Nádherné Bavorsko

- Zdraví vás Alex. - A Marko.
- Jsme Vagabrothers. - Tento týden objevujeme bavorské tradice,
takže si připravte kožené kalhoty. - A preclíky. Německo je země tvořená
mnoha historickými zeměmi, z nichž je Bavorsko jednak největší a zároveň
nejvíce kulturně svebytná. Během sporů Pruska na severu a Rakouska-Uherska
na jihu si Bavořané vytvořili pevnou kulturní identitu, která přetrvává do dneška. Bavorsko je známé jako "neměcký Texas"
kvůli silnému lokálnímu patriotismu a také, protože si na základě něj dělají
cizinci představu o celém Německu.

Oktoberfest, kožené kalhoty a tupláky piva. Chtěli jsme zjistit, do jaké míry jsou tyto
představy pravdivé. Začali jsme tedy v jednom z nejikoničtějších míst.
V Dvorním pivovaru v Mnichově. Byli jsme tu kdysi jako osmnáctiletí batůžkáři,
ale po pravdě si toho moc nepamatujeme. To bude nejspíš tím, že tu podávají pivo po litrech.
Je to tu plné turistů a z dobrého důvodu. Jde o velmi tradiční a oblébené místo a my teď
půjdeme dovnitř, poučit se o kultuře bavorských pivnic. - Prost. - Ne.
- Ale ano. - No dobře. Na první pohled to může působit trochu stereotypně.

Borci v kožených kalhotech hrající dechovku.
O to tu jde. A dívky servírující turistům, kteří přijeli autobusem
piva v litrových skenicích, zvaných mázy. Při bližším pohledu však zjistíte,
proč je Hofbräuhaus tak oblíbený. Je to jeho dlouhá tradice dvorního pivovaru
bavorských králů. A stovky místních, kteří přijdou každý týden v kožených
kalhotách, aby si dali pivo ze svého tupláku, které jim tu schovávají. Možná vás napadne, že jsou to herci, ale nejsou.
Jsou skuteční a mimořádně přátelští. - Jako náš nový přítel Charlie.


- Jmenuju se Charlie. Charlie nám prozradil, že tu poprvé byl v jedenácti.
A že náš stůl patří štamgastům. Jemu a jeho přátelům z dětství, se kterými se tu
každý týden schází. Dají si pivo a dobře se baví. Na zdraví! Šlo by říct, že Hofbräuhaus je podobný Paříži.
Plný turistů, ale velmi vřelý, jste-li s místními. Většina místních však byla starších,
přesunuli jsme se tedy do studentské čtvrti Maxvorstadt. Tady jsme se v Cafe Kosmos setkali s Anikou Landsteiner,
která má blog o cestování a životním stylu. - Cafe Kosmos je cocktail bar s mnohem svěžejší atmosférou.
- Mám to tu ráda, protože je to tu autentické, staré a také velmi levné.


Pivo tu stojí okolo 1,60 eur. Nenajdete druhé místo, které je tak levné,
ale zároveň dobré. Kafe Cosmos se před několika lety dostalo
do titulků novin kvůli zákazu kožených kalhot. Zeptali jsme se Aniky, jak dnes mladí rezonují
s kulturním dědictvím. Bavorsko je místem tradice a starých zvyků
a lidem, zejména mladým, se to začíná opět líbit. Vznikají například kapely,
které opět zpívají v bavorském nářečí. Opět se ztotožňují s tradicemi. Příštího rána jsme ale viděli místní nosit
oblečení, které bysme v Německu nečekali. Neopren.

Kamaráde, strašně moc se mi tam chce.
Voda je ledová, ale tihle hoši se parádně baví. Je to skvělé vidět tady, uprostřed pevninské
Evropy lidi s chutí na vlnu. Závidím jim, ale budu je zatím sledovat
a pak si taky připravím svoje náčiní. Tak jako máme s Markem rádi surfová prkna,
jednu věc máme ještě radši – motorky. Než jsme opustili Mnichov,
vzdali jsme hold BMW Welt, domovu jedněch
z nejúžasnějších strojů na světě. Tohle je jako z našeho nejhezčího snu! Takhle vypadá maximální požitek z jízdy.

Já chci R 1200, nebo 800 GS adventure
na pořádný vyjížďky. Tak jo, Marko preferuje enduro na jízdu do terénu,
ale já jsem spíš příznivec cafe racerů. Tohle je BMW R9T, což je jejich verze cafe raceru,
je upravitelná a je prostě nádherná. Koukněte na to. Vlastně jsme se projeli i v jiných strojích.
Od klasiky až po nejnovější elektromobil BMW i3. Bavorsko je však mnohem víc než jen Mnichov.
Další ráno jsme proto vstali dříve a vyjeli na venkov. Tak jo, naše objevování Bavorska pokračuje.
Jeli jsme zhruba hodinu na jih od Mnichova přes krásné kopce a lesy a nyní jsme
v klášterním městě Andechs. Nejen že je Andechs krásným městem.

Přišli jsme
sem také proto, že zde mniši po staletí vařili pivo. Půjdeme tedy zjistit více o zdejší tradici
a možná i ochutnáme jejich produkt. - Co ty na to, brácha?
- Těším se, pojďme. Od poloviny dvanáctého století sem přicházeli
poutníci, a proto jsou tu mniši, proto je tu pivovar a naše restaurace.
Chci vám ukázat samé srdce Andechsu. Poté nás vzal do sakristie, kde jsou uchovávány
svaté relikvie, jako je Ježíšův kříž. Spousta lidí však putuje
do Andechsu jen kvůli pivu. Zeptali jsme se tedy, jak se klášter stal
světoznámým pivovarem. Zpočátku vařili mniši pivo pouze pro sebe.


Začali ho pak vařit i pro své hosty, Benediktini totiž věří, že by se k hostům měli chovat,
jako by přišel sám Ježíš. Věděli tedy, že kdyby přišel Ježíš, chtěl by
tmavé pivo, preclík a nějaký pečený bůček, že? A my bychom se k němu
samozřejmě rádi připojili. Navštívili jsme tedy klášter a poučili jsme se
o náboženském významu místa. Nyní zažijeme opravdovou benediktinskou pohostinnost.
Usadíme se tu na oběd a pivo v téhle pěkné pivnici. Na Bavorsko! Tohle je neuvěřitelná hostina! Vepřový bůček, koleno,
brambory a preclík, pivo a... - infarkt.


- Ten stál za to! Jednou jsem slyšel německou frázi, která znamená,
že se nacpete tak, že si musíte rozepnout kalhoty, abyste uvolnili svůj pupek. Tak jsem se cítil.
Nepamatuju si ji přesně, ale pokud vy ano, napište ji do komentářů,
protože mě to zajímá. Za pochodu jsme odvrátili naše jídelní koma,
skočili jsme na vlak směr jih, do horského města Berchtesgaden. Často se říká, že Bavořané mají kulturně blíže
k Rakušanům než severním Němcům. Berchtesgadenem, který býval součástí
Rakouska nám tu poznámku hezky dokresluje. Ubytovali jsme se v luxusním hotelu a lázních
Edelweiss, Berchtesgaden, než jsme vyrazili objevovat město,
okolní hory a krásné jezero Königssee.

Jsme na břehu tohohle nádherného jezera
a nějakej chlap tu hraje na trumpetu, poslouchejte. Parádní, to bysme nevymysleli,
ani kdybysme chtěli. Poté nám náš průvodce doporučil,
abysme zkusili nějaký místní sport. Bylo nám řečeno, že jdeme na kluziště,
ale tohle vypadá trochu jinak. Vypadá to jako bobová dráha. Pokud je to pravda,
budeme jako kalifornská nebo jamajská reprezentace. Před pár rokama jsem sledoval olympiádu a chlap,
co tam závodil, vyletěl a narazil do tyče. - Byl na místě mrtvý.


- Je to jako nacpat se do torpéda a nechat se vystřelit do neznáma.
Můžeme se utěšovat tím, že to zvládnou starší lidi i děti. Jízda byla výborná, ale chtěli jsme si vyzkoušet
pravý bavorský styl – kožené kalhoty. Sešli jsme se s Engelbertem Aignerem,
nejmladším členem rodiny vyrábějící kalhoty ručně. Pozval nás do své dílny,
kde oblečení vyrábí z jelení kůže. Každý kus s unikátním vyšíváním některého
z mnoha bavorských a rakouských regionů. U piva nám řekl, proč jsou kožené
kalhoty pro Bavořany tak důležité. Je to stejné jako u kiltu skotských mužů.
Je to hlavně o pocitu. V posledních letech mají
stále větší oblibu mezi mladými.

Nenosí je, protože je nosili
naši dědové. Jde o životní styl. - Pivo chutná lépe s koženými kalhotami na nohou?
- Mnohem lépe. Viděli jsme slušný kus Bavorska. Poslední den
jsme se přesunuli do hor, do letoviska Bad Reichenhall. Přejeme dobré ráno z vrcholku hory Predigstuhl.
Právě jsme se svezli jednou z nejstarších lanovek a chystáme se na procházku se sněžnicemi
po téhle nádherné zasněžené hoře. Vyšlápli jsme si na okraj hřebene. Byl to výborný způsob,
jak se ohlédnout za naším skvělým výletem do Bavorska. Ačkoliv jsme neviděli faktickou hranici Bavorska,
došlo nám, že Bavorsko je definováno spíše cítěním. Pocitem, který vám zůstane dlouho po odjezdu.

Tak jo, to byla naše ukázka Bavorska, snad se líbila.
Určitě navštivte Bavorsko na vlastní kůži! Děkujeme German Tourism Board za pomoc s výpravou.
Pro více informací o regionu navštivte jejich webovky. Zůstaňte naladěni do příštího týdne,
podíváme se do Porýní na karneval. Jako vždy, pokud se vám video líbilo,
dejte mu palec nahoru, sdílejte ho a odebírejte nás - pro nová videa o cestování každou sobotu.
- Mějte se! Marko si nasazuje GoPro jako tangáče. Připadám si jako středověký vězeň.
Neudělal jsem to! Milost! - Proč vždycky děláš Skota?


- Já nevim.