Kat Dennings u Craiga Fergusona

Přichází Kat Dennings! Kat Dennings! Můj ty bože! - Jo, vypadáš úžasně, Kat.
- Cože? - No jo, fakt dobře, znamenitě.
- Děkuju. Jo, vypadáš...
Cvičila jsi? Jo, ale taky mám
na sobě stahovací pás. Já taky!

- Fakt ho máš?
- Jo. Hej, mimořádná zpráva!
Herečky nosí stahovací pásy pořád. - Vážně?
- Ano. Já myslel,
že nosívaj spanxy. Máš na sobě
opravdu pás s tou věcí... Je to jako spanxy...
Posunuje to spanxy na další úroveň. Pokud máš víc... Proč o tom vůbec mluvím?

- Tys s tím začala! - Já vím.
- Řeklas, že máš pás, a to jsem nemohl nechat být. No... Některé z nás mají rády koblihy. - Chápu! Jíš koblihy,
tak potřebuješ pás. - Jo. Víš, jak je to se mnou? Já už ani
koblihy nejím a stejně potřebuju pás. - Jseš teď vegan? - Je ze mě vegan.
Jsem úplnej vegan, jak z planety Vega. - Jseš si tím jistej?


- Jo, prostě to teď dělám. - Víš, je to... - Proč to děláš?
- Když jsem se stal tím... hinduistou. Hele, já veganství podporuju,
jen je to hodně těžký. Mít dostatek bílkovin. - Byla bys překvapená.
- Vážně? - Jo, je to celkem snadný.
- Vážně? - Ano. Luštěniny? Jak znáš moje tajné jméno?

Ne, já... Nevím, myslím, že je to
v pohodě. Jsou tu fazole a tak. To je luštěnina. - Co, fazole? - Ano.
- Tak proč jsi to neřekla? Muselas to říct francouzsky,
protože máš na sobě pás? Teď říkáme "legumes"?
Fajn! Je ne sais quoi. Ok, uklidni se. Omlouvám se.

Co jsem vegan,
jsem hodně popudlivý. Já vím. Jsem teď trochu takovej. Jako bych měl víc energie. - Mělas to někdy?
- Ne. Jako by tě děsila
jen ta samotná myšlenka. Já jen... Můj celkový problém je,
že jsem pořád vyčerpaná. Možná to je kvůli... všem těm koblihám.

Určitě je to tím
zpracovaným cukrem. - Jo. - Jo!
- Jenže jsem závislá. - No, ať už děláš cokoliv, měla bys
v tom pokračovat. - Ok, díky. Nemyslím,
že bys měla něco měnit. - Pokusím se.
- Ne, neměň. Ne, prostě to krm dál. - Hele, kobliha!
- Jo. - Kobliha!

- Jo, jo.
- Další kobliha! Mluvíš někdy
k těm koblihám, když je jíš? Mám rád tak tlustý koblihy,
že už nemaj žádnou díru. Dělá to ze mě úchyla?
Já nevím. To je nechutný. Vážně?
A jaký koblihy máš ráda ty? Tenký s velkou dírou? Vlastně jo. Ok, dobře.


Takže... Jakýs měla díkuvzdání?
Užila sis to? No jo, bylo to... - Bylo to, jo.
- Jo, bylo to, jo. - Jo, jo.
- Jo, jo. - Měla jsem hodně...
- Tradiční... - Židovský...
- Tradiční židovský díkuvzdání? Jaký je tradiční židovský
díkuvzdání? Stejný? Stejný jak běžný díkuvzdání,
ale víc si stěžujeme.

Chápu. - Ještě něco?
- Šlofíky. - Šlofíky? Šlofíky jsou oblíbený.
Je to tím tryptofanem v krocanovi. - Jo, jo.
- Víš, kde ještě je tryptofan? V banánech. - Cože? - No jo.
- Je to pravda? - Ano.
- Vážně? Banány jsou
luštěniny krocaního světa.

Ale... Není to... Neměl bys jakože ráno vstát,
dát si banán a jít si zaběhat nebo... To, co ostatní dělaj. Máš pravdu, ano. Neměly by ti ale
dodat energii a draslík... Draslík tam je, ale tryptofan taky.
Je to trochu jako přírodní speedball. Je to jako...

- Zkoušelas někdy... Nikdy jsi
nezkoušela speedball, že? - Ne. Nedělej to, protože nějakou záhadou
skončíš jako moderátor talk show. Tak trochu je to oblbovák a povzbuzovák
v jednom a máš z toho fakt divnej pocit. Proto jsou opice tak... chlupatý. Jo, vždycky jsou
plný vzrušení a pak spí. - Přesně. - Jo.
- Na to sis přece stěžovala, až na to vzrušení.

Jsem snad opice? - Kolik banánů za den sníš?
- Moc ne. - Tak ne.
- Dobře. To ale není jedinej důvod.
Jsou tu i jiný důvody. - Proč ses podívala na Geoffa?
- Nevím, mám pocit, že něco dělá. Ne, jen se tu poflakuju. Já budu tvá opička. - Má tě moc rád.


- Já vím, zbožňuju ho. - Hej, Geoffe.
- Hej, co? Měl jsi díkuvzdání?
Slavíš to? Jo, slavil, snědl jsem
svýho dobrýho přítele Alana. Je to dobrý přítel. Jak ses měla? Neviděl jsem tě už...
Jak to jde u 2 Socek? - Jde to...
- A půl. - Jde to skvěle. - Jo?
- Jde to skvěle! - To je dobře. Protože jsem slyšel,
že to bylo hodně napjatý.

Hodně napjatý! - Víš, s kým tento týden
natáčíme? - S kým? Je to auto... Je to auto za 500 000
dolarů. Je to Lamborghini. Je tady takový ticho. No, všichni si říkali, jestli je to
Batmobil, KITT z Knight Rideru nebo co. - Je to jen drahý...
- Jenom drahý auto? - Fajn, takže se jenom chlubíš!


- Není to moje auto! No...
A máš auto? - Mám.
- Máš? - Mám. Máš? Hodně slušných a tvrdě
pracujících Američanů nemá auto. - Čím jsem si to zasloužila?
- Jen tě škádlím. Jaký auto máš? Vím to přesně,
ani to neříkej. Je to jedno z těch,
co v sobě nemá žádnej benzín. - Vůbec to tak není.
- Vážně? Jsem strašná...


Prostě hroznej člověk. - Řeknu ti proč.
- Dobře. Mám kočku... Já vím. Ok. - Chci říct, že mě to nepřekvapuje.
- Co tím chceš říct? Když se na tebe podívám,
tak mě napadne... kočka. - No, to je...


- Je to úplně jasný. Mám ráda SUV... - Jasně, kvůli kočce. - Abych do něj
mohla dát kočku, když jdeme k veterináři. Jezdíš k veterináři často? Je tvá číča pořád nemocná? Co?
Ptám se na tvou kočku. Zapomeň na to! Zapomenout na tvou kočku?
Nezapomínej na svou kočku! Ne, musíš...


Co s ní je? - Nic ji není!
- Ok, dobře. - Můj bože! Dělal jsem si starosti.
Myslel jsem, žes ji nechala v autě. Ne! - Na to dávej bacha!
- To bych neudělala! Snažím se obhájit svoje auto,
co není jako Prius. Ale ku*evsky jsem ho
doškrábala, takže... Počkej chvíli.
Než to vypípneš... podívej se na ni.

Prostě jí dej, co chce. - Prostě jí dej, co chce.
- Co chci? Co chci? No, víš, chtěla jsi říct sprostý slovo.
Já bych tě to nechal říct. - Zvlášť když mluvíš o své kočce.
- Ty jseš... Poškrábala ti auto kočka? - Tahle kočka mi poškrábala auto.
- Dobře, ok. No jasně,
protože se jmenuješ Kat. Někdy jedu kolem zdi
a je to moc úzký, ale prostě jedu dál.

Tvoje pohrdání
zákony fyziky je... nádherný. - Děkuju.
- To nic. - Víš...
- Co? Určitě bude tahle show končit?
Jsem z toho smutná. Proč? Protože mi bude chybět! No, mohli bysme...

mít svoji vlastní malou show. Mohla bys přijít
do mojí garáže a... A já udělám show v garáži. Tak jo! - Jo, na tom není nic špatnýho.
- To by bylo skvělý. - Nic úchylnýho.
- Natočíme to na telefon. - Jo.
- Zoom! Jo! - Co to bylo?

To zoomuješ?
- To byl zoom. - Takhle na telefonu zoomuješ?
- Takhle zoomuješ. - No jo! - Zkusím to.
- Ok. Nefunguje to! - Ani nevíš, co to je, že?
- To je iPhone 6 Plus. Ano! Je moc velkej. Kamera je ale dobrá.
Podívej. Musíme si dát pauzu.

Jako my dva? Jo, chci, abysme se
vídali s jinýma lidma. Jen chvilka,
asi tři minuty. - Dobře.
- Dobře, hned jsme zpátky. A je to dobrý a vzrušující,
ale musíš být opatrná, protože je to past.
Je to ta buddhistická... Hej, jak je? Promiňte, měli jsme
velmi intimní diskuzi.

Tak intimní nebyla. - Z právních důvodů.
- Ne, vůbec! Ne, ne! Je to v pohodě.
Takže přiděláváš nějaký poličky. No jo. Celý dny.
Celý dny a noci jen poličky. Poličky?
Děláš sama práce okolo domu? - Dělám. - Vážně? Nosíš košilku
a kraťásky, lozíš po žebříku a tak? - Prostě řekni, že jo.


Jsem už stařec. - Jasně, jo. - Bermudy...
- Bermudy? Ok. - Zrovna jsem si koupila parní čistič.
- Parní čistič? - Jo. Je to ten vysavač
s pořádným sáním? Jo. Nemám totiž hospodyni, víš... Hodně lidí nemá hospodyni. Jo, třeba ty. - Ty hospodyni máš.


- Nikdo nemá hospodyni jako já, holka. Uklízím svůj vlastní dům.
Cítím se díky tomu hodně... spojená s podlahou. Něco ti řeknu
a věřím, že je to pravda. Nemyslím si, že máš skutečně pocit,
že něco vlastníš, dokud to nevyčistíš. - Souhlasím, souhlasím.
- Tím se řídím. Prostě to musím umýt.
Umývám auto, umývám... další věci. - Svoje děti?


- Samozřejmě, umývám je. No, hodím je do koupelny
a popřeju jim hodně štěstí. Ne... Ne, brzo jsou
celkem samostatní. - Jo?
- Jo. Ne jak kočky. Kočky se umývají samy. Viděl jsem je při tom. - Kam tím míříš?


- To není umývání. Lidi s kočkama říkaj, že se umývají.
Já říkám, že se olizují. To je rekreace. Když jsem si pořídila kotě... a ono bylo malinký
a roztomilý a olizovalo se, chtěla jsem vědět, jaký to je,
tak jsem si olízala ruku. - Ok, řekni to znovu a pomaleji.
- Ne. A... A řekni mi, co se stalo potom.

Bylo to nechutný. - To je celý? To je ta historka?
- Jo. To je ta velká zpráva, kterou sis
nechávala na poslední návštěvu? Jednou jsem si lízala ruku
a nelíbilo se mi to? - Neřekla jsem, že se mi to nelíbilo.
- Jen to bylo nechutný. - Jen, že... potom je to celkem nechutný. Nech to uschnout. Dobře.

To je síla! Smrdí to jak flusanec. Omlouvám se za to. Já ne.
Vůbec ničeho nelituju. A došel nám čas.
Chceš někomu zavolat? Příteli v zahraničí? Využít přítele na telefonu?
Co to je za pořad? - Milionář.
- Milionář. To máš rád.


Milionář, pořádnej pořad. No... Celebrity volají pořád. Řekni celebritu,
se kterou bys chtěla mluvit, a můžeš s ní mluvit.
Bez ohledu na to, kdo to je. - Ok, proč se sakra díváš na mě?
- Já jen tak. Dobře, dobře.
Tuhle možná nečekáš, Geoffrey. Nevím, proč na mě mluvíš,
ale jo, můžou zavolat. Má Christopher Walken telefon?

Moc snadný!
No tak! Haló? Haló.
Tady Christopher Walken. Říkal jsem si... jestli tvá kočička
nepotřebuje banán. Přestaň už volat, Miriam. Omlouvám se, omlouvám se.
Mrzí mě to. Tak a hotovo, došel nám čas.


Takže už si můžeš sundat ten pás. Díky bohu! Měla jsi to jen na show a pak...
Vozíš to v autě? Poslouchej! Někdy, pokud máš
těsný šaty, se to musí... Já vím. Nenosím ho pořád. Já vím. Nějak jsem opustila svoje tělo
po té historce s olizováním.

Říkala jsem si: "To byla chyba.
Neměla jsem to říkat." Můžeme to vystřihnout. - Nemůžeme, je to živě!
- Je to živě. Kat Dennings, dámy a pánové!
Za chvíli jsme zpátky. Překlad: Frix
www.videacesky.cz