Poznali byste fotku své vlastní ruky, kdyby se nacházela mezi třemi tisíci dalšími? Odpověď na tuto otázku dostávají alespoň Dara Ó Briain, Fern Brady, John Kearns, Munya Chawawa a Sarah Millican v této epizodě Taskmastera.
Kdo nakonec vyhrál?
Do toho sestřihu bohužel nezahrnuli ani výsledné bodování, ani výkon Sarah, který byl opravdu originální. Když jí Alex fotil ruku, nepoložila ji na stůl jako ostatní, ale držela ji v pěst. Najít jedinou pěstičku mezi třemi tisíci rukou tak pro ni bylo výrazně snazší. Svou ruku našla na první dobrou a obdržela pět bodů.
Spolu s ní obdržel pět bodů i Munya, který taktéž vyčerpal jen jeden tip. Dara ani John neobdrželi žádný bod, jelikož svou ruku vůbec nenašli. Fern tak dostala čtyři body jako druhá nejlepší, ačkoliv na to padlo 504 tipů.
Vysvětlivka: Desert Island Discs je rozhlasový program vysílaný na BBC Radio 4. Přečíst si o něm můžete i na české Wikipedii.
To nevěstí nic dobrého. - Munyo!
- Přinesl jsem si pomocníka. Unesl jsem ho. Polož dlaň na stůl. Najděte hřbet své ruky. To ne! Nejméně špatných tipů vyhrává. Máte na to maximálně 20 minut.
Čas vám začne běžet,
až Alex na ruku udělá slovní narážku. To by mi nemělo dělat problém,
protože mám fakt velký divný ruce. Takový pokrývačský. Začátek je na dosah ruky. Neboj se, jsi v dobrých rukou. To byla ta narážka? Fajn. Máš volnou ruku. - Vysvětli to, prosím.
- Když do domu přijeli poprvé, vyfotil jsem jim ruce. A v té garáži byly další tři tisíce rukou. Ruce našich diváků.
Děkujeme za ně, pokud jste je poslali. První lidé, které uvidíme,
mají podobné ruce. Všechny čtyři jsou krásné a hebké,
patří Darovi a Johnovi. Kdysi jsem v pořadu Desert Island Discs
slyšel někoho, kdo hrál na piano a díval se na své ruce a uvědomil si,
že se dívá na ruce svého otce.
Víš co, nehledám svoje ruce,
ale ruce svýho táty. Ty tu myslím nemáme. Ježíši Kriste. Můžu dostat nápovědu? Na prodej. Vyřadit tabule. 100 tipů. Můžu ti říct, na kterých tabulích není,
ale za každou tabuli zaplatíš 100 tipy. To není výhodný. Musí to jít nějak jinak, chytře. - Co je tohle?
- Na to bych nesahal. - Cože?
- Že bych na to nesahal. - Byla to tahle ruka, takže bez prstenu.
- Ruku sem, prosím. Levačku. Takže bez prstenu. Ta je čí? - To je první tip? - Ano.
- Špatně. - Do prdele. - Dobře, vyřaď dvě tabule.
- Tohle je pes. - Můžeš si sáhnout pro špatné prstíky.
- Tak tyhle. - Levý a pravý malíček.
- 200 tipů. - Půlka času pryč.
- Kolik je tu tabulí? - Osm. - Chci se zbavit sedmi.
- Ještě dvě. A je pryč!
Tady nejsem, tady nejsem, tady nejsem. - Tady jsem.
- To byl 701. tip. Ty vole. - Tahle.
- Ne. - Tahleta?
- Ne. - Ne říkáš rychle. Musí to být někde, odkud to uvidíš
a budeš moct říct, jo, to je ona.
- Tahle?
- Ne. - Tahle? - Ne.
- Zaváhal jsi. Bude někde tady. - Zbývá 30 vteřin.
- Z tohodle se zblázním. - Tahle.
- Ne. Musí být někde tady. Začal jsi váhat tady. Tahle? No tak! - Tahle.
- Ne. Tahle.
Tahle. - Tahle?
- Ne. Příliš mnoho rukou. Všechny vypadají stejně. Kde mám ruku? - Díky, Daro.
- To není fér. Je jich příliš. - Johne, když jsi mluvil o otci…
- Ano? - Co že to mělo znamenat? - Russell Watson.
- No? Vyprávěl, jak hrál jednou na piano
a řekl si: „Bože, mám tátovy ruce.“ Snažíš se tedy říct,
že operní zpěvák Russell Watson v rozhovoru, který jsi poslouchal,
řekl, že má stejné ruce jako táta, a to ovlivnilo tvůj přístup k tomu,
jak hledat svou ruku, ačkoliv jsi měl svou ruku před sebou?
- Proč jsi do toho tahal tátu?
- Je snazší hledat tátovy ruce než svoje. Daro, ty sis uškodil tím,
že sis zvolil špatnou ruku. Já totiž hledal ruce svý tety. Placido Domingo mi totiž kdysi řekl…
Johne, v jednu chvíli jsi podle mě
ukázal na černošskou ruku. Ta byla mýho táty. Další, kdo bude zkoušet hledat
svou ruku mezi třemi tisíci rukou, jsou Munya a Fern. Placák. No jo. Hej, počkat! Takže hledáme tlustou hranatou dlaň.
Ježiš, tahle je strašná.
Vypadá jako ďáblova ruka. Jsou tu dvě zrcadla.
Jedno na sobě má čtvereček, druhé nic. Musím to teda odrazit od druhého zrcadla. Když se mi podaří najít správný úhel,
ukáže to rovnou na mou ruku. Tak, a je to. To není moje ruka. Na prodej. Vyřadit tabule. Můžem to udělat?
Levý prostředníček a pravý malíček. Si myslíte, jak nejste chytrý. Nedělaj mi ty montérky velbloudí zářez? Netoč to, ty vole, co děláš? Chceš vyřadit ještě nějakou? Ano, levý prsteník.
Pravý prostředník. Levý ukazovák. Tak jo. Co to sakra?
Takže teď místo ruky
hledám maličký laserový puntík. - Tahle?
- Ta není tvá. - No jo, moc tlustá. Jo! Chceš něco slyšet? - Tohle je moje ruka.
- Zastavil jsem stopky. - Tahle! Tahle ruka!
- To je ono. To je moje ruka! Tak se to dělá!
Zasedla sis na jednu konkrétní ruku,
ale upřímně opravdu vypadala zvláštně. Urazila jsem hodně rukou, ale to proto,
že já sama svoje ruce nesnáším. Ano, hledala dehydratovanou ruku. Řekla „Jak se moje ruka ksichtí?“
a „Moje ruka nemá naběhlý žíly“. - Fakt jo?
- A pak ses zeptala, - kdo vymyslel pravou a levou
a k čemu jsou. - To je pravda! Munyo, pozorovat tebe bylo
jako sledovat díl Kriminálky, dokud jsi neoznámil,
že máš velbloudí zářez.
Chodíval jsem do Norwiche na laser game. A vždycky tam byli samí bývalí mariňáci, takže mě pokaždý okamžitě zabili. Musel jsem se naučit schovávat v rozích
a hledat odrazové plochy, abych je sestřelil seshora.
Takže jsem si po příchodu řekl: „Pro tohle jsem trénoval.“ Překlad: elcharvatova
www.videacesky.cz
ElTigre
95%10:11
95%10:58
92%11:54
93%11:45
99%12:03
99%11:21