Musel jsem napsat esejVe zkratce

Ve zkratce: Musel jsem napsat esej. Bylo poledne. Neděle. Deadline byl o půlnoci. Téma: Ekonomika v Nikaragui. 500 slov. Paráda. Napsal jsem své jméno. Potřebuju název. Důmyslný, ale výstižný. Nikaragua, město ekonomiky. Blbost. Nikaragua, ekonomické město. Blbost. Nemohl jsem se soustředit. Na stole jsem měl binec. Uklidil jsem ho. V pokoji jsem měl binec.

Uklidil jsem ho. Našel jsem popcorn. Baterku. Fotku s mojí ex. Začal jsem na ni myslet. Zajímalo mě, jestli už si našla někoho nového. Kouknul jsem na facebook. Je tam s nějakým týpkem z Guatemaly. Pak jsem si vzpomněl na tu esej. Tak co ten název? Guatemala, ekonomické město, které stojí za povšimnutí. Už to skoro mám. Dostal jsem hlad. Vzal jsem si chipsy. Pár jsem jich snědl.

Umastil jsem si ruce. Umyl jsem si je. Chtěl jsem psát dál. Nic mě nenapadlo. Snědl jsem další chipsy. Zase jsem si umastil ruce. Znovu jsem si je umyl. Chipsy jsem schoval. Pustil jsem se do úvodu. Úžasná věc na... Ne. Systém ekonominky... Ne. Argentina... Počkat, ne, mám psát o Guatemale. Přišel Joe, spolubydla. Zeptal se: "Už máš tu esej?" Řekl jsem: "Skoro." Pak řekl: "Já jdu do vířivky, jdeš taky?"

Představil jsem si svou profesorku: "Urči si priority, Thomasi!" Tak jsem řekl: "Měl bych to dopsat." Ale on řekl: "Bude tam Natalie." Natalie. Představil jsem si, jak jsme v bazénu. Jak se líbáme. Jak sedíme na okraji vířivky a já udělám tu věc, kdy kluk zastrčí holce vlasy za ucho. Jak mi udělá...

Představil jsem si svou profesorku: "Urči si priority, Thomasi." Bolívie může počkat. Dorazili jsme do vířivky. Joe a jeho holka se líbali. A já ne. Zeptal jsem se: "Kde je Natalie?" "Kde je Natalie?" Marissa řekla: "Musela napsat nějakou esej o čili, nebo co..." Šel jsem domů.

Osprchoval jsem se. Oblékl jsem se. Sednul jsem si. Nastudoval jsem si téma. Přečetl jsem si jeden článek, dva, tři. Začal jsem psát. Přišli Joe a Marissa. Líbali se. Joe řekl: "Nebudeme tě rušit, že?" Slyšel jsem: "Budeme tě rušit." Řekl jsem: "Ne." Joe řekl: "Budeme v obýváku." Zavřel dveře. Šli do obýváku. Bylo 10:17.

Začínám druhý odstavec. Bylo 10:30. Píšu třetí odstavec. Bylo 11:10. Závěr. Byli hotoví. Já byl hotový. Zkontroloval jsem si jméno. Datum. Instrukce. Pak mi došlo, že to nemá být Chile, ale Nikaragua. Není to město, ale stát. A není to 500 slov, ale 5 000. Řval jsem.

Stoupl jsem si. Zasvinil jsem si stůl. Zasvinil jsem si pokoj. Roztrhal jsem fotku se svou ex. Přišel Joe: "Seš v pohodě, vole?" - "Jo!" - "Nevadí ti, když si Marissa vezme pár tvých pizza rolek? Po sexu má vždycky hlad." - "Fajn!" Sednul jsem si. Napsal jsem nový název. Přečetl jsem si jeden článek, dva, tři. Začal jsem psát.

11:40. Úvod. 11:42. Odstavec číslo tři. 11:51. Odstavec číslo patnáct. 11:57. Závěr. Hotovo. Dvě minuty rezerva. Machr. Email profesorce. Přiložit. A teď mám... Promiň! Ohřívali jsme ty rolky dvacet minut. Omylem jsem tam přidal nulu.

Potřebujem novou mikrovlnku. Ve zkratce: Musel jsem napsat esej. Překlad: ABigWhiteWolf www.videacesky.cz