Ə: nejběžnější anglická samohláska

Je hrozně těžké naučit se anglický pravopis. Kvůli historii. Obvykle se to ukazuje na slovech, co končí na OUGH. Cough, through, dough a tak. Ale důvodů je víc. Mimo jiné taky tohle. Ten znak je tak důležitý, že má vlastní název, šva. Ale vysvětlení začneme u tohoto písmena. Jak se vyslovuje? Ze školy víme, že se jmenuje eɪ. Ano, v některých slovech to tak zní, třeba later. Ale to jsou ve skutečnosti dvě samohlásky. E a ɪ. Later. Někdy se to děti učí jenom jako æ. Tak se to vyslovuje třeba ve slově cash. Ale někdy je to ɔ: jako v call. A někdy podle přízvuku, budu se muset tvářit dost nóbl, to může zní také jako ɑ ve slově bath. To je hrozně vzadu, pro mě je to nepřirozené. Ale tohle písmeno se taky vyslovuje jako ə. Třeba ve slově about. A tenhle zvuk nás zajímá. Lingvisté mají tabulku, je součástí Mezinárodní fonetické abecedy, a tou popisují různé samohlásky. Zachycuje rozsah od hlásky i, jazyk se hodně posune dopředu a je nahoře blízko patra, až po ɑ, jazyk je hodně vzadu a neblíží se k patru. Při studiu lingvistiky vypadá prvních pár hodin fonetiky tak, že celá třída lidí dělá podivné zvuky a snaží se zjistit, co přesně jejich pusy provádí. A občas se někdo snaží nahmatat, kde má jazyk, a málem se poblinká. Každopádně uprostřed téhle tabulky je posazené to ə ze slova about. A právě to je to šva. Je to centrální, všechno je tak nějak uprostřed. Je to nejjednodušší samohláska. Je to hláska, kterou použijete, když máte udělat zvuk, ale nic nevíte. Takže šva zapisujeme jako A ve slově about, ale taky jako E v petition, poslední I v definite, první O v potato a U v support. Já říkal, že ten pravopis je šílený. Pak je jasné, že definate psané s A je běžná chyba. Když nevíte, že to má stejný kořen jako finite, není to překvapivá chyba. Ta hláska šva vám dá minimum informací o tom, jaké písmeno použít. Jaký je rozdíl mezi těmi dvěma slovy? U slova finite je důraz na „nite“. U slova definite ta slabika důraz nemá, takže je zredukovaná. Z té samohlásky se tedy stane šva, nejsnazší samohláska. Jakákoli anglická samohláska se může zredukovat na šva. Ne vždycky, ale ta možnost zůstává. Někdy se slabiky redukují natolik, že úplně zmizí. Třeba v těchto slovech. Možná máte jiný přízvuk, a když čtete ta slova zvlášť, třeba tam něco řeknete, ale pokud bych měl číst příběh, kde ta slova použiju, nejspíš tam ani to šva neřeknu. Slabiky se redukují ještě víc, když mluvíte rychle a šumlujete. Tahle věta by se správně vyslovila takto: Ale v běžném životě s mým přízvukem, kdybych to říkal kamarádovi, zredukoval bych to asi takhle: Skoro každá slabika té věty bylo šva. Trochu jsem zdůraznil slovo go, to jsem se trochu snažil. A store jsem taky zredukovat nemohl. Ale jinak samé šva. Z I'm going to se stalo ə̃mə̃nə. Američané by to možná vyslovili jinak. To není lenost, není to špatně, takhle prostě jazyky fungují. Všichni instinktivně přecházíme mezi redukovanými a vyslovenými vokály, ale ti, kdo se učí anglicky, se to často nedozvědí a musí na to přijít sami. A to je jeden z důvodů, proč podle mě ti, co s dobrým úmyslem prosazují, aby se všechno psalo tak, jak to zní, nemají ten nápad promyšlený. Spousta anglických slov se vyslovuje více způsoby. A nejde jen o dialekty. Často například redukujeme samohlásky na šva. Děkuji kolegyním Molly a Gretchen, Gretchen má super podcast Lingthusiasm. Odkaz je v popisku. Překlad: jesterka www.videacesky.cz