s tím můžu pomoct?
- Nijak. Máš panáčka? - Jo.
- Tak ho, tak ho dej někam... Dej tu kartu sem, polož na ni
panáčka a na konci získáš bod. Dostane dva,
protože je tam erb. - Ne, jo, jo, máš pravdu.
- Jo, bod navíc za erb. Cesta, škoda.


Mohla to být ta druhá věc, což je horší. Je to trojka, tři,
je to všude trojka. Takže to půjde sem... Nemůžu se dočkat,
až uvidím, co je na té kartě. - Dobře.
- Fajn, fajn... - Co tam máš? Dobře, to je jedno, takže... - Dobře.
- Cítím se jako Rudi. - Možná že bůh existuje.


- Taky tam dám figurku, za poslední bod. Pojďme se podívat, co se děje. Takže teď je čas spočítat
body, jsem stále poslední. Ale začínám z toho mít dobrý pocit,
mám tam hodně figurek. Mimochodem, tohle je jediná hra,
co jsem kdy hrál, u které víte, kdo vyhrál až asi
deset minut po skončení hry. "Dobře, konec hry!
Vytáhněte kalkulačky!" První věc, kterou počítáme
na konci hry, jsou cesty. Každý rytíř na neuzavřené
cestě získává jeden bod za každou kartu,
která není uzavřena, takže jeden, dva,
tři body pro tohohle chlapíka.

Čtyři, pět, šest,
sedm, osm... takže to stoupne
z 28 na 36. Dobře. Má někdo...
kdo je ještě na cestě? Ty jsi na cestě, takže získáváš
jeden, dva, tři... - Jasně.
- Dobře. A čtyři, tady. Takže ti přidáme čtyři body,
z 24 na 28.

Cesty jsou vyřízené. Ne, pardon, promiň.
Ty jsi na cestě, za tři. Jeden, dva, tři.
Tak tě posuneme o tři. Bože můj. Kdyby to takhle dělali v basketu:
Pojďme si to sečíst, ať víme, kdo vyhrál. - Proto jsem říkal...
- Proto je basket nuda. Dobře, teď...
pojďme spočítat města. Za každou kartu
v neuzavřeném městě získáte bod plus jeden bod za každý erb,
který je v daném městě.

- Nejdřív Kumail.
- To jsou 2. - To jsou 2 body. To je jeden, dva, tři,
čtyři, pět, šest bodů. Podívejte se, podívejte se
na něj. On to vyhraje. Jeden, dva, tři,
čtyři, pět bodů. Dobře. A tohle je bod navíc. Teď spočítáme body z mých měst. To je jeden, dva, tři, čtyři, pět. A to je jediný
rytíř, kterého mám.

A teď tvoje města.
Jeden, dva, tři, čtyři, pět. Dobře. Dobře. Šest, sedm, osm,
devět, deset, jedenáct. To tě posouvá z 28 na 39. A teď spočítáme... a pardon, ještě tady.
Jeden, dva, tři, čtyři, pět. Já na tebe podvědomě zapomínám,
protože s tebou nechci prohrát ani bod. Takže to máme všechna města,
a teď spočítáme mužské a ženské kláštery.

Podle toho, kdo to říká. A získáváte jeden bod za klášter
a jeden za každou kartu kolem. Takže Kumaile, ty dostaneš
za tohohle chlapíka osm. A ty máš...
máš dalšího tady. A to dá dalších osm. No, ty získáváš jeden,
dva, tři, čtyři, pět. Šest, promiň.
Je to šest. - To tě posouvá z 39 na 46.

- S tímhle
systémem by basket nikdo nesledoval. - Já jo. - Já taky.
- Díval bych se, kdyby to byl hokej. Díval bych se na basket,
kdyby to byl hokej. Kolik jsme udělali faulů?
A kolik máme košů? A pak začne matika. Než spočítáme sedláky,
chtěl bych se u něčeho pozastavit. Přesně kvůli tomuhle jsou
evropské deskovky nejlepší. Ty sis myslel,
že jsi úplně v háji. - Dostali jsme se na konec hry...


- Já si tím byl jistý. Jsme teď na úplném konci hry
a děláme konečné sčítání bodů. První a poslední místo
od sebe dělí čtyři body. Tohle je pro mě
nejnapínavější část Carcassone. Jsme všichni napnutí,
obvykle to tak je, a teď uvidíme,
čí dlouhodobá strategie se vyplatila. Je načase spočítat louky. Jsem poslední,
takže nejdřív spočítáme ty moje. Moje louka je tady, takže získávám
tři, šest, devět bodů za tuto louku.

To mě posouvá ze 41 na 50. - Tahle louka je...
- Bože, ty to vyhraješ. - Tři, šest, - devět...
- Už mlč. - ...dvanáct, patnáct.
- Patnáct? - Jo? Vzpomínáte na tu figurku,
o kterou jsem se bál? Přinesla mi 15 bodů. Dlouhodobá strategie
se opravdu vyplatila. Takže to mě posouvá na 65,
což je můj finální počet bodů.

- Teď spočítáme... ty nemáš louky.
- Já jsem skončil. Tohle je konec Požitkářů,
jejich jméno už nikdy nevyslovím. - Ty máš louky. - Ano, mám...
- Získáváš tři za tohohle chlapíka. A tenhle nic nezískal. - Louky byly důležitou součástí mé strategie.
- 2 SEDLÁCI NA STEJNÉ LOUCE PŘEBÍJÍ 1 SEDLÁKA Myslela jsem napřed,
ale nakonec z toho nic nemám. A pak Kamail, musíš z toho mít skvělý
pocit. Získáváš tři, šest, devět bodů, a to tě posouvá na 52 bodů.

Ty v*le, já vyhrál! - Já jsem druhej!
- Já porazila Jesseho! Ty jsi poslední,
to je paráda! Nejsi vítěz. - To je fakt paráda!
- Vyhráli jsne! Skončil, skončil jsem druhý,
a ani nevím, co jsem dělal. Říkala jsem ti,
že hraješ dlouhodobou strategii. A z něj jsem měla strach,
jasnej adept na vítěze.

Ano! Ale ta krabice byla plná včel... Vítejte na gauči poražených,
jsem váš hostitel, Wil Weaton, dočasně. Chtěl bych
přivítat dnešní hosty: Prosím, Niko, pojď mezi nás
a pohodlně se posaď. Niko, ty jsi prý nedávno
zbavila svět dětské obrny. - Ano, to je moje práce.
- Výborně. Kumaile Nanjiami,
pojďte k nám.

Rád vás vidím.
Jak se daří? Vy jste prý nedávno
postavil mrakodrap z másla. Jo, stálo mě to spoustu kokainu. To je v pořádku.
Zajímavá... volba, jasně. Dobře, a Jesse,
ahoj, jak se vede tobě? Ty jsi prý ve svém pořadu
nedávno snědl mrakodrap z másla. Ano, hodně kokainu... Rád bych smekl před vašimi
úspěchy mimo tuto show.

A teď půjdu popřát sám sobě
k mým úspěchům v této show! Já si nepřipadám jako poražený. Víte, kdo by se tak měl cítit? - Kdo? Já?
- Jesse? Podle mě jo.
Jesse byl poslední. Ten pocit dobře zná. Wile Wheatone, mám ohromnou
radost, že jste dorazil. Jsem velký fanda vašeho podcastu
Radio Free Burrito, radiofreeburrito.com.

Jenom buďte příště
při výhře trochu skromnější. U gauče poražených
jste se choval nevhodně. Ale získal jte nám certifikát
a tom to celé je. Takže vám teď, pane Wheatone,
předám váš vlastní certifikát úžasnosti od TableTopu. S dovolením
vám ho podepíši... a teď vám dám pečet, abyste věděl,
že to je oficiální.

Zajímalo by mě,
jestli chcete pronést řeč. Ano, rád bych něco řekl. Zdá se, že všechny ty hodiny hraní
Carcassone na mém iPadu na záchodě se konečně vyplatily. - Jsem na tebe moc pyšný.
- Nápodobně. - Víš, že zníš jako ta mluvící figurka?
- Jo, mám tě rád. Já tě mám taky rád.
Pojďme si užít náš vysněný den. To zní, jako kdybys
chtěl jít masturbovat...

Uvidíme se v příštím TableTopu.
Hrajte hry a na viděnou! - Jo, hrajte hry...
- No tak, pojď už. Překlad: sethe
Korekce: BugHer0
www.videacesky.cz