Skladování mrtvých lidí v –196 °CTom Scott

Video neukazuje těla ani zákroky. Nejsem filozof, takže se vyhnu všem těm složitým etickým otázkám, které kryonika budí. Kryonika znamená zmrazení lidí po smrti v naději, že je v budoucnu dokážou nejen rozmrazit, ale také vyléčí příčinu jejich smrti. Filozofická stránka je zcela mimo moje kompetence a můj názor by asi nikomu nepomohl, ale osobně si myslím, že smrt je něco špatného a lidstvo by se ji mělo snažit vymýtit, jako to dokázalo s neštovicemi.

Vím, že je to kontroverzní názor, ale otázky, které chci položit lidem, co vedou kryonickou laboratoř, jsou praktického a právního rázu. Nejde o reklamu, zdejší tým nezasahuje do obsahu videa, jen mě pozvali na místo, kde ukládají mrtvé a doufají v jejich znovuzrození. Zatím tu máme uložených velmi málo pacientů.

Není jich nula, ale lze to spočítat na prstech. Přesné číslo zveřejníme, až jich bude o pár víc, abychom neohrozili jejich soukromí. Zatím jich je málo. Oficiální stránky společnosti popisují ta těla jako pacienty, ale z právního a lékařského hlediska zde skladují mrtvoly, ne lidi. Ti lidé byli právně prohlášeni za mrtvé a jejich jmění zdědili potomci. Proces zamrazení nelze zahájit před potvrzením úmrtí, jinak je to vražda. Pokud umírá někdo, kdo se pro ten proces rozhodl, vyšlou k němu velmi netradiční sanitku.

Je zásadní zaručit co nejmenší prodlevu mezi zastavením srdce a začátkem ochlazování. Samozřejmě je před smrtí nutné podepsat informovaný souhlas. Po smrti začnou tři procedury naráz. Zaprvé pacienta co nejrychleji ochladíme. Mezi lékaři se říká, že mrtvý je člověk jen v teple. Rychlost buněčného metabolismu se chladem sníží, a buňka tak umírá pomaleji.

Zároveň zahájíme něco, co se podobá prudké resuscitaci. Stlačujeme hrudník, aby cirkuloval kyslík. To je potřeba pro podporu metabolismu. A než zchladíme pod bod mrazu, je potřeba nahradit krev a ostatní tekutiny v těle zdravotně nezávadnou nemrznoucí směsí. To chci zdůraznit, vlastně nikoho nemrazíme. Sice to tvrdíme ve sloganech, ale technicky vzato dochází k vitrifikaci.

Tekutiny jsou v amorfním stavu podobném sklu. Díky tomu lze tkáně skladovat nepoškozené a ve stavu, ze kterého je budoucí technologie možná budou moci znovu oživit. Tento proces tělu způsobí obrovské, možná nevratné škody. Neexistuje a ani se nerýsuje technologie, která by ty škody mohla napravit. Ale ať potom zbude osoba, mrtvola nebo jen zmrzlá věc, uloží ji do nerezových nádob plných tekutého dusíku, dokud nebudeme schopni ji rozmrazit.

Což se možná nestane nikdy. Nabízí se otázka, jak platí někdo mrtvý za službu, která by měla ideálně fungovat donekonečna? Během života platí naši pacienti malý členský poplatek a ve chvíli úmrtí je potřeba zaplatit asi 200 000 eur. To je jednorázový poplatek. Většinu dáme neziskové organizaci, která ty peníze investuje do fondů s očekávanou návratností asi o 1–2 % vyšší, než je inflace.

Ten přebytek by měl stačit pro udržování našeho procesu. Uložené peníze, které se zhodnocují o inflaci, budou k dispozici v budoucnu k zaplacení potřebné lékařské péče a reintegrace, aby si pacient na budoucnost zvykl. Cílem naší organizace je nejen zlepšit procesy uchovávání těl tímto způsobem, ale také celou proceduru zpřístupnit za méně peněz. Dejme tomu kolem 50 000 eur, toho by se časem asi dalo dosáhnout.

Připomínám, že to je CEO společnosti, takže bude samozřejmě zaujatý. Ale přijel jsem sem natáčet také proto, že mluvil otevřeně o tom, zda to může fungovat. Nebudeme pravděpodobnost, že to zafunguje, vyjadřovat v procentech, nejedná se o lékařskou proceduru, je to výzkumný proces. Nikdo na světě nemůže přesně říct, zda a za jakých podmínek se to povede. Dlouhodobé ukládání obvykle zaštiťují nadace a u nás máme směrnice a stanovy, které z krátkodobého pohledu naši nadaci zpomalují.

Je velmi složité něco zásadně měnit. To slouží k tomu, aby byl projekt dlouhodobě udržitelný. Rád bych žil tak dlouho, jak budu moci a jak budu chtít, ale nechci to jen pro sebe. Mělo by to být právo každého. V ideálním případě bych ten proces nechtěl podstoupit. Rád bych využil procedury a léčby, které budou dostupné, až mi bude 95, a rád budu v 60 brát potřebné léky, abych se takového věku dožil. Ale pokud v 60 zemřu na infarkt, mnohem raději bych podstoupil tento kryonický proces než kremaci nebo klasický pohřeb.

Kryonika možná nebude fungovat, ale ty alternativy nebudou fungovat zcela určitě. Tenhle proces si teď může dovolit jen zlomek populace a nejspíš to nebude fungovat, ale myslím si, že by se lidstvo mělo snažit porazit smrt. Proto docela rozumím lidem, kteří zvolí tenhle postup, když vezmu v potaz, jaké jsou alternativy.

Překlad: jesterka www.videacesky.cz