Nezvyklá konstrukce této atrakce je unikátní a může nabídnout nevšední zážitek. Jak se ale testuje, jestli smí do provozu?
Když vyrazíte někam na pouť nebo na adrenalinové atrakce, očekáváte, že to bude bezpečné. Jasně, vzrušující, ale bezpečné. Ale jak testují výrobci nějakou novou atrakci? Když vymyslíte třeba zipline, která jezdí do zatáčky, je na světě pár podobných atrakcí, ale každá využívá jinou technologii a funguje jinak. Pro masově vyráběné věci existují standardy, ale jak se testuje něco, co je úplně unikátní? Vynáší to fakt hodně, že jo? V naší společnosti rádi vymýšlíme, rozbíjíme a testujeme věci, takže jsme testovali i cizí výrobky, pak vymýšleli něco vlastního. Zipline bývá levná atrakce. Vedou z A do B po přímé trase. Je to jiné než horská dráha, která umí jezdit do zatáčky, ale ta bývá hodně drahá, potřebujete na tu dráhu velkou konstrukci. Náš produkt přechází z lanového skluzu do kolejnice, která umožňuje tu zatáčku. Tím pádem máme větší prostor, můžete tak jet klidně celé kilometry. A ta zatáčka je taky hodně zábavná. Máme tu technologii patentovanou. Brzdy bývaly na bázi tření, u nás jsou na bázi vířivého proudu. Jde o vlastnost materiálů, vzniká při pohybu magnetu vodičem. Tady mám hliníkový kanál, to je ten vodič, a když tam pustím ocelový váleček, chová se, jak byste čekali. Propadne dolů. Když tam ale pustím magnet, vířivý proud ho zpomalí, takže se sveze takhle pomalu. Tenhle fenomén jsme využili v našem systému brzd. Díky tomu se součástky nemusí dotýkat, nedochází k opotřebení ani vzniku částic. Díky nastavení brzdy nezáleží na váze zákazníka, větru ani na sklonu zatáčky, nikdy nepřekročíte rychlost, kterou jsme nastavili. Není tam žádná elektronika. Stačí nám pružiny, odstředivá síla a vířivý proud. Regulace takových atrakcí se hodně liší podle místa, kde jste. V mnoha amerických státech kontrolují bezpečnost atrakcí pojišťovny, které by v případě nehody vyplácely odškodné. Vláda se do toho míchá jen tehdy, pokud by zanedbání bylo tak velké, že hrozí trestní postih. Jinde, třeba na Novém Zélandu, jsou pravidla přísnější. Odlišují předvídatelné a nepředvídatelné zneužití. Když si na atrakci někdo vytáhne telefon, aby se vyfotil, ten mu vypadne a rozbije někomu dole hlavu… To se dalo očekávat, provozovatel měl zajistit ochrannou síť. Pokud někdo rozbije bezpečnostní pás, aby se v horské dráze postavil, pak si za to může sám. Definice v zákonech jsou ale schválně vágní, je lepší vyžadovat přiměřená opatření než měnit zákon, kdykoli někdo vymyslí něco nového. Většina zemí má vlastní národní standardy, přijatelné způsoby, jak postupovat, jak něco vyvíjet, jak to testovat. Je důležité standardy dodržovat a také ukázat, že je dodržujete, aby lidé viděli, co a proč jste ve vývoji udělali. Ale když děláte něco nového, obvykle neexistují standardy, co obsáhnou celý produkt. My tedy obvykle prohledáme všechny standardy a vybereme si, co pro nás nejlépe platí. Když navrhujete atrakci, třeba zipline, musíte zjistit, jak rychle člověk pojede a kolik síly vyvine na jednotlivé díly. Když si dáte bezpečnostní faktor 5, tak tohle maximum vynásobíte pěti. A pak navrhujete a testujete s touto hodnotou. My také musíme zjistit, co se stane, kdyby nějaká část systému selhala. A k té analýze selhání patří i úvahy, jaké blbosti by lidé mohli dělat. Protože je udělají. Kouknete, co lidé na zipline dělali v minulosti. A je důležité být zapojeni celou dobu až do implementace, abychom možná zneužití odhalili a zabránili jim. Jedeme! Zvenku to nevypadá nic moc, ale když projedete tou zatáčkou, je to sakra rozdíl. Moc děkuju týmu v Holmes Solutions, v popisku najdete více informací. Tahle atrakce bude někdy v roce 2019 dostupná v Pigeon Forge v Tennessee. Díky moc, chlapi! Překlad: jesterka www.videacesky.cz