Postavte z citrónů nejvyšší věž

- Asim Chaudhry.
- Čau, jak je? - Ahoj, krasavče.
- Ahoj, Alice. - Citróny.
- Ano. Vyhrál jsem? - Kolik jich tam asi je?
- Kolik myslíš? Třicet tisíc. Jsme oba na šrot, nezáleží na tom. „Z toho, co je v míse,
postavte nejvyšší věž.“ „Můžete se pětkrát ohnat tímto nožem.“ „Máte deset minut, čas běží odteď.“ „Ohnat“ nožem pětkrát?

Asi ne jako v Psychu, co? - To je na tobě.
- Nekecej. Takže poskládat pár citrónů. V míse bylo 18 citrónů,
každý z nich o deseti centimetrech, takže šlo udělat 1,8metrovou věž,
vysokou jako já.

Spojili jsme dva mladší muže,
Russella a Osslla. - Oba…
- Počkat! Ossell nevadí,
ale říkají mi tak jen kámoši. My kámoši jsme,
ale ještě ne dost na Osslla. - Chceš vidět Russella a Asima?
- Ano, prosím. Začneme odsud.
Všechno je tak na hovno. - Odkud?
- Od spodku citrónů. Diagonálně. - Šel bys na to diagonálně?


- Jo. Ukaž. Tohle je poprvé. Je to taková veganská jenga. Není jenga veganská? No jo, je. Dobře jsi mi to vrátil. Podruhé. Tohle je 28 centimetrů. Ale taky 20. No jo. Proč to vůbec řezat?


Je z toho zase citrón. Měl jsem to nechat. Fajn. Jak to udělat? Do prdele. Řízl jsem se. - V pohodě?
- Jasně. Krev a kyselina, do prdele. Přímo do oka. Pálí to a bolí, kurva. Na délce nezáleží, lidi.

Musím se zeptat. Nechápu,
proč jsi je krájel a dával dohromady? Nevím, kámo. Jsem tupej jak citrón, jasný? Proto jsem to posral. Jsem tupej. Krev a kyselina, název tvé autobiografie? Jako bych sledoval zhroucení člověka
na konkurzu do pořadu Blue Peter. Doposud jsme od Russella a Asima
viděli krev, pot a sprostá slova. Dále uvidíme společně
muže a ženu, Tima a Lizu.

To bylo prvních pár věcí,
co mě o nich napadlo. Určitě to jde chytře. Možná je prostě
jen musím postavit na sebe. To bude podívaná, co? To šlo přímo na mě. Nepoštípe tě to, ale donutí k zamyšlení. - Změříme to?


- Změříme? No, skončila jsi už? Ne, proboha, zbláznil ses? To není věž. To není ani bungalov. Nůž je k ničemu, co? To je takový nuzný, ne? Líbí se mi to míň. Zkazila jsem to. Tenhle ne.
Neohnal jsem se, nešlo to dovnitř. Skoro ohnal.

To je nožný rozdíl. Kdybys byl řezbář,
řekl bys, že to je jedno ohnání? - To je velké kdyby.
- No jo. A tohle je bída. Lepší už to nebude. Ohánět se byla ztráta času. Poslední. Zapsal jsem si, cos řekl,
když sis citrónem pocákal rozkrok. „Nepoštípe tě to,
ale donutí k zamyšlení.“ Teď toho lituju, ale změřil jsem to vaše
ve velikostech dětských bot.

- Cože?
- Dosáhl jsi 18 centimetrů. - To je velikost 11,5.
- Dobře. Lizina velikost byla 1,5, ale to je větší,
takže to je špatný systém. Tvůj systém je špatný,
ale Lizin systém docela vyšel. Geniální. Geniální nebyl, ne?

Jasně že ne. Ale byl oukej. Postavila jsi věž s jedním řezem,
ani jsi nepoužila všechny. Na to jsem moc líná. - Kdo je další?
- Alice. - Božínku. „Můžete se pětkrát
ohnat tímto nožem.“ Ale jinými noži se můžu ohnat víckrát. Bože.
Je to nějaká citrónová atrapa? Vyrobená z… Ježiši!

Proč byste to dávali
do toho nejspodnějšího? V citrónu! To je podlý. Minuta třicet. No jo. To by se ti líbilo,
kdybych teď zpanikařila. Stejně jsou k ničemu. Všichni prosím zachovejte klid. Klídeček, pohodička.

Děláte si ze mě srandu?
To nemyslíte vážně. Pohoda, klídek, tabáček. To byl jeden
z nejvypjatějších momentů v životě. - Dobrý systém.
- Já myslela, že mi vynadáš. - Ne, proč? Byl dobrý.
- Nevím, děsíš mě. Super. - Kolik měla?
- 23 centimetrů. Dobře ty.

Víme, kdo je… Samozřejmě. Skoro si zaslouží body za to,
že z toho udělal něco nižšího. To jsou čtyři centimetry,
Tim měl 18 centimetrů, Liza měla 20 centimetrů, Alice 23. A pak to vertikálně-diagonální dilema. - Je to na tobě.
- Mám na tebe otázku: Co je věž? Vysoká, úzká budova, stojící samostatně,
nebo jako součást jiné budovy.

Takže ji tedy podpírá jiná stavba. Chceš tedy říct, že Alice je na druhém místě
a vítězem s diagonální věží je… - Je to kontroverzní, ale Russell.
- Pět bodů. Překlad: ElTigre
www.videacesky.cz