Zpět na seznamTaskmaster4.7 (13 hodnocení)
ElTigrePublikováno: 3 let
Načítám přehrávač...
Zasáhněte letištní vozík jiným letištním vozíkem
10:58
6.9K zhlédnutí
ElTigreV aktuální 14. řadě Taskmastera soutěží Dara Ó Briain, Fern Brady, John Kearns, Munya Chawawa a Sarah Millican. My je poprvé uvidíme v něčem, co připomíná oblíbenou britskou hru bowls.
Čau, Alexi! Co děláš tam vzadu, ty trdlo? - Ahoj. - Ahoj, Saro. Je to tu fakt strašidelný. To se mi moc nepovedlo. Jejda. Postavte jeden vozík určitou vzdálenost od čáry. Poté zůstaňte za čárou a do vozíku nabořte jiným vozíkem. To je brnkačka.
Naprostá. Pokud první vozík zasáhnete jiným vozíkem, můžete první vozík posunout dál. S neúspěšnými vozíky nemůžete pohybovat. Nejvzdálenější zasažený vozík vyhrává. Máte 10 minut. Čas vám běží odteď. Ta kolečka si zatáčejí, jak chtějí. Třeba mi roky praxe nakupování v supermarketech pomůžou. Pohybovat se po opuštěném letišti je můj dětský sen.
Mě i tak prohledali. Je to klasická hra bowls s letištními vozíky. Začneme se Sarah a Fern. To není úplně snadný! Ale zábavný? Jeden metr. Trefila ses. - Takže ho můžu posunout sem?
- Kamkoliv chceš. Ne! Dobře, čím jsou dál, tím spíš odjedou jiným směrem. Ano! - To ne! - To bylo těsné. Přemýšlím, jestli to zapříčit. Nevím, co dělám, Alexi, ale zkusím to. - Jo! - Fajn. - Dotýká se to.
- Jo! - Dvojitý vozík. - Aha, tam byly dva! Řekl jsi: „Bav se, Sarah. Už si vůbec neužíváš.“ Tos mi řekl. Nejdřív to bolelo, ale vzala jsem si to k srdci a moc se bavím! Nejdřív jsem si myslela, že vám tím vytřu zrak a vy z toho budete celí paf. No tak! Jo! Minuta do konce. Alexi!
Zrovna jsem si uvědomila, že plýtvám energií, když jdu k té čáře, přitom to můžu poslat odsud, že jo? Takže se učíš? - Naser si. - Tak tak. To je tvůj poslední vozík. Ne! Vypadá to jako hřbitov vozíků, to je strašný. Že by? Jo!
- Ahoj. - Ahoj. Sarah, překvapila tě tvá energie? Bavila jsem se, ale nesnáším, když mi něco připomene, že pohyb není k zahození. Protože si nejdřív myslím, že je to k ničemu, ale pak si zacvičím a cítím se líp a jen si řeknu: Kurva. Kdybych rozdával bonusové body, což už nedělám, dostala bys ho za to, jak jsi Alexe poslala do prdele.
- Byl totiž zase pasivně agresivní. - Co udělal? - Řekl: „Takže se učíš, co?“ - Přesně. Povýšenec. To jsem se jen snažil být milý. Snažíš se, ale vypadá to, že nesnášíš ženy. A zase! Popojedem. Dobře. Další na řadě je J. K. Bowlingová, tedy John Kearns bowlující vozíky.
Pardon, moc se omlouvám. - Baví se. - To jo. Rozběhnu se. - Jde ti to, Johne. - Fakt? No teda. To musí být nemožné, ne? Ještě jsi neminul, Johne. Dobrá vzdálenost. Já ti nevím, zdá se to fakt daleko.
No tak! No tak, ty parchante. Jo! - Trefa, Johne. - Jojo, viděl jsem. Díky, Johne. Vypadal jsi jako atlet. Měl jsem pocit, že jsi byl pro bowlení letištních vozíků zrozen.
A to to ani nemyslím zle nebo sarkasticky jako on. Trochu se něčeho bojím. Čeho, Johne? Neukázali záběr na čáru a mou nohu. Máš pocit, žes čáru mohl překročit a my to krutě ukážeme až teď? Nebylo by to poprvé. Byl to nádherný pokus. Krása na pohled. - Ano.
- Ale musím vám ukázat… - můj nejoblíbenější záběr. - Dobře. - Podívejte se. - Podívejme se. Byl za čárou! Pokus platí! Daleko za čárou. Ještě zbývají dva. Jeden chytrý, jeden v kondici. Přichází O'Mozek versus O'Svaly. Začneme ambiciózně. Alexi, co celou sérii říkáš?
- Všechno nejlepší. - Všechno, nebo nic. A to udělám. Dáme jeden do banku, jak se mezi námi profesionály ve strkání vozíků říká. A máš jeden v banku. No tak! Úspěšný pokus. Tenhle nechceme. Tak tenhle. Potřebuji pomalý potlesk.
A zrychluj. Kdybys tleskal trochu vášnivěji, tohle by se nestalo. Dostal ses o metr dál. - Máš pocit, že jsem opatrný? - Trochu. I tak je v tom vidět síla. Dara Ó Briain tak daleko není. Ne, to ne, to nedělej. Nebo dělej.
Dělej. Dělej. Trefa! Nejněžnější dotek. No to je nádhera. No tak, trochu zahni. To je ono, tak to má být. No tak! Strkej, strkej, strkej! Momentík! I když… No… Dobře. Deset vteřin.
Nezastavuj. Jo! Munyo, patříš mezi nejsebevědomější lidi, co jsme tu měli. Ať už je to jakýkoliv úkol, Munya si řekne: V tomhle zaválím. A věřím mu to pokaždý! Evidentně ses nebál předvést. Byl tam hod kladivem, hod diskem, skok do dálky, týmová práce, dal jsem vám celou olympiádu.
Týmová práce, jo? Viděli jsme ale také muže, který bowlení s vozíky bere velmi vážně. Musíte to brát vážně, pokud chcete být na mé úrovni. Při posledním pokusu jsi do toho dostal trochu faleš. Musel jsem. Ta hranice je velmi tenká. Každá letištní hala je jiná. Hodně díky tomu cestuju. V Evropě je staví pro rychlost. Co jsi to, Munyo, říkal na začátku?
Co je moje hláška? Všechno, nebo nic. Ale když se na to Munya zeptal, bez váhání jsi řekl „Všechno nejlepší“. - Jen tak, bez zaváhání. - Je to tak. Není to zvláštní? - Chtěl bys znát vzdálenosti? - Ano, a taky bodíčky. Všichni jsme asi viděli, že Fern je bohužel poslední, 18,3 metru. Dva body dostává Sarah za 25,4 metru. A pak se přesouváme do zóny Noela Edmondse.
Zóna Noela Edmondse? Zbytek jsem měřil v Noelech Edmondsech. Dara dal 16 Noelů Edmonsů a jednoho dřepícího Noela Edmondse. Johne, ty 19 Noelů Edmondsů přesně. A Munyo, 17,7 Noela Edmondse, takže John Kearns vyhrává pět bodů! Přes 34 metrů. Neskutečné. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Naprostá. Pokud první vozík zasáhnete jiným vozíkem, můžete první vozík posunout dál. S neúspěšnými vozíky nemůžete pohybovat. Nejvzdálenější zasažený vozík vyhrává. Máte 10 minut. Čas vám běží odteď. Ta kolečka si zatáčejí, jak chtějí. Třeba mi roky praxe nakupování v supermarketech pomůžou. Pohybovat se po opuštěném letišti je můj dětský sen.
Mě i tak prohledali. Je to klasická hra bowls s letištními vozíky. Začneme se Sarah a Fern. To není úplně snadný! Ale zábavný? Jeden metr. Trefila ses. - Takže ho můžu posunout sem?
- Kamkoliv chceš. Ne! Dobře, čím jsou dál, tím spíš odjedou jiným směrem. Ano! - To ne! - To bylo těsné. Přemýšlím, jestli to zapříčit. Nevím, co dělám, Alexi, ale zkusím to. - Jo! - Fajn. - Dotýká se to.
- Jo! - Dvojitý vozík. - Aha, tam byly dva! Řekl jsi: „Bav se, Sarah. Už si vůbec neužíváš.“ Tos mi řekl. Nejdřív to bolelo, ale vzala jsem si to k srdci a moc se bavím! Nejdřív jsem si myslela, že vám tím vytřu zrak a vy z toho budete celí paf. No tak! Jo! Minuta do konce. Alexi!
Zrovna jsem si uvědomila, že plýtvám energií, když jdu k té čáře, přitom to můžu poslat odsud, že jo? Takže se učíš? - Naser si. - Tak tak. To je tvůj poslední vozík. Ne! Vypadá to jako hřbitov vozíků, to je strašný. Že by? Jo!
- Ahoj. - Ahoj. Sarah, překvapila tě tvá energie? Bavila jsem se, ale nesnáším, když mi něco připomene, že pohyb není k zahození. Protože si nejdřív myslím, že je to k ničemu, ale pak si zacvičím a cítím se líp a jen si řeknu: Kurva. Kdybych rozdával bonusové body, což už nedělám, dostala bys ho za to, jak jsi Alexe poslala do prdele.
- Byl totiž zase pasivně agresivní. - Co udělal? - Řekl: „Takže se učíš, co?“ - Přesně. Povýšenec. To jsem se jen snažil být milý. Snažíš se, ale vypadá to, že nesnášíš ženy. A zase! Popojedem. Dobře. Další na řadě je J. K. Bowlingová, tedy John Kearns bowlující vozíky.
Pardon, moc se omlouvám. - Baví se. - To jo. Rozběhnu se. - Jde ti to, Johne. - Fakt? No teda. To musí být nemožné, ne? Ještě jsi neminul, Johne. Dobrá vzdálenost. Já ti nevím, zdá se to fakt daleko.
No tak! No tak, ty parchante. Jo! - Trefa, Johne. - Jojo, viděl jsem. Díky, Johne. Vypadal jsi jako atlet. Měl jsem pocit, že jsi byl pro bowlení letištních vozíků zrozen.
A to to ani nemyslím zle nebo sarkasticky jako on. Trochu se něčeho bojím. Čeho, Johne? Neukázali záběr na čáru a mou nohu. Máš pocit, žes čáru mohl překročit a my to krutě ukážeme až teď? Nebylo by to poprvé. Byl to nádherný pokus. Krása na pohled. - Ano.
- Ale musím vám ukázat… - můj nejoblíbenější záběr. - Dobře. - Podívejte se. - Podívejme se. Byl za čárou! Pokus platí! Daleko za čárou. Ještě zbývají dva. Jeden chytrý, jeden v kondici. Přichází O'Mozek versus O'Svaly. Začneme ambiciózně. Alexi, co celou sérii říkáš?
- Všechno nejlepší. - Všechno, nebo nic. A to udělám. Dáme jeden do banku, jak se mezi námi profesionály ve strkání vozíků říká. A máš jeden v banku. No tak! Úspěšný pokus. Tenhle nechceme. Tak tenhle. Potřebuji pomalý potlesk.
A zrychluj. Kdybys tleskal trochu vášnivěji, tohle by se nestalo. Dostal ses o metr dál. - Máš pocit, že jsem opatrný? - Trochu. I tak je v tom vidět síla. Dara Ó Briain tak daleko není. Ne, to ne, to nedělej. Nebo dělej.
Dělej. Dělej. Trefa! Nejněžnější dotek. No to je nádhera. No tak, trochu zahni. To je ono, tak to má být. No tak! Strkej, strkej, strkej! Momentík! I když… No… Dobře. Deset vteřin.
Nezastavuj. Jo! Munyo, patříš mezi nejsebevědomější lidi, co jsme tu měli. Ať už je to jakýkoliv úkol, Munya si řekne: V tomhle zaválím. A věřím mu to pokaždý! Evidentně ses nebál předvést. Byl tam hod kladivem, hod diskem, skok do dálky, týmová práce, dal jsem vám celou olympiádu.
Týmová práce, jo? Viděli jsme ale také muže, který bowlení s vozíky bere velmi vážně. Musíte to brát vážně, pokud chcete být na mé úrovni. Při posledním pokusu jsi do toho dostal trochu faleš. Musel jsem. Ta hranice je velmi tenká. Každá letištní hala je jiná. Hodně díky tomu cestuju. V Evropě je staví pro rychlost. Co jsi to, Munyo, říkal na začátku?
Co je moje hláška? Všechno, nebo nic. Ale když se na to Munya zeptal, bez váhání jsi řekl „Všechno nejlepší“. - Jen tak, bez zaváhání. - Je to tak. Není to zvláštní? - Chtěl bys znát vzdálenosti? - Ano, a taky bodíčky. Všichni jsme asi viděli, že Fern je bohužel poslední, 18,3 metru. Dva body dostává Sarah za 25,4 metru. A pak se přesouváme do zóny Noela Edmondse.
Zóna Noela Edmondse? Zbytek jsem měřil v Noelech Edmondsech. Dara dal 16 Noelů Edmonsů a jednoho dřepícího Noela Edmondse. Johne, ty 19 Noelů Edmondsů přesně. A Munyo, 17,7 Noela Edmondse, takže John Kearns vyhrává pět bodů! Přes 34 metrů. Neskutečné. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář