Dostaňte se k Alexovi co nejblíže, aniž by si vás všiml

To je vzrušující. Alex stojí na mostě v dáli s baterkami na hlavě. Na kterém mostě? Aha, to je… Mává, super. Dostaňte se k Alexovi co nejblíže, aniž by si vás všiml. - Alex se skrčí za zdí na 10 vteřin. - Pak se z ní vynoří na 10 vteřin. Pak se znovu skrčí na 10 vteřin. A tak dále, dokud si vás nevšimne.



Hra začíná, až se Alex za jednu minutu poprvé skrčí. Tak to je hustý. - Bavilo vás to? - Jo. - Ano. Začneme se dvěma lidmi, kteří neodpověděli. - Podívejme se. - Pochopíš proč. Sian-ha a Sinha. To je směšný. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset. Je pryč.



Nevidí mě, nevidí mě. Nevím, kudy jít. Dolů. Teď by měl být nahoře. - Nikde nikdo. - Už nevím, kdy je nahoře a kdy dole. Asi jsem se dostal do menší šlamastyky. Teď by měl být nahoře. Dole, je dole, je dole.



Je nahoře. Vidí mě? Vidím světlo, teď by měl být nahoře. Nevím, jestli je nahoře, nebo dole. Nevím, jestli je nahoře, nebo dole. A jéje, už ji vidím. - Musí být dole, musí být dole. - Sian Gibson, viděl jsem, jak běžíš před hlavní budovou. Ne, to byla liška.



Liška v montérkách. Já jsem v tomhle na ho*no. - Nemůžeme prostě hrát dál? - Dobře. - Mám se zase skrčit? - Jo. Jdu dolů. Paule Sinho, právě jsem viděl, jak vstupuješ do budovy hlavního nádraží. - To není možný.



- Naměřím tuto vzdálenost. Na tohle nejsou moje nohy stavěný. Dolů, nahoru. Pořád tě vidím. Sian, vidím tvoje nohy pod tabulí. - To ne. - Měj se. To je nemožný. - Bylo to hrozně těžký. - Vrátil jsem se do školních let, protože při každý hře byl někdo, kdo prohrál, ale říkal: Ne, ne, hrajeme dál, - protože mě nikdo nechytil.



- Ale ten den hrozně svítilo slunce, - takže jsem neviděla ty baterky. - Tak to tě dáme na první místo. Sian se ode mě dostala do vzdálenosti 181 metrů. - Jo! - Paul 193 metrů ode mě. - Cos myslel tím, že na to nemáš nohy? - Je mi 48, Gregu. To i Zole Budd a ta si nestěžuje. To máš velmi zajímavou statistiku hned takhle po ruce.



Další na řadě je Iain, co má ve jméně dvě „i“, a Lou, která nemá dvě „i“ ve jméně, ale má dvě „s“ v příjmení, takže taky super. Kde jsi? Je nahoře. Všimne si mě, když jsem koš? To mi trochu vzalo vítr z plachet. Vidím tě. Zůstaň tam, kde jsi. Asi jsem se mohl dostat blíž, ale říkal jsem si, že tohle stačí.



Iaine, byl jsi jako olympijský atlet. - Baculatý olympijský atlet. - Ale podle mě Lou měla srdce olympijského šampiona. Lou běžela až úplně do konce. Ale Iain se skoro až arogantně zastavil na schodech. - No… Dobře. - Je to skoro jako příběh o Rockym, outsider s košem na hlavě, co přichází z chudé čtvrti u nádraží. - Já… To… - Ty s tvou běžeckou historií na Harvardu. Řekl sis, žes udělal dost.



Ale chudá dívka s košem a těžkým osudem… Táta byl ve vězení aspoň dvakrát. No samozřejmě. Nedávala by sis koš na hlavu, kdyby to býval dobrej táta. Ale dle pravidel jsem je oba spatřil ve stejnou chvíli na schodech. Tak to vzalo mému příběhu vítr z plachet. - Chceš ten vítr zpátky? - Ano. Na řadě je poslední člověk, uvidíme, jak zvládne tento úkol. Joe Thomas. Dobře. Kde jsi?



No tak. Musí být poblíž. Slyším ho. Slyším ho. Kde je? - Vidím tě. - Našel jsem Ala. - Dostal ses na metr ode mě. - Na objímací vzdálenost. Ano.



- Zůstaneš tu? - Pokud můžu. - Je tu docela hezky. - Jeden z nás musí jít. - Aha, tak já půjdu. - Tudy. - Měj se. - Měj se, Joe. Nevím co, ale něco v té chvíli bylo špatně. Nebyla mezi námi žádná chemie. Nebylo jasné, jak to má skončit. Bylo z vás cítit rozpaky, když jsi doběhl, nevím, o co mezi vámi šlo.



Já taky ne. Nevím, o co v tu chvíli šlo. Ale do té doby to bylo ukázkové. Podle mě to bylo velmi sexy. - Asi jsi měl radost, Joe. - Bylo to fajn, měl jsem chvilku pro sebe. Podle mě je jasné, že Joe podal mimořádný výkon. - Dostal se na metr ode mě. - Nádhera. - A co nějaké výsledky? - Bod Paulovi, dva body Sian. Iain a Lou se dostali stejně daleko, - takže oba mají 4 body.



- Překvapivé, ale fajn. A vítězem s pěti body se bezpochyby stává Joe Thomas! Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz