Proč jsou scény točené před zeleným plátnem často poznat

Toto video sponzorují Curiosity Stream a můj seriál na platformě Nebula. K tomu více později. Na svá videa o počítačové vědě používám zelené plátno, nedělám to rád, podle mě nic nenahradí natáčení na reálném místě, ale poslední dobou jsem neměl na výběr. A někteří diváci říkali, že by to nepoznali. Za hodně tu vděčím autorovi animací, ale roli v tom hraje i dobré plánování. Seriály s velkým rozpočtem často práci se zeleným plátnem nezvládnou.



Tenhle klip ze Studia 30 Rock vypadá příšerně, ale těžko hned pojmenovat, čím to je. Zaprvé jde o klíčování. To znamená, jak počítač rozpoznává, co je pozadí a co popředí. Dají se nastavovat nejrůznější parametry, jakou zelenou barvu to hledá, jak blízký musí být odstín, jak řešit barvy při přechodu mezi pozadím a popředím a jak moc se mají vyhladit detaily jako třeba vlasy.



Když to pokazíte, můžou vlasy při pohybu hlavou mizet. Řekněme, že to klíčování trefíte dokonale, stejně to občas vypadá divně. A to proto, že na přesvědčivý záběr před zeleným plátnem potřebujete kameru, která odpovídá té, co natáčela to pozadí. Jde i o technické parametry, kterým lidé obvykle nerozumí. Protože i když diváci netuší, proč je to tak divné, poznají, že něco nesedí. Ale ještě předtím musíte zharmonizovat osvětlení.



To zní logicky, ale koukněte na tenhle klip z Teorie velkého třesku. Sice patřila v době natáčení k nejoblíbenějším seriálům v Americe, ale zřejmě neměla rozpočet na natáčení u skal 30 km od Los Angeles. Jasně, možná je to odkaz na Star Trek, kde natáčeli cizí planety na jevištích s pár kameny, ale to je podle mě špatný argument. Každopádně slunce evidentně svítí odsud, jsou tam ostré stíny, na pozadí je opar, ale herci jsou nasvícení jako ve studiu.



Tahle hlava vrhá stín na tuhle hruď v úplně špatném úhlu. A i když zvládnete směr nasvícení, ještě tu je vyvážení barev. V denním světle bývá víc modré, v umělém světle zase víc oranžové. Když se netrefíte, je naprosto zřejmé, že jste někde jinde. Dále musí sedět rychlost závěrky. V záběru z jasného dne vidíte, že tam není žádný rozmazaný pohyb, ani u rychlého auta. Rychlost závěrky je kratičká, za tisícinu vteřiny má senzor kamery dost světla na záznam ostrého obrazu.



Ale já jsem uvnitř, jasu slunečního svitu se nevyrovnám, takže senzor kamery potřebuje na ostrý snímek asi desetinásobek času. A to už způsobuje při rychlém pohybu rozmazání. Když jsem rozmazaný a pozadí není, bude to vypadat divně. Navíc se rozmazání špatně klíčuje. Ale to je jiný problém. Dále jde o rámování.



Když se člověk vznáší uprostřed obrazu nebo je zabíraný zepředu, když je kamera natočená, bude to divné. Ale jsou tu i jemnější problémy. Já mám velké štěstí, vím, kde stála kamera při natáčení pozadí v muzeu počítačů. Asi 5 metrů ode mě, bylo to přiblížené a trochu výš, než mám oči, takže se koukám trochu nahoru a nemám dvojitou bradu. Ale na chvíli tu zastavme. Teď stojí kamera blíž a není tak zazoomovaná.



A najednou to vypadá divně. Mám v záběru stejnou část těla, ale nezapadám tak dobře do toho pozadí. Takhle bych nevypadal, kdybych seděl na té židli přímo v muzeu. Neměl bych tu kameru na dosah. Lidský obličej a vůbec všechno vypadá různě podle toho, jak blízko je kamera. V téhle scéně ze Strážců galaxie 2 se mění vzdálenost i zoom kamery zároveň a rozdíl mezi obličejem herce na začátku a na konci je neskutečný. Tak se vrátíme. Lepší.



Pokud chcete přesvědčivý záběr před zeleným plátnem, musíte na tyhle věci dávat pozor. A možná i na další, co jsem zapomněl. A pak je tu jiný přístup, podle mě mnohem lepší. Nesnažte se být přesvědčiví. Pokud máte možnost výběru, raději to zelené plátno přiznejte. Dejte za sebe něco zajímavého, co nemá vypadat skutečně. Nevyrovná se to natáčení přímo na místě, ale je to alespoň upřímné. Překlad: jesterka www.videacesky.cz