Hmyz, který kadí sladkostiTED-Ed

„Zbytek se vyprázdní řití jako medovice.“ - A. E. Douglas Tohle je Mabel. Mabel je mšice, malý hmyz stejného druhu jako cikády, kněžice a štěnice. Tito brouci pronikají kořistí a vysávají životní tekutiny. Kořistí mšic jsou rostliny. A mšice jdou po tom, co je v rostlině a proudí v trubicích z dílčích buněk zavěšených mezi sebou.

Říká se jim sítkovice a společně tvoří potrubní systém pro nejcennější zdroj rostliny. Mízu. Míza je většinou voda a cukr. Některé druhy mají cukru na litr jako plechovka sodovky. Fotosyntéza neustále produkuje cukr. Berte to jako chemickou „pumpu“, která vytváří neskutečný tlak, až 9krát vyšší než pneumatika.

A to v sítkovicích. Mabel používá ke krmení svůj sosák, což je dlouhá, pružná jehla. Pomalu pronikne do tkáně mezi buňky rostliny, dokud neprorazí jednu ze sítkovic. Protože je míza pod tak velkým tlakem, Mabel ji nemusí z rostliny ani vysávat. Jen otevře ventil v hlavě a tlak dopraví mízu do jejího trávicího systému. K výkalům se vrátíme, ale měli byste vědět, že rostliny nechtějí být propíchnuty a vysrkávány, takže se snaží bránit.

Jednou z obran je samotná míza. Abychom to pochopili, připojme hypoteticky trávicí trakt jiného hmyzu ke stálému proudu mízy. Když se míza dotkne buněk hmyzu, její vysoký obsah cukru donutí vodu v buňkách vycházet osmózou. Stejně jako sůl vysává vodu ze slimáka. Čím více mízy projde hmyzem, tím více vody ztratí.

Nakonec se scvrkne a zemře. Mabelina střeva jsou však nabitá enzymem nazvaným sacharóza, která bere dvě molekuly sacharózy a přemění je na jednu molekulu fruktózy a jednu z tohoto trojitého cukru. Mabel spaluje fruktózu na energii a trojitý cukr si ani neškrtne. A jak jí to pomůže? Čím více molekul cukru se rozpustí v míze, tím více vody vysaje z Mabeliných buněk. Snížením počtu molekul cukru v míze Mabel snižuje schopnost vysávat vodu ze svých buněk.

Rostlinná míza: neutralizována. Takže se Mabel může krmit celé dny a získávat veškerou energii k množení. Některé mšice mají neuvěřitelný životní cyklus. Tak třeba mšice broskvoňová. Na podzim se samci a samice páří a samice snášejí vajíčka, ale na jaře, když se vajíčka líhnou, jsou všechny kukly samice.

Když tyto samice dospějí, nekladou vajíčka. Místo toho rodí živá mláďata, která jsou klony sebe sama a již těhotná se svými vlastními klony. Takže tyto mšice mají dvě generace klonů malých mšic, které se v sobě tvoří současně. Vědci tomu říkají teleskopický vývoj. Mšice se tedy mohou množit rychle, v jedné sezóně se může narodit až 20 generací a to je spousta výkalů mšic.

Mabel může vykadit svou hmotnost každé dvě hodiny, což z ní dělá jednoho z největších kadilů světa. Některé populace mšic vyprodukují stovky kilogramů trusu na akr. Trus mšic není jako ten váš. Chemicky se moc neliší od mízy. Je to čirá a bezbarvá sladká, sirupová kapalina.

Možná ji znáte pod jiným jménem. Medovice. Jiné druhy medovici milují. Někteří mravenci ji milují tak moc, že obklopují a brání celé kolonie mšic. Na oplátku mravenci dostávají stálý přísun sladké medovice, kterou mohou pít přímo ze zadků mšic. Až do dna. Lidé také milují medovici.

Kmeny původních Američanů ji sklízely z vysokého rákosí a dělaly z ní zákusky. A některé druhy včel vyrábějí med z medovice, kterou pak lidé sklízejí a jedí. Rostliny tedy vytvářejí mízu, kterou jedí a vyluhují mšice, vyvrhují včely, sklízejí lidé a přidávají ji do šálku čaje Earl Grey. Překlad: Kara www.videacesky.cz