V dávných dobách byly kočky lítými lovci. Jak se z nich ale stali domácí mazlíčci? A změnily se kočky za ta tisíciletí, co s lidmi žijí?
"V antice byly kočky uctívány jako bohové. A pamatují si to." -Terry Pratchett. 27. května 1941 se německá bitevní loď Bismarck potopila po líté přestřelce. Přežilo jen 118 členů posádky čítající 2200 lidí. Ale když britský těžký křižník přijel pro zajatce, našel nečekaného přeživšího. Černobílého kocoura, který se držel plovoucího prkna. Dalších několik měsíců tento kocour chytal krysy a zlepšoval morálku, pak však nečekaný útok torpéda prorazil trup a loď potopil.
Ale kocour jako zázrakem přežil. Začali mu říkat Nepotopitelný Sam a se zachráněnou posádkou jel do Gibraltaru, kde sloužil na dalších třech lodích, z toho jedna byla také potopena, načež odešel do výslužby do belfastského domova pro námořníky. Mnoho lidí nevnímá kočky jako vhodné námořníky, nebo spolupracující společníky, ale kočky s lidmi spolupracují už tisíce let a pomáhají nám stejně často, jako my pomáháme jim.
Jak se tato samotářská stvoření proměnila z divokých predátorů na námořníky a následně partnery na gauči? Domestikace kočky domácí se dá vysledovat až 10 000 let zpátky do oblasti Úrodného půlměsíce na počátku neolitu. Lidé se tehdy učili ovládat přírodu a produkovali více jídla, než kolik byli schopni sníst. Tyto neolitické farmy skladovaly zrní ve velkých jámách a hliněných silech.
Ale tyto hordy jídla přilákaly jak mnoho hlodavců, tak jejich predátora. Felis silvestris lybica. Kočka divoká, vyskytující se v severní Africe a jihozápadní Asii. Tyto divoké kočky byly rychlí, lítí a masožraví lovci. A velikostí i vzhledem byly velmi podobné dnešním domestikovaným kočkám. Hlavním rozdílem bylo to, že tyto divoké kočky byly svalnatější, měly pruhovanou srst a nebyly tak společenské. Nadbytek kořisti v hlodavci zaplněných sýpkách přilákal tato typicky samotářská zvířata.
A jak kočky začaly během jídla tolerovat přítomnost dalších koček a lidí, farmáři je začali tolerovat také výměnou za hubení škůdců. Tento vztah byl tak výhodný, že kočky migrovaly společně s neolitickými farmáři z Malé Asie do Evropy a Středozemí. Škůdci byli na moři postrachem. Jedli zásoby a hryzali lana, takže z koček se stali nezbytní společníci na plavbách.
Zhruba ve stejném období, kdy se tyto maloasijské kočky vydaly na plavby, Egypťané domestikovali vlastní lokální kočky. Tyto kočky byly uctívány za schopnost zbavit se hadů, chytat ptáky a krysy a staly se důležitou součástí egyptské náboženské kultury. Získaly nesmrtelnost na freskách, hieroglyfech, sochách i hrobkách, byly mumifikovány spolu s jejich vlastníky. Egyptské lodní kočky se plavily po Nilu a chránily posádku před jedovatými říčními hady.
A po přechodu na větší plavidla začaly také migrovat od přístavu k přístavu. Za časů římského impéria se lodě plavily mezi Indií a Egyptem a přepravovaly vývojovou větev kočky stepní – F. s. ornata. O několik staletí později, ve středověku, docestovaly egyptské kočky k Baltskému moři na lodích vikingských mořeplavců.
A jak blízkovýchodní, tak severoafrické kočky, touto dobou už krotké, pokračovaly na cestách Evropou a nakonec se vydaly do Austrálie a do Ameriky. Většina dnešních koček je potomkem buď blízkovýchodní, nebo egyptské vývojové větve F. s. lybica. Ale analýza genomů a vzorů kožichů moderních koček nám říká, že na rozdíl od psů, kteří mají za sebou staletí šlechtění, jsou moderní kočky geneticky velmi podobné antickým kočkám.
A kromě toho, že jsou společenštější a poddajnější, příliš jsme jejich přirozené chování nezměnili. Jinými slovy dnešní kočky jsou víceméně takové, jako byly vždycky. Divoká zvířata, lítí lovci, zvířata, která nás nevnímají jako své majitele. A vzhledem k naší dlouhé historii mají možná pravdu. Pokud milujete kočky stejně jako my, koukněte se na tato videa, kde se o nich dozvíte více. Překlad: Xardass www.videacesky.cz
