Hull – britské město kultury 2017Vagabrothers

Dobré ráno, lidi, vítejte u našeho putování po severní Anglii. - Právě jsme ve městě Kingston upon Hull. - Nedávno prohlášeném městem britské kultury 2017. - Jsme tady, abychom zjistili, čím přispěl do kulturního dědictví. - Pojďme. Takže nám dnes opět vyšlo počasí, což je v téhle části světa překvapení. Měl bych zmínit, že Hull se teď hodně opravuje. V podstatě ho chtějí vyparádit pro rok 2017. - Kam půjdeme nejdřív, brácho? - Největším dílem se Hull zasadil o anglické dějiny na poli námořnictva. Byl významným přístavem od středověku až do moderní doby. Zamíříme teď do muzea námořnictva, kde se setkáme s místním expertem a ten nás poučí o jeho úloze.

- Pojďme - Spíš bych řekl: "Zvedáme kotvy!" Hull byl založen ve 12. století jako obchodní přístav a v průběhu středověku se připojil k Hanze, což byl vlastně prapředek Evropské unie. Byla to taková síť obchodních přístavů v severní Evropě, které spojovaly Anglii, Německo, baltské státy a Skandinávii. Jsme tady, abychom se poučili o dějinách Hullu. Hull byl doslova postaven kvůli exportu vlny a to byla zpočátku jeho hlavní funkce. Kromě vlny exportoval též olovo, z čehož zdejší obchodníci relativně zbohatli.

Moře bylo první světovou sítí a lidé z Hullu se svými loděmi operovali v mnoha mořích. Nadhoďte nějakou historku o moři na druhém konci světa a narazíte na lidi z Hullu. To bylo hodně zajímavé. Myslím, že jednou z nejlepších věcí na cestování je propojování si souvislostí mezi různými lidmi a místy. Minulý rok jsme byli v hanzovních městech jako Talinn v Estonsku a ta propojenost je tu vidět například v architektuře nebo ve jménech ulic. Je bláznivé, jak mohou obchodní cesty propojit města jako je tohle se zbytkem světa. Anglie je výrazně námořní národ a města jako Hull jsou ty, která ho vypustily do světa.

Zajímavé. Zajímavostí Hullu je, že má jako jediný v Británii bílé telefonní budky. Stojíme teď u Polárního korzára, lodi, která kdysi rybařila daleko v severním Atlantiku. Setkáme se s Derrickem a Wallym, kteří dlouho pracovali jako rybáři. Podle Wallyho více než 900 rybářů s vlečnou sítí opustilo Hull a už nikdy se nevrátilo. A více než 6000 dalších se ztratilo na moři, mezi nimi i váš otec a strýc. Ano, dva strýcové a otec.

Vidíte tu všechny ty seznamy jmen, na protější zdi jsou pak tváře všech lidí z Hullu, kteří zemřeli na moři. Je to bláznivé. Dává vám to představu, jak důležitý zdejší průmysl byl. Kolik lidí tu zemřelo při rybolovu. Pluli tehdy až k Islandu. Rozhodně nebezpečná práce, nic pro slabochy. Lidi, to je šílené, když si to představíte. Tihle chlapi vyjeli na moře na 2–3 týdny a během té doby do lodi nachytali 4–5 tun ryb.

To je zhruba 10 až 20 tisíc ryb. To množství živých ryb jim sahalo po prsa. Museli všechny ty ryby na palubě vyvrhnout, než se mohli přesunut k tomuhle stroji. Šlo v podstatě o pásový dopravník. Ten vyklopil ryby do zásobníku, kam by další chlapi lopatou házeli led, aby zůstaly ryby čerstvé. - Ukážu vám, kde jsme spávali. - Tam dole? - Jo, tady. - Je tu napsáno: "Nebezpečí, nevstupovat." To je kvůli tomu smradu z vás, co jste tam spali. Je to kvůli kotvě, co je dole.

Takže tady je kotva? A normálně byste tu spali? Jo, po stranách jsou tu dvě a dvě lůžka. Tam jsme spali. Tohle je roh mrtvého muže. Nedá se tam nikde stát. Když se moře bouří zrovna, když jste poblíž, hodí to s vámi o zábradlí a zabije vás to. K lovu tresek se váže zajímavý příběh. V určitém momentu se lidé domnívali, že je tu tolik tresek, že byste po nich přešli suchou nohou Atlantik.

Vynášelo to tolik, že mluvili o místech, kde lovili, jako o stříbrných dolech. Nakonec zásoby vyčerpali, což se ještě více zhoršilo v 70. letech kdy se o tresky bojovalo. Island uplatňoval právo na kontrolu svých výsostných vod a nenechal anglické rybáře lovit u jeho pobřeží, což staletí dělali. To spolu s mechanizací nákladního přístavu vedlo k úpadku celého města. To se vlastně pořád snaží z té rány v 70. letech vzpamatovat. Páni, ty chlapi mají o čem mluvit.

Námořníci a jejich historky. Rozhodně. Možná nejznámější z příběhů anglických rybářů je příběh o jídle, které definuje Anglii – fish and chips. Zamíříme do Lion and Key, jednoho z nejstarších hostinců ve městě. Dáme si pintu piva, něco k jídlu a poté začneme naši pivní pouť. Tady to máme. Mňam, díky. Jeden hostinec za námi a příští bude Ye Olde White Harte. Má velmi zajímavou historii, neboť v mnoha směrech zažehl občanskou válku v sedmnáctém století.

Musíte milovat ten pocit, když přijdete do baru a tam je vystavená lidská lebka. O nic nejde, klídek. Nyní jsme v salónu spiklenců, který se tak jmenuje, protože byl sídlem guvernéra a několik občanů se tu před vypuknutím Anglické občanské války rozhodlo nevpustit krále Karla I. do města. - A vy víte, co se stane, když tohle uděláte. - Jste obleženi. - Tohle se stane. - Jo, začalo obléhání, které vlastně bylo prvním bojem občanské války. - A následně...

- To pro Karla moc nedopadlo, co? - Byl sťat. - Na čem se v tomhle salonu spikneme my, brácho? - Další pinty. Asi se spikneme na tom co vždycky. Jak ovládnout svět! Vím, že už minulé video bylo o místu, kde straší... cítím to tady. Co je tohle? Kde? - Je tu ruka.

Všude nějaké končetiny a pak tohle. - Páni, tohle mě vážně vyděsilo. Já vím. Díky. Mohli jste si všimnou, že na erbu Ye Olde White Heart je jelen a ne srdce. Právě jsme se dozvěděli, že to je proto, že Karel II. nařídil všem hostincům, aby měly znak. Obecně mám rád styl, jakým v Británii pojmenovávají bary. Nechápejte nás špatně, prosím, ale je tu spousta barů se sexy jménem a zároveň ne tak docela. Nevím, jestli je to nějaký starý vtip, ale nechápu to. Protože slovem "pták" mají na mysli slepici.

Ne, pták je rozhodně kohout. Tak dobře. Tak jako tak, není v tom nic perverzního. Prostě stará angličtina. Tohle je nejužší a nejmenší okno v celé Anglii. Bylo vyprojektováno tak, aby vrátný viděl, když přijíždí kočár a mohl ho dobře obsloužit. To je George Pub, tady v Hullu. Tak jo, to byl docela zajímavý zvrat událostí. ITV s námi dělá rozhovor zatímco jsme před městským divadlem v Hullu, - které je tu docela známým bodem ve městě.

- Pro Hull je to velký rok, je tu spousta lidí, kteří se těší, až se Hull stane na rok městem kultury. Myslím, že je zajímá, co si o tom myslíme my. - Zatím bylo... - ...vše dobré. Každopádně se teď vrátíme zpět dovnitř, protože musíme udělat rychlý rozhovor s ředitelem divadla. Jmenuji se Mark Babich a jsem umělecký ředitel Hull Truck Theatre. Začalo fungovat na začátku 70. let, kdy byl ředitelem Michael Bradwell. Ten pracoval s řadou inovativních divadelníků. Rozhodli se založit divadelní společnost v nejméně očekávaném místě na začátku 70.

let – v Hullu. Doslova začali pracovat v přívěsu nákladního auta. Odtud ten název Hull Truck. - Byl to slušnej den, brácho. Užil jsem si to tu. - Prošli jsme město a teď jdeme do přístavu. Jdeme do restaurace zvané 1884, která tuhle část města trochu oživuje. Hull byl během 2. světové války těžce poškozen. Nejen že došlo k útlumu rybolovu, restrukturalizaci přístavu, ale během 2. světové války bylo 90–95 % města srovnáno se zemí během Blitzu, což byla v podstatě německá bombardovací kampaň. Restaurace jako 1884 začaly do této části města investovat spoustu energie.

Sejdeme se tedy s Laurou Waller, šéfkuchařkou a dáme si nějakou véču. Snažili jsme se do Británie přivést steak house v manhattanském stylu, ale také přinést do oblasti něco, co tu celé roky nebylo příjmáno. Vše je nádherně naservírované. Máme zvěřinový Wellington, cejna a mořský jazyk. Všechno jsou to místní produkty a všechny chutnají fantasticky. Právě jsem zapomněl, že jím čistou slaninu se sádlem. Je to skvělé. Mark říká, že díky slanině vám lépe rostou vousy. Slanina dělá to, že všechen ten tuk umístí do vašich vousů, - aby byly správně husté.

- Taky to umístí tuk do vašeho srdce, abyste měli infarkt. - Něco za něco, ne? Vousy za to stojí, že? - Než dostanete ten infarkt. Než dostanete infarkt. Já si dnešní den v Hullu maximálně užil. To rozhodně. Byl to hezký malý přídavek k našim cestám po Anglii, takže pokud jste neviděli ostatní videa, podívejte se na zbytek playlistu. Odkaz najdete v popisku.

Pokud se vám video líbilo, ohodnoťte ho, sdílejte ho a odebírejte nás. Do té doby zůstaňte zvědaví a objevujte, potkáme se někde na cestě. - Příští zastávka – Liverpool. - Mír. - Teda, vlastně Leeds.